Istrie
A zase jako obvykle - název zájezdu zněl Istrie křížem krážem (v pohodě) a já bych se nebál dodat "od hospody k hospodě". Ubytování pod střechou, do Istrie je to co by kamenem dohodil a tak prostě pohoda. Před odjezdem jsem si zjistil předpověď, o víkendu se to mělo kazit, nejhůře mělo být v pondělí a pak se to mělo zase vylepšovat. A nutno dodat že tato předpověď vyšla na 100%. Asi na těch matematických modelech něco je. Chorvati se také zklidnili a na hranicích se Slovinskem už prakticky nikdo nic nechtěl. Organizovala CK Trip a průvodcoval Mirek, v mládí snad závodník ale s lety zmoudřel a přestal se honit. V oblasti už v minulosti byl vícekrát a tak krajinu dobře znal. A hned pro zahřátí pár fotek.
1.den, 1.6.2012, 4km
Jako obvykle odjezd večer z Černého Mostu a na metro to mám ty čtyři kilometry. Takže v mém případě na kole na Smíchov a pak metrem. Odjezd byl večer a naštěstí jsem si vše zabalil již předchozí den (prostě jsem tak prosíravý) protože v pátek odpoledne došlo k neplánované společenské akci a tak jsem se pak skutečně jen převlékl a vyrazil. Dorazil jsem akorát, autobus už byl na místě a vlek odplachtován, tak jsem elegantně zabrzdil, odepnul brašny a rovnou podal kolo na vlek. Autobus byl dost poloprázdný, většina cestovatelů měla vlastní sedačku, sice to pro cestovku není asi žádné terno ale je to pohoda. Cesta ubíhala standardně a ještě před půlnocí jsme v Rakousku.
2.den, 2.6.2012, 27km
K ránu ve Slovinsku leje jako z konve. Nepropadám malomyslnosti a věřím předpovědi počasí a skutečně v Chorvatsku se počasí již lepší a na pobřeží je docela hic. Dopoledne dorážíme do kempu Plava Laguna. Je asi 5km na jih od městečka Poreč na břehu moře, je obrovský a luxusní. Musíme chvíli čekat na připravení chatiček, tak jdu zatím vybrat z bankomatu něco chorvatských kun (nejprve mám dojem že jsem to přepískl ale nakonec to ani nestačilo) a pak se jdu podívat do sámošky. Nakoupím nějaké pivo a víno a pak se nastěhujeme do chatičky. My bydlíme 4 - já, Ivan, Láďa a Jarka. 3 kolegové se znají a poznávám že spolu jezdí často a je vidět že bude pohoda. Moře je kupodivu docela teplé, čekal jsem teď na jaře ještě studenou vodu, ale vidím docela dost medůz, asi důsledek nějaké bouřky. Odpoledne máme sraz (kdo má zájem) s průvodcem a vyrážíme společně na malý okruh po okolí. Nejprve po pobřežní promenádě do Poreče, teď to ještě docela jde ale o sezóně je tu už prý moc plno. Po krátké prohlídce Poreče vyrážíme do vnitrozemí. V asi druhé vesničce míjíme otevřenou hospůdku a zda se ukazuje ihned oddychvý ráz zájezdu, většina zastavuje a jde se občerstvit. Z názvů vesniček my utkvěl v paměti Fuškulin, to se snadno pamatuje. Brzy jsem zase v kempu, jdu zkusit moře a pak klohním večeři. V bungalovu je slušná kuchyňka, ale já využívám prakticky jen sporák, protože ešus mám svůj a na nudlovou polévku to stačí. To kolegové jsou jiná úroveň, Jarka využívá veškeré dostupné nádobí a plotýnky a kolegům pokaždé něco podstrojuje. A to nejen ráno ale i večer. Mě by to přišlo škoda trávit o dovolené tolik času v kuchyni, ale Jarka je od rány a tak si netroufám moc kritizovat. Stačí jak je kritizováno mé stravování a zejména polívky z pytlíku. Večer něco popijeme a jdeme spát.
3.den, 3.6.2012, 53km
Vstávám v sedm, je zataženo ale hic. Kolegové si už mezitím byli zaplavat v moři. Zájemci mají v 9 sraz před chatičkou náčelníka a vyrážíme společně. Jede se do vnitrozemí a jezdíme po vedlejších asfaltkách skutečně s minimem provozu. Na Istrii dokonce existují značené cyklotrasy, na Internetu jsou ke stažení mapky ale ještě to má k dokonalosti daleko. Je ale vidět že se chorvaté snaží. Cestou se stavujeme v restauraci na oběd, stává se to takovým pravidlem že vždy je během dne se kde najíst a tak zásoby z Prahy moc neubývají. Poznávám místní piva namátkou se mi vybavuje Karlovačko, Ožujsko, Laško a Favorit. Vracíme se zase přes Poreč, kolegové postupně odpadávají jak si každý hledá svůj program, V kempu jsem docela brzo a tak jdu do moře. A večer zase klábosení, popíjení a plány na další den. Kolegové sebou mají i tranzistorové rádio (no dneska už je tam jeden integrovaný obvod) a tak jsme jak někde doma na chatě. Tento den moje kolo někde oslavilo 23 000 km, ale nějak jsem to promeškal a tak přesně nevím kde. Ale vychází to pěkně - 22 tis v Rakousku, 23 tis. v Chorvatsku, obávám se že 24 tis. bude někde u Prahy mezi Radotínem a Zbraslaví.
4.den, 4.6.2012, 47km
Dnes je změna, ráno nakládáme kola na vlek a autobus nás odváží k Savudrii, to je až na severozápadě Istrie. První zastávka je ve městě Umag, tady dávám oběd. Pak jedeme dál stále po pobřeží na jih do města Novigrad. Tady jsem byl ubytován v kempu (Slovinským krasem k Jadranu) asi před čtyřmi lety, kemp se dost změnil a zmodernizoval a původní stezka po pobřeží je již rozšířena a vysypána štěrkem. Skutečně se tu snaží. Taky začíná trochu pršet. Autobus na nás čeká kousek za Novigradem u moře, ale jinak je samozřejmě možné dojet až do kempu po vlastní ose. Čím blíže k autobusu, tím více prší a tak naprostá většina účastníků dojezd vzdává a nechá se odvézt autobusem. Večer pršet přestává a tak se jdeme podívat k moři. Na koupání to není ale kolegové alespoň laškují s vlnami. Vůbec je zajímavé jak tu byl vysoký příliv - večer bylo pobřeží celé pod vodou a ráno se moře téměř nedalo nalézt.
5.den, 5.6.2012, 29km
A ráno bylo zase modré nebe. Program je jasný - pro zájemce celodenní výlet lodí, odjezd z kempu do přístavu na kole. V přístavu davy lidí ale naštěstí čekají na jinou loď. Pak lodí do Rovinje, zde zastávka na prohlídku a oběd na lodi. Loď je docela malá, jmenuje se Kristýna a cestou nabíráme ještě další výletníky, většinou také čechy. V Rovinje je to docela logisticky náročné, protože sotva vystoupíme naše loď (i s koly) odplouvá neznámo kam. V jednu máme sraz v přístavu, naštěstí se všichni opět scházíme na té správné lodi s obědem. Jsou ryby, pěkné fotogenické ale když se to neumí jíst (můj případ) tak je to přebírání kostiček. No ale docela jsem si pochutnal, navíc ta atmosféra. V ceně jsou i nápoje (i víno) a někteří jsou již docela rozkurážení. Nakonec připlouvá naše loď, snad všichni nastupují a jedeme se podíval do Limského kanálu, který je významný tím, že se tu točil Vinnetou. Nakonec nás loď i s koly vysazuje ve Vrsaru, procházíme si město, jdu na vyhlídku na věž za 10 kun a pak jedem na okruh podél kanálu (zátoce) po šotolině. Účastníci opět postupně ubývají a tak okruh dokončuje asi jen šestičlenná skupinka. Cestou se ještě zastavujeme u pirátské jeskyně, kýč jako blázen, ale občerstvení tam funguje a na konci okruhu objevujeme jako příjemné překvapení otevřenou hospodu. Po odpočinkových 29km jsme zpátky v kempu, je modré nebe a hic. Kolegové v chatičce zatím debužírují a protože zbytek leča chtějí vyhodit (a já jsem spořivý tip) nechávám se přemluvit k jeho konzumaci. Bylo výborné, inu s pytlíkovou polívkou se nedá srovnat.
6.den,6.6.2012, 61km
Zase hic a modré nebe. Z kempu zpátky do kempu okruh vnitrozemím po vedlejších silničkách. Takový pohodový kruh bez mimořádných ambicí. Cestou dáváme opět občerstvení v hospodě a pak při zpáteční cestě v Poreči opožděně obědvám. Hlavně abych si nedal nějaké mořské potvory - objednávám lasaně - a samozřejmě s mořskými potvorami. No dostal jsem to do sebe, chuťově vůbec není špatné ale ty ubohé mrtvolky! Chvíli mi bylo těžko ale dostal jsem se z toho. Večer jako atrakce byl západ slunce, bohužel čím níže tím více v mlze, ale i tak pěkné pokoukání.
7.den, 7.6.2012, 74km
Parenzana! Královská etapa. Alespoň tak nám bylo avizováno a skutečně bych to tak zhodnotil. To bylo tak. V roce 1902 když Istrie byla součástí Rakouska-Uherska tu byla postavená železnice spojující Terst a Poreč (a Poreč je italsky Parenza). Byla to úzkokolejka, dlouhá asi 120km a vlaku to trvalo asi 7 hodin. Trať nevedla po pobřeží ale vnitrozemím, kopce tu sice velké nejsou ale přece jen nějaké výškové metry bylo třeba překonat. Trať se proto všelijak kroutila po svazích a vedla řadou tunelů a mostů. Po první světové válce toto území připadlo Itálii a ta trať ve třicátých letech zrušila. Lokomotivy chtěla použít někde v Africe ale loď která je vezla se potopila. Pak se asi trať ocitla na dlouhou dobu v zapomenutí a k renesanci došlo až s turistickým ruchem. Kdyby tu dnes jezdil parní vláček, určitě by to byla atrakce první třídy - ale na kole to také vůbec není špatné. Celá trať už nikdy průjezdná nebude, ale v Chorvatsku je sjízdných asi 60 km - a úsek 40 km, asi ten nejlepší, jsme absolvovali my. Autobus nás dovezl pod městečko Buje, (všechna městečka jsou ze strategických důvodů na kopci a tak návštěva je vždy i určitý sportovní výkon) a vyrazili jsme po železnici. Je vidět že si chorvaté Parenzanu považují - v poměrně novém průvodci se píše, že je třeba dávat pozor na mostech bez zábradlí, nyní bylo už všude zábradlí a všechny tunely průjezdné. V některých se dokonce pracovalo na elektrickém osvětlení. Povrch je dost hrubá šotolina a tak nic pro silniční kola. A úplná rovina to není, myslím že s tím vlak musel mít docela dost práce. Na nejnižším místě křižujeme říčku Mirna, a v osadě Livade je zde příjemná hospoda. Tak obědvám istrijsou klobásu. Autobus na nás čekal v městečku Vižinada, ale protože bylo hezky vyrážíme do kempu po vlastní ose. V jednom okamžiku nás předjíždí náš autobus, Ivan se za něj zavěšuje a kam až vidím drží se v těsném závěsu. Už jsem nedojel ani autobus ani Ivana, držel se za ním řadu kilometrů ale nakonec odpadl. Večer opět obvyklý odpočinek v kempu.
8.den, 8.6.2012, 67km
Poslední plánovaný cyklistický den. Po snídani autobusem do Buzetu, opět návštěva městečka a pak údolím říčky Mirny k moři kde na nás bude čekat autobus. Zastavuji v lázních Istarské Teplice, ne abych se koupal ale abych dal pivo a zavzpomínal na dobu před čtyřmi lety kdy jsme tudy projížděli ze Slovinska do Novigradu. Pak po vedlejškách do Levady kde to vychází akorát na oběd - dávám osvědčenou istarskou klobásu. Nakonec se jede po šotolině, před čtyřmi letu tu stavěli dálniční přivaděč a byl tu dost provoz, teď je už zase pohoda. Potkávám ztracenou Jarku, nikdo neví jak se mohla ztratit protože se jelo pořád podél vody, ale neměla ani mapu a byla dost nešťastná. Když zjistila směr tak mi docela zase ujela. U autobusu se občerstvujeme ale protože je docela hezky, většina pokračuje do kempu po vlastní ose. První asi 2 kilometry jsou docela nepříjemné protože se musí do kopce po pobřežní hlavní silnici s dost velkým provozem. Lze objet nějakými stezkami - ale s dost nejistým výsledkem a dost velkou zajížďkou. Vezmu za to a za chvíli jsem po hlavní nahoře. Pak ještě odbočuji do vnitrozemí, jednak abych se vyhnul provozu a jednak chci ještě navštívit jeskyni Baredina. Kupuji vstupenku na 16:00 a do poslední chvíle to vypadá že budu jediný návštěvník, pak přichází ještě jedna německá rodina. Prohlídka je asi na hodinu a je to hlavně po schodech, nejprve je asi 260 schodů dolů a pak se jde stejnou cestou zpět. Vedle je také nějaká výstava historických traktorů. Vracím se přes Poreč a nakupuji ještě nějaké suvenýry. Večer dopíjíme co třeba.
9.den, 9.6.2012, 52km
Poslední den, odpoledne odjezd do Čech. Ráno musíme vyklidit a uklidit chatku. Myslím že jsme to zvládli vcelku slušně. Věci si necháváme v autobusu a já se rozhoduji zopakovat si trasu z 3 dne, pěkně v klidu. Na obzoru jsou mraky, občas přijedu na mokrou silnici ale mně se déšť celý den vyhýbá. Cestu znám a tak je to taková pohodovka. Končím v Poreči a v pizerii dávám pizu "Koloč" nějaká jejich specialita. No prostě jsem se tak přecpal že jsem nemohl dojet těch asi 7 km do kempu. V kempu utrácím ještě poslední peníze v obchodě za víno, vyšlo to tak že vezu domů 6 lahví. Pak se v umývárně civilizuji na cestu domů a mám štěstí, v té době se zrovna přežene bouřka. A pak nastoupíme a jedem domů. Je vidět že sezona tady začíná až teď protože kemp se zaplňuje úplně před očima a na silnici je protilehlý směr také docela zaplněn. Tož pěkné to bylo.
10.den, 10.6.2012, 4km
Brzo ráno (sakra brzo asi v 5:00) jsem v Praze, metro už jezdí a tak se nechávám odvézt na Smíchov. Doma jsem tak brzo že si jdu ještě na chvíli lehnout.
A jako obvykle - co dodat. Byla to taková pohodovka, žádné extrémní výkony ale tak to mělo být. Na kolo počasí úplně ideální, na koupání by to ještě asi úplně nebylo. Kolo se drželo - ani žádný defekt. Najeto celkem něco přes 400 km. Chorvatsko se zjevně snaží, příští rok má být přijato do EU (bude-li ještě kam). Snad nějaká veselá z natáčení: Kolegové z chatky se průběžně všelijak škádlili a asi třetí den Láďu ráno tak vytočili že se s nimi odmítl bavit a byl dost komisní. A zrovna v tom okamžiku šel okolo další kolega - učitel v důchodu, velmi komunikativní člověk a hned začal vykládat že barometr šel nahoru a že bude hezky a čeká nás pěkný den. A Láďa, stále v krizi se na půl hlavy od stolu otočil a houkl na něj: A ty mně taky můžeš políbit prdel! Bylo vidět že to s panem emeritním profesorem dost otřáslo a pak se s námi nějakou dobu nebavil , kolega se nakonec omluvil a vše se spravilo.