Slovinským Krasem k Jadranu na kole     

Jako v minulosti s CK Adventura, mapka trasy

1.den,5.9.2008,3km
Odjezd ze standardního místa Praha Pankrác až v 21:00, tedy už za tmy. Sraz o hodinu dříve ve 20:00. Jedeme lepším autobusem dokonce se záchodem (ale jak se časem ukazuje nepříliš využitelným). Zájezd je téměř plný, sedím v zadní časti a celá oblast za mnou je v zasedacím pořádku označena "bratři Mašínové". Původně jsem to považoval za nějakou recesi nebo provokaci, ale ukázalo se, že se jedná o společnost asi 10 lidí, kteří na takové akce jezdí pravidelně, všichni skalní cyklisté a jejich kolegové, kteří vše zařizovali se skutečně tak jmenují. A celou cestu kalili jak o život a přitom jim to jezdilo jak blázen. Občas jsem si už vedle nich připadal staře a opotřebovaně. Přišla mne vyprovodit rodina tentokrát i se synovcem Láďou, ale už je tma a není prakticky nic vidět. Čeká nás poměrně krátká cesta na sever Slovinska, brzo ráno bychom tam měli být. Ještě po cestě nabíráme několik lidí, nejprve na Mníšku, v Příbrami a poslední v Českých Budějovicích. Zde se také mění řidič. Ten původní odchází domů a s námi pojede čerstvý - pouze jeden, mělo by to stačit. I s tímto řidičem už jsem někdy jel. Trochu mi vrtá hlavou, jak to bude se stravováním, protože je prezentována polopenze, ale v autobusu zjevně nevezeme žádné kuchyňské náčiní ani velké zásoby potravin. Díky všem těmto zajížďkám a přestávkám opouštíme ČR až v 1:00 hod. po půlnoci. Jedu dost nalehko, stan, spacák a pár osobních věcí. Na vaření nemám nic. Vše v brašnách a premiéra - na novém kole. Po prasklém rámu na předchozím zájezdu jsem rychle sehnal náhradu - Author Traction a stihl na něm najet pouze asi 80 km, tak že kolo ještě není ani pořádně zajeté. Snad bude sekat dobrotu.

2.den,6.9.2008,66km,profil,fotky
Brzo ráno asi v 7:00 přijíždíme na parkoviště v Itálii kousek od Slovinských hranic v horském středisku Sella Nevea. Toto považuji za trochu logisticky nezvládnuté, protože na parkovišti není žádné vybavení, ani voda ani záchody a tak musím do lesa. Na parkovišti na nás čeká Ford Transport v Adventurních barvách. Tím se vysvětluje záhada se stravováním. Celé léto tráví ve Slovinsku kuchařský tým s touto dodávkou a s vlekem. Vedle kuchyně vozí i stoly a lavice a tak stravování je excelentní. Je v něm naložena i lednička a tak k večeři je možno zakoupit vychlazené pivo. Počasí za moc nestojí, všude louže a prší. Dle informací pršelo celou noc. Z mraků a mlhy občas vykouknou okolní hory se sjezdovkami. Protože se jedná o vápenec, sjezdovky vypadají jako zasněžené, ale je to jen optický klam (naštěstí, ještě sníh, to by nám tak scházelo). Vybalujeme, snídáme a připravujeme se na cyklistickou etapu, bohužel počasí se nelepší. Vyjíždím tak až okolo 9:00. Nejprve se jede několik kilometrů zpět po silnici podél Rabeljskeho jezera. Je zde i písečná pláž a půjčovna loďek, ovšem vše liduprázdné. Také potkávám několik válečných památníků, vystavených děl a různých vojenských pevností v okolí. Na křižovatce již odbočujeme směr Slovinsko, potkáváme český autobus a nebude jediný. Tato oblast je hojně turisticky navštěvovaná a začíná zde asi většina zájezdů do Slovinska. Pak začíná stoupání a průjezd několika tunely. Ale jsou dost krátké a navíc mám pro případ potřeby na kole osvětlení. Stoupám až do sedla Predel 1156 mnm. a jsem ve Slovinsku. Pak absolvuji několika kilometrový sjezd na rozcestí pod vrcholem Mangrt. Staví se zde nový silniční most, ten původní před několika lety sebrala obrovská lavina, která pak pokračovala až do blízké vesnice kde zlikvidovala několik domů. Do kempu už zbývá pouze několik kilometrů z kopce a času je plno, tak volím výjezd do sedla pod Mangrt, což by mělo být ve výšce cca. 2000 mnm. a pak by měla být pěší možnost výstupu až na vrchol. Počasí se dokonce lepší tak, že občas vysvitne i slunce. Začínám stoupat a začínám oceňovat výhody nového kola (malý tác 22 zubů, velký pastorek 34 zubů) nečekal jsem, že tento převod vůbec někdy využiji a nyní ho řadím dokonce hned první den. Naštěstí tak příkré stoupání je pouze na začátku, pak už je cesta mírnější. Celá cesta je asfaltová, posetá ovčími bobky, které díky dešti tvoří mazlavou na všem ulpívající kaši. Do sedla se dá vyjet i autem a potkáváme řadu motorkářů, auta platí vstupné v jakési budce, ale ta je dnes zavřená. Mám zapnutý i záznam na cyklocomputeru, i když nezachycuje celý den - odpoledne jsem ho již vypnul (při posezení  piva není co měřit). Nakonec se dostávám až do sedla - bohužel počasí ukazuje, zač je toho loket, takže se zatáhne, začne foukat vichr a pršet. Chvíli se klepu zimou a čekám, zda dojde ke změně. Někteří motoristé zde ani neslezou z motorky, popřípadě nevystoupí z auta a jedou zase dolů. Když se počasí nemění, také jedu dolů. Zpáteční cesta také není žádný med, rozmoklé ovčí bobky mi lítají do obličeje a na silnici to dost klouže. Dojíždím až na rozcestí, kde se staví nový most a jedu dále do údolí. Občas prší, ale alespoň se trochu oteplilo. V osadě Log vidím u hospody pod střechou sedět několik kolegů, tak zastavuji také a dávám první Slovinská piva Laško. Potom dojíždím do kempu ve městě Bovec a stavím stan v blátě. Kemp je docela plný, zejména vodáků kteří sjíždějí nedalekou řeku Soča. Do večeře zbývá ještě dost času, tak se jedu podívat k řece Soča a ještě několik kilometrů po proudu až k velkému vodopádu na protilehlém břehu. Nad řekou se válí mlha z vlhka a chladného vzduchu. Voda je asi teplejší, než vzduch ale koupat se nikoho nevidím. Vracím se na večeři, ta je v 19:00 a pak je už brzo tma. Jdu brzo spát, v noci se budím a sundávám si sluchátka od mp3 přehrávače.

3.den,7.9.2008,89km,profil,fotky
Snídaně je v 8:00 (mimo jiné jogurtový nápoj, ten už do sebe ale ráno nedostanu a tak si ho nechávám k obědu) a poté balím. Vše v bahně, kolo je celé oslizlé od slimáků a stan je mokrý. Jednoho slimáka jsem dokonce večer našel zabaleného v batohu, kde strávil celý den. V kempu se povaluje mlha. Vyrážím asi v 9:00 a cesta by měla končit v dalším kempu poblíž vesnice Ozeljan. Nejprve se jede stejnou cestou, kterou jsem projel už včera večer. Všude u řeky se připravují vodáci. Náš kemp byl také vlastně plný Čechů. Jede se vesničkami stále podél řeky Soča, počasí se lepší a svítí i slunce. Projíždím městem Bovec, Kobarid, kde odbočuji na vedlejší silničku do přes vesničky Ladra, Kamno, Volarje, Gabrje do Tolminu. Jedu okolo včelích úlů a než stačím pomyslet na nebezpečí, vletí mi včela pod přilbu a dostávám žihadlo do hlavy. Naštěstí na to nejsem alergický a tak z toho celkem není žádný problém. Ve městě Most na Soči máme sraz s autobusem u nádraží. Svačím, dávám si pivo a pomáhám kolegům spravovat kolo. Mají poškozené ložisko v předním náboji. Dáváme dohromady několik kuliček, vazelínu a nářadí z autobusu a oprava se snad zdařila. Pak vyrážím dál, čeká mne šotolinové stoupání do horského údolí. Větší část šotoliny je již vyasfaltovaná a je vidět, že brzy bude asfalt v celém úseku. Údolí je nádherné, občas statek, okolo silnice se pasou krávy, ovce a prasata. Provoz je nulový. Je horko, ale přesto občas spadne pár kapek. Dojídám jogurt od snídaně a ve vesnici Čepovan se rozhoduji pro šotolinovou cestu do zimního střediska Lokve. Další varianta byla snazší cesta údolím a docela svého rozhodnutí lituji. Jedu asi 5 km šotolinou stoupání 12 procent a asi uprostřed mne dostihne nešťastný jogurt. Je to náročný úsek, vlevo kopec, vpravo svah a šotolinová cesta uprostřed. Praštím kolem o zem a skáču do lesa - snad po cestě nic nepojede, šlo skutečně o sekundy. Trochu to se mnou otřáslo a tak dále několik úseků dokonce tlačím. Nahoře je nádherně, zimní středisko Lokve je obklopeno horami, ale nyní je dost poloprázdné. Pak se jede asfaltkou více méně z kopce krasovou krajinou plnou krasových závrtů. Vesnice Nemci, Trnovo, Ravnica. Na informační tabuli se dočítám, že projíždím přírodním parkem Trnovski Gozd. Dále se sjíždí již vinařskou krajinou mezi vinicemi ke hradu Kromberk. Ten mne moc neuchvátil, stavebně nic moc, z boku je restaurace. Prohlédnu si park a jedu dále, kemp by již neměl být daleko. Posledních několik kilometrů je třeba absolvovat po hlavní silnici, provoz je značný ale z Čech jsem zvyklý na leccos. Kemp nemohu nejprve najít a několikrát projíždím vesničkou Ozeljan. Pak se vracím na hlavní a kemp mám samozřejmě přímo před nosem. Jel jsem přímo kolem něj a neviděl ho. Stavím stan, snad po včerejšku trochu oschne. Je to malý kemp u hlavní silnice a asi bude dost hluk. To se nakonec potvrdilo bohužel trochu jiným způsobem. Večeříme u stolů a na lavicích které přivezla kuchyňská dodávka. Večer, když se uklidnil vítr, z blízkého kopce startuje velké množství rogalistů a paraglidistů. Někteří přistávají prakticky až v kempu. Jdu spát, velká skupina kolegů zůstává u kuchyňských stolů s kytarou. Nevadí, jednak jsou dost daleko a jednak hrají celkem slušně. Bohužel večer přichází bouře a zahání společnost pod střechu do altánku vedle mého stanu. S přibývajícím alkoholem se navíc horší kvalita hudební produkce a po půlnoci se o zpěvu již nedá hovořit. Dokonce několik dalších obyvatelů kempu se snaží žádat o klid, slyším výkřiky "bitte ruhe", ale marně. Klid nastává až k ránu.

4.den,8.9.2008,71km,profil,fotky
Ráno je hezky, stan je ale mokrý po noční bouři. Uschnout nestačí, takže je opět zabalen ve formě mokrého humusu. Snídaně 8:00, odjezd 9:00 opět po vlastní ose do dalšího kempu. Jede se nejprve po hlavní silnici a musím konstatovat, že Slovinci jsou za volantem stejná prasata jako Češi - padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina. Jedu z Ozeljanu přes Vogrsko a Branik. Pak se již odbočuje na vedlejší silnici a nakonec šotolinou do kopce. Ve městečku Stanjel si u pumpy dávám pivo. Pak pokračuji přes Ponkve a Křiž do Sežana. Je to velké město a to značí velký chaos. Ve Sparu kupuji víno a 2 piva, v parčíku svačím a pak jedu dále směr Lipica. Na tu jsou cedule na každém rohu. Okolo vlastního statku jsou velké ohrady, kde volně pobíhají proslulí lipicáni. Je zde i velké golfové hřiště a hotel. Potkávám průvodkyni Editu a ještě s kolegou Petrem jdeme na prohlídku s průvodcem. Vstupenka stojí 9 Euro a myslím, že to za to ani nestálo. Nejvíc koní bylo vidět v okolních ohradách. Ale dozvídáme se o historii Lipice, o způsobu evidence a pojmenování koní a vidíme stáje a výstavu kočárů. Dál pokračuji s kolegy přes Lokev, měla by následovat poněkud navigačně náročnější etapa šotolinou, abychom se vyhnuli hlavní silnici. Pokud pojedu s průvodci, nebudu bloudit - si původně myslím, ale bloudíme stejně. Ale nakonec se dostaneme kam potřebujeme. Přijíždíme k jeskyním Skočjanské jame a jdeme na prohlídku. Jeskyně jsou možná ještě větší než Postojenské, ale ne tak známe. Prohlídka trvá asi 1,5 hod. Pak se scházíme na parkovišti, kde čekal i autobus, ale většina pokračuje do kempu po vlastní ose. Kemp je ve městě Kozina u motorestu. Snažím se držet s větší cyklistickou skupinou, abych nemusel řešit navigační problémy, ale prostě jim nestačím. Naštěstí ve městě není žádný navigační problém a hladce dojíždím do kempu. Kemp je přímo u dálnice, ale proti předchozímu řevu opilců je zde božský klid. Přijíždím právě k večeři a stan stavím až později, již při svitu nepostradatelné čelovky. Je teplo, modré nebe a tak konečně otvírám láhev vína. Možná do rána uschne i stan. Zítra prý již dojedeme k moři.

5.den,9.9.2008,97km,profil,fotky
Po snídani a zabalení odjezd z kempu. Cíl by měl být v dalším kempu již v Chorvartsku u moře. První část povede šotolinami na slovinské straně, pak je před hranicí sraz u autobusu a pak samostatný dojezd do kempu. První část je docela orientačně náročná, protože se jede po množství neznačených šotolin v těsné blízkosti chorvatské hranice. Je modré nebe a pěkný hic. Občas jsou pěkná stoupání a jsem rád, že mám nové kolo s pořádnými horskými převody. Z vrcholků je už občas vidět v dálce moře. Kozina, Klanec, Petrinje, Crnotice, Podpeč, Zazid, Rakitovec, Movraž, Smokvica jsou jména vesniček kterými projíždím. Krajina trochu připomíná krajinu z filmů o Old Shatherhandovi. Nakonec se vracím na hlavní asfaltku a asi 1 km před hranicí na parkovišti se setkáváme s autobusem. Čekáme než se sejde většina lidí a pak se společně s autobusem vydáváme k hranici. Samotný autobus by celníci nepustili přes hranici. Nejprve je slovinská celnice a o několik set metrů dále chorvatská. Celníci se chovají korektně, stačí mávnout pasem. Hned za chorvatskou celnicí je směnárna, jdeme tedy směnit - já kupuji chorvatské Kuny za 50 Euro. Vydáváme se na další cestu, jede se podél hlavní silnice po vedlejškách. Někde jsem se dopustil chyby a abych neztrácel čas blouděním, sjíždím na hlavní a nabírám rychlost. Naštěstí provoz je mírný a tak objíždím město Buzet a po několika kilometrech odbočuji k termálním lázním. V restauraci si dávám první chorvatská piva. Pak pokračuji po vedlejší souběžně s hlavní a projíždím několik vesnic. V Livade je opět sraz s autobusem, ale myslím, že ho na odvoz prakticky nikdo nevyužije. Poté se přejíždí hlavní a pokračuje se šotolinou souběžně s vodním kanálem Mirna přímo k moři. Pěkná cesta je znehodnocena stavbou dálnice, takže po cestě jezdí množství náklaďáků a občas není pro prach vidět cesta. Dojel jsem průvodkyni a část party bratří Mašínů. Řeší havárii své kolegyně, nabízím lékárničku, kterou sebou vozím, ale jedná se naštěstí pouze o odřeniny. Nakonec najíždíme na pobřežní hlavní silnici a po ní nás čeká několik posledních kilometrů do kempu poblíž města Novi Grad. Ještě zastavujeme v přístavu v centru na několik piv a poté již jedeme do kempu Mareda po pobřežní cyklostezce. Kemp je obrovský ale také se již začíná vyprazdňovat. Čekají nás 3 noci na jednom místě v tomto kempu a volný program. Jsem celkem unavený a tak jdu spát. V noci ani neprší, ani není bouřka a tak někteří spí venku bez stanu.

6.den,10.9.2008,50km,fotky
Snídaně 8:00, poté následuje brífing. Je možná cyklistika v okolí případně koupání. Rozhoduji se pro kolo a asi v 10:00 vyrážím nejprve směr Novi Grad. Ještě jednou si v klidu prohlížím městečko a přístav, poté vyrážím po hlavní silnici do vnitrozemí směr Buje. Krajina je poseta vinicemi, provoz není tak strašný, tak je to docela příjemná cesta. Buje je na mírném kopci a tak je docela pěkný rozhled na okolní krajinu. Historický střed je také docela přívětivý. Svačím a vyrážím směrem k moři do města Umag. Zde si v přímořské restauraci dávám několik piv Ožuje. Na plakátu vidím reklamní slogan "Žuja je zákon", musím někdy zjistit co to ta žuja je. Do kempu se vracím již okolo 16:30 a jdu se ještě koupat. Písek zde bohužel není, pouze umělé vybudované betonové molo, ale voda je krásně teplá a lidí minimum. Poté se jdu ještě podívat do velké sámošky nedaleko vchodu do kempu. I zde je vidět že sezona již končí a obchod je dost poloprázdný. Ale nějaké víno zde ještě mají. Nové kolo musím pochválit, šlape jako hodinky a ani nebylo zatím třeba nic seřizovat. A to podmínky jsou docela tvrdé, po celonočním moknutí jízda na vápencové šotolině a opět déšť. Je stále modré nebe a horko, po kempu běhá černá veverka, zjevně žijící z turistického ruchu. Večer v kempu potkávám ještě ježka. V noci se opět zpívá při kytaře, ale poněkud decentněji a tak si nikdo nestěžoval.

7.den,11.9.2008,49km,fotky
Druhý odpočinkový den u moře. Po snídani vyrážím pro změnu na jih do městečka Poreč. Kdysi jsem tam byl s rodiči jako malý chlapec a tak jsem zvědavý zda po těch letech ještě něco poznám. Jede se po pobřeží po hlavní silnici a je zde docela provoz. Několik kilometrů před Porečí se mi podaří sjet na vedlejší cestu po pobřeží, která se občas mění v cyklostezku. Historické centrum Poreče je pěkné ale je zde hlava na hlavě. Dle řeči je snad každý druhý člověk Čech. Nepoznávám vůbec nic, ale jo to už asi 35 let, tak jsem ani nic jiného nečekal. Při zpáteční cestě se maximálně snažím využívat vedlejších silniček a celkem se daří. Navštěvuji městečko Tar a nakonec zajíždím ještě do centra Novi Gradu. Z bankomatu si vybírám ještě 300 Kun a pak si v přístavní restauraci dávám ještě 2 piva. Na stole jsou dokonce k dispozici včerejší české noviny. Pak jedu po cyklostezce do kempu, odkud k večeru vyjíždíme společně autobusem na návštěvu vinotéky. Vstup je 40 Kun a pak ochutnáváme několik druhů vín, pálenek a olivový olej. Poté nakupuji několik lahví a autobus nás veze zpět do města Novi Grad. Zde vystupujeme, v programu je samostatná večeře pro seznámení s místní kuchyní. Zapadám do první hospody, kterou potkávám a nelituji. Dávám si rizoto s mořskými plody, rajčatový salát, 3 piva a kávu. Pak již potmě se vydávám na pěší cestu do kempu. Je to asi 5 km tak to odhaduji tak na hodinu. Cestou potkávám skupinu našich cyklistů, kteří se vrací z večeře na kole. Jedná se opět o část skupiny bratří Mašínů a jsem svědkem havárie jednoho člena, který zajede s kolem mimo cestu do příkopu a padá. Má rozseknutý ret a jediné co mám je balíček papírových kapesníků, který mu přenechávám. Druhý den se dozvídám, že mimo rozseknuté pusy, kterou spravilo několik stehů si zlomil také prst a v noci poznal mimo jiné chorvatskou nemocnici. V noci byl docela hic a spadlo dokonce několik kapek.

8.den,12.9.2008,0km,fotky
Ráno po snídani ještě běžím do samoobsluhy utratit poslední Kuny. Odjíždíme všichni autobusem směr Slovinský přístav Piran. Jeden kolega jede na kole až do následujícího kempu. Mělo by to být něco přes 100km a zvládnout se to dá, ale samozřejmě nestihne návštěvu Piranu ani Postojenské jeskyně. Přejíždíme autobusem hranici do Slovinska, projíždíme pobřežní oblastí salin a brzo jsme v přístavu Piran. Autobus nás vysazuje a budeme mít asi 2 hodiny na prohlídku. Slunce pálí a odráží se od vápencových dlaždic, až se mi z toho točí hlava. Za 1 Euro kupuji vstupenku na zvonici odkud je nádherná vyhlídka na okolí. Přes moře na obzoru je město, které by mohly být Benátky. Každých 15 min bije na věži zvon a je to dost šok. Prošel jsem historický střed a cestou k autobusu si dal pivo a koupil ještě 2 vína. Poté následoval přejezd autobusem do Postojné, trochu se zdržíme v zácpě na dálnici. Zlevněné vstupné dělá 16 Euro a jdeme na prohlídku. V jeskyních je údajně jen 8 stupňů nad nulou, tak si beru větrovku. Prohlídka začíná jízdou vláčkem. Dost mi to připomíná film Indiana Jones a chrám zkázy a honičku na důlních vozících. Poté se jde asi hodinu pěšky a nakonec opět zpáteční cesta vláčkem. V jeskyních mi není dvakrát dobře, klepu se zimou a trochu se motám. Napadá mne, zda jsem si v Piranu nepřivodil úžeh, ale na to je nejlepší se pořádně vyspat. Od jeskyní je to do posledního kempu Pivka jama asi jen 5km a tak několik kolegů šlo pěšky lesní cestou. Já jel autobusem, v kempu hned stavím stan. Dost to odbývám, do štěrkového podloží se nedají zatloukat kolíky a říkám si, že tu jednu noc to snad nějak vydrží. Večeře je jako obvykle excelentní, uzené, bramborová kaše, okurka a kyselá zelenina. Nabírám si, ale po několika lžících vše končí v popelnici a běžím na záchod. S večeří to nebyl dobrý nápad. Jdu si lehnout a doufám v klidnou noc, moc bych to potřeboval.

9.den,13.9.2008,0km
Bohužel netrvá dlouho a přižene se bouře. Hromy, blesky a začíná lít. Za chvíli se všude kempem valí potoky a já přemýšlím, zda mne to vyplaví nebo ne. Okolo slyším výkřiky a stěhování stanů méně šťastných kolegů kteří se ocitají pod vodou. Občas někdo zakopne o můj dost chatrně postavený stan, tak musím občas také do deště a také opravovat upevnění. Bouře zuří celou noc a druhý den prší. Snídám hrnek čaje a jdu zase do stanu. Pohyb mi zajišťují pravidelné běhy na záchod. Pro ostatní je možnost cyklistického programu po okolí ale já na to nemám pomyšlení. Stan se stále drží a uvnitř je sucho. Odjezd do Čech je původně plánován na 18:00, nakonec odjíždíme o hodinu dříve. Celý den prší a postupně se vrací mokří cyklisté. Odpoledne se jdu podívat po kempu, když přestane trochu pršet. Sotva však dojdu k recepci, znovu začne. Nevzal jsem si ani větrovku, tak chvíli čekám, zda se to zlepší. Prší stále víc, tak se vydávám zpátky ke stanu abych zjistil, že jsem ho zapomněl zavřít. Takže nyní jsem již mokrý já i vnitřek stanu. Balím, nakládám kolo a věci vše za hustého lijáku a mokrý se usazuji v autobuse. Potřeboval bych se napít, ale mám před sebou noční přejezd do Čech, tak tekutiny maximálně omezuji. Přestávky u pump trávím na záchodech. V autobuse absolvuji několik filmů, nevím, zda je to mým stavem ale jsou to úplné blbosti. Na silnicích je velký provoz, asi všichni prchají před deštěm domů. Venku stále prší, mraky se válejí po zemi, brzo je tma.

9.den,14.9.2008,3km
Do Prahy přijíždíme brzo ráno, téměř ještě za tmy. V Čechách neprší ale je hrozná zima. Na tabuli na dálnici jsem zahlédl 4 stupně nad nulou. Na Pankráci vykládáme kola, já na kolo nakládám cyklobrašny a stan, batoh na záda a vyrážím domů. Mám co dělat, abych sebou nepraštil, ale ty 3 km nějak dojedu. V 5:30 jsem doma a v 6:00 v posteli. Zde by se hodilo udělat tlustou čáru, k zájezdu je to vlastně všechno.

Budím se asi v 10:00 a není mi vůbec dobře. Teploměr ukazuje 38,5 a tak jen piji čaj a běhám na záchod.Nakonec jsem se z toho vylízal - jinak by jste nemohli číst tyto řádky. Ale bojoval jsem s indispozicí týden, ještě v pondělí jsem měl pěkných 38. Od úterý jsem již dokázal zadržet tekutiny, tak jsem začal pít čaj. Až po týdnu by se dalo říci, že se tělo vrátilo k normálu. Když tak počítám, byla to moje třináctá cyklodovolená. Že by na pověrčivosti něco bylo?

O+O:

1)Co nové kolo?

Samozřejmě první otázka, která každého napadne. Když jsem vyrážel, mělo najeto asi 80km a byla to dost velká neznámá. Ale musím ho pochválit, drželo se statečně. Původně jsem předpokládal, že malý tác (22 zubů) prakticky nevyužiji, ale zaplať bůh za něj. Hodil se hned první den. Jinak žádné problémy, ani jsem nepíchl. Jediný servisní úkon bylo přitažení lanka přehazovačky což jsem provedl za jízdy. Mám pokuaz na bezplatnou servisní prohlídku kola - ale před zájezdem bylo najeto málo kilometrů a nebyl čas a po zájezdu zase už by to bylo skoro na výměnu některých dílů, tak poukaz asi nevyužiji. Najeto celkem 428km, dnes už má přes tisíc a jezdí dobře.  O kole se určitě někdy rozepíšu - viz Adamova rubrika "noví koně ve stáji".

2)A co další vybavení?

Tady jde asi hlavně o stan Troll-S, který si taky docela štrejchnul. Stále mokrý, od bahna, ale neprotekla ani kapka. Když to počítám, je mu už asi osm let. Jako nejslabším článkem se ukazují laminátové tyčky, které se na několika místech začínají štípat. Po návratu jsem ho alespoň opláchl, nechal pořádně uschnout a naimpregnoval.

3)Stravování?

Vzhledem k tomu, že byla k dispozici mobilní kuchyně tak spokojenost. Dokonce byly lavice i stoly. V dodávce se vozila i lednička, tak bylo i chlazené pivo. Skutečně co víc si přát. Snídaně i večeře výborné v Adventurním stylu. Škoda, že jsem si závěrečnou večeři již nedokázal vychutnat.

4)Slovinci a Chorvaté?

Fascinující je jazyková příbuznost, rezignoval jsem na světové jazyky a prostě mluvil česky. V Chorvatsku u moře byly dokonce k dispozici české noviny. Lidé jsou asi všude stejní, slušní i ksindl. Nic závažného se nikomu nestalo, nikdo nám nic neukradl. Kolega se zlomeným prstem byl myslím taky ošetřen korektně. V EU už žádné hranice nejsou, na chorvatské hranici to proběhlo také docela rychle a bez jakýchkoliv obstrukcí.

5)Počasí?

Tady asi největší zklamání. Samozřejmě jsem čekal nějaký ten déšť, ale bylo ho na mne trochu moc. A jezdit v dešti se dá, ale není to žádná zábava. V Chorvatsku pak již svítilo slunce, nevím, zda za to mohlo těch pár kilometrů nebo změna počasí s časem. A při zpáteční cestě jsme opět mokli. Brzo tma, podzim se již blížil, tak čelovka je nepostradatelná.

Zpátky