Petrohrad
Byli jste někdy v Rusku? Ne? Tak co máte co říkat! Já mohu, já tam už byl. Petrohrad je v Rusku, i když je to hodně Evropské Rusko, přece jen to Rusko je.
Bylo to jen pár dní a tak to bylo jen takové přičichnutí. Počasí se moc nevydařilo, u nás v Čechách sice udeřily ranní mrazíky ale přes den bylo docela hezky. V Petrohradu sice mrazíky nebyly, ale bylo dost zima a zataženo a občas sprchlo. Program byl dost nabitý, ale protože hotel byl půl hodiny pěšky od historického centra myslím, že většinu zajímavostí jsme stihli. A do vzdálenějších destinací jako Puškino a Petershof nás zavezl autobus. Přistání na letišti Pulkovo proběhlo za deště, ale tady je to asi spíš standard. Letiště je v přestavbě a tak po ploše křižují letadla, náklaďáky a bagry v jednom chumlu, ale srážku jsem neviděl. V hale byl trochu chaos, ale nakonec jsme se setkali s průvodkyní Ludmilou a přijel i náš mikrobus. Dokonce byla zjednodušena i byrokracie, všude se píše, že při příletu je třeba dvojmo vyplnit bumážku, jednu kopii odevzdat při příletu a druhou při odletu. Nyní je to jednodušší, bumážku jsme dostali při vstupní kontrole již předtištěnou a jen bylo třeba jí neztratit. Hotel byl docela luxusní a pak jsem vyrazili pěšky do centra. Hodiny zde byly posunuty o + 2 hod. proti Čechám. Prošli jsme si centrum, už se stmívalo a tak na focení to moc nebylo. Dali jsem si cestou večeři - pelmeně - a já 2 piva, čehož jsem pak docela litoval, protože jsem si musel v té zimě dost často odskočit. Za husarský kousek považuji odskočení na zadní straně policejní budky. Na pokoj jsme dorazili dost pozdě a dost unavení. Já si ještě koupil pivo na večer, mají tu síť samoobsluh otevřených skutečně nepřetržitě.
Nutno přiznat že mne ráno bolela hlava. Inu moje obvyklá chyba které se dopouštím první den. Druhý den jsme vyrazili autobusem do Petershofu, což byla asi hodina cesty. Je to snad stále Petrhrohrad, vše je tu ale obrovské i vzdálenosti. Tady jsme měli štěstí, fontány ještě fungovaly a je to jedna z místních atrakcí, fontán je zde asi 150. Ale když začne mrznout tak se vypouštějí. V programu byla prohlídka paláce a muzea, pak bylo volno a prošli jsme si park, pak návrat busem do centra a rozchod. Podle mapy jsem lokalizoval Auroru a protože byla v docházkové vzdálenosti vyrazili jsme. Po cestě plno zajímavostí a památek. Měl jsem obavu z přecházení širokých mnohoproudých ulic, ale kupodivu tu sice všichni jezdí ostře ale chodce respektují snad více než u nás. Došli jsme k Auroře, nafotili, cestou zpátky dali večeři a cestou opět viděli plno památek. Večer jsem na pokoji den opět zapil místním pivem.
A zase ráno a snídaně švédský stůl, standardní, kterému není co vytknout. A autobusem na druhou stranu od Petrohradu do Puškina. Také výstavní palác jehož hlavní atrakcí je replika jantarové komnaty. Palác pěkný, zlatem se tu určitě nešetří a všechno čerstvě opravené. Nutno přiznat že to byla nutnost protože za války tento palác (i ten včerejší) byl v okupované zóně a po válce tu zůstala jen hromada trosek. Prohlídka s výkladem, pak zpátky do města a společná návštěva řady památek. Krátký rozchod který jsme využili na obědo-večeři na Něvské třídě. Nutno přiznat že musím konstatovat stejný fakt jako u nás - čím dražší podnik tím pomalejší obsluha. Možná to tak má být. Prošli jsem si ještě okolí Něvské třídy, hlavní zdejší tepna, a pak společně navštívili Národní večer v Nikolajevském paláci. Musím přiznat že jsme k tomu přistupovali dost s despektem a moc jsme od toho nečekali ale program nás příjemně překvapil. Sál byl nabitý a umělci se skutečně činili, o přestávce byl dokonce raut s vodkou a šampaňským. Cestou na hotel ještě utrácíme zbytek peněz v sámošce za místní pochutiny - vodka, kaviár a sušené rybky. Večer dávám obligátní plechovku piva á 1 litr a jdem spát.
Poslední den a hned ráno odjezd na letiště, protože odlet má být v 11 místního času a je třeba být na letišti 2 hodiny před. A navíc je to kus cesty a bývají tu zácpy. Cestu jsem zvládli ale na letišti jsme se rozhodně nenudili. První prohlídka je hned u vstupu do budovy, pak další fronta k odbavení, v rámci fronty nám byly ještě kontrolovány pasy, pak konečně palubní vstupenka a zbavit se kufru. Pak celní prohlídka a konečně snad už je vše hotovo a čekáme na nástup do letadla. Narozdíl od nudných evropských letišť je tu vidění i docela dost pro nás exotických typů letadel jako např. An 148. Ale my letíme obyčejným Airbusem 319. Startujeme v 11:00 a protože let trvá 2:05 hod. a čas se posunuje o 2 hodiny zpátky - jsme v Praze za 5 minut. Kdyby pilot trochu přidal mohli jsme dokonce předběhnout čas. Na letišti nás čeká překvapení při vyzvednutí kufru - je na něm nálepka "dosmotreno" to znamená že prošel ruční kontrolou, říkám si vodka je v háji. Ale nakonec se nám nic neztratilo.
Co dodat? Vso tam bolšoje, auta, ulice, domy. Asi by bylo lepší jet tam v létě, konec září už je přece jen konec sezony a počasí je trochu sázka do loterie. Léta školní výuky ruštiny v hlavě nějaké stopy zanechaly, ale chtělo by to více praxe. Centrum města obsahuje architektonické skvosty, ale město je to obrovské a předměstí je plné nekonečných paneláků. A v okolí je řada fabrik a elektráren a zdálky to trochu připomíná ocelové město. Krajina je úplně placatá, stejně jako celé Pobaltí. Snad pár zkušeností. Rubly jsme nějaké vezli z Čech, v Praze se dají koupit prakticky na každém rohu. Zbytek jsem vybral v Petrohradu z bankomatu, trochu problém byl najít funkční, bylo jich tu plno ale některé kartu odmítly. Obchodů dostatek, samoobsluhy jak se zmiňuji výše otevřeny 24 x 7. Hospod také plno ale řada se skrývá pod označením kavárna. MHD jsme nepoužili ale nebál bych se, jezdí tu metro, tramvaje, trolejbusy a autobusy. A pak mikrobusy-maršruty ale těch bych se bál protože netuším kam jedou a jak se používají.
Naprosto bez souvislosti - cestovatel Martin Loew http://www.promitani.cz/ bude mít tuto zimu cyklus přednášek s promítáním o Petrohradu a určitě se půjdu podívat co a jak jsem viděli případně neviděli. A vyprávět určitě umí poutavěji tak je asi nejlepší čas skončit a navštívit vyprávění odborníka.