Španělské Pyreneje na kole      

Prolog

V létě 2016 jsem strávil 2 týdny na kole v jižní Francii - v oblasti Massif Central, pod stanem, přejezdy od kempu ke kempu, pár dní nám pršelo a bylo to docela náročné. Na konci zájezdu jsem si říkal, bylo to pěkné ale bylo toho dost, příště pojedu někam pod střechu a pojmu to více odpočinkově. Ale uplynulo pár týdnů, nepříjemné zážitky upadly v zapomenutí a naopak se zvýraznily pozitivní vzpomínky a tak jsem se začal rozhlížet po něčem podobném. A na webu Adventury se na podzim objevil zájezd do Španělských Pyrenejí podobně koncipovaný a dokonce ještě trochu náročnější. Tak jsem o tom začal vážně uvažovat, ale říkal jsem si, času je dost, toto budu řešit až na jaře 2017. Náhle v lednu vidím u zájezdu poznámku "poslední volné místo" beru to jako znamení a tak hned si zamlouvám toto poslední místo a obratem platím zálohu. Takový zájem jsem skutečně nečekal. A teď už jenom čekání.

Úvod

A uplynulo půl roku a léto 2017 je tady. Příprava je již rutina, prostě vezmu loňský seznam a pouze aktualizuji. Vše začíná standardně odjezdem z Prahy Roztyl, sraz je v úterý 15.8. ve 12:00, odjezd je v jednu. Lidí plno, vlek i autobus jsou naloženy až po střechu koly i bagáží, ale nakonec část účastníků opět odchází a v autobusu je řada volných míst. Ještě budeme nabírat účastníky v Berouně a v Plzni. Také je tentokrát vymoženost, 15 účastníků si nechá přivézt věci a kola autobusem a přiletí nalehko až do Toulouse, kde je za 2 dny vyzvedneme. Za cenu letenky ušetří čas a strasti cestování autobusem, ale zase přijdou o jeden cyklistický den ve Francii. Tak a teď už ať hovoří cestovní deníček:

Cestovní deníček a snad taková mapka

1.den, 15.8.2017, 6km, Praha Roztyly, odjezd busem

Celé dopoledne mám ještě volno tak v klidu dobaluji a po vlastní ose dojíždím do Roztyl. Kolo je dost naloženo, 2 cyklobrašny a stan. Cyklobrašny jsou zjara koupil v Lidlu (za necelých 400Kč obě) ale nejsem dobrodruh a už jsem je testoval, v jedné vozím denně notebook a zatím vydržela, tak jim věřím. Počáteční stav displeje na cyklocomputeru je 61238km, tak jsem zvědav kam se dostanu. Je vedro (a tak tomu bude celých čtrnáct dní). Standardní nakládka a vyrážíme s mírným zpožděním směr Beroun a Plzeň, kde nabíráme ještě kolegy. Později odpoledne jsme v Německu. Mám nový mobil a v něm nahrané mapy prakticky celé Evropy a už nám konečně fungují data taky po celé Evropě, tak průběžně sleduji naší cestu. S tímto autobusem i řidiči jsem už v minulosti cestoval. 

2.den, 16.8.2017, 66km, okruh údolím řeky Tarn, z a do Mostuejouls, profil, fotky

Dopoledne dorážíme do prvního kempu ještě ve Francii, to je pro mně příjemným překvapením, čekal jsem někde výsadek z autobusu a dojezd po vlastní ose, ale asi by vzhledem k naložení autobusu bylo obtížné vyložení příslušných kol. Dojíždíme do kempu u říčky Tarn, vybalujeme a stavíme stany a kuchař Zděnda, který s námi přijel autobusem, připravuje první snídani. Tu konzumujeme okolo oběda a tak bych to nazval spíše lehký oběd. Vyrážíme na první okruh, je řada variant, ale protože táboříme nízko u řeky Tarn, prakticky všechny vedou do kopce. Dokonce spadne pár kapek, ale v tom prvním stoupání to bylo vysloveně příjemné. Vyjíždím na náhorní plošinu a i přes dokonalé mapy trochu pobloudím a dám si pár kilometrů navíc a k řece Tarn sjíždím v městečku La Malene, ale už nemám sil naproti opět stoupat a tak se vracím údolím. Tady to znám, už jsem tu loni kroužil a jsem zvědav, zda ještě funguje stánek, kde jsem se loni občerstvil. Funguje a tak se stejně jako loni občerstvuji. Čas je tu stejný jako v Čechách, ale protože jsme výrazně západněji, je tu v 9 večer ještě krásně vidět. Kuchař Zděnda připravuje volitelnou večeři, ale myslím, že večeře si objednala naprostá většina účastníků. Večeře je trochu skromnější protože zatím máme k dispozici pouze vybavení z autobusu, s dodávkou Iveco se potkáme až zítra v Tolouse. Jsem unaven, jdu spát.

3.den, 17.8.2017, 0km, přejezd busem do Španělska do Bielsa, fotky

Po snídani balíme a nasedáme do autobusu. První zastávka je pod mostem Milau, před pár lety největším mostem světa, snažím se fotit tak abych zachytil co nejvíce, ale je to skutečně obrovské. A už je zase hic. Pok pokračujeme do města Roquefort proslulého výrobou plísňového sýra. Z parkoviště je to asi půl hodiny pěšky, jdeme společně na prohlídku a je to monumentální. Celé podzemí je provrtáno chodbami jako ementál, všude sály na zrání sýra, bez průvodce a potmě by se odsud asi člověk nedokázal dostat. Sklady jsou poloprázdné a pokud někde sýry leží jsou to prý atrapy. Sýr se vyrábí z ovčího mléka a to je v zimě a na jaře, ale teď na konci léta už není a tak se připravuje nová sezona. Na konci je ochutnávka a je to pochoutka (také proto, že už je odpoledne a já ještě neobědval) ale cestu autobusem by sýr těžko přežil. Však si ho ještě někde koupím. Pak jedeme autobusem do Toulouse kde se na parkovišti setkáváme s naší dodávkou Iveco a se zbytkem výpravy, která přiletěla letecky a vyrážíme do prvního Španělského kempu v Bielsa. Pokyn zněl připravte si čelovky a počítejte, že dorazíme dost pozdě, což byla pravda, po průjezdu tunelem do Španělska ještě stoupáme po horských silničkách a autobus plně naložený má v kopcích co dělat. V kempu jsme až okolo 11té večer a i když Zděnek připravuje večeři, odhlasujeme, že večeře se ruší a raději půjdeme spát.

4.den, 18.8.2017, 74km, z Bielsy přes sedlo Sahún do Benasque, profil, fotky

Ráno je docela zima, jsme pěkně vysoko ale sotva vyjde slunce začně to pražit. Snídaně je již standardně luxusní, stoly, lavice, jídlo, nápoje. První etapa by měla být hned královská, přejezd sedla Sahún, což je bezmála 2000 mnm a hlavně finále na šotolině. Prozíravě jsem na Španělsko z hladkých plášťů Schwalbe přezul na hrubší vzorek. Z počátku je standardní asfaltka, i když začíná stoupat a absolvujeme řadu tunelů. Je zde oblast kde žijí v hojném počtu supi a tak je sem turisté jezdí pozorovat. V městečku Plan končí legrace a začíná šotolina, kupodivu je zde docela provoz aut, asi se jedná o vyhlášenou trasu i pro offroad. Stoupání vypadá nekonečně a na displeji si nechám zapnutý výškoměr, čas a kilometry nejsou důležité. Konečně jsem nahoře a trochu zklamání. Je tu hezky, ale čekal jsem nějakou vrcholovou tabuli kam bych hrdě nalepil samolepku Dokola, ale není tu vůbec nic. Nahoře je vybetonovaný úsek ale pak se musí zase klesat po šotolině a tak to nechci rozjet a dost brzdím a nechci spálit brzdy, tak dělám časté přestávky. Nutno ale přiznat, že po loňských problémech s brzdami Tektro Draco se Shimano drží, a rovnou prozradím, že se drželo celý zájezd bez sebemenších problémů. Ze sedla Sahún je také vidět cíl, vzdušnou čarou kousek, ale po silnici se najede ještě dost kilometrů. V kempu vybalit, postavit stan, hygiena a jako vždy luxusní večeře.

5.den, 19.8.2017, 75km, z Benasque do Bonansa, fotky

Snídaně, zabalit, vyrazit. Každodenní ranní rutina. Ráno chladno, během dopoledne již hic. Cíl je v kempu poblíž sedla a městečka Bonansa (krásný název!) a je několik variant. Volím delší, etapa je prezentována jako snadná, i když po rovině to vůbec nebylo. Jede se údolím řeky, řada tunelů i vyhlídek, ale i adrenalinu, silnice není moc široká a zídka na kraji je dost nízká. A taky je tu dost provoz, i když řidiči jsou slušní a nikam nespěchají. Ti co v Pyrenejích spěchali asi už nejsou mezi námi. V Campo se odbočuje na vedlejší silnici přes hory a doly, i když první úsek neodpovídá mapě, protože je tu postavena úplně nová široká magistrála, naštěstí také bez provozu, a tím také ušetříme pár kilometrů. Stoupání na slunečné stráni vypadá nekonečně, všude okolo jsou haldy jakési šedé hlušiny, vypadá to jako z dolů nebo hutí ale je toho tolik, že to  musí být přirozeného původu. Ale nakonec jsem nahoře, zasloužený sjezd a pak zase stoupání, tak to tady chodí. Na jednu dopravní značku konečně lepím odvážně nálepku Dokola. Sedlo Bonansa má pěkných 1380 mnm a pak už je to skutečně jen klesání do kempu. Kemp je jako obvykle v údolí u řeky a tentokrát je tak hluboko, že když chci telefonovat musím vylézt trochu výše. V noci zase chladno.

6.den, 20.8.2017, 81km, z Bonansa do Senterada s odbočkou do Boí, fotky

Ráno zima, jen 9 stupňů, přes den hic. Etapa je prezentována jako vysloveně oddychová, základní přejezd má pár kilometrů a tak si jako většina vyjíždím k přehradě v horách u města Caldes de Boí. Toto údolí by mělo být významné tím, že je tu mimořádná hustota románských kostelíků, bohužel se k nim od hlavní silnice většinou musí odbočit a nastoupat nějaký ten metr. Ale etapa je to skutečně příjemně oddychová. Vyjíždím do Boí, zde v parku nějakých lázní odpočívám a svačím a cestou zpět obdivuji několik zmiňovaných kostelíků. Počasí, jak se stalo standardem, je modré nebe a hic. Cestou se překonává několik sedel, Port de Viu 1230 mnm a Port de la Creu 1335, mezi tím se samozřejmě zase něco zklesá, jinak by to nebylo zajímavé. V sedle Port de Viu je příjemný stánek s občerstvením, a myslím, že náš zájezd tady udělal slušnou útratu. Máme 2 kolegy v nemocnici, bohužel se někde cestou rozbili a tak večer průvodce odjíždí dodávkou vše vyřídit, přivézt jejich kola a zařídit potřebné v nemocnicích - skutečně dvou různých. Tak uvidíme jak bude dál.

7.den, 21.8.2017, 58km, z Senterada do Llavorsí, fotky

Zase je několik variant, volím delší přes Le Poble de Segur kde by měla být k mání místní specialita, víno typu portské, ale jmenuje se jinak (Bodegas Portet). Městečko jsem projel, ale víno neobjevil, není všem dnům konec. Celý den se jede po slušných širokých silnicích, provoz většinou jde, trochu mi dělaly starosti vyznačené tunely, ale tam je cyklistům vjezd zakázán, cyklisté mají přikázanou objížďku po původní staré silnici která vede údolím řeky. Což je určitě mnohem lepší, mimo jiné je tu ráj horolezců. Cílem je město Llavarsí, turistické a vodáké centrum této oblasti. Do kempu se musí ujet ještě pár kilometrů za město, strávíme tu 2 dny. Večer dodávka přiveze 2 naše marody a tak jsem zase kompletní, i když vypadají dost dobitě - rozbitá hlava, zlomená klíční kost, zlomený nos a různé odřeniny. Celý den bylo vedro. Kemp je u řeky a v noci mne strašně požerou komáři.

8.den, 22.8.2017, 35km, volný den v Llavorsí, výjezd pod Wall dAneu, fotky

Volný den na jednom místě. Je řada možností, rafting na řece, pěší okruh v horách, nějaká ta cyklistika a nebo se válet. Také se dá koupat v řece u které táboříme, ale jsme varováni se koupat během dne, protože pro vodácké sporty se nahoře přes den vypouští voda z přehrady. Skutečně mě okolo desáté hodiny zarazí hukot od řeky a skutečně tam, kde bylo ráno pár centimetrů se nyní valí proud. Nutno přiznat, že jak rychle se proud objevil, tak rychle odpoledne zase zmizel.  Každá varianta má své ale. Na rafting je třeba dojet pár kilometrů na kole, na pěší turistiku je třeba se nechat vyvézt do hor a tak většina volí  cyklistiku. Volím kompromis, nejprve se válím. Není to nepříjemné. Okolo oběda vyrážím na lehkou cyklistiku směrem k přehradě Wall dAneu, cestou dělám zastávky a tak těch pár kilometrů vydá na celé odpoledne. Je tu i ptačí rezervace a středisko vodních sportů a tak určitě zajímavý výlet. Večer se zase všichni scházíme standardně v kempu u večeře.

9.den, 23.8.2017, 80km, z Llavorsí přes sedlo do Andorry a dojezd do Seu de Urqell, profil, fotky

Protože královskou etapu jsme již absolvovali, je tato nazvána císařská. Pojedem přes Andorru, ale abychom se tam dostali musíme vystoupat do sedla 2300 mnm po šotolině. Zase je několik variant ale do kopce vedou všechny. A pokud chceme přes Andorru, šotolině se nevyhneme. Tak volím také šotolinu. Zabaleno máme bleskurychle protože to ráno vypadá na bouřku, to by byl tedy pech, nakonec z toho ale nic nebylo a přes den bylo zase hezky. Nejpve po asfaltu do Anns, pak taková hrubá betonovka do Tar a pak už jen šotolina. Trochu jsem měl z navigace obavy, protože si trasy předem prohlížím na mapách od Seznamu v mobilu a tentokrát cest bylo v mobilu až příliš a žádná z nich nebyla vyloženě hlavní, ale na papírové mapě to vypadalo snadno. A v reálu také bylo, je to asi dost vyhlášená trasa a tak tu je docela provoz, offroady a motocykly. Takže navigačně bez problémů, pouze vyjet stoupání. Občas jsem tlačil, občas jel, rychlost byla asi tak stejná. Na displeji cyklocomputeru si nechávám opět zobrazenou nadmořskou výšku, čas a kilometry nejsou podstatné. Ale jednou vše končí, skončilo i stoupání a jsme v sedle, do Andorry už vede luxusní asfaltka z kopce. Chci lepit nápelku Dokola, ale není kam, ani cedule Andorra tady není, pouze holý sloupek. Tak sjíždím do Andorry, vše je tu upravené a vypulírované, vesničky jsou vlastně hotelová centra. U benzinky si dávám plechovkové pivo a mám obavy z hlavního města, ukázalo se, že oprávněně. Silný provoz, s cyklisty se tu moc nepočítá, nakupovat nechci a tak se snažím rychle dojet k hranici. Cesta k hranici je docela široká čtyřproudová silnice obklopená nákupními centry, prostě je to jeden velký obchoďák. Hranice tu jsou, Andorra není v EU, ale doklady nikdo vidět nechce, tak jsem zase ve Španělsku a teď ještě asi 20 km do kempu po dost hlavní silnici. Kemp je pár kilometrů od města Seu De Urquel, už docela v nížině a tak je tu pěkný hic. A opět tu máme 2 dny na zotavenou. Večer ještě objevuji prázdné zadní kolo, opravu nechávám na následující den.

10.den, 24.8.2017, 25km, volný den v Seu de Urqell, fotky

Po snídani začínám výměnou duše, defekt byl jasný, v plášti je zapíchnut kus drátu, ten jsem asi sebral až v kempu. Kolo je v tom nevinně. Půjčím si velkou pumpu z dodávky a tak je oprava otázkou pár minut. Pak se chvíli válím a před polednem vyrážím do města Seu de Urquel, ale ne po hlavní, v mapě jsem našel cyklotrasu podél řeky, sice o pár kilometrů delší ale mimo provoz. Na té hlavní je zde provoz skutečně silný. V městě je Olympijský park, dnes již volně přístupný, tak si vše procházím , pak hledám nějaké obchody pro nákup vína na doma, samozřejmě jak bývá zvykem ten nejlepší objevuji až nakonec. Porůznu ve městě lenoším a tak zpět v kempu jsem až odpoledne, najeto odpočinkových 25km. Samozřejmě byla navržena i varianta výjezdu do hor a řada kolegů tam vyrazila, případně autobusem zpátky do Andorry, o to myslím takový zájem nebyl. Tak proběhl odpočinkový den. Už se nám to krátí.

11.den, 25.8.2017, 42km, z Seu de Urqell do Farnols, fotky

Krátká přejezdová etapa ale i tak o kopce nebyla nouze, fotím se u Col de Trava 1480 mnm a konečně lepím nálepku Dokola jak má být. Kousek před sedlem je vyhlídková plošina, asi 10 účastníků se tu schází a kochá vyhlídkou, a tu jednoho z nás (mně) napadá, že Zdeněk s dodávkou musí jet tudy protože jiná cesta k cíli nevede a že dosud neprojel, tak je někde za námi. Bylo by přjemné kdyby tu zastavil a vydal nějaké pivo z ledničky. Průvodkyně Míša mu volá, skutečně je již na cestě a za pár minut je zde. Je to nový luxus, uprostřed etapy dostat pivo přímo z ledničky, myslím, že i ostatní si to užívají. Pak už jen záveřečný sjezd do kempu v hlubokém údolí a předposlední etapa je u konce.

12.den, 26.8.2017, 76km, z Farnols do Lleida, fotky

Poslední etapa, do kempu u města Solsona a tím naše cyklista ve Španělsku skončí. Kolo se zatím drželo tak věřím, že ani poslední den si to nezkazí. Nejprve samozřejmě do kopce, jinak to tady ani nejde. Pak je horské sedlo a krátký sjezd a tady máme opět odbočit do kopce do horského centra de Como, přišla na mně slabost a nechce se mi do kopce a jedu stále z kopce do města st Lorenc u přehrady, nějak už to dojedu. Prostě se mi do kopce najednou nechtělo. Bohužel toto město je v údolí a dál se musí samozřejmě zase do kopce, tak jsem sice jel z kopce, ale teď to musím zase nastoupat. Kdybych jel do horského centra do kopce, sice bych stoupal ale finále už by bylo z kopce. Tak jsem vlastně nic neušetřil. Potom se jede do města Solsona, většinou z kopce ale pár výjezdů tu je také. Jeden kolega jel z st Lorence říčním údolím a tvrdí, že to byla krásná opuštěná cesta po rovině. Tak někdy příště? Ve městě Solsona je pěkný historický střed a otevřený obchod, tak se občerstvuji s výhledem na kostel. Pak už je to jen po rovině, alespoň jsem si to myslel, ale rovina občas vedla trochu do kopce a nějak mně to dost ničilo. Kemp byl malý skrytý pod přehradou a docela našlapaný, stany se sem tak tak vešly. Naštěstí se jedná o poslední noc a počasí opět slibuje jasné nebe a žádné srážky. Taky už je tady náš autobus, ještě večer nakládáme kola, zbytek přijde na řadu ráno. V noci pokus o večírek, ale tady na to skutečně nejsou podmínky a tak asi po třetí stížnosti vedení kempu po půlnoci se ruch uklidňuje.

13.den, 27.8.2017, Barcelona bez kola, 0km, fotky

Ráno po snídani vše balíme a v 9 už všichni vyrážíme směr Barcelona. Protože s námi nyní jedou i letci je autobus zase plný až po střechu, 2 kolegové se vezou se Zdeňkem v Ivecu. V Barceloně jsme již v 11 a tak večerní odjezd bude v 8, autobus musí stát 9 hodin v klidu. Parkoviště je v přístavu hned vedle nákupního centra se záchody, tak ideální poloha. Do historického centra je to jen pár kroků, vyrážíme společně na prohlídku a jednotlivci se postupně odpojují. Absolvuji procházku hlavní třídou La Rambla, před pár dny tu dodávka srazila řadu lidí a na různých místech jsou k vidění zapálené svíčky. Jednotlivé pietní skupiny se asi předhánějí kdo bude mít větší pietní místo. Dojdu až ke stále nedostavěné katedrálu Sagrada Familia a cestou dávám lehký oběd. Z jídelního lístku se snažím vybrat něco, kde by nebyly mořské potvory, ovce musí být jasná volba. Bohužel dostanu ovčí žebra na kterých masa moc není a hranolky, tak oběd byl spíš taková lehká svačina. Cestou zpátky to vezmu ještě kolem vítezného oblouku a jdu se podívat do ZOO. Ve srovnání s Prahou je mnohem menší a za 20 euro dost drahá, ale zkusit se má všechno. Končím v nákupním centru u přístavu, kde večeři jistí fast food. Počasí bylo celý den akorát, trochu zataženo a docela příjemný chládek. Vyrážíme domů, kolegové v letadle budou doma ještě dnes večer, my až zítra večer.

14.den, 28.8.2017, zase Praha Roztyly, 6km

Cesta ubíhá standardně, sleduji průběžně na mobilu, přejezd Francie mi připadá nekonečný. Však to je taky kus cesty. Drobná komplikace nastává v Plzni kde si jedna letecká skupina nepřijela pro zavazadla, ani není dostupná na mobilu, ale nakonec se vše nějak vyřešilo. V Praze jsme okolo 17:00 a na večeři jsem již doma. Protože jsem ve Španělsku zanechal roztržený stan, dojíždím skutečně nalehko, loučení u autobusu jsem dost omezil, ale podle zkušeností má každý dost svých starostí spíš než chuť na třesení rukou. Třeba se zase někde potkáme.

Doslov

Tak to byl můj třicátý cyklozájezd. Kolo se drželo, za ten jeden defekt nemohlo, i já jsem se svými výkony spokojen, rozhodně na chvostu peletonu jsem se nepohyboval. Stan za to nemohl, Troll-S si svoje také odsloužil, vlastně pokud vás zajíma jak to bylo? To bylo tak. Asi třetí večer jsem vedle piva zkonzumovaného během dne  otevřel večer ještě sedmičku vína, a protože bych jí neměl kam uskladnit, musel jsem jí i vypít. A v noci mě probudil měchýř, když musíš tak musíš, ale byla tma, já zmatený, nemohu najít východ ze stanu, tápu, jde o vteřiny, tak za to vezmu a jsem venku. Teprve ráno zjišťuji, že stan je prakticky na dva kusy, nějak to doklepu, trochu spravím drátem, ale stan zůstane již ve Španělsku. V minulosti jsem na to upozorňoval, je to taková moje slabost, po přejezdu autobusem mám obvykle slabší den kdy vyčerpaný organismus potřebuje doplnit tekutiny a tropí hlouposti. Počáteční stav tachometru byl 61238, koncový 61860, takže najeto asi 620km, což zas není tak mnoho. Ale vzhledem k těm kopcům a hlavně šotolině jsem s tím spokojen. Loni ve Francii to bylo sice víc, ale zase jsme jezdili jen po asfaltu. Čekal jsem, že bude chladněji, přece jen jsme se prakticky stále pohybovali okolo 1000 mnm a výše, v noci sice bylo chladno ale přes den hic. Takže jsem měl zbytečné oblečení, dlouhé rukávy  a kalhoty, ale tak už to chodí. Účastníci? Obvylá směska, dvojice i samotáři, mladí i staří, ale všichni houževnatí. Byla i 2 elektrokola, předpokládám, že to bude přibývat, ale nijak mi to nevadí. Je to jiná kategorie, kdyby mi vadily kopce nepojedu do Pyrenejí. Párkrát jsem ve sjezdech dosáhl i MACH1 (60km/hod) a podmínky by umožnily i MACH2 (70km/hod.) ale to už jsem se bál.

Možná je vhodný okamžik k takové rekapitulaci mých absolvovaných cyklozájezdů (o většině se píše někde na Dokola):

1999 Elba

2000 Korfu

2001 Sardinie

2002 Korsika

2003 Portugalsko

2004 Řecko

2005 Sicílie

2006 Toskánsko,Andalusie

2007 Provence,Jižní Itálie

2008 Švédsko-Bornholm,Slovinsko

2009 Chorvatsko cyklojachta,Itálie Gargano

2010 Pobaltí,Maďarsko Balaton

2011 Elba,LagoDiGarda,Maďarsko Tokaj

2012 Rakousko,Chorvatsko Istrie,Francie Gaskoňsko,Maďarsko Neziderské jezero

2013 Mallorca

2014 Francouzká riviéra,Černá Hora

2015 Dalmácie

2016 Francie Massif Central

2017 Španělsko Pyreneje

Když tak počítám, 30 cyklozájedů a každý prakticky s nočním přejezdem, vždyť já stravil již 60 nocí v autobusu, už se nedivím, že jsem takový unavený. To jsou 2 měsíce života. Tak nevím, zase jsem nějaký unavený po sezoně, že by příště někam pod střechu a po rovině? Uvidíme.

Zpátky