Černá Hora   

Černá Hora je na Balkáně, jeden z pohrobků Jugoslávie a alternativní název je Montenegro, byl jsem přihlášen už na červnový termín cyklistického zájezdu ale ten se nakonec nenaplnil a byl zrušen. Tak jsem vše přeplánoval na podzim a to už vyšlo, i když logistika zájezdu byla trochu složitější, viz níže. Hned úvodem bych řekl že jsou tam kopce jako kráva, že tam bylo hezky a jezdilo mi to excelentně a přivezl jsem si domů průjem. Tolik asi úvodem a nyní se začtěme do cestovního deníčku. A bylo to s CK Poznání. A hned úvodem nějaké ty fotky. A snad nějaká ta mapka i když doporučuji zagůglit a z Černé Hory je toho na Netu hromada. Mapka symbolická a seriozní. A jako důkaz (pro nevěřící Tomáše) sken vstupenek do NP

1.den, 29.8.2014, 4km, přesun na odjezdové místo po vlastní ose

Sbaleno už mám prakticky od večera obvyklým způsobem, na vše mám seznam v počítači a ve finále se vše jen nasype do brašen, odjezd je v 10:45 z autobusového nádraží Florenc v Praze. Myslím si že jsou vhodnější místa ale problém mi to nečiní. Jedu na kole na Smíchov, pak metrem a zbytek zase na kole. Jsem tu dost brzo, postupně se schází účastníci ale kol je minimum, většinou se jedná o pěší turisty. Skutečně to tak je, cyklistů bylo jen 10 a zbytek byla pěší výprava. O trochu později přijíždí autobus, mohutný trochu postarší Mercedes s malým vlekem pro cca 15 kol. Nakládáme a vyrážíme směr Brno, kde nabereme zbytek a čerstvé řidiče autobusu. Je pátek odpoledne a tak to jde dost pomalu, všude jsou zácpy. Z Brna směr na Slovensko, Maďarsko, Srbsko a nakonec Černá Hora. Cestu opět mapuje mobil a sms operátorů a tak mohu citovat: pátek 16:47 Vítejte na Slovensku v síti Telekom, pátek 17:40 Vítejte v Maďarsku v síti T-Mobile, pátek 22:33 Vítejte v Srbsku v síti Telecom, sobota 5:50 vítejte v Srbsku v síti Vip, sobota 6:08 Vítejte v Srbsku v síti Telenor (je vidět že ke konci byl terén dost hornatý proto jsem ještě v Srbsku postupně vyzkoušel všechny operátory) a konečně sobota  6:55 Vítejte v Černé Hoře v síti Telekom. Tolik cesta a první den.

2.den, 30.8.2014, 40km, dojezd do hotelu Planinkna v Žabljaku

První zastávku v Černé Hoře děláme v městě Pljevlja a navštěvujeme mešitu s minaretem, údajně nejvyšším v bývalé Jugoslávii a pravoslavný klášter Svaté Trojice. Je chladno ale modré nebe, je vidět že bude hezký den. Město je trochu ošuntělé a jsou zde zjevně předrevoluční zbytky - opuštěný kulturní dům a podobně. Pak přejíždíme kousek za město a cyklisté vysazují sebe a kola a do cíle Žabljak pojedou po vlastní ose. Pěší část má svůj vlastní program. Nejprve po asfaltu z kopce ke kaňonu řeky Tara který přejíždíme po známém mostě, zde první zastávka v hospodě a první seznámení se zdejším pivem Nikšičko. Pak stoupání od řeky po silnici a závěr vede po šotolině krajinou, mezi tím ještě 2 hospody. Dojezd už mám tak trochu zamlžený. Hotel Planinka v Žabljaku je obrovský, poloprázdný a trochu omšelý, jako většina zde, hlavní sezona je tu určitě v zimě. Jsme ve výšce cca 1500 mnm a tak je to skoro jako spát u nás na Sněžce. Ale večeře byla slušná a na pokoji máme i LCD televizi, většina programů však vysílá nějaké místní hitparády a melodie nám připadají všechny na jedno kopyto. Společenský život ale dost skomírá protože ostatní jsou od hotelu ubytování asi 2 km daleko a tak na nějaký společný večer to moc není.

3.den, 31.8.2014, 81km, královský okruh okolo Durmitoru, profil

Protože byla na tento den ještě příznivá předpověď zájemci nastupují nejnáročnější etapu - objezd pohoří Durmitor na kole, jedou všichni. Avízovaná délka je 80 km a nastoupané převýšení cca 2000 m tak to bude docela náročné. Ale cesta je asfaltová, ještě před pár lety zde byly úseky náročné šotoliny a tak to docela jde. A protože mám natrénováno a jedu nalehko, jede mi to nějak samo a aniž bych se chtěl chlubit většinou v kopcích všechny předjíždím. Střídají se výjezdy a sjezdy, stále jsme dost vysoko, dvakrát atakujeme hranici 2000 mnm a panoramata jsou skutečně úžasná. Lidí potkáváme skutečně minimum, průvodce jede dost na těžko a veze 2 velké brašny, prý tam má řadu náhradních dílů. Tady to má asi své opodstatnění ale naštěstí se nikomu nic nepokazilo. Nejnižším bodem je průjezd údolím řeky Suši - ta je v létě vyschlá a po výjezdu na náhorní plošinu opět návštěva hospody. Průvodce Lukáš to tu zná jako své boty a tak nám může vždy nějaký podnik doporučit. K večeru se začíná zatahovat a protože chci být v hotelu do 19:00, trochu se do toho opřu a kolegy nechávám daleko za sebou. Cesta vypadá nekonečná ale nakonec závěrečný sjezd a krátce před 19:00 jsem v hotelu. Dlouho nikdo nejede a tak jdu samostatně na večeři a asi po hodině se začínají trousit kolegové. Dojeli všichni!

4.den, 1.9.2014, 38km, jezera v dešti

A v pondělí se skutečně zatáhlo. V plánu je cyklistický okruh přes několik jezer a náhorní planinu, ale sotva vyjedem začne pršet, poté lít jako z konve a dokonce bít hromy a blesky. Což mně na náhorní planině klidu nepřidá, přece jen cyklista na kovovém kole je v krajině dost význačný vodivý bod. Jezera jsou pěkná, byla by i na koupání ale až na jednoho kolegu který rozpálen mládím skáče do vody (asi je voda skutečně teplejší než vzduch) se nikdo nenašel. Pršet nepřestává a tak trasu zkracujeme a navštěvujeme hospodu kde jsme byli již první den. Nyní přichází k chuti vedle Nikšička i rakije a kafe. Vracím se do Žabljaku a když už jsem stejně mokrý zajíždím ještě k Černému jezeru. Před večeří jdeme ještě nakoupit do místní sámošky, déšť nás před večeří zažene zase do hospody a po večeři jsem už rád že nemusím ven.

5.den, 2.9.2014, 0km, přejezd busem na pobřeží

Den bez kola věnovaný autobusovému přejezdu z horského vnitrozemí na pobřeží u města Budva. Nejsou zde žádné dálnice a krajina je skutečně členitá, tak i když vzdálenosti nejsou veliké, cesta jde docela pomalu. První zastávka je u mostu přes řeku Tara kam pár kolegů vyrazilo v přestihu na kole. Jedeme údolím řeky Tara a protože je to jedna z mála spojnic s vnitrozemím vede tu i železniční trať do přímořského Baru. Pak stavíme v národním parku Biogradska Gora a zde se dá obejít horské jezero. Občas sprchne ale dá se to vydržet. Poslední zastávka je u kláštera Morača kde mě zaujal stánek s občerstvením, kde se v potoce chladí pivo, které si zájemce vyloví a zaplatí ve stánku. Pak už je jen dojezd na pobřeží, kde je to ještě složitější než v horách, nejprve vysazujeme stanaře, pak po 2 km kolegy ubytované v penzionu a pak ještě 30km do hotelu. Ten je přímo v centru Budvy a vypadá to že tu bude veselo. A taky bylo! Místní mládež se vrátí po půlnoci z diskotéky a vyvádí až do ranních hodin.

6.den, 3.9.2014, 41km, horská etapa do Cetinje, profil

Autobus nás po shromáždění všech účastníků vyveze vysoko nad Boku Kotorskou a pak navštěvujeme pršutárnu s možností nákupu. Poté projíždíme národní park Lovčen, ve stoupání jsem jednak pěkné výhledy na Boku Kotorskou a také stánky s občerstvením. Nejlepší je poslední kde prodává stará babka, děláme jí nějakou útratu. Pak ještě vyjíždím na druhý nejvyšší vrchol kde je památník vladyky Petra II, ve finále se musí vyšlapat asi 400 schodů. Jsem pořád v ráži, tak vyběhnu na horu, nafotím panoramata a zase dolů a na kole sjezd do Cetinje kde má čekat autobus. Ten dlouho nemůžeme najít i když jsme potkali pěší kolegy kteří nám ukázali směr (bohužel špatně) ale nakonec se podařilo a ani nevzniklo žádné zpoždění. Počasí bylo celý den proměnlivé, sluníčko, déšť a docela teplo. Protože po prvním deštivém dnu mám boty durch, pomalu se suší a je mi jich líto, jezdím v sandálech a jsem překvapen že to docela jde. Večer z hotelu jdeme konečně navštívit historické centrum Budvy, bohužel už za úplné tmy protože tu mají stejný čas jako v Čechách a přece jen je to trochu východněji a cestou zpátky se ještě stavujeme na pivo. Na pobřežní promenádě to večer žije!

7.den, 4.9.2014, 40km, ke Skadarskému jezeru, profil

Autobusem opět do Cetinje a prakticky tam kde jsme skončili předchozí den, pokračujeme v další etapě ke Skadarskému jezeru. Jede se opuštěnou silničku prakticky stále z kopce do vesničky Rijeka Crnojevica, zde kamenný most přes řeku která už teče do jezera, dokonce si tu lze najmout loďku. My ale jedem na kole, trochu se stoupá a klesá a cesta je docela opuštěná. Poslední sjezd do města Virpazar kde naložíme kola na vlek a zájemci (i já) absolvují plavbu po jezeře s obědem z rybích pochoutek. Až do oběda je vše v pořádku, ale přesně půl hodiny po obědě se mi udělá zle a běžím na záchod a do konce zájezdu již zápasím ze střevními potížemi. Návrat do hotelu, večeři vypouštím a držím klid na lůžku.

8.den, 5.9.2014, 0km, busem do Kotoru

Prakticky volný den, jediný program je pro zájemce zájezd autobusem do Kotoru a prohlídka starého města.Účastním se i když na lačno a dost otřesen. Nad městem se tyčí trosky staré pevnosti ke kterým se klikatí příkré schodiště, neodolám a za několik Euro kupuji vstupenku a vyrážím vzhůru. Občas se mi docela motá hlava, jsem úplně promočený ale nahoru se dostanu. Bylo toho 260 výškových metrů ale rozhledy na město stojí za to. Pak zase dolů a sotva dojdu do města začne zase pršet. Lituji kolegy kteří vyrazili nahoru až po mně a teď někde nahoře moknou bez možnosti úkrytu nemluvě o kluzkých schodech. Jsem schován pod římsou na náměstíčku kde je také muzeum koček - a koček zde skutečně pobíhá nepočítaně, možná že to muzeum skutečně samy provozují. Pršet nepřestává a tak se vydávám k autobusu déšť nedéšť, v městě u hotelu jdu ještě nakoupit do sámošky nějaké dárky domů a protože se cítím lépe zkouším tatranku a rakii - nebyl to dobrý nápad a jsem zase na záchodě. Začínám přemýšlet jak se vlastně dostanu v tomto stavu do Čech. Noc jsem strávil běháním na záchod.

9.den, 6.9.2014, 60km, okolo Boky Kotorské do Igalo, profil

Balíme a opouštíme hotel, busem do Boky Kotorské a u přístavu trajektů vysazujeme kola. Autobus pojede trajektem zkratkou a v Igalo bude 9 hodin odpočívat, my na kole objedeme celou Boku Kotorskou, což je sice rovina ale cca 65 km a ke konci dost provoz na jadranské magistrále. Náš průvodce Lukáš se s námi loučí protože pojede po vlastní ose do Albánie hledat nové trasy na příští zájezd. Naše cesta docela ubíhá i přes zdravotní indispozici, dnes bych v kopcích tak neexceloval. Za Kotorem stavíme v kavárně a já zbaběle zůstávám u pouhé hořké kávy. Pak dostáváme první déšť který přečkáváme v autobusové zastávce. Zajímavé je že poté co přestane pršet ujedeme několik set metrů a silnice je suchá - déšť byl skutečně místní. Pokračujeme a mokneme ještě jednou, dáme ještě jednu kavárnu a suchý rohlík, na víc se necítím. Pak už je Herceg Novi kde jedem po pobřežní promenádě kde jsou takové davy že je prakticky neprůjezdná a za chvíli jsme v cíli Igalo kde naštěstí snadno objevujeme autobus a připravujeme se na cestu domů. Vyrážíme v 21:00 a po pár minutách jsme v Chorvatsku, pak ještě přejedeme kousek Hercegoviny a zase Chorvatskem přes Slovinsko, Rakousko do Čech. Je nutno konstatovat že na zpáteční cestě pas nechtěl nikdo vidět a všude jsme projeli hladce. Cestu je možno zase sledovat pomocí sms: 21:39 vítejte v Chorvatsku v síti Hrvatski Telekom, 0:12 Vítejte v Chorvatsku v síti Vip, 7:07 Vítejte ve Slovinsku v síti Mobitel, 8:16 Vítejte v Rakousku v síti T-Mobile.

10.den, 7.9.2014, 9km, od busu domů

V Česku stavíme v Brně kde vykládáme část kolegů a pak po tankodromu D1 do Prahy a opět na Florenc. Protože jsem zesláblý střevní indispozicí volím cestu po vlastní ose - naložené kolo bych možná na Smíchově po schodech nedokázal vynést z metra, na kole je to sice delší ale snazší. Po 9km jsem doma, nesložitější byla náplavka kde jsou strašné davy, nikdo neuhne a samozřejmě se všichni pletou na vyznačeném cyklopruhu.

Jako obvykle co dodat?

Bylo tam hezky i když kopce jsou tam slušné. Ale právě proto se tam jezdí. Zájezd v počtu 10 cyklistů je komorní záležitost, myslím že se všichni výkonově i lidsky docela shodli a tak jsme často jezdili a debužírovali společně. Je tam relativně levno a hovořit je nejjednodušší česky. Těšil jsem se na to, že všechny profily zaznamenám v cyklocomputeru abych se mohl chlubit a doma jsem všude vyměnil čerstvé baterie, ale hned první den technika zkolabovala. Nějaké profily jsem ale nasnímal, ne vždy byla ale zkalibrována nadmořská výška. Kolo musím pochválit, ani jeden defekt, skutečně od té doby co jsem přešel na pláště Schwalbe jsem snad neměl jediný defekt. Fakt na tom něco bude. Počasí trochu zklamalo, čekal jsem více sluníčka. V horách bych déšť ještě očekával ale na pobřeží to bylo dost zklamání. Ale ono pršelo letos všude, inu globální změna podnebí. Zatímco v první části (a nechci se chlubit) jsem v kopcích byl nepřekonatelný, v druhé části jsem bojoval se střevní indispozicí a byl jsem rád že jsem rád. No ale dopadlo to lépe než kdysi ve Slovinsku. Logistika zájezdu byla docela složitá - společně byly vlastně 2 skupiny - cyklisté a pěšáci - a ubytování bylo ve třech lokalitách, hotel, penzion a stan. A kromě hotelu byla ještě varinata s/bez stravování. Takže kombinací prakticky nepočítaně ale vždy se to nějak zvládlo, zejména asi díky řidičům autobusu a průvodcům Michalovi a Lukášovi. Černá Hora je malinkatý státeček (asi jako Střední Čechy) a obyvatel je asi 600 tisíc. Nebýt tam ty kopce dá se to celé přejet za jeden den ,ale takhle je to pořád náročně z kopce do kopce po úzkých točitých silnicích. Ale to je na tom právě to krásné. Ten Balkán má něco do sebe, že by příště zase?

Zpátky