Istanbul
Aneb Istanbul po dvaceti letech.
Musím se přiznat už jsem tudy jako malý chlapeček, před dvaceti lety projížděl. Ale teď vážně, už jsem tam před cca 20 lety byl. To byla doba takových hurá autobusových zájezdů, někdo prostě založil cestovku, sehnal autobus a 2 řidiče a už se jelo. Tenkrát tedy do Istanbulu a pokud vzpomínám bylo to docela náročné, taky je to přes 1500km. Jelo se prakticky bez zastávky, věci jsme měli v praktických igelitkách a průvodce dělal nějaká stařík. Cesta tam trvala asi 2 dny, pak byly asi 3 dny na Istanbul a zase cesta zpátky. Stařík průvodce se nám při procházkách stále ztrácel a hlavní pokyn z domova zněl koupit si koženou bundu. To kupoval tehdy každý a prodávaly se na každém rohu. Vše bylo takové špinavé, na ulicích samé otlučené dodávky. Ještě si vzpomínám že mně udivovalo že náš autobus nemusel nikde tankovat ale řidiči nám prozradili že autobus má nějakou přídavnou nádrž a snad by dokázal i objet zeměkouli na jedno natankování. No hlavně že jsme přežili a zážitky jsou dodnes.
Tak snad pár fotek z Istanbulu roku 1992 (kvalita je dána tehdejší technologií, tedy kinofilm)
Tentokrát to byla jiná třída. Letělo se s Turkish Airways což je opakovaně nejlepší letecká společnost světa. Let trvá asi dvě a půl hodiny což je prakticky jako cesta autem na chalupu (což mně připomíná 150km versus 1500km vždyť letadlo je jen 10x rychlejší než auto). Tato společnost má asi 200 letadel a všechny docela moderní. Servis je špičkový, přecpali jsme se prasknutí a k pití bylo i víno a pivo. Když si vzpomenu na let s nějakým Irským low costem kdy už nebylo možno si koupit ani sušenku protože už jim nezbyly - tak to se srovnat nedá. Ale asi se nedá srovnat i cena letenky. Východ z letiště v Istanbulu byl pro nás šok - zatímco v Čechách se v den odletu počasí zkazilo a vrátilo se pošmourných 10 nad nulou, tady modré nebe a stále hic. Pak nás čekal přejezd mikrobusem do hotelu, není to daleko ale v zácpě to trvalo asi hodinu.
Tak snad pár fotek z Istanbulu roku 2013
Snad něco o Istanbulu. Istanbul a celé Turecko zažívá v posledních letech obrovský boom a je to všude vidět. Všude nové silnice, nové tramvajové linky a výškové budovy. Istanbul má prý něco mezi 10-20 miliony obyvatel, přesně to nikdo neví. Auta vypadala všechna moderně, i když většinou trochu otlučená ze všech stran. Hotel byl prezentován jako skromné 3 hvězdičky ale nevím co by tam mohlo ještě chybět. V televizi jsme měli i Al džazíru, ruské a slovinské stanice a ještě asi 20 dalších. A klimatizace. Na střeše hotelu v sedmém patře byla restaurace s výhledem na moře. Trochu neklidu přidává fakt že jsou tu poměrně častá zemětřesení a některé budovy vypadaly dost labilně, ale zatím vše přežilo. Program byl dost nabitý, taky je tu památek nepočítaně, tak hned první večer jsme vyrazili na obhlídku okolí. Hotel byl na strategické místě přímo v centru starého města a tak většina památek byla v pohodlné docházkové vzdálenosti. Tak jsme ještě za světla obešli okolí, pořídili první foto a zapadli do restaurace na první večeři. Jazykově nebyl problém, všude se dá domluvit i anglicky a jídelní lístky byly vícejazyčné. Čas je tu posunutý o + 1 hodinu a tak jsme šli spát s tím že v neděli nemusíme brzo vstávat a odjezd na program je až v 9:00. Bohužel v 5:00 (4:00 Českého času!) začali kvílet muezini a svolávat věřící k modlitbě. Bohužel se dnes už všude využívá technika a tak všechny minarety jsou ověšeny ampliony a tomu se nedá uniknout. Jeden den byl na programu lodní zájezd Bosporem a návrat mikrobusem, po cestě plno zastávek a tak jsme se k hotelu dostali zase až večer. Další den byl polodenní výlet po památkách Istanbulu a návštěva těch nejvýznamnějších, no významné jsou všechny tak pár těch co byly při ruce. Poslední den už bylo volno tak jsme navštívili Velký bazar. Kožené bundy už skutečně neletí, i když sehnat se samozřejmě dají. Jinak se prodává všechno možné. Na jiném místě Istanbulu jsem viděl podobné tržiště zaměřené na jízdní kola, bohužel se mi nepodařilo vyfotit. Prostě řada obchodů v jedné ulici a zaměřené jen na jízdní kola. Odjezd od hotelu byl naplánován na úterý 13:00 ale objednaný mikrobus se někde zasekl v zácpě tak situace začínala být trochu adrenalinová. Nakonec autobus přijel a letadlo jsme v pohodě stihli. Pouze s tou bezpečností to na letišti v Istanbulu skoro přehánějí, první prohlídka byla hned u vchodu do budovy a to nikdo nečekal. Když jsem odlétali z Istanbulu bylo jasné nebe a 25 stupňů nad nulou, když jsem v Praze přistáli bylo 10 nad nulou, zataženo a deštivo. Vedle českého průvodce který trasu absolvoval již poněkolikáté a uměl poutavě vykládat jsme v Turecku měli povinně i místního průvodce, což byl menší stařík který také s Čedokem spolupracuje již léta.
Co dodat? 4 dny utekly jako voda, Istanbul je moderní město s obrovským množstvím památek a arabskou příchutí, ceny dá se říci srovnatelné jako u nás (a bankomat na každém rohu). Bezpečnostní problémy jsme žádné nepozorovali, asi se to tam hodně zlepšilo (a u nás hodně zhoršilo).