Francie
Podtitulek zájezdu zněl Francouzkým středohořím do Provence na kole a bylo to s CK Adventura a jak bývá zvykem pro nedočkavce hned nějaké fotečky
A snad nějaká mapka - globální a detailnější
Po roce zase na nějakou tu cyklodovolenou a okolnosti tomu chtěly, že na 14 dní a zase do Francie. Bylo to pod stanem a se snídaní, s možností dokoupení večeře. Večeři nakonec dokoupili všichni a tak to bylo vlastně s polopenzí. Obtížnost byla avizována střední, nejen kvůli vzdálenostem a spaní pod stanem, ale hlavně kvůli charakteru krajiny, samé kopce a denní standard převýšení byl 1000 m, často i víc. Počasí trochu zklamalo, když člověk slyší jižní Francie v červenci, představí si modré nebe, 30 stupňů a teplé moře. První část zájezdu nám dost pršelo a protože jsme se pohybovali v nadmořské výšce okolo 1000 mnm, ranní teploty 8 stupňů (nad nulou samozřejmě!) nebyly výjimkou. Zájezd byl pojat jedním z Adventurních standardů, autobus nás dovezla na místo, vysadil a řidiči po nezbytném odpočinku odjeli naložit jiný zájezd a vrátit se s ním do Čech. Nám zůstala k dispozici dodávka Iveco s vlekem, která vozila kuchyni, zásoby a také naše zavazadla. V případě krize mohla převézt i několik účastníků, ale prakticky k tomu nedošlo. To ovšem mělo efekt, že dojet do cílového kempu po vlastní ose bylo vždy nezbytné, nešlo prostě zůstat na místě v případě indispozice, a i nejkratší trasy byly dost náročné, možnosti prodloužení pak prakticky neomezené. Ale rovnou prozradím, abych naši čtenářové nenapínal, všechno jsem dojel a i kolo, až na jeden slabší den, fungovalo dobře, bez jediného defektu.
1.den, 10.7.2016, 6km, po vlastní ose na odjezdové místo
Na standardní odjezdové místo Praha Roztyly dojíždím po vlastní ose, to oněch obvyklých 6km. Je horko jako blázen, autobus přijíždí přesně v poledne a prakticky všichni nastupují v Praze. Účastníků je celkem asi 30 + 2 průvodci, autobus je mohutný a tak je řada volných míst a já mám dvojsedačku sám pro sebe. Prostě luxus. Standardní cesta do Berouna (řada dopravních omezení ale provoz je celkem mírný) v Berouně nabíráme poslední 2 účastnice a pak je poslední zastávka v Čechách až těsně před hranicemi. Tady nakupuji ještě bagety a vodu a pak již zdlouhavá cesta Německem (stále po rovině po dálnici a moc toho vidět není) film Vzpomínky na Afriku a brzy ráno jsme již ve Francii u města Clermont-Fernand pod horou Puy-de-Dome.
2.den, 11.7.2019, 62km, Puy de Dome-Lac du Chambon
V programu je samozřejmě výstup na horu nebo výjezd lanovkou, ale je zataženo a mlhavo, vrcholek je v mracích a lanovka jezdí až od 9:00. Čekat tedy nemá smysl a tak všichni vyrážejí na kolech do prvního kempu. Nemělo by to být daleko, kemp je u jezera s možností koupání, ale počasí k tomu moc nesvádí. Jede se kopcovitou docela opuštěnou krajinou, určitě by byly i výhledy, nebýt mraky a mlha, občas trochu sprchne. Času dost, nikam se neženu. V jedné vesnici mne zaujme hnědá cedulka s vyobrazením hradu (alespoň tak mi to připadalo) a šipkou, aha asi odbočka k nějaké zřícenině. Jedu pár kilometrů udaným směrem, ale hrad nikde, pouze cedulky se opakují. Zkoumám podrobněji, aha, nejedná se o hrad, ale o nějakou trasu po výrobnách domácího sýra (něco jako u nás vinařské stezky). Ale fakt to vypadá jako obrázek hradu. Tak se vracím na původní trasu a jeden hrad Murol cestou skutečně navštěvuji. Dokonce začalo svítit slunce a vypadá to hodně optimisticky. V kempu jsem dost brzo a tak si jezero Lac Chambon ještě objíždím dokola a v krámku nakupuji víno na večer. Pak obvyklý program, který se pro příští dny stává standardem, postavit stan, hygiena a odpočinek. Tady se ještě naposledy setkáváme s naším autobusem, který tu má sraz s doprovodnou dodávkou, vykládá naše věci a jako hlavní atrakci překládá do dodávky 25 bas s pivem Bernard. Žízní tedy nezahynem. Nakonec autobus odjíždí s tím, že se pro nás za 14 dní vrátí. Oba řidiče znám , kdysi jsem s nimi byl v jižní Itálii a tehdy sebou měli i rodiny a malé děti, které chodily na nočník vedle řidiče. Jak ten čas letí, dětem je prý dnes už 12 let.
3.den, 12.7.2016, 75km, Lac du Chambon-Besse-Condat-Allanche
Snídaně v 8, v 9 zbaleno a vyrážíme. Počasí vůbec nevypadá dobře, je zataženo a mlhavo, cílem je kemp u města Allanche. Existuje zase několik možných variant, volím tu nejkratší s tím, že hlavní je dojet do cíle a pak se uvidí. Na začátku se vystoupá na náhorní plošinu, kde by určitě byly nádherné výhledy, nyní je ale taková mlha, že zapínám všechny blikačky a jedu raději dál. Další zastávka je v historickém městě Besse, procházím si ho pěšky s kolem, uličky jsou úzké a křivolaké. Také opakovaně prší, a tak se občas schovávám někde pod stromem. Podle pokynů se dále mělo jet po souběžné vedlejší silnici, ta je ale uzavřená, jedu tedy kus po hlavní, velký provoz, ale silnice je široká a řidiči ohleduplní. Zajíždím k jezeru Lac Pavin, i zde možnost koupání, kdyby bylo počasí. Pak následuje táhlý mhohakilometrový sjezd a ten patří k mým nehorším zážitkům. Střídavě prší a leje, je zima a není se jak zahřát. Jedu pomalu, aby mi voda od kol nelétala do obličeje a klepu se zimou, až se bojím, abych sebou nepraštil. Cestou zajíždím k vodopádu a projíždím městem Condat, potkávám kolegyně ze zájezdu, které si tu koupily pláštěnky. Pak následuje stoupání a dokonce přestává pršet, hned mne naplňuje optimismus a do kempu už není daleko, tak přemýšlím, jak si trasu ještě prodloužit. Odbočuji z hlavní a kroužím po vedlejších silnicích. Krajina je docela liduprázdná a zvlěná, jedna z možných tras vedla celou dobu takovou krajinou, ale myslím, že jí jel málokdo. V mapě je železnice a koleje tu skutečně jsou, vlak tu už ale nejezdí, je tu jen půjčovna šlapacích drezín a může to být zajímavý výlet. Kemp je u města Allanche a krátce po 17:00 sem dorážím. Tady obvyklý standard, postavit stan, hygiena, večeře. Několikrát zasvítí slunce a také zaprší. Večer je komentovaná ochutnávka sýrů, které průvodce během dne nakoupil.
4.den, 13.7.2016, 90km, Allanche-St.Flour-Viaduc de Garabit-Ruynes-en-Margaride
Ráno sice neprší ale je hrozná zima. Vyrážím na trasu, existuje opět řada variant a zlatým hřebem má být železniční most Viaduc-de-Garabit, majstrštyk Gustava Eiffela. Trasa ani není příliš výškově náročná, stále se stoupá a klesá, ale jen v menších převýšeních. Jakmile svítí slunce hned vše vypadá jinak. Projíždí se venkovskou krajinou kde jsou jen malé vesničky a najít tu otevřený obchod je docela štěstí. Ve vesničce Coltiness je otevřený krámek a tak toho hned využívám. Vedle park s lavičkami a nějakým pomníkem, to je tu takový standard. V každé vesnici, i kdyby tam nebylo nic jiného je vždy nějaký parčík s odpočinovým místem, případně hřiště na petanq. Dojíždím do města St-Flour a tady nastává okamžik rozhodnutí, je možno pokračovat přímo k viaduktu, nebo objet přehradní jezero na řece Truyere, což je zajížďka asi 50km. Ale je hezky, času dost a tak vyrážím k jezeru. Nelituji, krajina pěkná, vidím zříceninu hrad, historický železný můstek a plno dalších zajímavostí. Jezero vypadá úplně jako Slapská přehradní nádrž. Odpoledne dorážím k avizovanému viaduktu a je to skutečně paráda. Natřen je na červeno stejně jako Eiffelovka v Paříži. Do kempu je to pak už jen asi 8 km, jedu se ještě podívat po vesnici, zda nenajdu nějaký šikovný otevřený obchod, ale vše zavřeno. Pouze se všude připravuje slavnostní výzdoba - druhý den 14.7. má Francie státní svátek a hodně se to tu prožívá. Kemp i večerní program standardní. U večeře jsou opět všichni oblečení do všeho co mají po ruce. Večer je jasno a tak to vypadá na další velmi chladnou noc - což byla.
5.den, 14.7.2016, 90km, Ruynes-en-Margaride-Saugues-Monistrol-Le Puy en Velay
Cílem dnešní etapy je město Puy-en-Velay, zlatý hřeb a památka Unesco, kde strávíme dokonce 2 dny abyhom si ho užili. Je ale třeba ujet 90 kilometrů. Jsou 2 trasy - severní a jižní, ale liší se jen v detailech. Pojedu severní trasu. Krajina jako obvykle zvlněná, cestou je jedno velké klesání a stoupání, protože se musí přejet řeka Allier v městě Langeac. V městě jsem nakoupil nějaké zásoby, ale ničím mne neuchvátilo, tak pokračuji v cestě. Za sebou pozoruji jak se krajinou valí bouřkové mraky a krajina pod nimi mizí v mlze a dešti. Doufám, že až mne takový mrak dožene bude kde se schovat, ale celý den mám štěstí a déšť se mi vyhnul - někteří kolegové zažili i krupobití. Město Puy-en-Velay stojí za to, je v mělkém údolí ze kterého vystupují ostré sopečné jehly na kterých stojí kostel a železná socha. Kemp je přímo pod kostelem a tak dojezd celkem snadný. Protože je sváteční den, na večer je připraven ohňostroj a po setmění se sem valí skutečně davy lidí. Ohňostroj se docela vydařil a trval skoro půl hodiny, tak jsme si to užili. Netušili jsme, že ve stejné době v Nice dochází k tragickým událostem.
6.den, 15.7.2016, 0km, volný den v Le Puy en Velay
Volný den bez kola. Tedy na kole samozřejmě lze vyrazit a dát si nějaký okruh v okolí, ale já se bez něj dnes obejdu, zabalím pár drobností a vyrazím pešky. Nejprve na nejbližší cíl, kostelík na skalní jehle nad kempem. Dole se platí vstupné a pak už vzhůru po strmých schodech. Je celkem brzo ráno a tak mám kostelík skoro sám pro sebe. Druhý cíl je další vrcholek se železnou červeně natřenou sochou. Ta byla odlita z děl ukořitěných při bitvě u Sevastopolu a před nedávnem prošla kompletní rekonstrukcí. Do sochy se dá vstoupit a po schodišti vystoupit až do horní části, po žebříku pak až do koruny na hlavě. Tady už je ale turistů více a protože na finální žebřík se musí už jednotlivě, po chvíli čekání to vzdávám. Pak sestupuji do města, ve staré části objevuji šikovnou hospodu a dávám vydatný oběd. Pak se ještě toulám městem, navštěvuji katedrálu, taky pěkná a odpoledne jsem zpátky v kempu. Ještě se jdu podívat kousek podék řeky, které teče vedle kempu a kudy budeme zítra vyjíždět a pak přihlížím trunaji v petanq, kteří průvodci zorganizovali pro zájemce. Nevím, jestli se naši hráči drželi přesně pravidel, ale nasazení bylo obrovské a i francouzi se chodili dívat jak se dá taky hrát petanq.
7.den, 16.7.2016, 74km, Puy en Velay-Solignac-Cayres-Langogne
V plánu je celkem snadná etapa už proto, že část se dá jet po cyklostezce po zrušené železnici. Modré nebe a i počasí se tak již umoudřilo. Nejprve ztrácím asi půl hodiny hledáním nájezdu na cyklostezku na předměstí Puy-en-Velay, jak bývá obvyklé značení zmizelo v okamžiku kdy by bylo potřeba. Vracím se po vlastních stopách a objevuji klíčovou šipku, která je ale bohužel viditelná jen ze zpětného směru. Pak následuje cyklistická paráda po železnici, vůbec to není nuda, protože se mírně ale vytrvale stoupá a je tu několik mostů a tunelů, a ten nejdelší měl přes kilometr. Dále se už jede po normálních vedlejších silničkách. Cestou se odbočuje k Lac du Bouchet, opět horské jezero, půjčují se tu i loďky a tady by se koupat už dalo. Další zajímavosti ani nezmiňuji, zříecenina hradu, kostelíky a další a další. Cíl je u jezera Naussac v celkem obrovském a luxusním kempu, trochu mi to připomíná Lipno.
8.den, 17.7.2016, 77km, Langogne-Le Bleymard-Mende
Opět je několik možných variant ale je hezky a času dost a tak volím delší přes Le Bleymard. Jede se přírodním parkem, údolím říčky Mercoire a dlouhodobě se stoupá. Fotím se u cedule Col du Goulet 1452 mnm, ale nálepky Dokola jsem samozřejmě zapomněl doma. Krajina je skutečně opuštěná a na jižních stráních už to pěkně pálí. Cestou je zase plno zajímavostí, např. zbytky římského kostela. Ve finále je třeba překonat brutální kopec, na vrcholku je náhorní plošina a letiště. Stoupání má ale 15% a příznávám, tlačil jsem snad 2 kilometry. Podobně vypadal sjezd do města Mende, taky asi 15% a plno zatáček, tak se to nedalo pustit. A taky jsem zastavoval na focení panoramat. Město pěkné, ale dost provoz, tak jsem jen projel, kemp byl kousek za městem. V kempu byl jako obvykle i bazén, tak jsem se chvíli bazénoval, ale chytla mne taková křeč do nohy, že jsem se stěží z bazénu vyškrábal. Večer obvyklý program.
9.den, 18.7.2016, 102km, Mende-Ste-Enimie-Les Vignes-zpět do Ste-Enimie-Florac
Celkem oddychová etapa údolím říčky Tarn, lze si prodloužit etapou až na 107km, ale naštěstí jsem zůstal u té krátké okolo 50km. Krátce po startu zjišťuji problém na zadní brzdě, prakticky nebrzdí a vytéká z ní olej. Takhle na cestě s tím už nic neudělám, mám i doplňovací soupravu, ale v zavazadlech v doprovodné dodávce a kdo ví, zda to půjde vůbec spravit. Naštěstí většina dnešní etapy je rovinatá údolím říčky Tarn, pouze je třeba na začátku nastoupat asi 300 výškových metrů a pak sjet 500 metrů dolů k řece. Stoupání problém není, náhorní plošina opět malebná, ale sjezd mi docela dělal starosti. Zadní brzdu nepoužívám, stejně nebrzdí a ještě by z ní vytekl zbytek oleje, a tak brzdím jen přední. Sjezd by to byl parádní, ale bojím se to pustit, kdyby i přední selhala jsem mrtvý muž, na jedné straně skála a na druhé propast. Čím víc ale brzdím, tím více se přední brzda zahřívá, nejde jen o kotouč, ten by asi vydržel hodně ale hlavně o tělo brzdy. Dávám proto časté a dlouhé chladicí přestávky, protože už je docela hic, chladnout se brzdě moc nechce. Ale nebudu napínat, štastně jsme sjel do údolí, času plno a už prakticky rovina, tak abych si kaňon užil, jedu nejprve opačným směrem k vesničce Les Vignes a pak stejnou cestou zpátky. Horko a žízeň, zastavuji u jakéhosi krámku, kde jsem zahlédl chladicí box, ale když nakupuji, přijde děda a ukazuje na pípu v protilehlém rohu, tak zůstávám a dávám jedno točené, pak objevuji nástěnku s jídelním lístkem, dávám něco na způsob langoše a další pivo, prostě velice příjemná a nečekaná zastávka. Cíl je v kemp u města Florac, svojí zajižďkou jsem cestu prodloužil asi o 50 km ale protože po rovině, nevidím v tom problém. Večeře je tentokrát pro zájemce z mořských plodů, zbaběle si nechávám naložit kuřecí stehno, ale na zkoušku také jednu krevetu, chuť výborná ale už si to víckrát nedám, ty vykulené ublížené oči mám pořád před sebou.
10.den, 19.7.2016, 72km, Florac-St-Germain-St-Jean-du-Gard-Mialet
Oficiálně 2 trasy - severní a jižní, kilometrově i převýšením obdobné, volím severní protože po silnicích s menším provozem, ve finále se ukázalo, že s provozem prakticky žádným. Skutečně jsem se hodiny pohyboval v divočině a jestli jsem potkal 2 auta (poštu a popeláře) tak je to moc. Už byl taky pěkný hic, startovalo se přejezdem městečkem Florac, které mne ničím neoslovilo, pak takové standardní stoupání a ve finále prakticky nekonečný mírný sjezd. Ke konci jsem navštívil malebné městečko St-Jean-du-Gard již u řeky Gard, u které bude také náš závěrečný cíl (ale to předbíhám), nakupuji zde obvyklé zásoby na večer (víno) a jdu se podívat na řeku, je prakticky vyschlá. Do kempu je to ještě pár kilometrů, ale není už žádný spěch, kemp je u řeky a je možno se i koupat, ale vody je většinou tak po kolena. Po večeři je změna, průvodce David slaví narozeniny a tak dostává od účastníků nějaké dary a sám taky dává do placu nějaké víno. Večer je dost bujný, hlučný a dlouhý. Před půlnocí jdu spát, ale ve tmě stanu ztrácím gumový špunt ze sluchátka a tak bohužel nemohu hluk přehlušit hudbou z mobilu. Hraje se i na kytaru, ale pořádně myslím nikdo neuměl a občas slyším z kempu výkřiky silente-silente, vše se utišuje až okolo druhé hodiny nad ránem. Ale to jsme už vlastně v dalším dni.
11.den, 20.7.2016, 58km, Mialet-St-Felix-Canaules-et-Argentieres-Crespian-Souvignargues
A blížíme se do finále. Celkem lehká etapa se dvěma zastávkami cestou - bambuserie a ochutnávka vína. Bambuserie je pouze pár kilometrů za kempem u městečka Generargues, tak se tu brzo scházíme, průvodce nám pohlídá kola na parkovišti a vyrážíme, po zaplacení 10,50E na prohlídku. Je to taková obrovská botanická zahrada zaměřená hlavně na bambus, bambus ve Francii neroste ale byl sem dovezen z Asie a docela se mu tady daří. Jsou tu i naučné stezky, jezírka, altánky a mnoho dalších atrakcí. Protože je celkem brzo ráno, je tu dost prázdno, ale když odcházíme začíná se to už plnit. Pak se jede takovou obyčejnou venkovskou krajinou, času plno a tak se dost flákám, v 16:00 máme sraz ve vinotéce Domaine de Sauvaire u městečka Crespian. Je to domluveno speciálně pro nás včetně občerstvení, to je skutečně kapitální, sýry, pomazánky, zelenina, ovoce. Postupně ochutnáváme několik vín, mně chutnají všechna, přijíždí náš řidič/kuchař s dodávkou a začíná se nakupovat, nakonec je půl dodávky zarovnáno vínem. Do kempu je to ještě asi 10 km, tak aby nebylo nutno vozit víno na kole. A krajina je už úplně o něčem jiném, žádné kopce, krávy a pastviny, ale vinice a slunečnice, horko a vinná družstva.
12.den, 21.7.2016, 60km, Souvignargues-St-Mamert-Uzes-Pont du Gard
A je tu poslední cyklistický den. Oficiální podtitulek etapy zní "Vinicemi k Pont Du Gard", samozřejmě zase jsou možné varianty, jedna dokonce vede přes město Nimes, ale myslím, že jí nikdo nezvolil. Velké město, velké problémy. Jeli jsme tedy okolo po malých vesničkách, sice po docela hlavní silnici ale s širokou krajnicí a tak stále bez problémů. Zajíždím do městečka St-Mamert, objevuji otevřený obchod a tak před kostelem na lavičce dělám občerstvovací přestávku. Největším městem na trase je Uzes kde by mělo být i vyhlášené historické centrum, kus před městem potkávám průvodce s několika kolegy a tak se připojuji abych si ušetřil navigační problémy. Z Uzes do cíle lze jet po poměrně frekventované silnici, nebo po cyklostezce, ale to nemusí být navigačně jednoduché. Po rovině to docela valíme, ale kam na mně. Kolo funguje, organismus se už zase aklimatizoval a tak na rovině mně nikdo nesetřese. Přejížídme i řeku Gard, ta je v tomto místě úplně vyschlá a místo řeky je pod mostem jen řetězec oddělených tůní. Průvodci telefonuje kolega z kempu, že je nějaký problém s ubytováním a tak se rozhoduje pokračovat přímo do kempu, byla to taková stíhací jízda ale zvládl jsem. Kemp je kousek od pověstného akvaduktu, jsou tu davy lidí a vedro. Vzpomínám, jak jsem tady již před lety jednou byl a tehdy to tu bylo úplně liduprázdné. V kempu je to dost spartánské, protože řidič/kuchař dodávky nám tu vyložil věci a odjel pečovat a jiný zájezd, náš autobus dorazí až následující den. Stavím stan, odpočívám, občerstvuji se v kempovém obchůdku (kdepak je naše lahvové chlazené pivo Bernard v ledničce v dodávce) a jedu se podívat do městečka Remoulins kde by měl být nejbližší supermarket. Večer se jedu ještě podívat k akvaduktu a dělám nějaké foto. Tentkrát jsme už bez večeře a tak opět navštěvuji obchůdek a stravuji se již více spartánsky.
13.den, 22.7.2016, 8km, Pont du Gard-do Remoulins na nákupy
A v noci přišla bouřka. A zkazilo se počasí. Ráno občas prší, snídaně je skromnější, nemáme podporu dodávky, ale nelze nic vytknout. Pokyn zní do 10:00 sbalit stany protože na naše místo má přijít jiná výprava, ale nakonec nikdo nedorazil, asi to byl jen trik jak se nás zbavit. V 10 tedy vše balím, nechávám na hromadě pod plachtou se zavazadly kolegů a vyrážím opět do Remoulins na nákupy. V okamžiku, kdy přijíždím na parkoviště, spustí se průtrž mračen, kolo musí přežít na parkovišti v dešti a já jdu do supermarketu Carrefour a ve střešních oknech zkoumám meteorologickou situaci. Trvá snad hodinu než se počasí začne zlepšovat. Pak se pomalu vracím s nákupem do kempu, abych nebyl jak prase ohozený od kola. Nakoupil jsem nějaká vína, sýr, klobásky, pastis, prostě turistický standard. Ale protože mne doma čeká ještě 6 km po vlastní ose musím se v nákupech mírnit. Náš autobus stojí od rána na parkovišti před kempem, ale řidiči spí po nočním přejezdu. Děkám ještě finální hygienu a v 15:00 začíná finální nakládka kol. Vše jde rychle, vyrážíme na čas a první zastávka je hned v supermarketu, kde jsem dopoledne tak moknul. Pak už cesta ubíhá standardně a rychle, ale skoro celou cestu prší.
14.den, 23.7.2016, 6km, po vlastní ose od autobusu domů
V Praze jsme v poledne, rutinně skládám kolo, připínám brašny a vyrážím domů. Cestou se ještě stavím na oběd a brzo odpoledne jsem doma.
Co dodat na závěr?
Na 14 dní jsem na kole již dlouho nebyl, bylo to zpočátku dost náročné, ale po pár dnech si člověk zvykne. Nic podstatného jsem nepostrádal, nejvíce mne deptaly každodenní drobné probémy - nefunkční zadní brzda, 2x mi praskla tyčka u stanu, rozbil se zip u cyklobrašny a podobně, ale to prostě k tomu patří a je třeba se nad to povznést. Když sečtu kilometry dává to skoro 800 km, to je docela dost. Škoda, že nám nepřálo počasí, kuchař zde zažil již 2 takové zájezdu, jednomu také pršelo a druhému za celé 2 týdny ani nekáplo. Co se týče skladby účastníků, začínám si uvědomovat, že jsem se původně z té mladší poloviny přesunul do té starší, ale díky každodením jízdám na kole do práce a podobně fyzička je slušná a skoro mám chuť se pochlubit, že v kopcích na mne měl málokdo. Nikomu se snad nic vážného nestalo a to je hlavní, ani jsme nepřišli o žádné kolo, údajně za letošní rok už zájezdy přišli ve Francii o 6 kol, to je smutné. Excelentní byla kuchyně a kuchař Zdenda, skutečně nadšenec který nejen dobře a rád vaří ale zjevně ho baví celá tato aktivita, cestování s dodávkou a podpora zájezdu. Když tak procházím ohmatané deníčky, byl to můj 29tý cyklozájezd, tak příští rok to snad dotáhnu na 30. Ale dlouholeté zkušenosti jsou nic neplánovat, pak to určitě vyjde. Výškové profily jsem nezanamenával, jednak by se celých 14 dní do paměti cyklocomputeru nevešlo a pak jsme je dostali v informačních materiálech.
Účastnící zájezdu (alespoň podstatná většina, foto od jednoho z účastníků)
P.S.: Dalo by se stále vylepšovat, upřesňovat informace, oskenovat profily - když nemám vlastní, ale to bychom nikdy neskončili s úpravami, uznávám plno nedostatků reportáže, ale tak to je a půjdeme dále - naši čtenářové snad budou shovívaví.