Maďarsko
Od Dunaje k Tokaji na kole tradičně s Adventurou
Loni u Balatonu se mi docela líbilo, tak jsme zvolili zase Maďarsko. Termín vyhovoval a tak to tentokrát bylo od Dunaje k Tokaji. Dunaj jsme bohužel viděli pouze z autobusu, zato Tokaj jsme si užili do sytosti, město, kopec i vinný sklípek. Bydlelo se pod střechou a se snídaněmi, tak balení bylo skutečně minimalistické. Pro 2 osoby - mne a dceru - by se prakticky vše vešlo do jedné cyklobrašny. Vezli jsme ale čtyři, aby bylo dostatek místa na zpáteční cestě na víno. I večeře byly avizovány jako vždy možné v nějaké blízké restauraci a byla to pravda, vždy byl někde v dohledu nějaký podnik. Ceny obdobné jako u nás a tak žádný problém. A kdo nerad čte tak rovnou pár fotek.
1.den, 29.7.2011, pátek, 6km
Standardní odjezd v 23:00 z Prahy Roztyl, na sraz jedeme po vlastní ose, je to jen kousek vše po cyklostezce a zcela mimo provozu. Je horký večer, z domova vyrážíme okolo 21:30 abychom byli v deset u autobusu. Autobus přijíždí přesně, nějaký menší model asi pro 30 lidí a standardní vlek který autobus docela převyšuje. Také s ním měl autobus občas co dělat. Účastníků bylo asi 25 a jedna průvodkyně Hana, hlavního průvodce Štefana jsme měli nabrat až ráno v Maďarsku v Gyoru. Řidič byl jen jeden Ivo. Průvodkyně nás trochu zpanikařila s výměnou peněz, že na venkově nebudou bankomaty a abychom si vyměnili na hranici. Tak jsem na hranici se Slovenskem vyměnil 2000Kč za HUF (maďarské forinty) ale bylo to zbytečné, první bankomat byl ráno u supermarketu a pak jsme jich potkali celou řadu.
2.den, 30.7.2011, sobota, 40km, profil trasy
V plánu bylo, že nás autobus vyloží ve vesničce Bank* a plánovaná etapa by tak měla skoro 60km. Protože jsme ale s autobusem nabrali ráno nějaké zpoždění, tak nás popovezl asi o 20km do další vesničky kde byl výsadek okolo 11:00 a pak cca 40km po vlastní ose. Počasí nám přálo, byl docela hic, skoro až dost dusno. Projížděli jsme několika vesničkami a vyjeli na kopec s rozhlednou. Ta byla úplně nově zrekonstruovaná a docela fotogenická. Trasa nebyla náročná ale docela nás vyčerpala, možná důsledek nočního přejezdu. Vyhlídka z rozhledny byla pěkná, ale obzor se topil v oparu a tak fotky nic moc. Pod rozhlednou jsme našli krásného roháče, bohužel mrtvého. Cíl byl ve vesničce Holoko (nemůže se mi nevybavit hrabě Teleke z Teleke z Tajemného hradu v Karpatech - prostě mi to tam pořád zvonilo v uších) která je chráněna Unesco. Je to takový skanzen typu Rožnov pod Radhoštěm, ale v domech se i bydlí a je tu ubytování pro turisty. Přes den tu běží i vesnický život, kovárna, obchody a tak, večer už pak funguje jen hospoda. V jednom domku jsem spal i já s dcerou a bylo to docela luxusní ubytování. Parkoviště, kde stál náš autobus bylo docela daleko a tak náš model balení "vše v brašnách na kole" se nám vyplatil. Pouze tento první večer jsme se navečeřeli z vlastních zásob a šli brzo spát. V noci se ochladilo a byl vichr.
3.den, 31.7.2011, neděle, 75km, profil trasy
Ráno vše balíme a přesunujeme se na parkoviště k autobusu kde nás v 8:00 čeká snídaně. Je zataženo, vypadá to na déšť ale nakonec spadlo jen pár kapek. Po snídani vyrážíme po vlastní ose, celá etapa měří asi 90km ale je možnost si konec zkrátit autobusem. Jak se blížíme ke kopcům, jejich vrcholky jsou schovány v mracích a vypadá to dost depresivně. Protože to nejsou žádné velehory, je spodní okraj mraků tak 500 mnm. V městečku Paszto prohlížíme historické centrum, v kostele je zrovna mše, ale nechceme rušit v cyklistickém oděvu protože tu všichni berou návštěvu kostela vážně a přicházejí ve svátečním oblečení. Pak je táhlé stoupání do kopců většinou bukovými lesy, částečně národním parkem Matra a Cserhat. V městečku Matrahaza odbočujeme k výjezdu na nejvyšší vrchol Maďarska Kekesteto 1014 mnm. Je to asi 3 km tam a pak zase zpátky, ale je to obyčejná asfaltová silnice a tak žádný problém. Nahoru jezdí taky docela dost aut, inu je neděle a každý správný Maďar musí asi alespoň jednou vrchol navštívit. Nahoře je rozhledna, televizní vysílač, restaurace, lyžařské vleky a pár stánků. A taky mlha jako mlíko a tak na rozhlednu ani nejdem. Kupujem pár suvenýrů a fotíme se na vrcholovém kameni. Pak sjedem zase dolů a v bufetu na parkovišti u křižovatky si dáváme nějaké občerstvení. Pak jedem dál většinou z kopce a na parkovišti u Paradsasvar se setkáváme s autobusem a volíme odvoz do místa dalšího ubytování, kam zbývá ještě asi 20 km. To je v osadě Bukkszek a je skromnější, ale nevadí nejsme tu na rekreaci. Rychle vybalujem a jdeme společně na večeři. Večeře se myslím vydařila, náčelník naštěstí uměl Maďarsky tak si všichni dokázali objednat na co měli chuť.
4.den, 1.8.2011, pondělí, 48km
Ráno zase snídaně v 8:00. Počasí je jako den před tím, zataženo, mlhavo ale neprší. Nejprve jedem do velkého města Eger, kam je to něco přes hodinu. Tento den máme docela krizi, prostě to nejede a nejede. V Egeru navštěvujeme "Údolí krásné paní" což je okraj Egeru plný vinných sklípků. Ale na víno nějak nemám chuť tak dáváme občerstvení v bistru - já klobásu a pivo a dcera palačinky. Pak prohlížíme centrum Egeru. Pěkné, historické, je tu i minaret. Prý nejsevernější v Evropě, schválně jsem se díval do mapy a Lednický minaret je severněji, ale asi se nepočítá. Po prohlídce ještě nakupujem nějaké zásoby u mega Tesca na výjezdu z Egeru. Taky tu stojí náš autobus ale sil máme dost tak pokračujeme po vlastní ose. Pak nás čeká táhlé stoupání do kopců, ty se opět ztrácejí v mracích, tentokrát skutečně černých. Cestou míjíme nádražíčko lesní úzkokolejky. Těch je v této oblasti několik, dříve vozily dřevo z kopců dolů, dnes vozí turisty do kopců nahoru.V jednom místě je silnice lemována různě zatočenými betonovými zídkami, dle mého názoru se jednalo o ochranný plot pro žáby. Tady asi evropská unie musela vysolit pěknou sumičku. Vše vypadá úplně nově a žábu jsem žádnou neviděl. Stále stoupáme a začíná nejprve pršet trochu, pak hodně a nakonec průtrž. Schováváme se pod stromy, les je tady listnatý a tak docela dlouho déšť zadržuje. Když to vypadá že už nepřestane a že holt musíme vyrazit projíždí okolo náš autobus, nakládá nás a dováží do cíle cesty. Je to trochu potupné dorazit na štítě, ale nakonec jsme rádi. Autobus parkuje ve vesnici Repashuta a malého penzionu kde bude ubytována část účastníků, my jedeme ještě asi půl kilometru do dřevěné chatky v kempu. Ta je sice malinkatá, ale úplně nová a taky vcelku luxusní. Na večeři se opět scházíme v penzionu a docela si dopřáváme, dcera svíčkovou s deseti knedlíky a já nějakou směs v bramboráku. Večer se hned dělá brifinka na příští den a doufáme že se počasí zlepší.
5.den, 2.8.2011, úterý, 66km, profil trasy
Dnes je opět možnost přejezdu na kole z místa ubytování do místa ubytování, což by mělo dát asi 90 km. Po snídani vyrážíme a uvidíme. Počasí je opět nejisté, zataženo a občas spadne pár kapek. Z Repashuty se nejprve vracíme na hlavní silnici a po ní ještě několik kilometrů zpátky. Nahrazujeme si tak vlastně úsek který jsme včera zdolali autobusem. Na silnici je docela provoz a tak se těšíme až odbočíme na vedlejší cestu do národního parku Bukk kam auta nesmí. Ale ouha, provoz je tu prakticky stejný jako na předchozí silnici. Každopádně je to docela dlouhý úsek lesem, na konci je odbočka k rozhledně Milenium. Ta byla prý postavena u výročí tisíce let Maďarska 20.8.2001. Kupujem si lístky a vystupujem na vrchol. Opět bohužel se okolo válí mraky a mlha a tak toho moc vidět není. Pak sestupujem a začíná opět slejvák. Čekáme pod přístřeškem u rozhledny hodinu, dvě a když už to chceme vzdát a vyrazit do deště, přestává pršet. Tak vyrážíme relativně v suchu a sjíždíme do vesničky Szilvásvarad. Tady je opět nějaké turistické centrum, stánky, vláček, pouť, dokonce koňské závodiště a mraky lidí. Asi každý správný Maďar vedle nejvyšší hory musí navštívit taky toto místo. Udělalo se už skutečně hezky, teď by byla z rozhledny nádherná vyhlídka, což to zkusit ještě jednou? Když se ale podíváme na kopec který jsme právě sjeli a na jehož vrcholku se rýsuje rozhledna říkáme svorně ne! Jako náhrada se jedeme podívat na Závojový vodopád. Taky pěkné ale na to jaký se kolem toho dělá humbuk jsme čekali trochu víc. Pak už prakticky po rovině pokračujeme do města Putnok, kde je setkání s autobusem. Do místa ubytování by to bylo ještě asi 30 km a to i dost do kopce tak se rozhodujeme pro využití autobusu. Ještě nakupujem nějaké zásoby, v 17:00 odjezd a asi v 18:00 jsme v Aggteleku. Tady jsem ubytováni všichni v jednom penzionu přímo u vchodu do krasové jeskyně. Restaurace v hotelu je mimo provoz ale je zde velké turistické centrum, kemp a řada stánků a bister a tak dáváme nějaké langoše, palačinky a podobně. A prodavač hovoří slovensky a točí Kozla tak je to jako doma. Konec konců na Slovensko je to odtud asi 2 km a krasová jeskyně pod zemí spojuje dokonce také Maďarsko a Slovensko.
6.den, 3.8.2011, středa, 20km
Ráno je modré nebe a odpočinkový den. Zůstáváme na místě a program je volný. Po snídani jdou prakticky všichni na prohlídku jeskyně, Štefan nám překládá výklad Maďarského průvodce. Jeskyně pěkná a smí se zde volně fotit tak se všichni tuží. Po prohlídce se rozhodujeme udělat malý okruh na kole směr Jesvafo. Cestou navštěvujeme kapličku, krasové jezírko a další jeskyni. Před prohlídkou se občerstvujeme v bistru u pokladen a na prohlídku vyrážíme v 13:00. Jsme docela malá skupina asi 15 lidí a jsme asi jediní cizinci, tak se tváříme jako domorodci a když se všichni při průvodcově výkladu něčemu smějí tak se smějeme taky. Snad nic nepoznal. Prohlídka je zajímavá tím, že se nejedná o žádný okruh ale rovnou cestu a vycházíme asi po dvou hodinách několik kilometrů od vchodu. V ceně vstupenky je naštěstí zpáteční cesta autobusem, kola jsou stále u pokladen a tak vyrážíme dál. Jedna z možností je sjet v Jesvafo ze silnice a pokračovat po červené značce na volně přístupnou rozhlednu a pak po další turistické značce uzavřít okruh a vrátit se do Aggteleku. Začátek červené značky najdeme snadno, ale pak se to nějak zašmodrchalo. Nejprve nešlo na kole jet, pak už ho nešlo ani tlačit a pak už se nedalo ani jít. Předchozí deště a místní bahnitá krajina udělaly své (ještě nyní po měsíci když píšu tento text mám na kole stále zbytky Maďarského bláta z tohoto dne a stále to nemohu dostat pryč). Po hodině konstatujeme že jsme definitivně zabloudili, že dál to už skutečně nejde a jediná naděje je vrátit se stejnou cestou zpět. Takže po dvou hodinách jsme opět v Jesvafo těžší o několik kg bláta. Jedem zpět po silnici, ještě před tím klackem otlučeme z kol co se dalo ale je to dost marná práce. Taky zjišťujeme kde jsme udělali navigační chybu ale na druhý pokus už nemáme energii. Večer od kolegů zjišťujeme že pokud někdo vyrazil po turistických značkách, dopadl většinou obdobně a že po předchozích deštích je nejlepší volba zůstat na silnici. Večer jdeme opět hýřit do stánků, langoše, palačinky, pivo a tak a pak ještě vystupujeme na vyhlídku na skále nad penzionem. Ještě potmě tu stále lezou po skále nějací horolezci. Byli jsem večer zase docela kaput, na to že to měl být odpočinkový den.
7.den, 4.8.2011, čtvrtek, 53km, profil trasy
Po snídani odjezd autobusem na parkoviště pod hrad Boldogkovaralja, vykládka kol a možnost návštěvy hradu. Ale hrady často zvenku vypadají lépe než zevnitř a tak vyrážíme rovnou na cestu. Je krásné počasí a docela hic. Nejprve obkružujeme hrad a fotíme ze všech stran a pak se mírně stoupá zalesněným údolím pod zříceninu Regec. I tu si vychutnáváme jen zpovzdálí. Na závěr nás čeká sjezd k řece Bodrog asi 20 km z kopce. Pak je to podél trati po úplné rovině po vedlejší silnici (hlavní vede souběžně) do Sarospataku, kde budeme ubytováni v chatkách v kempu opět 2 dny. Vedle kempu je obrovské parkoviště a fotbalové hřiště a naproti vchod do termálních lázní. Vše je plné zaparkovaných aut, večer se naopak vše úplně vyprázdní. Večeři máme domluvenou v kempovém bufetu a pak se jdem projít po okolí. Je tu už nížina, městečkem protéká Bodrog a všude je plno čápů. Prakticky každý sloup a komín je obsazen, my jsem z toho dost vyvalení ale místní si toho vůbec nevšímají. Kousek od kempu vykukuje věžička kostela, chceme se k němu jít podívat ale nakonec jsme ho nenašli. Pak se s kolegy potkáváme v bistru před kempem a docela se tu rozproudila zábava. Spát jdem dost pozdě.
8.den, 5.8.2011, pátek, 0km
Zase volný den. Po snídani vyrážíme pěšky do města, podívat se k řece - špinavý a bahnitý Bodrog a na zříceninu hradu s Červenou věží. Z té by mohla být pěkná vyhlídka, bohužel se opravuje a je nepřístupná. U hradu se občerstvujeme a pak jdem přes centrum zpátky. V sámošce děláme nákup, já s dává jednu plechovkou plzeň a za 390HUF (asi našich 35 Kč) kupujeme anglicko-maďarský slovník. Krásná věcička. Brzy odpoledne jsme v kempu, berem plavky a jdem do termálních lázní. Lidí je tu plno ale areál je docela rozlehlý a je tu asi 6 bazénů tak to jde. Nejteplejší bazén měl myslím 36 stupňů a to už se dlouho vydržet nedalo. Tak bazény různě střídáme a také se občerstvujem v místních podnicích. Okolo páté se už areál začíná vyprazdňovat i když otevřeno je až do osmi. Většina autobusů je tu ze Slovenska, kam je to asi 10 Km a některé zájezdy snad už přijely v plavkách. Kolegyně pro ně vymyslela název "močidla". Okolo šesté odcházíme i my, v kempu necháváme plavky a jdem se ještě podívat po okolí. Celý den bylo modré nebe a pěkný hic.
9.den, 6.8.2011, sobota, 70km, profil trasy
Po tradiční snídani vyrážíme do posledního cíle našeho putování Tokaje. Jede se naprostou rovinou v deltě Bodrogu a Tiszy a asi tu bývají časté záplavy. Je zase hic. Přes Tiszu přejíždíme kompou (přívozem) od války tu ještě nestihli obnovit most. Lístek stojí pár HUF. Pak podél řeky směr Tokaj. Je tu už docela silný provoz, naštěstí většinou vede vedle silnice celkem slušná cyklostezka. Cestou ještě obdivujeme historický kostelík a zbytky hradiště, je zde bronzová socha nějakého chachara. Před Tokajem podle mapy si chceme ušetřit kus jízdy po hlavní tak volíme polní souběžnou cestu a nejsme sami, nějací polští autoturisté volí stejnou cestu. Bohužel se po chvíli vrací a to vypadá špatně. Ještě doufáme že na kole se dá projet všude ale nakonec se také musíme vrátit na hlavní silnici. Naštěstí to bylo jen pár kilometrů. V Tokaji jsme opět měli být ubytováni v kempu, ale ten z nějakých důvodů nevyšel a tak náhradní ubytování je v gymnazijní koleji. Tady se všichni odpoledne scházíme a ubytujeme se a pro zájemce je v plánu výjezd a objezd vrcholku Tokaj 513 mnm. Protože tady dole máme necelých 100 mnm bude to docela kopeček. Trochu podceňujem zásoby tekutin, nahoře je jen vysílač a žádné občerstvení. Nahoru vede asfaltka a je tu docela provoz, nahoře se to vysvětluje, je zda startovací plocha pro paragliding a auta vyvážela nahoru piloty s padáky. Pak sjezd a dokončujeme objetí celého kopce. Na ubytovně se civilizujem, kola nakládáme na vlek protože zítra se už jede domů a pak jdeme společně do sklípku. Tady máme zaplacenou večeři a ochutnávku. Na přivítání je panák kořalky, dcera jako plnoletá dostává dospělé dávky. Zpočátku má velké oči ale pak musím vše dopíjet já. Celkem se ochutnávalo 5 druhů vína a vinař rozléval z koštýře do asi dvoudecových skleniček, dokud si člověk neřekl dost. Tak jsem toho vypil asi hodně přes litr. Večeře byla taky výborná, jeden kolega přinesl kytaru a protože jsme byli hluboko pod zemí mohli jsme řvát dle libosti. Pozdě večer se zvedáme, v přední části sklípku je prodejna a tady chci koupit nějaké víno domů. Kupuji 4 láhve jednoho druhu a 4 láhve jiného druhu, platím a odcházíme. Dcera tvrdí že se na mne prodavač díval trochu divně, čehož jsem si samozřejmě ani nevšiml a důvod se vysvětluje až doma - 4 láhve vína byly ve skutečnosti 4 láhve padesáti procentní kořalky, ale láhve vypadaly hodně podobně. No co taky se to vypilo. Jdeme spát pozdě.
10.den, 7.8.2011, neděle, 6km
Poslední snídaně na parkovišti u autobusu, pak nasedáme a vyrážíme domů. Myslel jsem že to bude docela rychlá cesta ale jedeme nejprve na Slovensko do Rimavské Soboty vysadit domů průvodce Štefana který tady bydlí. Jedeme celou dobu po okreskách a tak se cesta dost vleče. Celý den je zase pěkný hic. Řidič imituje Hurvínka se Spejblem a jde mu to skvěle, sklízí potlesk a všichni chtějí přídavek. V Rimavské Sobotě děláme ještě společné foto. Pak už se konečně dostáváme na lepší silnice a postupně až na dálnici.Na Slovenských hranicích řeší řidič ještě nějakou záležitost s palubní mýtnou jednotkou a také absolvujeme pár zácp, tak do Prahy přijíždíme až pozdě večer. Nakládáme brašny na kolo a při svitu blikaček absolvujeme pár posledních kilometrů domů.
Co dodat?
Jestli jsem dobře počítal najeli jsem asi 384km na kole. Porucha a defekt žádný, přišlo mi to docela náročné ale ani nevím proč. Trasy nebyly zas tak dlouhé a ani žádné extrémní kopce jsme nepotkali. Ale zájezd měl v katalogu obtížnost 2 tak na tom asi něco bylo. V Maďarsku se mluví překvapivě maďarsky, před cestou jsem si vytiskl krátký slovníček, ale bylo to marné. Dost na tom že jsem si po několika dnech přestal plést pivo a víno, dobrý den a nashledanou jsem už do hlavy nedostal. Navíc Maďaři mluví jako když střílí kulomet, bez přestávek. I nápisy jsou jen v maďarštině tak další životní výkon bylo naučit se zavřeno a otevřeno. Naštěstí v oblasti kde jsme se pohybovali se často hovořilo prostě slovensky. Oba průvodci i řidič sklízeli obdiv a poslední informace je že identická sestava jede na podzim k Neziderskému jezeru. Tak tam bude taky hezky. Nikomu se nic nestalo a myslím že se ani nikomu nic neztratilo.
* Technická poznámka. Maďarské názvy přepisuji jak mne napadne, zejména nemám chuť se sakrovat s různými přehláskami a podobně. Takže nemusí být foneticky zcela správně ale víme o tom! A chápavý čtenář to omluví.