Dalmácie chorvatsko.png

Po mém loňském excelování v kopcích v Černé Hoře jsem měl letos v plánu jarní Albánii - ještě náročnější, ještě drsnější a ještě dobrodružnější. Ale z osobních důvodů jsem musel vše zrušit, volno jsme měl až v září a na poslední chvíli už nebylo moc co vybírat. Do oka mi ale padlo Chorvatsko, resp. Dalmácie na kole u CK Kudrna, zarezeroval jsem, zaplatil a za týden jsem jel. Obtížnost byla 3 takže žádná flákačka a již předem prozrazuji, že zájezd splnil předpoklady a že jsem si docela protáhl nohy a občas toho měl docela dost. Kopce tam jsou a docela velké a horko ještě větší než letos v Čechách. A jak bývá zvykem pro nedočkavce nějaké ty fotky.

Snad něco organizačních informací. 10 dní v Chorvatsku na kole pod stanem, s polopenzí, celkem ve čtyřech kempech, začínalo se prakticky na jihu na ostrově Pelješac a konec byl severněji u Šibeniku. Jel jsem s CK Kudrna, vlastně premiéra, startoval jsem z Prahy ale většna účastníků přistoupila až v Brně a hutorila po moravsku, což mne po týdnu začalo poznamenávat (alespoň v duchu jsem už taky hutoril). Ale servis a organizace standardní, to jest prakticky bez chyby a tak rovnou prozradím že za mne spokojenost. A rovnou ještě prozradím že kolo si druhý den odbylo pěkných 46 000 km, ale ani jsem nestačil fotograficky zachytit a že vše absolvovalo bez sebemenšího problému. Účastníků asi 30, všichni zdatní cyklisté, průvodce, pomocník, kuchařka, 2 řidiči, prostě úplně standardní sestava. Trochu novinkou byl cyklovlek, tento systém jsem ještě nezažil, ale nakonec se ukázal poměrně praktický. Kapacita vleku byla tuším 42 kol, otvíralo se pouze zadní čelo a nakládka a vykládka skutečně rychlá.

1.den, 28.8.2015, 6km, odjezd Praha

Jako obvykle cesta na odjezdové místo Praha Roztyly po vlastní ose, pokusil jsem se zabalit minimalisticky a tak nebyl problém vše včetně stanu odvézt na zadním nosiči. Počasí stále pěkné, předpověď pro Chorvatsko na příští týden stále hic a tak jsem bral pouze letní spacák. Prakticky jsem nepoužil, pouze jako podložku pod hlavu. Autobus nové luxusní Iveco a prázdný, z Pardubic přijíždějí jen 2 účastníci, v Praze přistupuje asi 10 lidí a hlavní skupina se čeká až v Brně. Odjezd Praha 8:30, v Brně po jedenácté a zde dlouhá přestávka, autobus jede nakládat kuchyň a plánovaný odjezd je ve 14:00. Vedle nás odjíždí také CK Kudrna autobus na Sicílii a žertujeme, že tam kolegové budou dříve než my v Chorvatsku. Nakonec vyrážíme až po 15:00 a to ještě za Brnem uvízneme asi na hodinu v zácpě. Ale prý není kam spěchat, do Chorvatska je to jen kousek. Večerní film byl myslím Pupendo.

2.den, 29.8.2015, 66km, Pelješac, Ston, dojezd do Orebiče, profil

A brzo ráno jsem tam. Cestou na hranicích nikdo nic nechtěl, nemuseli jsme nikde na hranicích vystupovat ani ukazovat doklady. A že jsme toho projeli, Česko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, kousek Bosna a Hercegovina a zase Chorvatsko. Vysedáme docela brzo okolo osmé, ani nechci domyslet kdybychom neměli všechna ta zdržení, to bychom tu byli ještě asi za tmy. V městečku Ston vysedáme a skládáme kola a dojezd je po vlastní ose do kempu v Orebiči, má byt hic jako blázen a trasa je kopcovitá. Nejprve jedu kus zpět do městečka, na Googlu jsem tu našel bankomat a skutečně je na svém místě, tak vybírám dostatek Kun a vyrážím na trasu. Ston, historické město, s hradem a obranou zdí na kopci, je tu nejužší místo spojení s pevninou a bylo to obranné místo celého Pelješace. Trasa je skutečně kopcovitá a horko značné, teploměr na kole občas hlásí i 40 stupňů. Asi po hodině jizdy dochází k tajemné příhodě. Jedu sám v táhlém stoupání, náhle rána a zasyčení. První myšlenka je defekt, Schwalbe zklamal hned první den, ale kolo jede dál a tak chci pokračovat dokud to půjde, a ono to jde stále a zjevně mi nic neuniká. Stále čekám nějakou zradu ale dojíždím bez problémů do kempu a není třeba nic řešit. Říkám si, ráno se ukáže, ale ráno bylo zase vše v pořádku. Stavím stan, zajíždím ještě do města pro nějaké zásoby a večeříme již ze společné kuchyně.

3.den, 30.8.2015, 60km, Korčula, okruh

Po snídani jedeme společně do přístavu a trajektem na vedlejší ostrov Korčula, v plánu je tu okruh ve tvaru osmičky. Středem okruhu je městečko Pupnat, kde podle pokynů nic není, ale objevuji tu otevřenou samoobsluhu a autobusovou zastávku, takže ideální místo na odpočinek. Postupně se tu setkává část zájezdu a tak tu docela debužírujeme, pak následuje zbytek okruhu a odpoledne se zase scházíme v Pupnatu, obchod je již zavřený, ale když vidí tolik žíznivých zájemců, hospodský otevírá pro nás hospodu a zase debužírujeme. Docela jsem se tam unavil, naštěstí do přístavu je to již většinou z kopce. Tady chytám nějakou menší loď a tak jsem poměrně brzo zase v kempu abych stihl ještě moře. V moři mne chytá taková křeč do lýtka že se z něj nemohu dostat. Večer obvyklý hic a řev cikád.

4.den, 31.8.2015, 0km, pěší výstup na Sv.Ilja

Pro zájemce je tento den bez kola pěší výstup na vrchol Svatý lja 960 mnm a startuje se od nuly. Nechci si to nechat ujít, ale je to docela náročná cesta a po včerejší křeči mi to stále nějak nešlape. A je zase hic, mám toho docela dost a většinou se ploužím na konci peletonu. To na kole mi to jezdí jinak. Nejprve navštěvujeme kostelík, sem ještě vede i silnice a je tu pitná voda, pak už je skutečná pustina a stoupání v úmorném hicu. Překvapením je chata několik set metrů pod vrcholem kde místní poustevník prodává kávu a čaj a poskytuje i pitnou vodu. Ale nejprve na vrcholek, tady je rozhled a jinak prakticky nic. Pak jdeme zpátky k poustevníkovi a kupuji si čaj, ale tak se mi třese ruka, že se bojím, že mi šálek upadne a tak ho držím tak křečovitě až si spálím ruku. A ještě vypiju asi 3 litry vody. Dolů pak sestupujeme jinou cestou, cesta se mi zdá nekonečná. Potkáváme vyhladovělého koně, někteří se s ním dělí o chleba a pak se ho nemůžeme zbavit. Snad by šel s námi až do kempu. Dole v Orebiči jdu hned do prvního obchodu a doplňuji tekutiny. Dodatečně jsem spočítal že jsem večer vypil asi 10 litrů tekutin, tak jsem byl vyprahlý. Večer jako obvykle hic a cikády, byl seznamovací večírek, ale byl jsem tak odrovnaný, že jsem si šel brzo lehnout.

5.den, 1.9.2015, 74km, Bačinská jezera, Makarska, Baško Polje, profil

Po snídani balíme a autobus nás převeze k Bačinským jezerům kde vysedáme a vyrážíme po vlastní ose do cíle - kempu za Makarskou Baško Polje. Jede se vnitrozemím po úzkých silničkách a prakticky stále je v krajině vidět nově postavená dálnice která zde působí trochu dojmem čerstvé jizvy, ale určitě ulehčila provozu na pobřežní magistrále. Větším městem, kudy projíždíme je Vrgorac, tady se zase občerstvujeme a kus za městem na parkovišti je setkání s autobusem. Je možno tu už skončit ale já na kole dojíždím až do kempu, i když průjezd Makarskou byl dost náročný a dojezd do kempu se zdál docela nekonečný. Ale seznámil jsem se s částí trasy která zájemce čeká zítra - výjezd na Svatého Juru 1762 mnm.

6.den, 2.9.2015, 80km, výjezd na Sv.Jura, profil

Po snídani zájemci vyráží nejprve zpět do Makarské, pak kousek směrem na Vrgorac a pak se odbočí do národního parku, kde se platí vstup a začne nekonečné stoupání. Asi v polovině cesty je výletní hospoda, tady dávám oběd cestou nahoru, a vlastně druhý oběd později cestou dolů. Spotřeba kalorií je na této trase značná a i když mám pár tatranek a nějaké pití tenhle oběd mi hodně pomohl. Cesta je docela nekonečná a je tu dost provoz, když se potkají osobní auta je to většinou dopravní problém. Nejede se stále jen vzhůru ale několikrát je i malý sjezdík, který je třeba vzápětí opět vyšlapat. Nahoře je jakási náhorní planina. Finální výjezd je docela drsný, na jedné straně skála nahoru, na druhé svodidlo a skála dolů, přiznám se, že jsem dokonce kus tlačil. Ale nahoru jsem se dostal, jsou tu již 2 kolegové. Je tu vysílač, malá kaplička a jinak nic. A hlavně výhledy. Tak vyrážím zpět, nelze to moc rozjet kvůli úzké a klikaté silnici, ale jsem určitě rychlejší než auta. Pak opět dojezd po jadranské magistrále přes Makarskou a okruh dokončen. Večer standard, už se stmívá docela brzo a i když je celou noc horko, v osm je už úplná tma.

Poznámka pod čarou.

Nemohu se ubránit srovnání s Andalusií a Mulhacénem v roce 2006, bylo to výš a dál ale už je to pár let a tak současný výjezd má asi srovnatelnou hodnotu vzhledem ke stárnutí organismu.

7.den, 3.9.2015, 37km, Baško Polje, Omiš

Ráno balíme a na kole vyrážíme z kempu. Najiždím na magistrálu, provoz je celkem přijatelný a po několika km magistrálu opouštím a začíná zase stoupání, pak se odbočuje na ještě užší silnici a jede se po náhorní plošině kde jsou krasové závrty a vyschlá říčka. Tady je to prakticky po rovině ale nějaké metry je třeba ještě nastoupat a to v docela drsném úseku, na rozpálené stráni. Pak se projíždí řadou drobných vesniček které většinou ani nejsou v mapě a ve finále se sjíždí k řece Cetina podél které dojiždím až do Omiše. Tady nakládáme kola do autobusu, zcivilizujemem se a autobus nás zaveze do Splitu kde jsou asi 3 hodiny na prohlídku. Dávám si tu obědo-večeři (mám čísté bílé tričko a hloupě objednávám špagety a tak první flek na sebe nenechá dlouho čekat) a procházím si historické centrum, tady je turistů jako máku. V přístavu kotví obří výletní křižníky, Split je as na programu většiny okružních plaveb. Potom dojíždíme autobusem do Trogiru kde je náš předposlední kemp. Po večeři už za tmy se jedu ještě podívat do starého města na ostrově ale na fotky už to moc není. Asi se chystá změna počasí, během dne už jsem (tady poprvé) viděl několk mraků.

8.den, 4.9.2015, 82km, Trogir, Primošten, Šibenik, Lozovac, profil

Ráno zase balíme a vyrážíme na další cestu na kole. Historické centrum Trogiru ja tak přecpané auty, že se nedá téměř projet ani na kole a tak jsem rád když jsem z města pryč. Po magistrále se jede jen malý kousek a pak se odbočuje na vnitrozemské silničky, sice kopcovité, ale bez provozu. Jeden úsek je dokonce šotolina, protože pro tento úsek není k dispozici podrobná mapa, je to občas trochu napínavé hledání cesty. Myslím ale, že jsem vše zvládl a ani si moc nezajel. Ve vesnici Vadalj mne dohání bouřka ale zrovna u otevřené hospody, tak není co řešit. Za chvíli je po bouřce (a po třech Karlovačkách) a protože je stále hic, je silnice za chvíli suchá a cesta vede většinou již z kopce do města Primošten na pobřeží, kde je setkání s autobusem. Mám čas a tak dávám poctivou pizu k obědu a rozhoduji se dojet do kempu po vlastní ose. Občas hřmí a je zataženo ale déšť se mi už vyhýbá. Poměrně náročný je průjezd Šibeniku, moje zkušenost je - čím větší město tím větší problém, ale zvládl jsem to. Pak nastalo zase stoupání do vnitrozemí. Pár kilometrů před kempem je křižovatka a otevřená samoobsluha a protože mi časově vychází, že autobus bude ještě za mnou, nemá smysl do kempu spěchat a tak tu na lavičce debužíruji. Pak projede náš autobus a tak nasedám na kolo a dojíždím do kempu. Tento byl asi nejmenší a nejjednodušší a podloží bylo něco jako beton, takže bez šance zatlouci kolíky, stan to bude muset jednu noc vydržet bez kolíků. V noci se vyjasní a tak je naděje že poslední den bude hezky.

9.den, 5.9.2015, 60km, okruh NP Krka

A nebylo hezky, od rána prší. Snídáme, naštěstí je v kempu přístřešek, který můžeme využít a pak každý řeší program individuálně. Pár kilometrů odsud je národní park Krka a někteří tam vyrážejí pěšky. Já popíjím červené víno a nechci nic uspěchat, což se vyplatilo, protože okolo jedenácté pršet přestalo a začalo svítit slunce. To je ten správný okamžik, nasedám na kolo a zkusím objet navrhovaný okruh. Protože se pohybuji na náhorní plošině ve které jsou zařízlé říční kaňony několikrát musím sjet a zase nastoupat asi 200 m a tak je trasa docela náročná. Protože jsem čekal oddychový okruh, tak jsem ani nezapnul záznam na cyklocomputeru a tak jsem v jednom sjezdu sice dosháhl Mach2 (70km/hod) ale nemám to zaznamenané. Bohužel v posledním stoupání asi 15 km od kempu začíná zase pršet, spíše se jedná o průtrž mračen a tak jsem nejprve chvíli schován pod stromem, to není moc platné, a pak oblékám plášťenku a vyráží do kempu. Nejvíce to odnesly boty a protože jsem balil minimalisticky pojedu v nich do Čech a budu je sušit na nohou. K večeru se déšť zmírní a tak využíváme přestávek a balíme, původní odjezd byl v plánu na 21:00 ale kvůli počasí vyrážíme o něco dřív. Cesta je opět hladká a na hranicích po nás nikdo nic nechce.

10.den, 6.den, 6.9.2015, 6km, dojezd Praha

V Brně vykládáme většinu výpravy a vybavení a čerstvý řidič nás pár zbylých odveze do Prahy a do Pardubic. V Čechách je chladno ale slunečno a tak posledním pár kilometrům nestojí nic v cestě, pouze jedu maximálně opatrně protože vezu domů pár lahví vína a náklad je tak těžší než když jsem odjížděl.

Nějaké ty postřehy závěrem.

Chorvatsko má skutečně něco do sebe. Je tam draho, je to komerce a tak dále a tak dále. Ale je to blízko, je tam hezky a jsme tam vlastně skoro doma. Kolo jezdilo dobře ale už toho začíná mít dost za sebou, naštěstí ve sklepě stojí záloha ( viz příspěvek NKVS ) Schwalbe opět potvrdil kvalitu. Fyzicky jsem neměl v kopcích problém ale už jsem byl občas nějak unavený psychicky, někde jsem četl že cyklistika je i/hlavně o hlavě a začínám tomu věřit. Minimalistické balení se osvědčilo, čisté tričko na zpáteční cestu jsem koupil ve Splitu za 80Kun a špinavé ponožky vyhodil. Ještě k té záhadě z druhého dne, celý týden jsem zkoumal kolo zda nějak výrazně neuchází (v tomto horku duše trochu uchází průběžně) ale nic jsem nezjistil a tak mi to stále vrtalo hlavou. Při zpáteční cestě bylo dost času na přemýšlení a tak mne napadlo, že na kole vlastně vozím pepřový sprej a měl jsem sebou i lékárničku, kde je desinfekční sprej, nepochybně jeden z nich nevydržel teplotu a bouchl. Ale ouha, po kontrole doma jsou oba v pořádku, začínám věřit že to byla halucinace a v tom případě je to se mnou horší než jsem si myslel. Kolo celkem najelo asi 470km a za chvíli nepochybně oslaví 47 000 km, tak letos možná ještě překoná loňský rok kdy najelo celkem asi 8000 km.

Zpátky