Andalusie na kole

Něco úvodem.Zájezd pořádala CK Adventura pod názvem Andalusie na kole a globálně to vypadalo nějak takhle (v červeně označených místech jsme se realizovali cyklisticky).

1.den,23.9.,sobota,3km

Standardní začátek, sraz 10:00 Praha Pankrác, 11:00 odjezd směr Beroun, Plzeň, Německo, Francie, Španělsko.Zájezd není zcela naplněn, je pouze 20 účastníků (+ 2 řidiči a 2 průvodkyně), takže v závěru má každý k dispozici celou dvojsedačku, což je na tak dlouhé cestě určitě obrovská výhoda.K nakládce kol na Pankráci přijíždí zdatný cyklista, původně jsem předpokládal, že se jedná o průvodce, ale ukázalo se, že to byla pouze výpomoc na nakládku kol. Trochu mi dělá starosti, jak bude nakládka kol probíhat dále, přece jenom průvodkyně...ale kol se vždy ujali také řidiči, a tak žádný problém. 3 účastníky nakládáme ještě v Plzni a jsme kompletní. Na hranicích nikdo nic nekontroluje (tak by to sakra má být, kdy už jsme prý v té Evropské unii!) a jsme krátce po obědě v Německu. Cesta je jednotvárná, zastávky jsou pouze minimální a pozdě večer vjíždíme do Francie. V noci spím, nebo se o to alespoň pokouším.

2.den,24.9.,neděle,0km,fotečky

Brzo ráno se budíme na parkovišti v Avignonu naproti známému polovičnímu mostu.Je tma a hustě prší. Řidiči si zde musí odpykat povinnou osmihodinovou přestávku, kterou využijeme na prohlídku Avignonu. Původně bylo v plánu Carcassone (hrad postavený na motivy známé stolní hry - mnozí jistě znají), ale došlo ke změněn plánu a je to dobře, v Avignonu jsem zatím nikdy nebyl. Čekáme, až se trochu rozední, pokouším se o několik nočních fotografií. Hned vedle parkoviště je kemping, do kterého máme vyjednaný vstup pro použití bufetu, obchodu a sociálního zařízení. Je to první setkání s bezvadnou organizací, která, jak se ukázalo, nás provázela celým zájezdem. Okolo 9:00 vyrážím do města, počasí je silně proměnlivé, střídavě prší a občas i vysvitne sluníčko. Procházím starým městem a vstupuji do jednoho kostela pod záminkou prohlídky (ale hlavně abych trochu uschl). Do kostela se scházejí lidé a začíná opravdová bohoslužba, krčím se na zadní lavici, abych na sebe v kraťasech s batohem příliš neupozorňoval a absolvuji celou bohoslužbu. Docela silný zážitek, protože je to celé francouzky, tudíž nejsem zatížen obsahem a mohu se zcela zaměřit na formu. Každopádně se mi to líbilo, přispívám 1 euro a duchovně posílen pokračuji prohlídkou města. Okolo papežského paláce s obrovskou zlatou sochou na vrcholu šplhám do parku na vrcholku kopce nad proslulým mostem. Je odsud pěkná vyhlídka na město, na krajinu i na řeku Rhonu. Nakonec sestupuji k řece, kupuji vstupenku (4 euro) a procházím se po mostě. Nic zvláštního, zdálky je to určitě lepší podívaná. Ve 14:30 nastupujeme do autobusu a vyrážíme směr Španělsko. Okolo 18:00 překračujeme hranice, počasí je stále spíše proměnlivé, doufáme, že se to zlepší, blatníky na kolo si nevzal snad nikdo. V noci opět spánek, nebo pokus o něj. Neocenitelný je mp3 přehrávač, zapůjčený mojí dcerou. V prostoru krabičky od sirek je ukryto asi 20 hodin hudby.

3.den,25.9,pondělí,51km,profil,mapka,fotečky

Brzo ráno stavíme u pumpy kousek před Cordobou, je již polojasno a vypadá to na pěkný den. Pozoruji východ slunce. Po krátké přestávce pokračujeme do prvního kempu, přímo na okraji města Cordoba. Stavíme stany, trochu se dáváme dohromady a vyrážíme na první cyklistickou etapu. Výjezd z Cordoby do hor, sjezd do Medina Azahara (vykopávky - ale zklámání, je zavřeno, tak jen přes plot). Návrat do hor, na křižovatce dávám u pumpy první lahvové španělské pivo (obsah láhve 1litr!) a pokračuji v okruhu přes Santa Maria de Trassierra, Las Jaras a El Rosal. Závěrečná část vede po šotolině a největším problémem je najít kemp, což nakonec všichni dokázali. Večer mi je trochu těžko, občas se mi to stává, je to takový drobný charakterový kaz. Organismus je po dlouhých přejezdech vyčerpaný, vyžaduje velký přísun tekutin (pivo, víno apod.) a když pak večer rekapituluji, co jsem všechno za ten den vypil...no nějak jsem se z toho vyspal.Jdeme brzo spát.

4.den,26.9.,úterý,0km,fotečky

Ráno první adventurní snídaně typu český stůl. Spokojenost. Poté vyrážíme na pěší prohlídku Cordoby. Je možno použít také MHD, ale jednak autobus nějak nejede a jednak mi to připadá přece jen trochu riskantní. Kdoví, kam může autobus člověka zavézt. Naštěstí to je pěšky do historického jenom kousek. Procházím historické centrum, dělám jakýsi okruh. Je zde také historický středověký most, bohužel uzavřený a v rekonstrukci. Na protějším břehu je moderní park s pěkným výhledem na staré město. Navštěvuji mešitu a komplex Alcazar. Neopakovatelným zážitkem jsou zahrady s jezírky, vodotrysky, živými ploty a nepřeberným množstvím květin všeho druhu. Také je zde již více turistů. V nové části města je mnoho ulic rozkopaných, později zjišťuji, že rozkopanost je jedním z rysů španělských měst. Slyšel jsem historku o tom, že Španělsko dostává dotace na vysazování olivových stromů a Evropská unie to následně kontroluje podle družicových snímků. Ale oliv se vysadilo málo, tak se to zachraňovalo atrapami. A možná, že s těmi stavebními pracemi je to podobně. Španělsko dostává dotace na stavební práce, tak je třeba vše rozkopat. A dokud se bude kopat, budou chodit dotace a na družicových snímcích to bude pěkně vypadat. Odpoledne vyrážíme autobusem dále, do dalšího kempu kousek od města Aracena. Po cestě je odhlasována zastávka v Seville, která původně nebyla v plánu. Souhlasíme i s pozdním příjezdem do kempu. Průvodkyně Irena zde rok studovala a tak nás může provést. Dokonce jako zkratku používáme průchod budovou vysoké školy, což by nikoho asi nenapadlo, ale je to asi legální. Jaké překvapení, město je opět rozkopané, prý se tu staví metro (již léta). Pěkné historické budovy, ale čas nedovolí více a musíme jet dál. Do kempu dorážíme až asi v 21:30 za hluboké tmy, ukazuje se opět nepostradatelnost čelovky na těchto zájezdech. Postavit stan, najíst se a provést hygienu. Večer probíhá seznamovací večírek, průvodkyně z fondů nakoupily něco k pití, zbytek si přinášejí účastnící zájezdu. Každý se krátce představuje a říká jméno, které vesměs vzápětí zapomínáme. Každopádně příjemná zábava, žádný stres, opět se ukazuje jakýsi duch zájezdu, který se opravdu podařil. Spát jdu až druhý den, teplota v noci klesá až ke 14 stupňům nad nulou, ještě, že mám spacák značky Šerpa.

5.den,27.9.,středa,49km,profil,mapka,fotečky

Svítá v těchhle končinách docela pozdě - až tak okolo 8:30. Čas je ve Španělsku stejný, jako u nás a přece jen je to o dost západněji. Po snídani nás autobus s koly převeze do města Cortagena a po prohlídce města se po vlastní ose vracíme zpět. Jen na začátek měním prázdnou duší v zadním kole a z pláště vytahuji pořádný trn, určitě ještě z pondělí, kdy jsem to trochu nezvládl a kolo kdesi pohodil do příkopu. Jedeme po vedlejších asfaltkách a je to opět pěkná mírně zvlněná cesta. Objevují se první technické problémy, potkávám kolegu,kterému se vyboulil plášť na zadním kole, není divu, musí vážit odhadem tak 150kg (kolega). Snaží se plášť nějak provizorně slepit, já přispívám náplastí a kolega se do kempu nakonec přece jen nějak dostane, ale s cyklistikou již skončil. Cestou dělám řadu zastávek, etapa je docela krátká a není žádný spěch. V jednom místě se na skále nad silnicí zdvihá bílý kostelík (u vesničky Alajár), z čiré bujnosti k němu vyjíždím, myslím, že to bylo necelých 100 výškových metrů. V městě Aracena se scházíme, průvodkyně kupuje hromadně vstupenky do krápníkových jeskyní Gruta de las Maravillas, ale protože do vstupu je ještě dost času, vyjíždím k troskám pevnosti na kopci uprostřed města. Pěkný rozhled a pozoruji zvláštní jev, dost obvyklý v jižních krajích. Místní výletníci jezdí autem, vyjedou na kopec k pevnosti a objedou ho okolo aby zase sjeli dolů. Maximálně na chvíli zastaví a z okénka se kochají krajinou. Nakonec se zase scházíme před vchodem do jeskyně, který je přímo ve městě (vlastní jeskyně je v kopci pod pevností), zamykáme kola a vydáváme se na prohlídku. Naše průvodkyně zajišťují tlumočení ze španělštiny ale hlavní je prohlédnout si jeskyni. Je na co koukat, přístupná délka je snad kilometr, všude plno nejrůznějších krápníků a jezírek. Pěkné. Fotografovat se nesmí. Poté následuje krátký dojezd do kemp. V kempu lepím duši do zásoby a jdeme se koupat do bazénu. Večer se podává sangria, ještě ze zájezdových fondů. Padá návrh zrušit snídaně a za ušetřené prostředky hýřit po večerech, ale neprošel.

6.den,28.9.,čtvrtek,78km,profil,mapka,fotečky

Po snídani přejezd autobusem do Valverde del Camino a odtud po naší první via verde k moři.Via verde jsou takový španělský fenomén.Jedná se o síť stezek pro pěší, koně a cyklisty, budovanou v posledních letech často na trasách zrušených železnic. Povrch je různý - někdy asfalt, někdy šotolina a profil je většinou rovinatý. Občas se jede tunelem, občas po mostu a cestou jsou k vidění bývalá nádraží - některá ve stavu totálního zřícení, některá přebudována na restaurace nebo informační kanceláře.Tolik k via verde.Společně tedy najíždíme na začátek stezky na kraji města Valverde del Camino a vydáváme se na 36km trasu po této stezce. Díky častému focení brzy zůstávám vzadu, ale nevadí, tady skutečně není kam zabloudit. Což přestává platit v prvním městečku, které stezka křižuje. Jmenuje se Trigueros a stezka na jeho okraji náhle mizí. Laik by poradil jeď rovně, ale to nešlo, jedna silnice vedla vlevo a jedna vpravo a celé město bylo na mapě vyznačeno tečkou. Nebudu vás napínat, po asi hodinovém bloudění, když už jsem se ve městě začal docela orientovat, protože některými ulicemi jsem projížděl už snad popáté jsem pokračování našel na opačném okraji města dokonce se zbytkem nádraží - zbyla část nástupiště. Celkem hladce jsem dojel do města San Juan, kde byl pro zájemce sraz před poněkud orientačně náročnou další cestou. Společně jsme projeli městem a po lesních silnicích pokračovali k moři. Kemp byl poblíž městečka Mazagon přímo na pobřeží moře - tedy vlastně Atlantického oceánu. V kempu jsme byli prakticky sami, vody byla také dost studená, pouze na pláži bylo neuvěřitelné množství skořápek mušlí (zde musím trochu pokárat známou ropnou firmu - zaneřádit celou pláž reklamními předměty se mi zdá přece jen trochu přehnané).

7.den,29.9.,pátek,63km,profil,mapka via verde,mapka,fotečky

Po snídani nalodění do autobusu a přejezd do městečka Coripe, začátek další via verde. Autobusem míjíme Sevillu, je tu mlha jako mlíko a dokonce snad trochu mží - i tak může vypadat jižní Španělsko. Přejezd byl dost dlouhý a tak vystupujeme až asi okol 12:30. Vystupujeme na parkovišti u Coripe, sundáváme kola a vydáváme se na cestu. Tato via verde je šotolinová a zpestřená řadou tunelů, navíc vede i přírodní rezervací se skálou Zaframagon, kde je hnízdiště supů. Pod skálou v budově bývalého nádraží je přírodovědná stanice. Dříve se supi živili mršinami dobytka, který se zde v okolí pásl, ale...dnes zde projíždějí hlavně cyklisté, tak nevím. Ohlodané kosti jsme na cestě žádné neviděli. Po 25km přijíždíme do města Olvera. Vyjíždím do centra na kopec s kostelíkem a pěknou vyhlídkou, ale je to takový kopec, že tlačím i dolů v obavě abych nepřeletěl přes řídítka. Po standardní troše bloudění nacházím správnou silničku a pokračuji na Setenil. Vzhledem k tomu, že jsem mezi prvními, vydávám se cestou do velkého kopce, ostatní jedou jinou cestou údolím. No co, zase byla vyhlídka a co mne nezabije, to mne posílí. Zde je pamětihodností řada domků, postavená pod skalním převisem. Potom přichází městečko Arites, kolega Pavel má malou krizi, ale zachraňuje nás jakási hospůdka u cesty, kde každý dáváme 3 x 0,2 lahvičky piva, víc už myslím neměli na skladě. Ještě najdeme Supermercado a kupujeme nezbytné potraviny (další pivo). Na náměstí odbočujeme a hledáme kemp. Zde byly pokyny a mapa poněkud nepřesné, tak trochu bloudíme a zachraňuje mne to, že si u benzínové pumpy dávám další pivo a přitom kemp objevuji přímo naproti přes ulici - kemp se tvářil na první pohled jako hotel. Nedat si pivo tak jedu dál a kempu jsem si nevšiml. Kemp je opět luxusní včetně bazénu a úplně prázdný.

8.den,30.9.,sobota,72km,profil,mapka,fotečky

Po snídani okolo 9:15 odjezd na kole z kempu. Autobus poveze věci a nás čeká přejezd do dalšího kempu po vlastní ose. Nejprve sjíždíme zpět do Ariates a pak pokračujeme do města Ronda. Proplétám se městem (tradičně rozkopaným) k býčí aréně, kde nám v parčíku průvodkyně pohlídají kola abychom mohli absolvovat prohlídka starého města pěšmo. Nejvýznačnější památkou je zde středověký most přes rokli hlubokou asi 100m. Město je dost na kopci, jak už to zde bývá a tak je celkem pěkný rozhled na všechny strany. Ale města se brzo nasytím, tak s kolegou Markem vyjíždím ven a začínáme stoupat do sedla Puento del Viento, údajně 1190 mnm. Každopádně stoupání je pozvolné a cesta pěkná, tak je to pohoda. Hodně fotím a kolega mizí kdesi vpředu. Ze sedla následuje dlouhý sjezd do městečka El Burgo, po cestě řada vyhlídkových míst. V městečku nic zvláštního, tak pokračuji směrem na Ardales. Jede se mírně zvlněnou krajinou a cesta je oživena zvláštní příhodou (viděli jste film Duel?). Na jednom místě míjím 2 psy, ležící v příkopu, jeden bílý a druhý černý (pes - nepřítel cyklisty). Samozřejmě se na mne se štěkotem vrhají, ustupovat se nemá a tak naznačuji hod kamenem. Je vidět, že to znají, protože okamžitě zastavují. Pokračuji v cestě a uvažuji o tom, ještě, že ti psi nebyli moc odvážní, jsem sám široko daleko a holé opálené lýtko určitě musí svádět  zakousnutí. Po několika minutách se náhodou ohlédnu a ustrnu, kousek za mnou se řítí opět oni dva psi. Opakuji trik s kamenem, ale už to na ně nemá žádný vliv. Protože je cesta trochu z kopce, rozjíždím to a zkouším je setřást. Drželi se, ale při 30km/h to konečně vzdávají. Sjíždím do údolí a zvolna začínám stoupat na protější straně. V jedné zatáčce se ohlédnu a strnu, protože několik zatáček za sebou opět zahlédnu ony dva běžící psy. Teď už jde opravdu do tuhého, tak zase zrychluji. Silnice se hodně zatáčí a tak dozadu není moc vidět, ale pokud bylo, stále vidím dva běžící psy. Já je snad dovedu až do kempu! Nakonec, po několika kilometrech, je konečně ztrácím z dohledu. Ale celý zbytek cesty se při každé zastávce pečlivě ohlížím dozadu a trochu mne mrazí. Zvláštní je, že zbytek cyklistů, který touto oblastí projížděl později, se s žádnými psy nesetkal. Střed městečka Ardales je standardně rozkopaný. Po levé straně se objevuje jezero, teď na podzim již poloprázdné, ale i tak pěkná podívaná. Kemp měl být původně na břehu jezera, ale na křižovatce se setkávám s naším autobusem a zprávou, že kemp je mimo provoz a čeká se na průvodkyně  a řešení situace. Je nalezen kemp u soutěsky El Chorro, asi 5km vzdálený, takže nedochází ani k žádné změně programu. Jediným problémem je informovat zbytek účastníků, kteří jsou ještě na trati. Je napsán plakát a přilepen uprostřed křižovatky s tím, že si ho musí každý všimnout. To zpochybňuje jeden kolega, který projíždí křižovatkou a nevšimne si ani našeho stojícího autobusu. Vyzvedávám si ze svých autobusových zásob láhev s vínem a budu držet na křižovatce hlídku. Nakonec se podařilo informovat všechny účastníky a setkáváme se v kempu u soutěsky El Chorro na břehu jezera. Kemp je skromnější ale bazén nechybí. Kemp je dost plný, je víkend a španělé evidentně vyrazili na výlet, takže celou noc je v kempu pěkně rušno. Protože v kempu strávíme 2 dny, pokouším se něco vyprat, což je docela dobrodružství, protože všude jsou kohoutky typu tlakem zapni a samo se vypne, ale před tím to zlije vodou celé okolí. Nakonec je prádlo i já docela mokré a víc se asi dělat nedá. Věším vše uschnout na šňůru - abych ráno vše posbíral suché ze země.

9.den,1.10.,neděle,88km,profil,mapka,fotečky

Po snídani je v plánu okruh okolo přehradních jezer a případně výjezd na kopec s vyhlídkou nad kempem. Jezera jsou vlastně přehradní nádrže a na kopci je vyrovnávací nádrž přečerpávací elektrárny. V dálce je vidět baterie větrných elektráren. Je to vlastně ideální kombinace, když fouká vítr a není třeba elektřiny, čerpá se voda do kopce a když je odběrová špička nebo přestane foukat vítr, pustí se zase voda dolů. Protože jsem vyjížděl dost brzo, mám jezero objeté již okolo poledne. V malém městečku na břehu jsem svědkem srazu motorkářů, snad z celého Španělska a jsou jich skutečně snad tisíce. Radši pryč. Sjíždím do kempu a v baru rozvažuji, zda se pokusit ještě o výjezd na vyhlídku. Po druhé lahví piva (á 1 litr) se rozhoduji a vyjíždím. Jedná se prakticky o 13km dokopec. Nahoře vyhlídka na okolí a horní jezero - něco jako jesenické Dlouhé stráně v malém. Dolů to jelo samo.

10.den,2.10.,pondělí,11km,fotečky

Po snídani je v plánu přejezd autobusem a koupání v moři. Další kemp by měl být poblíž města Orgiva. Autobusem objíždíme Malagu. Kousek za ní autobus sjíždí z dálnice a zastavuje. Porucha! Naštěstí jsme u moře v podstatě v místě, kde jsme měli mít přestávku, tak se jdeme koupat s tím, že v 17:00 je sraz u autobusu a do té doby bude snad pojízdný. Moře (tentokrát Středozemní) je dost studené, mušličky žádné a rekreanti také žádní. Vykoupal jsem se, orazil, nakoupil v supermercadu a v 17:00 pokračujeme autobusem. Bohužel pouze několik kilometrů a pro poruchu opět sjíždíme k pumpě. Řidiči se opět noří pod autobus a situace začíná být napjatější. Po hodině se ukazuje, že oprava se dnes nezdaří a průvodkyně nám zajišťuje kemp u moře asi 10km vzdálený v osadě Torre del Mar. Pouze je třeba se tam nějak dopravit. Proto všichni nasedají na kola, ale problém je s dopravou zavazadel. Uvažuje se o objednání taxi, ale náhle jako blesk z čistého nebe přichází řidič maďarského kamionu, který prázdný stál u pumpy a nabízí odvoz věcí. S radostí přijímáme. Zde odbočuji, v tomto okamžiku se ukazuje praktičnost mé koncepce, mám všechny věci uloženy v cyklobrašnách, takže brašny připínám na kolo a batoh na záda a vyrážím - se všemi zavazadly po vlastní ose (ano,ano,to je ten můj plán "B"). Jedeme společně a cesta je trochu napínavá, protože některé informace španělů nebyly nejpřesnější, kruhový objezd byla obyčejná křižovatka, vzdálenost nebyla 7 ale 11km a tak podobně. Nakonec se ale všichni schází v kempu a to i se svými zavazadly - což považuji za malý zázrak. Maďaři dokonce nechtějí vůbec nic - ani pivo, tak snad jen polibek od průvodkyně. Večeře, stan, hygiena, klasika. Zítra se uvidí, jak to vypadá s autobusem, řidiči zůstávají  pumpy a spravují. Moře je pěkně studené, snad ještě studenější než Atlantik.

11.den,3.10.,úterý,55km,mapka,fotečky

Porucha autobusu byla již lokalizována, ale je třeba jakási náhradní hadice, kterou je třeba sehnat někde v servisu, takže odjezd bude možná večer. Sraz je každopádně v 17:00 v kempu. Program je možný následující: pobyt v kempu u moře, výlet místní autobusovou linkou do Malagy nebo cyklookruh v okolí. Volím cyklookruh v okolí. Pouze nejsou k dispozici žádné podrobné mapy a proto si situaci obkreslujeme z celkové mapy Andalusie. Poté někdo přichází s geniálním nápadem digitálně si mapu ofotografovat, což činím také a ukazuje se to jako velmi užitečné. Z kempu vyrážím do městečka Velez, původně jsem chtěl po nějaké vedlejší silnici, ale nakonec stejně končím na hlavní. Naštěstí až do Velez vede skutečná cyklostezka. Po bloudění v centru Velez vyjíždím po hlavní, provoz je strašný a tak na první křižovatce odbočuji na vedlejší a konečně jsem na cestě, kterou jsem měl v plánu. Souběžně s hlavní vede prázdná vedlejší, kdysi evidentně také hlavní. Podle mapy je v horách jezero a k tom bych se chtěl dostat, což se nakonec také povede. Stejnou cestou jedu zpět a tak tato oddychová etapa má nakonec 55km. Souběžně se silnicí vede pod zemí jakési vodovodní potrubí a u silnice jsou v pravidelných odstupech betonové kostky s ventily. Spekuluji s tím, co by se stalo, kdyby na tuto kostku někdo najel a vzápětí to mohu vidět na vlastní oči. Na jednom místě jsem svědkem zcela čerstvé bouračky, auto se vyhýbalo tak, že najelo na kostku a ta ho odhodila do protisměru na míjené auto. Řidičům se nic nestalo, ale auta asi po vlastní ose neodjedou. V 17:00 se scházíme v kempu a autobus je již pojízdný, takže v 17:45 vyrážíme směr Orgiva. Tam přijíždíme již za tmy a strašlivého větru. Postavení stanu je docela problém a je třeba začít zatlučením kolíku a pak k němu teprve vybalit a přivázat stan. Nakonec jsem stan postavil, tentokrát jsem použil všechny kolíky a zatloukl je skutečně co to šlo. Vítr řádí celou noc a já čekám, kdy mi stan spadne na hlavu. Je neuvěřitelné, co vydrží a do jakých tvarů se dokáže kopule transformovat.

12.den,4.10.,středa,96km,profil-vzdálenost,profil-čas,mapka 1.část,mapka 2.část,fotečky

Ráno se vítr konečně uklidnil. Vše ve stanu je pod vrstvou prachu, který hnaný větrem vnikl všude. Snídaně je dnes již v 7:30 (tedy ještě za úplné tmy) protože zájemce čeká cyklistická lahůdka - výjezd na nejvyšší vrch Pyrenejského poloostrova - Mulhacén 3482 mnm (dle jiných zdrojů 3478 mnm ale čert to vem). S kolegou Markem vyjíždíme již v 8:15, ještě za šera a střídáme se ve vedení, takže první dvě hodiny jedem jako o závod. Navigace je jednoduchá - pořád do kopce. Startujeme sice na výšce asi 300 mnm ale protože je polojasno, je docela příjemně. Po dvou hodinách se rozdělujeme, jednak přestávám kolegovi stačit a jednak chci také více po cestě fotit. Silnice je zpočátku asfaltová a projíždí několika vesničkami: Pampaneira, Bubion, Capileira. Potom se asfalt mění na šotolinu a na parkovišti končí přístup pro běžné automobily závorou. Běžná zeleň se mění na borovice, pak zakrslé křoví a pak už jen trávy a mech. Šotolina se postupně zhoršuje, vítr zesiluje (samozřejmě z protisměru) a teplota začíná klesat. Posledních několik kilometrů pod vrcholem již kolo střídavě tlačím, protože mám obavy, že by mne vítr mohl srazit do propasti. Teploměr klesá až na 8 stupňů nad nulou. Na sobě mám vše, co jsem měl sebou. Konečně, po asi 6ti hodinách jsem pod vrcholem ve výšce okolo 3000 mnm což je nový rekord mého kola. Setkávám se zde s kolegou Markem, který přijel chvíli přede mnou. Opírám kolo o skálu, kdo by tady co kradl a vydávám se na závěrečné pěší stoupání. Okolo pobíhají kamzíci (nebo kozy?) kteří se ani moc nebojí, asi jsou zvyklí na krmení od turistů. Pěší stoupání trvá ještě asi hodinu, musím si dávat co chvíli přestávku, buď těch 48km v nohách nebo řídký vzduch nebo oboje. Na vrcholku je malá kaplička a polská dvojice turistů. Kocháme se, fotíme, chci poslat pozdravné SMS ale není signál a vydáváme se na zpáteční cestu. Dolů to nejde o mnoho lépe než nahoru. Několik kilometrů pod vrcholem potkávám kolegu Pavla ,vyjížděl později a ještě lepil duši, ale k cíli to má již jen kousek a tak to také dokáže. Ještě níže potkávám dvojici z našeho zájezdu, ti již ale boj o vrchol vzdali a kochají se vyhlídkou, takže pouze my tři (Marek, Tomáš, Pavel) stanuli na vrcholu. Ani sjezd dolů není žádná legrace, teď je teprve zřejmé, jaký to byl kopec. Stačí na chvilku povolit brzdy a kolo hned nabírá obrovskou rychlost. Po čase mne začíná chytat křeč do obou rukou od brzdových páček a od zimy a již se těším na asfalt. Ale - nikdy neříkej nikdy. Krátce po najetí na asfalt mi praskne lanko zadní brzdy (náhradní trpělivě čeká v kempu ve stanu) a tak jsem 20km od kempu a o 2000 m výše jen s přední brzdou. Jedu tedy maximálně opatrně a občas dávám chladicí přestávku pro přední ráfek. Cesta dolů tak trvala skoro 3 hodiny a do kempu dorážím v 19:00 večer. Unavený ale šťastný.

13.den,5.10.,čtvrtek,0km,fotečky

Opět časná snídaně v 7:30 za tmy a přejezd autobusem do Granady. Snažíme se tam být co nejdříve, protože zájem o lístky do komplexu Alhambra bývá obrovský, lístky se prodávají na určitou hodinu a během dne již bývají vyprodané. Stoupneme si do dost velké fronty, ale přesto první zakoupené lístky byly až na 14:30. Napřed jsem tedy sešel do starého města, prošel si křivolaké uličky a z protější vyhlídky sledoval Alhambru zdálky. Hlavní třída byla jak jinak rozkopaná. Na historickém náměstí si dávám oběd, volím španělskou specialitu, to jest míchanou pajelu, 2 piva a kafe. Pak sotva stojím na nohou, protože organismus mezitím již odvykl teplým obědům. Vracím se ke vchodu do komplexu Alhambra a vstupuji.  Procházím si Alhambru i všechny paláce, bohužel je všude dost turistů. Zahrady se mi víc líbily v Cordobě, ale to vůbec neznamená, že by to zde bylo špatné. Z některých míst je také pěkný výhled na pohoří Sierra Nevada a vrch Mulhacén, který se tyčí na Granadou. V 17:00 se setkáváme u autobusu a čeká nás noční přejezd do Katalánska. Ještě zastavujeme u supermercada na doplnění proviantu. Večer film Ať žijí duchové a já v titulcích zjišťuji, že i na tomto filmu se podílel Zdeněk Svěrák, je vůbec nějaký dobrý film, na kterém by neměl podíl?

14.den,6.10.,pátek,99km,profil,mapka,fotečky

Ráno bylo bez adventurní snídaně, snídáme ještě v autobuse z vlastních zásob. Okolo 10:00 nás autobus s koly vysazuje na začátku další via verde u města Olot a nás čeká 100km etapa do posledního kempu. Někteří volí kratší variantu a nechávají se autobusem odvézt až do města Girona, dle mého názoru ale chybují, protože úsek Olot-Girona byl nejkrásnější. Díky častému focení se opět propadám na konec naší skupiny a do Girony dorážím osaměle poslední. Navzdory vybavení plánkem a podrobnými instrukcemi se ihned na kraji města ztrácím a proto se pouze snažím držet směr. Město Girona je sice vybaveno mnoho kilometry cyklostezek, ale systém v tom nejsem schopen objevit žádný. Když ujeté kilometry naznačují, že bych měl být v centru (samozřejmě rozkopaném), zastavuji a snažím se zorientovat a s překvapením zjišťuji, že už jsem na výjezdu z města a ještě k tomu ve správném směru. Čert vem historické centrum, vracet se nebudu a tak pokračuji dál, nevěda zda zbytek skupiny je přede mnou nebo za mnou. Z tohoto místa měl také vyrážet na kolech zbytek zájezdu, tak ani ze stop na prašných úsecích se nedá nic soudit. Zbylá trasa už je kopcovitější a tak jsme docela rád,  když okolo 18:00 dorážím do kempu na břehu moře v osadě Platja D Aro poblíž Sant Feliu. Po obvyklém rituálu stan-hygiena-večeře se jdu projít po městečku, ulice jsou zcela liduprázdné, a k moři, pláž je taky zcela liduprázdná. Prostě sezona skončila a rekreační osady vypadají často jako města duchů. Večer se žádná veselice nekoná.

15.den,7.10.,sobota,0km,fotečky

Ráno poslední snídaně s využitím všeho, co zbylo.Volné dopoledne využívám ke klidnému balení. Řada věcí již zůstane trvale ve Španělsku (děravé ponožky,prázdná bomba od plynu, staré plavky,děravý ručník apod.) a jejich místo v brašnách zaujme několik lahví vína, abych domů také něco přivezl. Jdu se vykoupat, ale moře je studené, takže tam jen skočím a po chvilce jsem rád, že jsem zase venku. V 13:00 nasedáme do autobusu a vyrážíme domů, autobus by to měl stihnout do nedělního poledne. Při vjezdu do Francie policista kontroluje pasy, poprvé a naposledy na této cestě.

16.den,8.10.,neděle,3km

Dopoledne vjíždíme do Čech a zastavujeme u první pumpy. Všichni nakupují denní tisk, já navíc bagetu a plechovku plzně. Zjiťuji, že se za ty dva týdny nic převratného nestalo.V poledne končíme na Pankráci (tedy ne ve vazbě), vykládáme věci a rozjíždíme se do svých domovů, já tradičně po vlastní ose. Je podzim a kruh se uzavřel.

Poznámky pod čarou.

Vedle obligátního dokázali jsme že to ještě dokážeme i kolo potvrdilo, že nepatří stále do šrotu a že i při najetých 55 000 km stále šlape jako hodinky. Závady byly pouze dvě - píchlá zadní duše a prasklé lanko zadní brzdy. Program i organizace zájezdu byla (a nebojím se toho slova ) skvělá. Kvalita průvodců se pozná nejen při každodenních činnostech, ale zejména při řešení nečekaných problémů. A tak zde patří jak průvodkyním Ireně a Lucii, tak řidičům Pavlovi a Mílovi můj obdiv a dík. Španělsko je daleko, ale neměl jsem s tím snad díky zkušenostem a přípravě žádné problémy. Moje koncepce - věci v cyklobrašnách a pokud možno na vyhození - se opět plně osvědčila. Najeto bylo celkem 668km. Kempy byly docela luxusní a s nákupem proviantu nebyl nikdy problém. Ceny jsou ve Španělsku vyšší než u nás (jako ostatně všude) ale nijak závratně. V noci již bylo chladněji, ale přes den ještě příjemné teplo.A nakonec něco sociologie.Z 20 účastníků zájezdu bylo 8 samotářů,2 ženské dvojice a 4 smíšené.Nejstarší účastník oslavil své 70té narozeniny právě v průběhu zájezdu.

Rýpavý čtenář si možná vezme kalkulačku a spočítá si kilometry uvedené na profilech a porovná s mým údajem 668km, a.., a.., a.., nevyjde mu to.Vysvětlení je jednoduché, ne vše bylo zaznamenáváno v paměti cyklocomupteru, zejména trasy typu celodenní toulání s řadou zastávek, paměť je pouze na 64 hodin a v tom případě bych zase přišel o počáteční etapy. Takže tak.

A co vlastně vozím sebou?Třeba jako inspirace pro začátečníky!

Na sebe: slipy, ponožky, kraťasy, tričko, hodinky, nízké trek boty, cyklo přilba

Brašnička na kole: pumpička, lepení, duše, cyklonářadí, zámek, lékárnička

Ledvinka: doklady, peníze, mobil, foťák, tužka, papír

Batoh: spacák, láhev s vodou PET 1,5l, jídlo na cestu, láhev alkohol, kartáček na zuby, pasta, hřeben, papírové kapesníky, mp3 přehrávač, lžíce, nůž, čepice, mikina, bunda, dlouhé kalhoty, věci na kolo: kraťasi, tričko, náhr.slipy, mapa

Nářadí: duše, lepení, kousek řetězu a spoj.kolíčky, 5 drátů do zadního kola, lanko přehazovačka a zadní brzdy, kobercová páska, šroubky, kus drátu, stahovák sedmikolečka, plochý klíč na pedály ,drátěný kartáček, zadní a přední osa + rychloupínák, pár kuliček dopředu a dozadu, brzdové špalíky, plášť kevlar, olej, vazelína, pilník, hadr na čištění

Oblečení: sandály, plavky, 3 trička,1 tričko dlouhý rukáv, 4 ponožky,3 slipy,4 kapesníky, kraťasi náhradní, kraťasi na noc

Další: stan, karimatka, vařič, ešus, sirky, čelovka, hrneček, holení, obvaz, mast, náplast, provaz, nůžky, šitíčko, nabíječka foťák a mobil, mýdlo, ručník, hadr, saponát

Jídlo: 15 instantních polévek, 2x suchary, salám, 6 disko sušek, 15 traťovek, 2x tvrdé bonbony, žvýkačky, Tang, čaj, párky, 4 nudlové polévky, cibule, med, citron.šťáva, tavený sýr, 5 velikých paštik(přesnídávek), 10 malých paštik(přesnídávek)

Zpátky