Chorvatsko - cyklojachta
Tak zase s Adventurou a na kole. Po loňských deštivých zkušenostech (Švédsko) padl náš zrak zpátky na jih. Zaujala nás nabídka "cyklojachta" (prakticky je to totéž jako kololoď Geotouru, ale ten má tento název registrovaný) a popis zájezdu vypadal zajímavě. I počasí v srpnu u moře musí být letní - nevěřím Adamovu pesimismu ohledně Chorvatska. Termín byl jasně daný - protože pojedu s dcerou, tak to musí být o prázdninách. Tím se volba zúžila na poslední týden v srpnu a ještě byl výběr ze dvou lodí (a dvou různých tras) - jachta Sretan se skromnějším vybavením a sportovnějším programem a luxusnější Aloha s programem více "odpočinkovým" (úmyslně dávám do závorek, protože na kole se dalo jezdit i tady a docela jsem si štrejchnul). Zájezd vlastně organizuje AGMtravel a Adventura zprostředkovává, ale z hlediska účastníka je to prakticky jedno. První volba již byla v okamžiku mé objednávky obsazena, tak už nebylo co řešit a zbyla poslední možnost. Navíc jsme na jaře navštívili cestovatelskou besedu právě o tomto zájezdu a i ta se nám líbila. Takže koncem srpna vzhůru do Chorvatska.
1.den,21.8.2009,3 km, odjezd z Čech
Odjezd z notoricky známého místa Praha Pankrác v pátek 17:00 a sraz o hodinu dříve v 16:00, prostě rutina. První 3 kilometry na kole k autobusu a jedeme skutečně hodně na lehko. Vše pro 2 lidi na týden vezu ve dvou poloprázdných brašnách na kole. Skutečně si myslím, že toho moc nepotřebujeme, ubytování a stravování na lodi a jinak očekávám horko prakticky bez deště. V rámci další racionalizace nevezeme ani jídlo na cestu - to si koupíme až při zastávce u pumpy a i počet triček jsme omezili, chceme si na zpáteční cestu koupit adventurní. Vynalézám pravidlo PPP - do této oblasti je třeba mít pouze plavky, pas a peníze. Odjezd vypadá docela mohutně - vedle autobusu s vlekem pojede ještě dodávka Tranzit také s vlekem. Zájezd na obě lodi jede společně a do jednoho autobusu se všichni nevejdou - tak několik šťastlivců pojede tranzitem, uvidíme, kdo bude v cíli dříve. Celý týden bylo v Čechách hezky, ale v pátek odpoledne se to začíná kazit, všude černé mraky a vypadá to na pěknou bouřku. Vyprovází nás manželka a kolega Adam za Dokola. Adam je tu na kole, nenápadně mu radím ať schová kolo na vleku a jede tajně s námi, nějak bychom ho v autobusu schovali, váhá, ale nakonec nechce. Zatažené počasí a brzo se stmívá, cesta po dálnici celkem ubíhá, ale přece jen je to dost dálka.
2.den,22.8.2009,22 km, fotky, přejezd do Chorvatska,první plavba
Skoro celé dopoledne ještě projíždíme Chorvatskem a do přístavu se dostáváme až okolo 11:00. Cestou u pumpy již v Chorvatsku vybírám z bankomatu Kuny - rychle, pohodlně a možná výhodněji než ve směnárně. Přístav je v malé vesničce Krilo-Jesenice asi 20 km od Splitu, takže ten jsme viděli pouze z autobusu. Loď se ještě uklízí, tak musíme chvíli počkat, pak nakládáme (lodě na horní palubu a svoje věci do kajut - máme kajutu č.4) a v 13:00 vyplouváme. Sretan také odráží ale jiným směrem a tak se s kolegy uvidíme zase až za týden. Ve 14:00 se za jízdy podává oběd - tento první den mimořádně místo večeře. Je to skutečně luxus - za okénky ubíhá moře, fouká příjemný větřík a nad hlavou modrá obloha. Z rádia ryčí typické místní melodie (trochu mi to připomíná dechovku) a podává se excelentní jídlo které v malé kuchyňce vedle jídelny připravuje kuchařka. Po obědě následuje koupací zastávka a já v euforii po dlouhé cestě vymýšlím podplavání lodi. Povedlo se, ale už to dělat nebudu. Ne že by kýl byl tak hluboko ale šířka lodi se mi zdála nekonečná. Poté přistáváme na ostrově Brač v osadě Milna a zde je volné odpoledne. Je možno odpočívat ale další možností je výlet po pobřežní šotolině k bývalé ponorkové základně. Jedeme na kole, ale kvalita cesty se postupně zhoršuje. Je možno zahlédnout a případně navštívit 3 ponorkové úkryty a ten poslední má být samozřejmě nejlepší. Prohlížíme si první 2 ale na jedenáctém kilometru to vzdáváme. Cesta vede sice po pobřeží ale co chvíli stoupá a zase klesá a tak výškové metry utěšeně přibývají. Navíc jedeme na rozpálené jižní stráni a postupně je třeba občas i tlačit, také začínají žrát hovada kterým není kam ujet. Potkáváme několik kolegů, ale myslím, že většina lidí se první den na kolo vykašlala. Večeříme v přístavu - já pizzu s nějakými rybičkami a dcera klasickou pizza Romana. Spát jdeme zmoženi okolo 22:00, v kabinách je klimatizace a docela se nám šikne. Několik kolegů dokonce přespává přímo na palubě a určitě to má také něco do sebe.
3.den,23.8.2009, 60 km, fotky,profil , cyklistika na ostrově Brač
Snídaně je v 8:00, takže žádný ranní stres. Asi v 9:30 vyjíždíme na kole. V plánu je přejezd ostrova Brač na kole a loď na nás bude čekat večer v přístavu Bol. Kdo nechce na kole, může jet lodí, ale většina jela na kole. Cyklotrasa má několik variant a my se budeme rozhodovat až cestou podle okamžitého fyzického stavu. Ráno ještě není ani takové vedro a jede se po pěkné asfaltce s minimálním provozem. Od moře stoupáme do vesničky Ložišča a pak do Nerežišče. Zde si děláme malou odbočku šotolinou na Kolač - taková malá Pravčická brána. Také se občerstvujeme v hospodě, vůbec tu je docela dost osvěžoven a mají otevřeno i přes poledne, i když jinak všude probíhá siesta. Protože nám to zatím stále jede dobře, rozhodujeme se pokořit vrcholek ostrova - 780 metrů vysokou Vidovu Goru s vyhlídkou na pláž Zlatý roh přímo pod ní. Až na vrcholek vede asfaltka a ani stoupání není nijak extrémní. S několika přestávkami zdoláváme vrcholek a v hospodě nahoře se zaslouženě občerstvujeme - 2 x polévka, piva nepočítám. Dolů už je to vlastně jen z kopce a tak již není kam spěchat. V Bolu ještě musíme počkat na loď, tak se jdeme podívat na pěší zónu a dáváme zmrzlinu za 5 Kun. Loď přijíždí, ne že by jí to trvalo tak dlouho, ale po cestě dělala koupací zastávky a navíc je tu všude na ostrovech nouze o místo v přístavech a tak si to musí kapitáni všelijak organizovat. V 18:00 si na lodi dáváme spršku a v 19:00 je večeře. Pak se jdeme projít ještě po městě. Večer se zvedá docela vichr ale stále je vedro. Vzhledem k omezené velikosti přístavu je k nám večer navázáno několik dalších lodí a naše loď - první u břehu - funguje jako průchoďák.
4.den,24.8.2009, 0 km, fotky, pěšky na Brači, přejezd lodí na Hvar
Tento den bylo opět možno volit z několika možností. Dá se jet na kole - ale v podstatě jediná cesta odsud vede zpátky do kopce na Vidovu Goru. Nebo se dá prozkoumávat několik šotolin v okolí s nejistým výsledkem a nebo se bez kola koupat na Zlatém rohu. Po snídani v 8:00 vyrážíme pěšky na Zlatý roh což je asi půlhodina pěšky - ale dá se jet i turistickým vláčkem nebo nějakou taxi-lodí podél pobřeží. Jdeme pěšky, času máme dost, naše loď se vrátí zase až večer. Celý den bude kotvit kousek od pobřeží a tak by se na ní dalo i doplavat. Na onu vyhlášenou pláž Zlatý roh dorážíme poměrně brzy dopoledne a tak je ještě poměrně prázdná. Během dne se ale docela zaplní a tak odpoledne je tu už hlava na hlavě. Asi v 13:00 jsme se vydali na cestu zpátky s tím, že se ještě někde občerstvíme. Proti nám se stále valily davy nových zájemců o koupání na Zlatém rohu - ani nevím, jak se tam všichni vešli. Také už je jasné, proč musí přístav zůstat volný. Sjíždějí se sem přes den lodě s turisty ze všech okolních ostrovů a tak je to v přístavu jak na rušném nádraží. Dali jsme si lehký oběd - pizza na půl, rajčatový salát, Fanta a 2 piva a šli do přístavu. Zde to vypadalo jako o stěhování národů. Do přístavu přicházely/přibíhaly snad tisíce lidí a hledali tu svojí loď. Lodě postupně odplouvaly aby na jejich místo najížděly hned další prázdné. Naštěstí tento mumraj trval jen krátce, pak se přístav jako zázrakem vyprázdnil a mohla přistát naše Aloha. Následoval přejezd na ostrov Hvar s koupací zastávkou, už jsem kýl nepodplaval. Stále fouká docela vítr a jsou velké vlny. Asi v 18:00 přistáváme na Hvaru v malém přístavním městečku Jelsa. U mola jsme první a večeře je jako obvykle v 19:00.
5.den,25.8.2009, 40 km, fotky, cyklistika na Hvaru
Po snídani je v plánu přejezd ostrova do města Hvar kde na nás večer bude loď čekat. Čeká nás opět stoupání až asi do 400 m.n.m. ale nahoře by měla být příjemná hospoda Levanda. Pro zájemce je možnost ještě cestu odbočit a zdolat vrcholek ostrova po šotolině až do Sv.Nikola 628 m.n.m., ale myslím, že zájemců bylo minimum. Nejprve jedeme prakticky po rovině do města Stari Grad, dokonce objíždíme malé letiště se sportovními letadly, ale nezdá se, že by se zrovna někdo chystal startovat. V Starem Gradu je plno Čechů, jako ostatně zde všude a dokonce potkáváme celý autobus Čedoku. Potom ještě kousek podél moře k přístavu trajektů a začíná stoupání. Slunce pálí a já mám na sobě černé tričko a úplně cítím, jak se mi kouří ze zad. Dcera se docela drží, vůbec, když zrovna neremcá, tak už jí přestávám stačit. Nahoře je odbočka na onen vrchol Sv.Nikola ale cesta nevypadá vůbec povzbudivě - šotolina a navíc vede zpočátku z kopce. Tak pokračujeme do hospody Levanda - a to je skutečně správný podnik na správném místě. Není mi nějak dvakrát a tak dáváme pouze lehkou svačinku - polévka a nějaká ta piva. Z vrcholu je také pěkná vyhlídka - vidíme vedlejší ostrov Brač, Vidovu Goru a pláž Zlatý roh. Pak sjíždíme k moři a protože máme ještě spoustu času, sedíme jen tak na pobřeží a koukáme na malý ostrůvek v moři. Dcera objevila pokus s cikádami - pokud se do koruny stromu hodí kámen (nebo něco podobného) cikády na okamžik výrazně změní rytmus cikání. Asi kámen považují za vetřelce nebo druha a snaží se na něj nějak reagovat. Funguje naprosto spolehlivě, vyzkoušejte. Také fotíme několik okolojdoucích zájemců s ostrůvkem v pozadí - mohli jsme si na tom založit živnost. Loď přijela asi v 17:00 a postupně se na nás navázalo ještě asi 10 dalších lodí. Byli jsme tedy zase jako průchoďák, ale tady je to normální a nikdo se nad tím nepozastavuje. Taky se nikomu nic neztratilo. Mně je ale vysloveně zle a tak se jdu do kajuty na chvíli natáhnout. Určitě jsem si v tom stoupání uhnal lehký úžeh. Naštěstí se to za chvíli spravilo a tak večer ještě vyrážíme na nákup základních potravin - pivo, džus a nugeta a pak spát.
6.den,26.8.2009, 12 km, fotky, přeplutí na Vis
Po snídani následuje přeplavba na ostrov Vis kde byla velká ponorková základna. Nejprve je koupací zastávka v zátoce, protože je docela silný vítr. V 14:30 konec koupání a pak přistání v přístavu Vis. Přístav je menší a také je zde o poznání klidněji než v předchozích přístavech. Pak je společná cyklovyjížďka k ponorkové základně, asi zatím nejzachovalejší. Cesta je čerstvě vyasfaltovaná, na jaře (říká průvodce) zde byla ještě šotolina. Cestou zpátky se zastavujeme ještě u ruin vojenské pevnosti. Pevnost je sice stará, asi středověká, ale nedávno byla ještě v používání armádou, protože celý ostrov Vis byl za Tita vojenskou základnou nepřístupnou civilistům. Po večeři se jdeme projít městečkem, všude zde inzerují víno Prošek. Je zde brzo tma ale pořád teplo. Večer do přístavu přijíždí motorová mega-jachta, ale zůstává kotvit daleko na moři. Připomíná mi ocelové město od J.Verna a stále se od ní ozývá nějaký hluk. Pasažéři jsou na břeh převáženi malými motorovým čluny, ráno je ono monstrum bohužel pryč, tak nemám ani žádné pořádné foto.
7.den,27.8.2009, 32 km, fotky, profil, cyklistika Vis
Po snídani přejezd ostrova do Komiže. Je opět několik variant, nebudeme to hrotit a uvidíme cestou. Nejprve se stoupá z přístavu Vis do kopce nad městem, ale jede se ráno ve stínu a jsou pěkné výhledy, tak je to příjemná cesta. Nahoře je památník s křížem a protože je moře času, rozhodujeme se pro zajížďku podél pobřeží. Tak se nejprve klesá k moři a pak stoupá na původní výšku. Cesta je stále asfaltovaná ale pořád se zužuje. Pak se vracíme hlavní - prakticky jedinou na tomto ostrově a přes Podšpilje pokračujeme do Komiže. Po cestě byla možnost odbočit k Titově jeskyni a případně ještě dále a vyjet na vrcholek ostrova Sv.Duch ale nešli jsme do toho. Do Komiže přijíždíme brzy odpoledne, naše loď tu už je, ale není žádný spěch a tak se jdeme nejprve občerstvit do hospody. Dáváme pizzu Margarita na půl, Fantu a 3 piva. Pak popojíždíme na zmrzlinu, vybírám ještě nějaké Kuny z bankomatu do zásoby a jdeme si naložit kola na loď. Potom se ještě procházíme po městě, koupu se na městské pláži a pozorujeme cvrkot. Celkem jsme napočítali asi 5 nákladních aut, předpokládám, že to bylo vše, co na tomto ostrově jezdí. Městečko je docela malé, večer se přístav opět zaplňuje loďmi. Je pořád vedro a modré nebe.
8.den,28.8.2009, 10 km, fotky, přeplavba na Šoltu, Modrá jeskyně
Po snídani následuje dlouhý přejezd lodí na ostrov Šolta. První zastávka je na malém ostrůvku Biševo kde za 30 Kun jedeme navštívit Modrou jeskyni (mořská jeskyně spojená s mořem jednak úzkým průjezdem pro lodě, jednak podmořským oknem do kterého svítí slunce a celou jeskyni barví do modra). Jezdí se malými čluny pro cca 10 lidí se staříkem u kormidla a pod kapotou motorem...když jsem ho viděl, jedná se možná ještě o trofejní kousek z německého tanku. Plyn se přidával provázkem s kouskem dřívka na konci, ale loď plavbu dlouhou asi půl kilometru zvládla a bylo teplo, tak bychom i doplavali. Potom odplutí naší lodí směr Šolta. Cestou koupací zastávka. Trochu klesá tlak ale je pořád hezky. Po cestě kapitán dává do placu občerstvení jako omluvu, že nemůže dodržet stanovený program. Původně nás měl vysadit v Maslinice a čekat na nás v přístavu Stomorska. V cílovém přístavu ale není místo a tak musíme trasu zkrátit do Rogače. Po občerstvení (rybičky ala grundle, olivy, nějaké sladké pečivo) se jen zaprášilo a objevují se názory, co by kapitán dal, kdybychom na kole nejeli vůbec. Toto morální zakolísání trvá jen chvilku a nakonec se všichni na poslední cyklistiku těší. Vyrážíme na kole společně z Maslinici mírným stoupáním a nad Rogačem na křižovatce se zastavujeme u hospody se samoobsluhou. Kolo zde tento den slaví narozeniny - 1 rok a pěkných 5212 km na tachometru. Tak si připíjím na jeho zdraví a musím ho pochválit, ani jednou jsme zde zatím nepíchli. Také jsem dceru instruoval o technice jízdy v jižních zemích - opatrnost, nesjíždět z asfaltu, neopírat kolo o vegetaci a zdá se, že to nese ovoce. Byli tu i rekordmani, kteří píchli 15x. Stačí přece trochu opatrnosti! Přístav Rogač je docela díra a nebýt tu náš zájezd tak tu skutečně chcípl pes. Večeře je docela slavnostní, dostáváme jako pozornost od cestovky DVD s fotografiemi z předchozích turnusů a kapitán dává do placu nějaké víno. Po večeři se jdeme projít po přístavu. Hlavní atrakcí je zde příjezd trajektu, na který tu čekal autobus (možná jediný na ostrově) a odvezl několik cestujících.
9.den, 29.8.2009, 0 km, balení, vylodění, odjezd
Snídaně je a v 8:00 a tak je možno spát. Ale odplouvá se v 6:00 a když vám za hlavou nastartuje v 5:45 ráno 400 koňový disel, tak už se spát nedá. Postupně se všichni scházíme na palubě a pozorujeme přibližující se pevninu, odkud jsme před týdnem odpluli. Někde v autobusu na dálnici se blíží naší následovníci. Cestou snídáme a pak přistáváme opět v přístavu Krilo-Jesenice. Tranzit s vlekem tu již čeká, ale autobus zatím nikde. Vyklízíme kabiny aby mohl proběhnout úklid, ale věci si zatím můžeme nechat na lodi. Vedle přístavu je pláž a tak se někteří jdou koupat. Autobus přijíždí až po poledni a to už skutečně musíme opustit loď a přenechat místo kolegům. Nakládáme si kola na vlek a věci do autobusu a máme skoro 9 hodin volna. Autobus zde musí absolvovat povinnou devítihodinovou přestávku před zpáteční cestou. A tak ještě máváme odplouvajícím kolegům, Aloha tentokrát již není plně obsazená a náš náčelník provází následující turnus, tak nám ještě naposledy z lodi mává. Nejprve rekogniskujeme terén a nevypadá to dobře. Ve vesničce Krilo-Jesenice toho kromě přístavu moc není. 2 malé pláže s bary, malý obchůdek u hlavní silnice na Split který bude brzy zavírat a to je v podstatě vše. Někdo vyrazil na kole, ale myslím, že se brzo vrátil, protože jediná silnice byla pobřežní magistrála ze silným provozem. Nakupujeme nějaké potraviny a jdeme se koupat. Odjezd je plánován na večer 21:00 a autobus stojí na parkovišti na kraji vesničky. Naštěstí odpoledne otevírá přímo u hlavní silnice velká restaurace a tak se zde postupně všichni scházíme a začínáme hýřit. Nejprve obědváme, pak se jdeme podívat po okolí, případně vykoupat, aby nám trochu slehlo a pak se zde opět scházíme na večeři. Sedí se tu hezky, přímo před nosem nám vede hlavní silnice na Split a tak sledujeme provoz. S přibývajícím večer se i zhušťuje provoz a s údivem zjišťujeme, že většina vozidel má českou SPZ. U osobních aut je o tak 1:1 ale autobusů je českých snad 90%. Dokonce potkáváme i hráškově zelený Adventurní autobus - ale odkud jel nevím (a kam - samozřejmě asi do Prahy). Večer se scházíme u našeho autobusu, naloďujeme se a vyrážíme směr sever. Je noc ze soboty na neděli a tak by silnice mohly být volné.
10.den, 30.8.2009, 3 km, a zase zpátky v Praze
Již krátce po půlnoci překračujeme hranice do Slovinska, pasy nakonec nikdo nekontroluje. Již v 6:30 snídáme u pumpy v Rakousku a již okolo poledne jsme v Praze. Sundání kol z vleku, připnutí brašen a poslední 3 kilometry domů kam přijíždíme akorát na oběd.
Co dodat? Chorvatsko nezklamalo a počasí bylo ... takové jaké má u moře být. Snad až skoro moc horko. Že by příště zase na sever? A že bychom to po pár letech střídání jihu a severu zaproximovali do Čech - zlatá střední cesta? Kola se držela, nic podstatného jsem nepostrádali a tak minimalistické balení se zcela osvědčilo. Najeto 182 km. Jídlo excelentní a ani se stravováním cestou nebyl problém - pokaždé nějaká otevřená restaurace. Průvodce zájezd absolvoval již několikrát a tak informace byly podrobné a aktuální. Mapy také podrobné a dostatečné, na ostrovech se stejně většinou není kam ztratit a loď v cíli je vždy vidět už z velké vzdálenosti, tak i navigačně pohoda. A těch Čechů všude, prostě si připadáme jako doma. Něco o lodi Aloha. Docela luxus, v kabině i záchod a sprcha s teplou a studenou vodou. Klimatizace se také docela hodila. Na lodi plno prostoru na palubě pro kola i pro posezení. V jídelně i bar - točené pivo a podobně. Útrata za nápoje se psala na tabuli a zaplatila najednou až poslední večer. Posádku lodi tvořil kapitán, barman, kuchařka a 2 pomocníci kteří pomáhali s plavbou i v kuchyni. Loď je bývalá vojenská nemocniční z padesátých let nedávno zcela zrekonstruovaná. A co se pije v Chorvatsku - no přece Karlovačko!