Lago Di Garda
Po týdnu na jarní Elbě jsem ještě zvolil pár dní na Lago Di Garda. Trochu jsem si pohrával s myšlenkou vše skutečně spojit do jednoho zájezdu a přejet po vlastní ose z Elby k Lago Di Garda, čas by na to asi byl. Ale lenost a organizační složitost zvítězily a zůstalo to snem. Takže s Adventurou na Lago Di Garda
1.den, 25.5.2011, 6km, středa
CK Adventura zase změnila odjezdové místo (snad už bude definitivní) a tak sraz v Praze je u metra na Roztylech. Mohl bych jet metrem, ale od Barrandovského mostu vede na Roztyly luxusní cyklostezka, tak jedu samozřejmě po vlastní ose, to těch 6 km. S naloženým kolem je to docela tíha, asi bych si musel zvyknout při delším přejezdu, hlavně aby vydrželo kolo. Okolo 19:00 jsem na místě, postupně se scházejí účastníci a pak přijíždí autobus. Jihočeský Jihotrans a s jedním řidičem už jsem někde byl - později se domlouváme že asi ve Slovinsku. Poměrně rychle máme naloženo, vedoucí Mirek to řídí zkušeně. Ale nakonec postrádáme jednoho účastníka. Telefon nebere, zprávy žádné a tak mu dáváme akademickou čtvrthodinku. Nakonec se ukazuje že pohřešovaný kolega Jarda sedí celou dobu vedle mne, dokonce se snad nahlásil ale nějak se to pak ztratilo. A mobil má vypnutý neb jest na dovolené. Tak vyrážíme do Plzně ještě nabrat pár lidí a vyměnit autobus. Ten náš má prý drobnou závadu bez vlivu na funkci ale jistota je jistota. Autobus je plně obsazený a náhradní je naštěstí naprosto identický. Dokonce, a to skutečně nechápu, je v něm trochu víc místa. Zavazadla z podpalubí překládají průvodci, kola jsou přepojena i s vlekem, je už úplná tma a tak nezbývá doufat že v Itálii bude na čem jezdit a pod čím spát. Okolo půlnoci překračujeme hranice a jinak není nic vidět.
2.den, 26.5.2011, 69km, čtvrtek
Brzo ráno je první zastávka u dálnice poblíž Trenta na pumpě, hygiena, snídaně a tak. Ráno byla mlha a z autobusu to vypadalo že bude zima, ale venku už byl docela hic. Potom jen přejíždíme kousek za město a na opuštěném parkovišti je vykládka kol a příprava cyklistické části. Asi jsem se ještě nezmínil že v autobusu jsou vlastně 2 zájezdy - cyklistický a pěší ferratistický. A ferratisté samozřejmě za námi nepoběží, ale autobus je vždy zaveze někam na začátek trasy a pak je zase někde vyzvedne. Takže my cyklisté vyrážíme po vlastní ose a autobus s věcmi uvidíme dá-li bůh večer v kempu. Jedeme po cyklostezce podél řeky Adgio po proudu, tudíž mírně z kopce. Cyklostezka je luxusní, však je to tu také vyhlášený cyklistický a vinařský kraj. Po obou stranách údolí se zvedají vysoké vápencové skály a v údolí se musí směstnat dálnice, normální silnice, železniční trať, cyklostezka a samozřejmě řeka Adgio. A taky vinice na každém volném kousku místa. První větší zastávka je ve městě Rovereto kde nám byl doporučen vojenský památník na kopci nad městem. Nejprve se menší skupinka cyklistů pídíme po nějakém občerstvení a usazujeme se hned v první restauraci a to byla veliká veliká chyba. Obsluhuje tlustý turek a nejdřív se zdá že tu strávíme věčnost. Pak to jde ale rychle, velký výběr jídla stejně nemá a k pití jen vodu nebo čaj. Žádné pivo, žádné víno. Protože už máme objednáno, zůstáváme ale je to velké rozčarování. Spekuluje se o důvodu, že by tu měli zakázáno nalévat cyklistům? Považuji to za nesmysl, příčina je prozaická, turek je ortodoxní muslim a alkohol má zapovězen i prodávat. Pak jedeme k památníku. Tam se dostávám okolo jedné ale jak je zde zvykem, od 12:00-14:00 je zavřeno. Čekat se mi nechce a tak sjíždím do města abych si ho trochu prohlédl. Postupně si ve dvou barech dávám pivo a nakonec se vracím na cyklostezku a pokračuji v cestě. Na řece je tu mohutné vodní dílo, část vody z řeky pokračuje souběžným kanálem dál a další část podzemním tunelem k našemu jezeru Garda. Protože řeka je asi ledovcová a dost divoká, před vtoky jsou vždy zachytávací síta a ta čistí automatický bagr. Chvíli ho pozoruji a moc velkou úspěšnost nemá, trochu mi to připomíná pouťovou atrakci kam se vhodí peníz a chapadlo hrábne do hromady plyšáků a většinou nic nevytáhne. Jeden chlap s hákem by byl asi úspěšnější ale když už tu techniku někdo vymyslel... Pak se odbočuje k městečku Mori, v dalším baru dávám další pivo a pak se jede podél Lago Di Loppio. Je to spíš taková bažina a slouží jako přírodní rezervace (kachny a tak). A konečně je vidět Garda, závěrečné klesání a jsem ve městě. Po klidu na cyklostezce je tu dost hektický provoz. Kemp Brione po chvíli nacházím a před ním skutečně stojí náš autobus. Tak vykládám brašny a v kempu stavím stan. Kemp je poloprázdný a docela luxusní. Ze všech stran je obklopen vysokými skalami (jako celé jezero na tomto konci) to vypadá sice nesmírně malebně ale slunce tu přestává svítit již okolo sedmé večer. Ve 20:00 má být brifink, tak před tím ještě stihnu zaběhnout do městečka k jezeru a nakoupit nějaký proviant. A udělat si něco k večeři, zájezd je bez jídla. Okolo osmé vidím odcházet skupinu kolegů do města, pomyslím si že jsem brifink zmeškal a vyrazím za nimi. Scházíme se v restauraci, asi jsem se přidal ke špatné skupince, ale vracet se už nebudu a tak dávám večeři, piza a několik piv když jsem zase v Itálii. V noci je bouřka, v okolních kopcích se blýská jeden blesk za druhým ale v kempu myslím nepršelo.
3.den, 27.5.2011, asi 60km, pátek
Během dne mi chcípla baterka v přijímači cyklocomputeru, proto jen odhad vzdálenosti. Výškoměr a teploměr ale fungoval. Takže ráno bylo docela teplo a zataženo. V 08:00 nakládka kol na vlek, autobus nás vyveze k jezeru Lago Di Ledro. Tím si ušetříme pár kilometrů a hlavně asi 600 výškových metrů. Hned z kempu vyjíždějí na kole pouze 3 stateční, to byla ale jiná cyklistická třída (jeden prý dělá triatlon). U jezera rychle skládáme kola a autobus se vrací pro pěšáky. My vyrážíme po cyklostezce podél jezera, je zataženo a začíná trochu pršet. Pak se scházíme u hospody u mini jezera Laghetto d´Ampola, tady končí legrace a další cesta už vede jen do kopce. Je to ale pěkná asfaltka tak postupně vyrážíme. Cestou prší ale bohužel víc a víc. V okamžiku kdy se spustí pořádný slejvák, co čert nechtěl jedu právě okolo nově opravené kapličky. Schovávám se pod stříškou a zastávku spojuji se svačinou. Když déšť trochu poleví, pokračuji v cestě. V plánu bylo přejetí sedla Tremalzo ve výšce 1686 mnm a pak šotolinový okruh zpátky. Ale pod sedlem už zase leje jako z konve a tak se postupně všichni scházíme v restauraci asi 3km pod sedlem ve výšce okolo 1500 mnm. Někteří se suší u kamen, což se mi vzhledem k počasí venku zdá celkem zbytečné a čekáme zde se počasí změní. Mění se, ale stále k horšímu. Postupně přestává být vidět pro mlhu z oken, není slyšet slova jak déšť bubnuje do střechy a co chvíli venku udeří blesk. Alespoň že hospoda funguje a tak začínám bramboračkou s čajem, pak jedno pivo, druhé, třetí.... Asi ve tři odpoledne to vzdáváme a sjíždíme zpět. Teploměr venku naměřil pěkných 11 stupňů (naštěstí nad nulou). Jedu pomalu jednak abych sebou někde nepraštil a abych neměl od kol bez blatníků plnou pusu bláta. Pod kopcem najíždíme na normální silnici k Lago Di Ledro, je to kratší než cyklostezka a nebudu tak špinavý. U Ledra se setkáváme se zbytkem skupiny a pak sjezd ke Gardě. Nejlepší je závěrečný úsek po staré silnici vytesané v kolmé sklaní stěně s výhledy na jezero. Auta jezdí novou trasou tunelem a tak stará cesta patří jen cyklistům a pěším. Výhledy sou moc pěkné, ale prší stále víc a víc. Pak projíždíme celé městečko Riva, náš kemp je vlastně na úplném okraji. Protože leje, cesty jsou docela prázdné. Po příjezdu do kempu provádím svoje odbahnění, kolo zůstane přes noc venku na dešti a tak se odbahní samo. Dnes vydrželo docela dost a musím ho pochválit. Po večeři se scházíme pod kempovým přístřeškem, jsou tu židle a stoly. Piju sedmičku červeného a je nám vysvětlen plán na zítřek, bude-li příznivé počasí. Celou noc zase okolo bijí hromy a blesky a stále leje. Stan ale vydržel.
4.den, 28.5.201, 62km, sobota
Ráno modré nebe, zima a mám prázdné přední kolo. A na kopci naproti kempu přes noc napadl sníh (ale kopec má možná 1500 mnm). Tak vedle snídaně a hygieny ještě měním duši. Lepit nic nebudu, mám ještě další náhradní a zítra odjíždíme. Ještě dělám základní údržbu, čistím ráfky a brzdové špalíky a mažu řetěz. To musí stačit. V plánu je dojet do městečka Malcesine na kole a odtud lanovkou na Monte Baldo 1760mnm (Lago Di Garda má 65 mnm.), pak po šotolině zpátky do kempu. Z kempu se jede po pobřežní silnici, je tu silnější provoz a plno tunelů. Náčelník vyrazil na kole napřed aby koupil lístky na lanovku, bývají tu fronty tak abychom nemuseli ztrácet čas. K lanovce by to mělo být prý 10 km ale to byla milosrdná lež, ve skutečnosti to je 17 a tak to někteří stihli s vyplazeným jazykem na poslední chvilku. Lanovka je kabinová dvojdílná. Kabina je asi pro 50 lidí nebo 25 cyklistů s koly. Uprostřed trasy se přesedá do jiné kabinky na druhý úsek. Obsluha v lanovce při pohledu na nás něco mrmlala německo-italsky. Prý se nám vysmíval že nahoře zmrzneme. Asi když viděl naše trička a kraťasi tak mu to nedalo. Něco na tom bylo. Nahoře byl strašný vítr a zima. Detaily nevím neb jsem měl co dělat sám se sebou. Navlékl jsem mikinu a větrovku, na hlavě si nechal přilbu a tím jsem vyčerpal možnosti svého šatníku ale stejně jsem se klepal. Teploměr na kole ukazoval 17 ale to byl zjevně nesmysl. Dokonce foťák tou zimou hlásil vybitou baterku, přestože byl čerstvě nabitý a pak nafotil ještě celodenní cestu. Od lanovky je třeba dojít ještě asi 1km na báječnou vyhlídku na celé jezero Lago Di Garda se zasněženými Alpami v pozadí. Byla sice zima ale po předchozím dešti čistý vzduch a báječná viditelnost. Je tu řada atrakcí, restaurace, prodej vlněných svetrů a stádečko alpak. Po chvíli se raději vydávám na cestu do údolí než tu skutečně zmrznu. S klesáním se zvyšuje teplota a tak brzo odkládám větrovku. Cesta není jen z kopce, také se musí ještě něco vystoupat. Z této druhé strany se dá na Monte Baldo vyjet na kole a tak potkávám dost cyklistů, jak šlapou do nekonečného kopce. Cesta je nejprve šotolinová a pak už slušná asfaltka. Přes Brentonico dojíždím do Mori a pak už známou cestou do kempu. Cestou zajíždím do městeček po cestě. Je sobota a to je tu zjevně svatební den. Všude potkávám svatby nebo přípravy na obřad. Dost to tu prožívají, vždy je celá vesnice polepená oznámeními a svatby se vždy účastní celá vesnice. V jedné svatbě jede ženich na kole, za sebou na vozíku veze nevěstu a za vozíkem jsou přivázány prázdné plechovky (viz fotky). Naštěstí jel jen pár metrů. V kempu jsem tak byl už brzo odpoledne, což byl úmysl. Pěšky vyrážím do městečka Riva a procházím si ho celé za lepšího počasí než v pátek. Také už nakupuji nějaké suvenýry domů a sobě Garda tričko. V kempu dojídám poslední zásoby, večer se jde na společnou večeři ale nějak nemám sil tak se neúčastním. Dopíjím nějaké láhve abych toho měl na zítřek méně a jdu spát.
5.den, 29.5.2011, 63km, neděle
Poslední den, odjíždíme až večer tak je v plánu ještě celodenní cyklistika. Poslední snídaně, poslední čaj a bomba pšoukla a došla, jak já to umím načasovat! Je zase už hic. Jede se po rovině prakticky na sever od Gardy. Celá cesta je mimo provoz po cyklostezce, ale možná protože je neděle nebo už začíná sezona je tu pěkný provoz cyklistů a tak je třeba dost opatrnosti. Z městečka Dro se trochu stoupá k Lago Di Cavedine a pak k dalšímu Lago Di Toblino s romantickým hradem. U tohoto jezera se jede pár kilometrů po hlavní silnici a je to skutečně šok. Také tu u jezera na informační tabuli zmiňují kontrast mezi tichým jezerem a hlukem provozu na této silnici a to mohu jen potvrdit. Pak dělám okruh přes malé vesničky, tady už je docela klid. Nejsilnějším zážitkem je malý kamenný kostelík na kopečku s výhledem na všechny strany. Nejvyšší bod cesty byl asi 500 mnm. Pak k Lago Di Cavedine a stejnou cestou zpět do Rivy. V městečku Dro si dávám oběd, při pohledu na jídelní lístek mě přepadne slabost a tak objednávám střední salát, pizu a pivo a pak to do sebe nemohu dostat. V kempu pomalu balím, ještě nakupuji nějaké pivo, autobus nevydržel a je již vypitý. Kemp se už začíná zaplňovat, asi tady sezona začíná až v červnu. Dokonce přijíždí i několik čechů. V 17:00 je nakládka kol a v 18:00 odjezd. Zabaleno mám standardně v brašnách, na sobě nové tričko a na nohou sandály. Boty skončily v koši, už toho měly moc za sebou a celodenní déšť jim dodal, ale odchodily si svoje. Sníh na protějším kopci již roztál.
6.den, 30.5.2011, 6km, pondělí
Brzo ráno jsme v Praze, na Roztylech asi v 6:30. Tak nasedám na kolo a krátce po sedmé jsem doma. Vykládám kolo, do pračky není moc co dát neb jsem řadu věcí vyhodil. Hygiena, umýt a převléci a za chvíli už jedu na kole do práce - ale to už je zase jiná pohádka (no pohádka, je to prostě už něco jiného). A večer už prohlížíme doma fotky o popíjíme autentické italské víno.
Když to tak počítám najeto 266 km. Kolo se drželo. Bylo tam hezky, hodně jsem o Gardě slyšel a je to docela blízko. Že jeden den proprší se poslední dobou stává nějakým standardem. Výškové profily jsem žádné nezaznamenal, na celodenní loudání po rovině mi to připadalo zbytečné a když jsme vyrazili do hor chcípla baterka. Jezero vypadá nesmírně malebně ale i přes množství pláží to na koupání moc nebylo - stále silný vítr a studená voda. Zato těch winsurfistů, až se divím že se na té vodě nepomlátí. Občas jsem v kopcích zahlédl někoho na padáku a pak všude plno cyklistů. Cyklisté tu mají všude respekt, jednak tu mají celou síť cyklostezek ale i na silnici na ně berou řidiči ohled. A cyklisté se umějí ozvat. Byl jsem svědkem 2 italů na silničních kolech, myslím že jeli vedle sebe a ze zatáčky proti nim vyjelo auto. Jelo trochu vprostředku ale nic fatálního. Ti mu dali! A řidič auta ani necekl, asi si byl vědom že chybu udělal on. No po návratu do Čech to byl zpočátku na kole na silnici zase šok. A ještě jedna zajímavost. Asi o měsíc později byl kolega na poznávacím zájezd taky v této oblasti a taky jeli lanovkou na Monte Baldo. Určitě měli tepleji, ale dost oblačnosti a sněhu na kopcích už bylo mnohem míň. Tak tady jsme měli určitě lepší výhledy.