Pobaltí

Litva       Lotyšsko       Estonsko

Do mapky jsem se pokusil rukou neumělou označit místa kde jsme se realizovali cyklisticky.

V rámci rozmýšlení kam v létě na kole jsme zvažovali leccos, ale Pobaltí nám nějak padlo do oka - a když ještě ke všemu zbývala 2 poslední volná místa nebylo co řešit. O Pobaltí jsme už kdysi uvažovali dokonce s Adamem a Mílou, byli jsme dokonce na přednášce, ale nějak jsme se k tomu celá léta nemohli rozhoupat. Zájezd se odehrál v druhé polovině července a trochu mi dělal starosti můj zdravotní stav, po týdnu na Slovácku (viz na Dokola jinde) mě stále trápil nějaký kašel a škrábání v krku. Na vyléčení jsem měl asi týden tak jsem dělal co se dalo - hlavně jsem pil léčivé nápoje. Trochu se to zlepšilo, ale stoprocentní to ještě nebylo. Zájezd byl pod stany a s polopenzí a jako úlitbu svému unavenému tělu jsem vezl skládací trojnožku - ta se osvědčila skvěle. Tož jsme vyrazili a nyní se opět můžeme začíst do cestovního deníčku.

1.den, 17.7.2010, 3km, přejezd Praha-Litva, Druskininkai

V Čechách byl začátek července docela horký a i v den odjezdu byl pěkný hic. Sice to trochu vypadalo na bouřku, nakonec ani nekáplo. Sraz byl v Praze v 9:00, odjezd v 10:00 a dorazili jsme po vlastní ose (to ty 3km), jak taky jinak. Zájezd byl plný, ještě jsme nabírali kolegy v Hradci Králové a v Olomouci a tak na Polské hranice jsme se dostali až pozdě odpoledne. Osazenstvo sestávalo celkem z 36 účastníků, 2 řidičů a 4 průvodců (resp. kuchařky, jednoho zaučujícího se průvodce a 2 zkušených).

2.den, 18.7.2010, 49km, okruh okolo Druskininkai, fotky

Přejezd Polska byl docela nuda. Celou dobu se jelo po něčem mezi dálnicí a okreskou. 4 pruhy by odpovídaly dálnici, ale byly zde křižovatky, světla a občas přikázaná padesátka. Krajina byla dost šedá a špinavá, na pumpách to vypadalo taky tak. Inu Polsko. Ráno jsme v Litvě, čas je tu posunutý o 1 hodinu, tak jsme v kempu už v 6:00. Kemp je v lázeňském městečku Druskininkai. Vybalujeme, stavíme stany a trochu se civilizujeme po cestě. Taky to chvíli vypadalo na bouřku, na konec z toho nic nebylo a celý den bylo zase vedro. Zájemce čeká okruh po okolí. Nejprve hledáme bankomat a vybíráme místní měnu - litevský Litas (asi 7 Kč) a pak vyrážíme přes město. Podle pokynů bylo možno jet po silnici přes Neravai ale nás zlákala cyklostezka lesem a nelitovali jsme. Vynořujeme se u osady Grutas a protože je plno času zajíždíme do vesničky Viečiunai, kde nakupujeme nějaký proviant - hlavně pivo. Nutno přiznat, že zde mají velký výběr skutečně rodinných balení - i 2,3l láhev. Vedro je hrozné a tak nápojů je zapotřebí. Taky jsou místní piva docela silná a např. 8 procent není výjimkou. Pak se vracíme do Grutas a jdeme se koupat do jezera které je příjemně teplé a krásně čisté. Pak navštěvujeme muzeum totality kde jsou shromážděny památky z celého Pobaltí. Je to dost rozsáhlý areál v lese kde je plno různých soch, plastik, zbraní a třeba i nákladní automobily a děla. Procházíme se zde asi hodinu ale celý den tu strávit nechceme. Pak vyrážíme dál a čeká nás nejtěžší dnešní oříšek, najít šotolinu lesem do osady Latežeris. Postupně děláme asi pět pokusů a pokaždé skončíme buď na statku, nebo v bažině nebo se cesta otočí úplně špatným směrem. Nakonec vyrážíme po cestě která se zdá že by mohla být ta pravá (a zbyla poslední nevyzkoušená) a dlouho jsme v napětí kam se vlastně dostaneme. Po několika kilometrech nás rozcestí v lese se značkou ujišťuje že jedeme správně. Velké zastávky se zde ale dělat nedají, protože se na člověka hned vrhnou komáři nebo ovádi - to podle okamžitého typu okolní krajiny. Takže ještě pár kilometrů a jsme v Latežeris a odsud se už jede po klidné silničce zpět do Druskininkai. Po cestě ještě odbočujeme po šotolině k řezbářskému skanzenu a současně muzeu. Stařík v pokladně a současně autor většiny řezeb je strašně družný a chce si povídat. Pijeme vodu z vyřezávané pumpy a nejprve vystupujeme na věž - odsud je nejlepší vyhlídka na celý areál. Pak si všechno procházíme dole, lidí tu moc není a je tu božský klid. Nakonec odjezd do Druskininkai a ještě jeden nákup na večer. K večeři je knedlo, zelo, uzené a pak v plánu večírek, ale moc se nerozeběhl protože jsou všichni unavení a jdou brzo spát. Večer přišla po celodenním vedru konečně bouřka, právě na večeři, ale protože tu byl krytý přístřešek s posezením tak to zase taková katastrofa nebyla. V noci již nepršelo a zjišťuji že mi z toho vedra a horka zdechl mobil.

3.den, 19.7.2010, 0km, Druskininka, Trakai, Vilnius, Palusha, fotky

Tento den byl přejezdový autobusem a tak žádné kolo. Po brzké snídani vyrážíme směr Vilnius, hlavní město Litvy. Po cestě je ještě zastávka u vodního hradu Trakai. Hrad je na ostrůvku, jde se k němu pěšky po můstku a je celý z červených cihel a docela zachovalý. To se brzy vysvětluje, byl poměrně nedávno rekonstruován, já bych spíše řekl, že byl celý postaven znovu. Asi tu mají zachovaných památek málo a tak je třeba  je vyrobit. Absolvujeme i prohlídku vnitřku, je tu sbírka všeho možného. Pak ještě obcházíme ostrůvek a poté vzhůru do Litvy. Na Litvu máme celý zbytek dne, tak vystupujeme nejprve na kopec nad parkovištěm kde stojí náš autobus a prohlížíme si celé město. Celý den je zataženo, ale postupně se vyjasňuje a tak na prohlídku města celkem ideální počasí. Procházíme si historický střed, je zde docela hodně kostelů, ale namačkaných v historické zástavbě - a tak se obtížně fotografují. Každopádně pěkné a vcelku poklidné město. Nakonec odpočíváme u řeky Neris a v 18:00 je odjezd autobusem do dalšího kempu v osadě Palusha u jezera v NP Aukštaitijos.

4.den, 20.7.2010, 48km, okruh v NP Aukštaitijos, fotky

Na programu je okruh okolo jezera s řadou variant. Počasí je opět nádherné, ráno je sice chladno a rosa, ale přes den vše uschne a je horko. Kousek od kempu je obchod, tak nakupujeme nějaký proviant a vyrážíme. Nejprve po asfaltu, pak po šotolině. První významná zastávka je na malém návrší, ale i tak asi nejvyšší kopec široko daleko. Pak ještě navštěvujeme zbytky hradu - informační tabule je obrovská, ale z hradu zbyl pouze malý pomníček. Další atrakcí je návštěva včelařského muzea - a některé úly jsou skutečně funkční. Moderní rozhledna je bohužel zavřená, tak ještě průjezd lesem další šotolinou, to je tu určitě dobrodružnější než u nás, protože osídlení je skutečně řidší a lesy hlubší. Pak se koupeme v jezeru, voda je docela teplá. K večeři nás čekají výborné špagety a pak se jdeme podívat na velký dřevěný kostel, který je hned vedle kempu a na západ slunce k jezeru. Také prohlížíme blízký hřbitov v lese, který je, jak je tu zvykem volně rozprostřen mezi stromy. Na focení už je ale tma. Večer zase docela chladno ale modré nebe.

5.den, 21.7.2010, 0km, Lotyšsko, Riga, fotky

Další den zcela bez kola. Po snídani nasedáme do autobusu a přejíždíme do Lotyšska, do hlavního města Riga. Autobus se uvelebuje na autobusovém nádraží a já jdu vybrat z automatu místní Laty. Jeden je docela hodně, asi 30Kč a na záchod paní nemá zpátky drobné, tak jdeme do stánku posnídat nějaké pirohy a pivo (já) a pak už máme rozměněno. Do starého centra je to jen kousek a začínáme tím, že si kupujeme vstupenky na věž kostela. Je to docela vysoko a schodiště je úzké a točité. Nakonec se dostáváme nahoru a fotíme o 106. Krajina je tu placka a tak z věže je úchvatný výhled do 360 stupňů. Je tu dost tlačenice tak brzo sestupujeme dolů. Pak si procházíme staré město, park s říčkou, novější secesní čtvrť a další podobné zajímavosti. Ve městě je plno různých symbolických vánočních stromků - údajně zde byl vánoční stromek vynalezen a probíhá oslava nějakého výročí. Večer je sraz u autobusu a krátký přejezd do Lida - což je jakási místní megarestaurace. Je to dřevěné a obrovské a asi se sem sjíždí na večeři velká část Rigy. Funguje to jako samoobsluha tak si nakládáme na tác dle uvážení a já neodolám natočit si pravý tuplák. Bohužel čas na večeři byl omezený, jinak bychom možná pukli, a ve finále to ani nebylo nijak drahé. Takže nakonec zase do autobusu a přejezd na další kemp v národním parku Gauja přímo u řeky. Kemp je dost malý a vysloveně přírodní a je zde docela dost návštěvníků. Je tu velká skupina německých karavanů - vzbuzuje to představu nějakého expedičního sboru. Protože jsme už po večeři, jdeme spát.

6.den, 22.7.2010, 55km, okruh podél řeky v NP Gauja, fotky

Táboříme na odlehlé louce, ale vaří se na parkovišti protože autobus se k nám nedostane. V plánu je opět okruh po okolí, samozřejmě jsou opět možné různé varianty. Nejprve vyrážíme po šotolině docela dlouhý úsek, ale tentokrát není kam zabloudit. Na konci je přívoz přes řeku, ale zůstáváme na svém břehu a podél řeky vyrážíme zpět. Je zde ještě jakási ZOO s místními druhy zvířat, tak jí navštěvujeme bez kol, ta necháváme zamčená u vchodu. Potkali jsme medvědy, vlky a různé druhy sov a dravců. Součástí je také rozhledna, bohužel její vrcholek je prakticky v úrovni špiček stromů a kolem široko daleko stejně není vidět nic než les. Osvěžující pohled. Pak opět pokračujeme podél řeky. Náčelník nás varoval, abychom nepodceňovali vzdálenost zpáteční cesty, i když to není daleko, nějakou hodinu to bude trvat. Zpočátku se tomu smějeme, cesta je sice prašná, ale po rovině a docela sjízdná, tak to ubíhá. Pak se ale cesta zhoršuje, několikrát přelézáme spadlé stromy a nakonec nás čeká krátký zato prudký výstup po bahnité stráni, kde jsem si skutečně na chvilku sáhli na dno. Ve finále jsem dokonce dostal do hlavy žihadlo. Zpáteční cesta trvala skutečně avízované 3 hodiny. V kempu mezitím zase přibylo lidí, dokonce je tu docela dost Čechů. Je stále teplo tak se jdu koupat do řeky, sociální zařízení jsou tu dost omezená (záchod jen jeden a sprcha prakticky žádná). Mobil je stále kaput.

7.den, 23.7.2010, 0km, Estonsko, Parnu,ostrov Saaremaa, fotky

Další přejezdový den. Po snídani balíme a vyrážíme do Estonska. Ještě stavíme u velké sámošky utratit poslední Lotyšské peníze, už je nebudeme potřebovat. Pak už v Estonsku stavíme v historickém městě Parnu, centrum je historické ale docela malé. Zastávky využíváme na výběr peněz z automatu, tentokrát Estonské koruny. Pak jedeme do přístavu Vittsu a trajektem na ostrov Muhu a po mostě na větší ostrov Saaremaa. Cestou navštěvujeme meteoritický kráter Kaali, je docela čerstvý, meteorit sem dopadl teprve před několika tisíci lety. Zde nás čeká opět kemp, jak jinak, u jezera. Pouze počasí se trochu kazí, je zataženo a větrno a vypadá to na déšť. Kemp je docela velký a vybavený, dokonce je tu postaven obrovský stan a má tu být nějaká párty. Podle vybavení typujeme na technopárty a jsme skoro rádi že nám vedoucí kempu vykázala místo až na konci obrovské louky. Autobus naštěstí mohl zajet až k nám. Jdu se vykoupat do jezera ale tentokrát to chtělo docela odhodlání v tom větru. Uvidíme co nás čeká zítra.

8.den, 24.7.2010, 74km, okruh na ostrově Saaremaa, fotky

Ráno je zataženo a občas spadne nějaká kapka ale nejsme z cukru a vyrážíme na okruh. Na ostrově Saaremaa byla za Sovětského svazu vojenská základna (má to svojí logiku, odsud je do Evropy co bys raketou dostřelil) a přístup sem byl dost mezený. Dnes je vše již přístupné ale jako bonus je ostrov dost řídce osídlený a přitom jsou tu vybudovány mohutné silnice. Je zataženo a dost fouká. Silnice jsou asfaltky ale často také šotoliny. Okolo silnice je obrovské množství jahod, asi jsme zrovna trefili sezonu. Ráno bylo 17 stupňů, přes den to vylezlo až na 21. V obchodě nakupujeme nějaký proviant (vodka Saaremaa), oproti pevnině je tu nabídka ale dost chudá. Cestou zastavujeme ve skanzenu, něco jako v Rožnově ale v menším. Řada věcí vypadá, že je ještě před chvílí někdo používal. Místní atrakcí jsou také bludné balvany dotlačené sem kdysi ledovcem. Jinak je krajina úplně rovná. Dojíždíme až k moři, i tady je plno bludných balvanů všech velikostí ale hlavně vítr a vlny. Na koupání to určitě není. Pak se vracíme do kempu a protože je u jezera, jdu se vykoupat do jezera. Večer se dokonce trochu protrhají mraky a zasvitne sluníčko. Koncert vedle v kempu nás zklamal, žádné techno ale malá společnost a starší zpěvák. Sice se veselili celou noc ale nic hlučného nevyváděli, tak nám to vůbec nevadilo i kdybychom stany měly postaveny hned vedle.

9.den, 25.7.2010, 0km, Talin, Kasmu, fotky

A zase přejezdový den. Hlavní program je návštěva Talinu. Protože cesta je dlouhá, vyjíždíme již ráno v 7:00, nejprve přejezd přes ostrov a trajekt zpátky na pevninu. V Talinu parkujeme kousek od přístavu, je zde obrovský palác kultury, asi ze sovětské éry, nyní ale úplně zpustlý a zdevastovaný. Z jeho střechy je docela pěkná vyhlídka na přístav, ale nejlepší vyhlídka je nám doporučena z věže dómu. Výstup na věž je docela náročný, jde se úzkou chodbičkou a po mnoha schodech, každý jinak velký. A cesta dolů vede po stejných schodech tak je tu při tom provozu docela náročné vyhýbání. Před námi jde paní která má s výstupem co dělat a přemýšlíme, kdyby se tu někde složila jak by jí tu zachraňovali. Nakonec se všichni dostaneme nahoru a fotíme panorama města pod námi. Počasí nám již zase přeje. Nahoře vede dokola ale jen úzká chodbička a tak celý dav musí postupovat jednotně. Absolvujeme tedy jeden okruh a pak zase sestupujeme dolů. Pak si procházíme staré město, je tu zase plno kostelů. Okolo starého města vedou zachovalé městské hradby a to je asi největší místní atrakce. Pod hradbami v parku je nějaká výstava květin aranžovaných do různých situací. Okolo 18:00 je sraz u autobusu a přejezd do přímořského kempu v Kasmu. Je to tu dost stísněné protože kemp je u někoho na zahradě a paní není na takové návaly zařízená. Je tu jeden suchý záchod a jeden kohoutek. Ještě večer se jdeme podívat k moři na bludné balvany, těch je tu všude plno. Na koupání to ale opět není. Krajina je písečná placka.

10.den, 26.7.2010, 60km, přejezd NP Lahema, autobusem do Litvy, fotky

Po snídani balíme a věci nakládáme do autobusu, který na nás bude čekat na konci dnešní etapy. Pojedeme parkem Lahema, nejprve po pobřeží. Pak někde uděláme chybu a jedeme krásným borovým lesem ale naprosto netušíme kde jsem. Konečně přijíždíme na křižovatka a orientujeme se . Prakticky jsme dnešní etapu objeli po jiné trase, tak se kus vracíme po naší plánované trase a překvapujeme kolegy když je potkáváme v protisměru. Jsou tu malé vesničky, většinou ze dřeva a je docela hic. Taky je všude plno čápů a větrných mlýnů, ty ale většinou v různém stupni rozkladu. Odbočujeme se podívat k zámečku ale ukazuje se že se jedná o luxusní hotel. Koupám se v rybníku který cestou potkáváme, konečně voda teplá jako kafe. Je stále větší vedro a vypadá to, že by mohla přijít bouřka. Zbylý čas trávíme ještě na pláži u moře, a musím se přiznat, že jsem se zde asi dvakrát v moři koupal. Vždy ale asi jen 30 vteřin, protože mi pak začaly omrzat nohy jak byla voda studené. Teploměrem jsem neměřil, ale voda byla studená strašně. Pak balíme a dojíždíme k autobusu. Protože nás ale čeká noční přejezd autobusem zpět do Litvy tak by nám případná bouřka vadit nemusela. Autobus na nás čeká u říčky na malém parkovišti a zde se také pro nás připravuje večeře. Protože bylo hezky tak pod širou oblohou. Ale zákon schválnosti funguje, v okamžiku kdy již voda klokotá na vařičích přižene se šílená bouře. Průvodci se snaží zachránit co se dá a v krupobití staví kuchyňský stan. Pomáhá jim pár dobrovolníků, ostatní jsou schováni v autobuse a s obdivem sledují jejich souboj s živly. Dokázali to! A nikdo to neodstonal, tak to byl takový silný adventurní zážitek. Po večeři myjeme nádobí v řece, tady si taky čistíme zuby a vše se naloďuje do autobusu. Předposlední zastávka je na hranicích světoznámého (alespoň v určitých kruzích) města Kunda, zájemci se fotí před značkou (jinak je město docela hnusné) a pak ještě stavíme u supermarketu na utracení posledních estonských peněz.

11.den, 27.7.2010, 0km, Hora křížů, Palanga, Kurská kosa, fotky

První zastávka v Litvě je brzo ráno (a to skutečně brzo již v 6:00) na Hoře křížů. Uprostřed luk je malé návrší celé zaplněno kříži, nedaleké návštěvnické centrum je cudně skryto pod zemí a ještě zavřené. Tak máme celý areál sami pro sebe, bohužel je ještě skoro tma. Kdybychom chvíli počkali, možná bychom viděli i východ slunce ale času není nazbyt. Jedeme dál a další zastávka je v lázeňském městě Palanga. Zde je hlavní atrakcí muzeum jantaru, které má největší sbírku z celého Pobaltí. Otvírá až v 10:00 a tak si procházíme pěší zónu, vycházkové molo a velký park. Muzeum je uprostřed parku v zámečku a docela je na co koukat. Pak spěcháme k autobusu a co čert nechtěl, spustí se zase silný liják Chvíli se schováváme a pak vyrážíme, uschnout budeme muset v autobusu. Po krátkém přejezdu do Klaipedy v přístavu čekáme na trajekt na Kurskou kosu. Je tu jen úzký průliv a jezdí tu takový pendl, tak čekání není moc dlouhé a vlastní plavba taky trvá jen několik minut. Pak ještě autobusem po Kurské kose až do městečka Nimda, kde nás čeká další kemp, nutno přiznat že nejluxusnější ze všech které jsme navštívili. O pár kilometrů dál už jsou hranice s Ruskem a tam nás bez víza nepustí. Několik kolegů zkoušelo smlouvat s ruskými celníky ale bezvýsledně. Stavíme stany, počasí se lepší, tak jdeme prozkoumat okolí. Místní atrakcí jsou písečné duny což by nemělo být daleko a v písku to na kole za moc nestojí. Skutečně pěšky to bylo asi nejrychlejší, kocháme se, děláme malý pěší okruh přes městečko Nimda. Taky už nakupujeme nějaké suvenýry, konec zájezdu se neúprosně blíží. Večer se dělá zase hezky.

12.den, 28.7.2010, 56km, po Kurské kose, přejezd busem Druskininkai, fotky

Ráno po snídani vše balíme a nakládáme do autobusu. Ten na nás počká u přístavu a my dorazíme po vlastní ose po cyklostezce které vede po celé Kurské kose. Je tu docela cyklo provoz a stezka je místy dost úzká tak je třeba dávat docela pozor.  Cestou děláme řadu zastávek, trasa by neměla být dlouhá a času je dost. Vystupujeme na malý kopec zdobený řezbami nejen čarodějnic ale všeho možného. Areál je docela rozsáhlý a tak ke konci nakonec docela chvátáme. Na konci cyklostezky je stánek s občerstvením, což je docela příjemné překvapení, dáváme zmrzlinu (dcera) a pivo (já). Pak nakládka kol a přejezd do posledního kempu - stejného jako jsme začínali v městečku Druskininkai. Večeři si zajišťujeme sami a pak je večírek při kytaře až přes půlnoc. Dokonce nás místní chodí okřikovat.

13.den, 29.7.2010, 26km,okruh okolo Druskininkai, odjezd domů, fotky

Poslední den je volný a program je zcela volitelný. Začíná tím, že všichni vyspávají. Ráno trochu poprchává a tak chvíli ve stanu čekáme co bude. Je možno projet se na kole libovolně po okolí, navštívit místní aquapark nebo lanovou dráhu nebo se prostě válet. Volíme kolo a jedeme přes městečko. Je tu trochu chaos protože se spravuje hlavní silnice ale na kole to není takový problém. Nakupujeme ještě nějaké suvenýry, občerstvení a nápoje a jedeme lesní cestou k jezeru Grutas. Na koupáni je už trochu zima tak odpočíváme a konzumujeme zásoby. Pak se stejnou cestou vracíme a ještě sypeme poslední drobné do pokladničky v kostele. V kempu se připravuje poslední obědo-večeře na 16:00 a v 18:00 bude odjezd domů. Začíná zase poprchávat. U jedné pumpy cestou ještě děláme skupinové foto.

14.den, 30.7.2010, 3km, příjezd Praha

Po klidné cestě dorážíme do Prahy a po vlastní ose (to ty obvyklé 3km) domů.

A nakonec pár O+O (otázek a odpovědí) jak bývá zvykem. Tyto 3 pobaltské země mi přišli originální směsí původní sovětské společnosti a nového západního státu. Na silnicích je vidět velká skupina ojetých západních aut (to byla určitě první porevoluční vlna dovozů) a pak už i méně mohutná ale novější současná auta. Na jednu stranu se občas nedá poznat že jsme v Pobaltí ale v běžné západní zemi, na druhou stranu jsme se setkali s tureckými záchody a hajzlbába vám dovolí odmotat si papír u ní u pultu. Ve městech jsou krásně opravené oblasti i zpustlé a opuštěné budovy a čtvrtě. Silnice nejsou nic moc - my v Čechách jsme ale poslední kteří mohou něco takového kritizovat. Překvapilo mne počasí, čekal jsem spíše chladno a deštivo a přitom byla vedra jak ve středomoří a zpočátku ani nekáplo. Asi to tu není obvyklé, protože lesy byly plné mechu, ale ten byl tak vyschlý, že praskal pod nohama. Ne náhodou v té době zuřily v Rusku a na Ukrajině požáry a není to tak daleko. Dost skromné byly kempy které jsme navštívili, ale tady těžko paušalizovat. Možná, že hlavním kriteriem byla poloha, aby okolí bylo cyklisticky atraktivní, a tak se nabídka značně zúžila. Stan - nový Troll S se docela osvědčil, ale např. díky syntetickému tropiku byl sice lehčí, ale více se  něm srážela vlhkost. A úplným krokem vedle byly jezdce zipů s kouskem šňůrky na uchopení, ta se během těch 2 týdnů úplně roztřepila a musel jsem doma nahradit. Stravování Adventury bylo luxusní, to už je asi standard. Krajina je v Pobaltí prostě placka, proto ani nepřikládám profily tratí, protože by se jednalo pouze o nudné různě dlouhé úsečky. To ilustrovala i dopravní značka "nebezpečné stoupání" se kterou jsme se kdesi setkali a jednal se o úsek asi 300m se sklonem 6 procent. Tak tomu zde říkají nebezpečné stoupání. Jazykově se zde dá domluvit rusky (je zajímavé jak se mi ruština postupně vynořovala, někde to v té hlavě je prostě schované) a pak samozřejmě anglicky a německy. Místní řeč je pro nás těžko srozumitelná, estonština je něco jako maďarština. Samostanou otázkou jsme měny, když jsem to počítal vyšlo mi, že jsme operovali celkem se šesti měnami - česká koruna, Euro jeko rezerva, polský zlotý pro případ potřeby, litevský litas, lotyšský lat a estonská koruna. Já jsem to vyřešil třemi peněženkami. Autobus najezdil údajně asi 5000km tak je vidět že to byl kus cesty.

A mobil? Nakonec se zase probral!

Zpátky