Jižní Itálie na kole
(Apulie v pohodě)
20.9.-30.9.2007

1.den,20.9.2007,3km
Sraz jak jinak Praha Pankrác tentokrát ve 14:00, odjezd v 15:00. Průvodkyně Irena a pomocník Zdeněk. Autobus tradiční Karosa, tentokrát v hráškově zelené barvě s oranžovými motivy Advetury a vlek s plachtou modro-oranžovou také Adventurní. Výhoda je, že takto pestře barevný autobus se v krajině snadno hledá, na druhou stranu trochu provokuje polici a tak ještě v Čechách jsme byli dvakrát kontrolováni. Autobus totiž trochu budil dojem přemalované plechovky, ale skutečný technický stav byl výborný. Přijíždím jako vždy po vlastní ose (to ty 3 km), budeme ještě nabírat 1 účastníka v Jihlavě a 8 v Brně. Dálnice je dost ucpaná, na zastávkách také nabíráme trochu zpoždění a tak poslední českou zastávku (okolo 19:00) v Mikulově děláme již za tmy. Jsem trochu nastydlý a taky máme před sebou noční přejezd, tak si v restauraci dávám grog a třetinku Červeného draka - pivo tuším 15 stupňů. V noci přejíždíme Rakousko bez jakýchkoliv událostí. Vedle tradičních filmů zhledneme i několik videí z Adventurních zájezdů vcelku pěkně zpracovaných - vzpomínám si na video z Ukrajiny, Korsiky, Itálie a Mexika. Na většině je k vidění náš zelený autobus v akci a také oba řidiči - mladíci, kteří sebou tentokrát mají své manželky a malé syny (hádal bych tak 3 roky). Součástí autobusu je tedy také nočník a 2 vozíku Cruser a malá dětská kola. Jsou to ale zkušení cestovatelé a tak žádné problémy nenastávají. Autobus je také zkušený cestovatel.

2.den,21.9.2007,0km,fotky
Asi v 7:30 dorážíme na parkoviště na okraji historických Benátek. Je ještě docela zima, ještě že mám dlouhé (jediné) kalhoty a mikina také přichází vhod. Autobus a řidiči zde budou celý den odpočívat a plánovaný odjezd je v 20:00. Abychom neztráceli časem, jedem do historického centra místní MHD která je plně lodní. Lodě vypadají trochu jako parníky na Vltavě, jezdí ale svižněji a docela ostře. Kormidelníci to ale mají v ruce. Jedeme linkou 82 a po několika zastávkách vystupujeme v centru. Lístek je docela drahý - 6E a později zjišťujeme že bývalo výhodnější koupit celodenní turistickou za tuším 20E, kterou je možno jezdit celý den bez omezení. Do centra tedy dorážíme společně, pak už si každý chodí sám. Mám ještě z Čech mapku, ale uličky jsou natolik spletité, že se jedná stejně většinou spíše o bloudění. Času je naštěstí dostatek. Přes den se příjemně otepluje. Během dne jsou prochodil skoro celé Benátky, k obědu si dal pizzu, pivo a kafe, kupuji dceři tričko a sobě 2 láhve vína. Večer se zase začíná ochlazovat a únava se začíná dostavovat. Ještě se zastavuji v parku jako před třemi lety, vše je při starém, pouze fontáně chybí horní deska a most, který se zde tehdy stavěl stále není hotový. Scházíme se u autobusu a vychutnáváme fantastický západ slunce. 2 kolegové se trochu opožďují a tak odjíždíme asi v 20:15 směr jižní Itálie. Autobus má nějaké nepohodlné sedačky (ale zase širokou uličku) a tak toho v noci moc nenaspím.

3.den,22.9.2007,47km,fotky,profil
První hotel-apartmá máme v osadě Villanova na pobřeží poblíž městečka Ostuni (známé "bílé město"). Dorážíme okolo 7:30 a pokoje ještě nejsou zcela připraveny. Jdu se projít k moři s batohem, dávám řeč s průvodci a sklízím obdiv svojí vybaveností - nabízím víno (koupené v Benátkách) nebo myslivce (z Čech), což toto ráno přichází k chuti. Fouká docela vítr a jsou vlny - což jak se ukáže bude typické počasí celé doby pobytu. V 10:00 jdu zpátky, ostatní jsou už ubytováni. Mám apartmá s kolegou Zdeňkem, vedle kterého jsem seděl i v autobuse. Protože je již po sezóně, pokojů je dostatek a tak máme celé apartmá sami pro sebe. Máme číslo 8, vcelku luxusní vybavení včetně barevné televize, ledničky a kuchyňské linky. Vybalujeme, doháníme hygienu a já relaxuji. Okolo poledne vyrážím samostatně, nejprve podél pobřeží na jih, dle mapy tam má být ptačí rezervace. Asi jsem netrefil správnou cestu a tak to po 15km otáčím do vnitrozemí a mírným stoupání dorážím do městečka Carovigno. Odtud po rovině, ale bohužel dost živé silnici do Ostuni, kde máme v 14:30 sraz na historickém náměstí. Společně pak sjíždíme uličkami a posléze opuštěnými silničkami do muzea - lisovny oleje. Po prohlídce s výkladem a ochutnávkou kupuji láhev olivového oleje a vyrážíme do hotelu. Ještě zastavujeme v přístavu a pak už večeře a odpočinek. Jdeme brzo spát, ale v noci je docela zima.

4.den,23.9.2007,78km,fotky,profil
Po snídani je v 8:00 nakládka kol a v 8:30 odjezd do Castellana, kde nejprve navštěvujeme krápníkovou jeskyni Grotte di Castellana, údajně největší v Itálii. Skupinový vstup je 10,5E a prohlídka trvá 2 hodiny. Jde se 1,5km až na konec, kde je proslulá bílá jeskyně a pak obdobnou cestou zpátky. Nakonec je výjezd výtahem na povrch. Fotografovat se smí pouze v úvodní hale. Dále pokračujeme na kole do Alberobello, kde je proslulá čtvrť domků trulli. Celá tato zóna je chráněná Unesco. Jedná se o malé kulaté kamenné domky se špičatou střechou, často nabílené. Vyskytují se nejen ve městě, ale i v celém okolí a působí pohádkovým dojmem - tak trochu jako z Pána prstenů. Dále jedeme na Locorotondo, kde vyjíždím do historického středu a dále na Cisternino, kde je sraz s autobusem. Zde je plánována návštěva vinné továrny Upal a zájemci mohou do kempu již dojet autobusem. Prohlídka je zajímavá, nakupuji 2 kartony, které mi odveze autobus a točené červené do PET láhve na cestu, já dojedu po vlastní ose. Jedu směr Ostuni, z města ale netrefím nejkratší cestu a trochu si zajíždím a tak do hotelu dojíždím již za tmy. Naštěstí jsem si vzal blikačky. Večer vedle obvyklých rituálů (jídlo, hygiena a tak) se koná malý večírek u bazénu, na kterém dopíjím PET láhev. Je mi pak trochu těžko. V noci je zase docela chladno.

5.den,24.9.2007,69km,fotky,profil
V 8:30 nakládka kol, v 9:00 odjezd do Castel del Monte, kde je na kopci proslulý osmihranný hrad (známý např. z filmu Jméno růže). Hrad z venku velmi pěkný, uvnitř celkem nic není a na střechu se vystoupit nedá. Od parkoviště na hrad jezdí autobus zdarma, ale je to jen kousek tak zpátky seběhnu pěšky. Pak již na kole, nejprve po hlavní směr Corato, před ním sjíždím na vedlejšku. Ve městě celkem zmatek - vůbec čím větší město, tím větší problém. Tak si celé město asi dvakrát nechtíc projedu a pak vyjíždím směrem Ruvo. Za železničním přejezdem nečekaně narážím na značenou odbočku Molfetta, tam bych chtěl a tak po ní vyrážím. A je to jeden z vrcholných cyklistických zážitků. Celých cca 20km vede po úplně opuštěné silnici olivovými háji, cesta je přitom perfektně značená a přitom dokonce částečně šotolinová. Za celou dobu jsem potkal asi jen 2 traktory. Potkávám nespočet kapliček, ještěrek a olivových hájů. Kdyby mne tu někdo klepl a zahrabal už by mne nikdo nikdy nenašel - prostě paráda. Nakonec dorážím do pobřežního městečka Molfetta kde je pěkné i když dost opotřebené historické centrum. Dále pokračuji po pobřežní silnici přes Biscegli do Trani kde je setkání s autobusem a nakládka kol. Na silnici je bohužel dost velký provoz, ale městečka jsou nádherná. Cestou zpátky již za tmy se stavujeme na nákup v supermarketu - kupuji si kus sýra,olivy a jedno lahvové pivo (1l).

6.den,25.9.2007,0km,fotky
Ráno po snídani nás čeká přejezd autobusem do našeho druhého hotelu, takže tento den žádné kolo. Cestou nás kontroluje italská policie, je to docela komplikované a trvá to snad půl hodiny. Řidič snad neměl správně vyplněný kotouček a tak to snad stálo i nějakou pokutu. Nefotili jsme, nechtěli jsme provokovat. Následuje zastávka v hlavním městě této oblasti Lecce, kde máme na prohlídku asi 5 hod. Město je to pěkné, plné památek, ale na silnicích je hrozný provoz a smog je takový, že mne za chvíli škrábe v krku. V 16:00 odjíždíme a mám toho docela dost. Po komplikacích s vymotáním se z města příjezd do hotelu v Tore Mozza prakticky na břehu moře. Ubytováváme se, opět luxus, barevná televize, lednička, koupelna a tak. Číslo pokoje je 114. Mám se Zdeňkem opět pro sebe celé apartmá. Na uvítanou dostává každý od hotelu láhev červeného vína. Drobný problém je plynový sporák, málokdo má sebou sirky nebo zapalovač, tak si je navzájem půjčujeme. Posléze se mi daří koupit zapalovač ze 0.8E v baru a tak je vystaráno. V televizních zprávách sledujeme záplavy na Sicílii a k večeru začíná pršet a foukat opět vítr. Plánovaný odjezd je zítra v 8:00. Uvidíme...

7.den,26.9.2007,75km,fotky,profil
Vstáváme v 7:00. celou noc a ráno slejvák. Snídáme a říkáme si, že se asi nikam nepojede a náčelníci vymyslí náhradní program. V poklidu sedíme a pozorujeme déšť, když najednou v 8:00 vidíme ostatní nastupovat do autobusu. Tak rychle jsem sbalen ještě nikdy nebyl a v 8:05 jsme také v autobusu. Vyrážíme autobusem směr Otranto, bohužel následuje řada bloudění pod vedením GPS a nakonec vjíždíme na silnici, která má sice dobrý směr ale na začátku jasnou dopravní značku "zákaz vjezdu všech vozidel". V Itálii se to tak nebere, tentokrát to ovšem byla chyba. Po několika kilometrech silnice skončí na sesutém svahu a objížďka neexistuje. Řidiči zachovají stoický klid a po zvážení všech okolností začínají s autobusem couvat - ve stoupání, ostrých serpentinách a za hustého deště. Couváme snad kilometr než se podaří objevit odbočku, kde se konečně dá otočit. Nevím jak řidiči, ale spojka už byla ke konci určitě dost unavená. Takže po několika hodinách jsem v podstatě na místě, kde jsme ráno začínali ale smiřuje nás s tím hustý déšť - přece jen v autobuse je nejlépe. Nakonec se okolo 11:30 dostáváme do Otranta a je čas na prohlídku města. Bohužel stále leje jako z konve a v úzkých uličkách proudí úplné řeky. Sraz u autobusu je opět ve 12:30 a pak se uvidí. Procházím si městečko a fotografii - ještě že mám voděodolný Olympus, jinak nevím nevím. Scházíme se u autobusu a přichází zázrak - přestává pršet a mraky se začínají protrhávat. Dávám si 2 piva na cestu a vyrážím na kole, pouze si připevňuji na nosič kus prkna jako zadní blatník (můj zlepšovák). Většina pokračuje autobusem k jeskyni Grotta Zinzulusa kde má být prohlídka. Pobřežní silnička je celkem prázdná, bohužel po dešti vylezlo a vyletělo vše co mělo nožičky a křídla. A tak je vzduch plný mušek a silnice plná slimáků a hlavně jakýchsi místních stonožek. S ostatními se setkávám u jeskyně, ta je ale z důvodu velkých vln zavřená, protože vstup je v úrovni moře. Pokračuji tedy dál směrem na Santa Marie de Leuca, kde byl prý kdysi konec křesťanského světa. Cestou se kochám divokým pobřežím a rozbouřeným mořem. Na konci opět čeká autobus, ale nevyužívám ho a po vlastní ose dojíždím až do hotelu. Nejet by byl hřích, je již modré nebe a nádherně. Dorážím okolo 18:00, následuje fantastický západ slunce. K večeři si mimo jiné dáváme každý jako obvykle láhev vína, kolega Zdeněk je znalec a tak se snažím od něj něco pochytit.

8.den,27.9.2007,85km,fotky,profil
Ráno zataženo a dokonce ještě trochu sprchlo. Autobus odjíždí v 9:00 do města Gallipoli, my jedeme tamtéž po vlastní ose. Nakonec se vyčasilo a bylo docela horko. Je silný vítr a velké vlny, ale to bylo vlastně celou dobu zájezdu. cestou jsem zajel do několika pobřežních osad, všude to překypuje kostely. Mys Torre del Pizza byl nedostupný, je tu přirodní rezervace ale také nějaké soukromé kluby. V Gallipoli standardní dopravní chaos, staré město je na ostrově, který je s pevninou spojen mostem. Trochu si to prohlížím, ale jsem rád, když zase odjíždím. Zpátky chci jet trochu jinou cestou vnitrozemím. Odbočuji na první cestě - podle mapy bílé - do vnitrozemí. Bohužel cesta se po čase ukazuje jako slepá a končí v něčím statku. Tak zkouším jiné cety a jedu přes Tavjano, Melissano do Ugenta. Všude jsou pěkná historická centra, v Ugentu je navíc ještě jakýsi trh a svátek. Vše ve městě je ověšená žárovkami, v noci to musí být podívaná. Všude jsou stánky se vším možným. Stánkaři většinou pasivně posedávají-polehávají, je právě siesta. Dále přes městečko Gemini sjiždím k moři. Jsou tu opět opuštěné silničky mezi olivami, po stranách je co chvíli nějaká kaplička, občas celé shluky kapliček. V hotelu jsem již okolo 16:00 a tak po svačině se jdu vykoupat do moře (konečně), moře je docela teplé ale vlny jsou brutální. Večer nakupuji adventurní trička - sobě a dceři jako suvenýr a okolo 20:00 jdeme do skoro všichni do jediné místní otevřené hospody na večeři. Já zůstávám konvenční a dávám si směs sýrů jako předkrm a těstoviny jako hlavní chod (a 3 piva na zapití). Jsou ale odvážlivci, co jdou do různých rybích specialit, langust, šneků a podobných zvráceností. Před půlnocí odcházíme. Při večeři se ukazuje, jací jsou italové chaotici, nejpve při objednávce (majitel si sice vše pečlivě zapisuje, nakonec ale stejně přináší něco jiného), pak při dodání jídla a nakonec při placení. Spát jdu až po půlnoci.

9.den,28.9.2007,65km,fotky.profil
Volný den, autobus musí zůstat v klidu a odpočívat před zpáteční cestou. Je možno se válet u moře, já ale vyrážím na kole do vnitrozemí. Směr Acquarica, Taurisano, Ruffano, Montesano, Miggiano, Specchia a zpět. Byly to pěkné opuštěné úseky i hlavní silnice. Nakonec ještě sjíždím k moři a pak již do hotelu zabalit na cestu. Odjezd je v 19:00.

10.den,29.9.2007,74km,fotky,profil
Ná dálnici před Padovou je zácpa, ale naštěstí jsme nad dohled od pumpy, tak odbočujeme a dáváme přestávku. Bude krásný den, modré nebe, ale ráno je ještě pěkné chladno. Naštěstí se zácpa brzy rozjíždí a tak pokračujeme k dalšímu cíli - lázeňské městečko Montegrotto Terme na úpatí parku Colli Euganei (přehledněji takto) asi 10km od Padovy. V místě roviny se na území cca 20x10km zdvíhá sopečné pohoří (proto taky ty lázně) do výšky asi 600m. Trochu to připomíná České středohoří, ale zde je to v té okolní rovině mnohem výraznější. Je možno se válet v horké vodě v lázních, jet vlakem do Padovy na prohlídku města nebo dát cyklistiku v parku. Část lidí jede do Padovy, já na kole do hor. Čekal jsem vcelu rovinu, ale docela jsem si užil i kopců. Nejprve objíždím celé pohoří po obvodu, pak se nořím i do nitra. Pěkné scenerie, i počasí se vydařilo, bohužel je zde dost silný provoz - a to nejen aut a motocyklů, ale i italských cyklistů. Jsme u Padovy, je sobota a hezky a tak místní vyrazili na výlet. V 18:00 se scházíme u autobusu, který si zde opět odpočinul před další cestou a v 19:00 vyrážíme dále.

11.den,30.9.2007,3km
Brzy ráno překračujeme hranice a jsme v Čechách. Opět vysazujeme kolegy - v Brně a v Jihlavě. Všude je již vidět podzim a okolo 11:00 jsem v cíli v Praze. Poslední příjemné překvapení, poslední hotel dal každému na rozloučenou láhev vína a tu si teď vyzvedáváme. Po vlastní ose dorážím 3km domů a tím to končí.

Co dodat:
1)Průvodce Apulií uvádí 10 míst, které by turista neměl vynechat (hrad Castel del Monte, katedrála v Trani, pralesy Gargana, domky trulli, archeologické muzeum v Tarantu, stará čtvrť v Lecce, Ostuni, jeskyní kostel v Gravina , Otranto, adriatické pobřeží). My jsem jich navštívili 7, to považuji za slušné.
2)Kolegové. Věkové složení účastníků zájezdu bylo velice pestré. Od synů řidičů, odhadem tak 4 roky až po lidi důchodového věku. Vzhledem k charakteru zájezdu (hvězdicový) nebyl žádný problém a každý jezdil, jak uznal za vhodné. Kolega Zdeněk oslavil 64té narozeniny a jezdilo mu to lépe něž mně.
3)Počasí mne trochu zaskočilo. Čekal jsem teplejší a méně deště. Takže jediné dlouhé kalhoty se sakra hodily. Taky dobrá pláštěnka by nebyla k zahození a i blatníky na kole by se hodily. Ale dalo se to přežít i bez toho. Že toto počasí není nic výjimečného bylo vidět z videa z loňského zájezdu, kdy se autobus na jednom záběru brodil na dálnici snad půl metru hlubokou záplavou. Jak rychle déšť přišel, tak rychle zase odešel.
4)Stravování. Zájezd byl bez jídla, tak jsme si vařili sami, což při vybavení apartmánů je jen logické. Základ tvořily polévky a těstoviny. Je třeba nešetřit vínem, co taky jiného v Itálii pít. V autobuse bylo na prodej adventurní pivo.
5)Kolo. Opět naprosto bez problémů, nezbývá než pochválit. Kdesi v průběhu zájezdu překonalo hranici 61000km a najelo cca 500km. Taková kola se dnes už nevyrábějí.

K profilům tratí.Žlutá plocha je výškový profil, horní křivka teplota vzduchu (může být ovlivněno když např. kolo stojí na slunci), spodní křivka okamžitá rychlost, zastávky jsou samozřejmě fotografické zastávky a nikoliv že bych už nemohl.  Výška je dána převodem z tlaku vzduchu a tak při zanedbání kalibrace jsou možné značné nepřesnosti. Tak např. 7.den se jel celý prakticky po pobřeží a výška by měla být cca o 200m méně.

Zpátky Dokola