Neziderské jezero
Je to profláknutá lokalita - ale je tam hezky. Když není ambice zdolávat horská sedla ale spíše jezdit od hospůdky k hospůdce a od zajímavosti k zajímavosti je to to pravé. Konec září je asi vyzkoušený kompromis, vše ještě funguje a turistů je již méně. A počasí - no žádný zázrak to nebyl ale šlo to. Asi stejné jako v Čechách, vždyť je to taky jen kousek. Žádné noční autobusové přejezdy, ale ráno se vyjede z Prahy a odpoledne jsme tam a nazpátek podobně, odjezd odpoledne a večer doma. Bydlelo se v Maďarsku v penzionu Kertesz, takže pod střechou a pohybovali jsme se z velké části v Rakousku, takže luxus cyklostezek a infrastruktury. A jako již tradičně s Adventurou. Nějaké mapky (a tady) ale na gůglu se určitě dají najít lepší. A samozřejmě nějaké ty fotky.
1.den, 27.9.2012, 6+23km
Ráno zataženo a ještě tma. Prvních šest kilometrů od domova na sraziště v Praze Roztylech. Zde je nakládka, naprostá většina lidí startuje z Prahy a zájezd je plný. Je vyčerpána celá kapacita vleku což je myslím 40 kol a ještě se veze kolo zvenku na vleku a v kufru autobusu. Při nakládce začíná pršet ale doufám že tomu ujedeme. Den předtím jsem si vytiskl předpověď počasí pro oblast Neziderského jezera na několik dní dopředu a je tam stále slunce a teplo. Dodatečně ale mám pocit že se jednalo o nějakou fejkovou stránku pro podporu turistického ruchu která vám v každé lokalitě předpoví skvělé počasí ať tam třeba padají trakaře. Ještě pár lidí nabíráme cestou, brněnský tankodrom D1 nenechá nikoho zamhouřit oči, brzy jsme v Rakousku a přes Vídeň jedeme k Neziderskému jezeru. Ubytováni jsme ve vesnici Hegyko v penzionu Kertesz. Ubytováni jsme již odpoledne, dokonce v rámci zákona schválnosti se v okamžiku vykládky spustí slejvák a tak zavládne trochu malomyslnost zda se vůbec pojede na kole. Nakonec ale většina vyráží a počasí se umoudřuje. První vyjížďka je k zámečku v Fertodo a stejnou (nebo podobnou cestou) zpět. Večer vyrážíme na večeři, ve vesnici (nebo městečku?) jsou termální lázně a několik slušných hospod. Večer spát, trochu mne bolela hlava, inu Maďarsko, víno, pivo...
2.den, 28.9.2012, 52km
Druhý den se počasí překonává. Ráno chladno, ale modré nebe a teplota jde rychle nahoru. Snídáme z vlastních zásob a vyrážíme na okruh na východním břehu jezera v Rakousku. Okruh má několik variant ale všechny vedou prakticky po rovině, jestli tu je nějaké převýšení tak v řádu jednotek metrů. Navštěvujeme městečka Apelton, Illmitz a Podersdorf. Konečně vidíme pořádně jezero, je tu řada rozhleden. Také se projíždí prakticky neustále mezi vinicemi a protože dozrává víno, je tu docela živo. Zejména špačků jsou tu miliony a vedle různých plašítek tu používají dokonce malé letadlo které celý den krouží nízko nad vinicemi. Což může být docela zábava, pilot si pořádně zalétá, na druhou stranu musí pořád dávat pozor na stromy a nepřehnat to s plašením aby do nějakého hejna nevletěl, to by nemuselo letadlo přežít. Špačci se také brání a občas z obrovského živelného hejna vytváří ostře ohraničené obrazce, bohužel se mi nepodařilo žádný vyfotit. Odpoledne se vracíme z Apeltonu busem a pak jdeme ještě do lázní Sa-Ra. Nejteplejší bazén má 36-38°C a je to velice příjemné na odmočení. A pak zase večeře v jiné hospodě.
3.den, 29.9.2012, 42km
Tento den je v plánu okruh na západním břehu jezera, autobus nás odveze k státní hranici a po vlastní ose přejíždíme do Rakouska. Počasí se zase horší, je zataženo a občas spadne pár kapek ale na kolo je to pořád v pohodě. Okruh má řadu variant ale tu maximalistickou jel asi málokdo. Terén už není tak rovný i když převýšení bylo myslím do 100 metrů. Navštěvujeme městečka Morbisch, St.Margarethen a Rust. Po cestě je samozřejmě řada atrakcí, kostely, vápencový lom a kapitolou sama pro sebe jsou mola. Jezero je tak mělké a všude zarostlé rákosím že zde bylo vybudováno několik mol hluboko do jezera z jejichž konce vyjíždí parníky, jsou tu pláže a přístavy a samozřejmě plno dalších atrakcí. Vše tedy v Rakouské části jezera, v Maďarské je zejména rákosí. Zpátky se opět přibližujeme autobusem a protože následující den vyrážíme na kole z místa ubytování, sundáváme kola z vleku a přivazujeme ke stromu. V noci dost pršelo ale kola to musejí vydržet. Pak jdeme zase na večeři. Snažíme se hýřit ale i tak se večeře vejde do 9000 (forintů) za 3 osoby.
4.den, 30.9.2012, 26+6km
Ráno snídaně a balení. Počasí vypadá celkem optimisticky. Ještě rychle nakupujeme v obchůdku v přízemí penzionu nějaké lahve domů, vše nakládáme do autobusu a vyrážíme po vlastní ose směr Sopron. Tam nás bude odpoledne čekat autobus. Cestou ale máme v plánu několik atrakcí, zejména zámek, hřebčín a železniční muzeum s funkční úzkokolejkou v Nagycenk. Pak lázně Balf a návštěva vinotéky. Na kraji vinice je malý domeček a z dálky s údivem sledujeme jak v něm mizí většina kolegů ze zájezdu. Nechápu jak se tam mohou vejít ale pak se ukazuje že většina objektu je pod zemí, kde je několik velkých sálů. Ochutnáváme pár vzorků a já nakupuji ještě nějaké víno sebou. Původně jsem chtěl vzít 5 lahví abych to na kole odvezl, do Soproně je to ještě pár kilometrů přes kopec ale nakonec mě bylo vnuceno 6 lahví protože se akorát vejdou do dodané kartonové krabice. No uvezl jsem to a kolo vydrželo. V Soproni máma ještě asi 2 hodiny na prohlídku města, celkem pěkný historický střed ale úplně chcíplo. Je sice neděle odpoledne ale stejně. Na hlavní výpadovce začíná docela provoz směr na sever a prakticky každé druhé auto má českou SPZ. Cesta domů celkem uběhla až asi na hodinový carmagedon v Brně kde se opravuje jeden dálniční most a byla tu totální zácpa. Je již tma a do všech stran jsou silnice zvýrazněny svítícími korálky popojíždějících aut. Z výšky to musí být malebný pohled. V Praze jsme krátce po 22:00 a jediný incident je našláplý Bobik v autobusu v Brně. Někdo nepozorně šlápl kam neměl a nevšiml si toho až v autobuse. No podařilo se vyčistit. A posledních 6 kilometrů a před půlnocí jsme v posteli.
Různé
Zájezd průvodcoval Štefan a jako obvykle perfektně. Už tu byl nevím po kolikáté a tak všechno znal, na všech význačných místech jsou již vylepeny samolepky Adventury a dokonce zařizoval velice nadstandardní bonusy. V krámku penzionu stačilo říci heslo "Štefan" a byla poskytnuta 10% sleva, v restauracích jsme večer většinou měli rezervaci na jméno Štefan a podobně. Místo pomocníka zdatně zastávala Markéta a řidič Pavel celé trio zdatně doplňoval. A neměl to lehké, autobus parkoval s vlekem v úzké vedlejší uličce kam bylo třeba z hlavní zacouvat. Kdepak Pat a Mat ve Francii, to se nedá srovnat. Na 4 dny zájezdu jsme se snažili balit značně minimalisticky, ale někteří byli ještě dál a např. Štefan měl pouze brašnu na řidítka a bundu na nosiči. Celkem jsme najeli asi 150 km a jediný defekt jsem měl z naší rodinné skupinky já, píchlou zadní duši. Ale přišel jsem na to večer a tak oprava proběhla v pohodlí u penzionu. Co mě zaujalo? Plašení špačků letadlem v Rakouských vinicích a kvalita a rozsah cyklostezek. Ale ani v Maďarské části se nemají zač stydět.