Paříž
Začátek května a když byla možnost tož do Paříže. Víkend a jeden svátek a tak na pětidenní výlet stačí 2 dny dovolené. Nikdy jsem tam zatím nebyl ale popisovat Paříž to by asi bylo jako nosit vodu do rybníka. Zájezd měl v podtitulu "náročný" a skutečně tím, že bylo možno za 5 dní navštívit opravdu maximum zajímavostí v Paříži a okolí. Ale povinné to samozřejmě nebylo a každý měl možnost si udělat vlastní program, takže z původní skupiny 29 účastníků jsme se postupně scvrkli na cca desetičlenné pevné jádro. A za organizaci se sluší poděkovat Čedoku a průvodci Jozefovi. Počasí nám přálo, takové aprílové, ale na chození po městě ideál.
A jak je zvykem na úvod pár fotek.
Tak tedy skutečně jen telegraficky, první den odpoledne okružka městem autobusem s řadou zastávek a koncem cesty v hotelu. Ten byl sice kus od centra ale přímo na stanici metra což se ukázala jako zásadní výhoda. Byl to hotelový řetězec Campanelle, takový typicky francouzký hypermoderní, ale na pokoji bylo vše potřebné a snídaně formou švédského stolu prý není v Paříži příliš obvyklá. Druhý den již pěšmo postupně návštěva obchodního domu La Fayette a vyhlídka na Paříž a budovu opery, návštěva muzea parfémů (v jejich výrobně jsem kdysi byl kolmo 22.6.2014), hřbitov Per Lachaise, centrum G.Pompidou, Notre Dame, Latinská čtvrť, Sorbona, Pantheon, Lucemburské zahrady, La Defense a Montmartre. Třetí den dopoledne celé na muzeum Louvre, potom Invalidovna a Rodenovo muzeum, Vítězný oblouk, vyjížďka lodí po Sieně a na závěr vyhlídka ze střechy mrakodrapu Montparnasse. Večer jsem ještě navštívili kabaret Paradis Latin a když jsme se o půlnoci dostali do hotelu vyšlo mi, že tento den jsme byli na nohou 16 hodin. Čtvrtý den jsme zase měli k dispozici autobus a na programu byly zámky Versilles, Fontanebleu a Vaux-le-Vicomte. Poslední den jsme vše ráno zabalili, naložili do autobusu a ten nás odvezl pod Eiffelovu věž kde jsme se postavili do fronty na vstup. Protože jsem tam byli dost brzo ráno, dostali jsme se dovnitř mezi prvními a hned vyjeli až na vrcholek, dole jsem vynuloval výškoměr a ten naměřil skutečných 280m převýšení. Počasí nám přálo, panoramata úžasná, ale plošina ve třetím patře se začínala plnit, tak jsme sjeli o jedno patro níže a dolů pak sešli po schodech. A byl konec a čas nastoupit do autobusu a odjet na letiště Charles De Gaulle.
Takže tolik oficiální program. Co dodat? Popisovat jak vypadá Eiffelovka nebo Mona Lisa je asi skutečně zbytečné tak spíše takové okamžité postřehy. Mona Lisa mne dost zklamala, celkem malý obraz nijak výrazný, okolo viselo mnoho větších a barevnějších - ale Mona Lisa je holt jen jedna. Docela mne překvapilo že se skoro všude mohlo volně fotografovat. Naopak z Eiffelovky jsem byl dcela nadšený a je postavená skutečně bytelně, bylo třeba hodně pozorně vnímat aby člověk nahoře zachytil nějaký pohyb, to Petřínská rozhledna se houpe tak že z toho jde až strach. Svět sám pro sebe je pařížské metro, má asi 14 linek a stanic nepočítaně, je rychlé a přehledné i když ve srovnání s pražským trochu stísněné. Ale jezdí ve špičce snad po minutě a i v noci maximálně po pěti minutách. A končí ve všední den asi v jednu po půlnoci a o víkendu prý asi až ke druhé hodině. Lístky se dají koupit v bločku po desti za cca 14 euro a na jeden se dá prý jezdit libovolně dlouho dokud se neopustí prostor metra, na vstupu jsou turnikety. Plánek je ke stažení na webu nebo byl na letišti ve stojanech a jako plán Paříže úplně stačí, k většině památek se prostě dá dojet metrem. Letěli jsme s ČSA, letadlo plné, servis spíš takový lowcost.
Naši čtenářové by se oprávněně mohli zeptat co má tato reportáž společného s cyklistikou? Prakticky nic, na kole jsme tam nejezdili ale vše bedlivě pozorovali. Je tam docela hodně cyklostezek a cyklopruhů ale byl by to docela stres. Taky jsou tam všude stojany s městskými koly a dost se tam na nich jezdí. A dokonce se tam půjčují elektromobily ale to už je kolo myslím po městě rychlejší a praktičtější. Myslím že jsem na webu zahlédl cyklistický zájezd na týden po Paříži a okolí, asi to jde, ale v těch uličkách to bude určitě vyčerpávající. Ale za těch pět dní jsme myslím neviděli žádnou bouračku, prostě je to jiná mentalita.