Francie   frflag.jpg

Resp. přesněji Plane_a_kanony_jihozapadni_Francie_na_kole s Adventurou

 A jako obvykle pro nedočkavce nějaké fotečky.

1.den, 15.7.2018, 6km, Praha Roztyly, odjezd autobusem

Odjezd jako obvykle z Prahy Roztyl kam to mám stále 6km a tak po vlastní ose a standardně zabaleno. Je vedro. Nabíráme ještě kolegy v Berouně, Plzni a Rozvadově, autobus je plný. Jede s námi i Zděnda který nám bude vařit a vozit bagáž. Nudný přejezd Německa. Složení účastníků je různorodé, ale připadá mi, že starší ročníky převládají.

2.den, 16.7.2018, 42km, okruh okolo městečka Entraygues-sur-Truyere

Ve Francii už horko a slunečno není, teplo sice je, ale leje jako z konve. První den je logisticky trochu náročný, protože autobus nás tu vysadil již v 8, ale musí nabrat účastníky předchozího turnusu, odvézt je zpátky do Čech a ještě udělat povinnou přestávku. A Zděnda musí počkat až mu kolega přiveze dodávku s vybavením, a protože je to docela daleko vše je očekáváno až pozdě večer. Nejprve stavím stan a vybaluji a pak vyrážím na jeden z navržených okruhů. Prakticky plním cestovní plán kde bylo napsáno údolím řek Truyere a Lot a výjezd na Puy de l’Arbre. To byl takový nenápadný kopeček kousek u městečka Montsalvy. Na vrcholu je dolík, napadl mně meteorit, ale je to samozřejmě vyhaslá sopka. Být hezky byly by tu výhledy, ale bylo zataženo a občas déšť a tak vyhlídka nic moc. A jako všechny okruhy na tomto zájezdu, začíná se výjezdem z říčního údolí kde je kemp na náhorní plošinu a ve finále zase sjezd do údolí. Tak to vlastně chodilo celý zájezd a počáteční stoupání bylo obvykle okolo 500 výškových metrů, tak akorát na zahřátí. Cestou kupuji sýr Roquefort abych si tu Francii taky trochu užil. Cestou jsem taky koupil 2 láhve vína - a obě večer vypil, nu byl jsem vyčerpaný po nočním přejezdu. V kempu má již Zděnda dodávku ale je dost komisní protože dodávky přijela v dost zbědovaném stavu, dokonce jsem původně myslel, že na vlek spadl strom, protože má úplně prolomenou střechu, ale v kempu, kde končil předchozí zájezd prý vypukla strašná bouře a tohle natropil vítr. Dokonce se uvažovalo o evakuaci toho kempu ale k tomu nakonec nedošlo. My v tom kempu budeme za 14 dní končit tak uvidíme. Večeře již standardní, pouze déšť nás dost pronásleduje, naštěstí je tu velká společenská místnost a tak tam děláme i večerní brífink. V nocí strašný déšť ale stan to přežil a to už je docela historický - Troll-S asi 10 let starý. Pouze kolo to muselo přečkat venku opřené o strom.

3.den, 17.7.2018, 87km, okruh okolo městečka Entraygues-sur-Truyere, Flagnac, Conques, Espeyrac

Ráno zataženo ale předpověď je optimistická a tak volím okruh v maximální variantě. Po Adventurní snídani se vyráží údolím řeky Lot prakticky po rovině. Tak až do města Flagnac to docela sviští a pak se holt musí vystoupat obligátních 500 výškových metrů a vydat se po opuštěných silničkách zpět. Ale začíná svítit slunce a výhledy stojí za to. Kolo šlape, mně to jede a tak to nemá chybu. Jsme v oblasti svatojakubských stezek a tak občas potkávám nějaké poutníky, občas i s oslíkem, asi je to tu v létě dost oblíbené. Hlavní atrakcí zpáteční cesty je návštěva města Conque, v mapě má 3 hvězdičky a stojí to za to. Pouze je v údolí, tak se musí sjet dolů a.. a.. a... potom zase vystoupat nahoru. Aby řeč nestála, ve městě dávám točené pivo (za 3 eura!) a dceři kupuji magnetku abych taky měl nějaký suvenýr. Cesta se klikatí, slunce svíti a dojezd je z kopce tak pohoda. Dokonce vlek se už podařilo svařit a Zděnda se zklidnil, na večer již nakoupil víno a chybějící vybavení a tak večer je již těžká pohoda.

4.den, 18.7.2018, 78km, okruh okolo městečka Entraygues-sur-Truyere, Laguiole, Puy de Montabes, profil

A je hezky. Jednou z atrakcí má být návštěva nožířství, muzea a prodejny v Laguiole, ale je třeba tam dojet. Opět volím jednu z nejdelších variant, po té Albánii tady na asfaltu nějak neznám míru. Začíná se do kopce, jak jinak, ale po ránu je chladno a tak je to docela příjemné. V Saint Amans je bleší trh, nebo jak to nazvat. Prostě střed města je uzavřen a všude místní vyložili zboží, většinou různou veteš z domácnosti. Ale účelem možná ani není prodat ale je to společenská záležitost, místní tu chodí a diskutují a moc se nekupuje. Snad bych si i něco koupil ale musel bych to táhnout na kole, tak zůstalo jen u prohlídky. Ale je to tu taková pohoda, inu francouzi. Pak se jede dál zvlněnou krajinou. Muzeum nožířství vypadá strašně mohutně, ale už i v prodejně toho mají vystaveno docela dost tak mi to stačí. A cena začíná na 100 eur za malý nožík, tak nakupovat asi nebudu nic. Cestou zpátky navštěvuji nějakou prodejnu místních produktů a abych neurazil nakupuji nějaké balení místních paštik, za což se pak opakovaně proklínám, protože se s tím musím po zbytek zájezdu tahat. Cestou fotím několik zřícenin a zámečků, ale toho je ve Francii tolik, že je z toho za chvíli člověk trochu otupělý. Odpoledne začíná být už docela horko ale tak to má ve Francii být. Poslední atrakcí je kopec Puy de Montabes, tedy vyhaslá sopka, vede sem sice jen šotolina ale vyhlídka pěkná. Prý mělo být vidět i jezero Lac de Maury, já ho neviděl a do údolí se mi sjíždět nechtělo. Závěr etapy je mnohakilometrový sjezd tak akorát aby nebylo třeba ani šlapat ani brzdit, bylo avizováno jako cyklistický orgasmus a něco na tom možná je. Večer pohoda v kempu se Zdenkěm, ti kteří zažili znají.

5.den, 19.7.2018, 75km, přejezd do kempu u jezera Pont de Salars

Ráno snídaně a hezky, všechno sbalit a uklidit a pak podél řeky Lot do Estaingu, takže asfalt a prakticky po rovině. Je tu přehrada, asi ráj rybářů a pěkné vyhlídky. Ve městě se přejíždí historický kamenný most, trochu mne překvapuje, že po něm jezdí i kamiony, pak ale musí všichni utéct protože by se prostě nevešli. Pak jsou zase varianty, volím vedlejšku podél řeky dál do města Espalion. Cestou hrad na skále, ale nemohu být všude. Espalion větší město ale díky navigaci v mobilu moc nebloudím a nacházím další atrakci, začátek cyklostezky po zrušené železnici. Začátek je trochu deprimující, protože tu stojí bagr a má rameno napříč cyklostezkou, asi zákaz vjezdu, ale jedu dál a zjišťuji že jsem to pochopil asi správně, zákaz všemu mimo cyklistů. Stezka  mírně ale vytrvale stoupá, povrch je šotolina, řada tunelů a mostů a tak žádná nuda. V delších tunelech je dokonce světlo na vypínač, na začátku si člověk rozsvítí a jede, jen nevím jestli jsem na konci neměl zase zhasnout. Přestávka je v městě Bozouls, kde je ve středu města hluboká strž s kostelem a dalšími budovamu, prostě turisická podívaná prvního řádu. Pěkné, ale pak zase zpátky na bývalou železnici a teď už víc po rovině. Železnici opouštím ve vesnici Anglars, šlo by to ještě kousek ale byla by to už zajížďka. Po silnici do Laissac, větší městečko, ale podle mapy ještě kus cesty tak tu moc nezahálím a pokračuji po vedlejších silnicích k jezeru Pont de Salars, u jezera jsem za chvíli ale cesta po břehu je dost nekonečná, stále nahoru a dolu, voda na dosah ale náš kemp stále nikde. Nakonec i kemp se našel, je tu i pár kolegů ale Zděnda prý stále ne. Kupuji v recepci pivo abych se mohl náležitě zamyslet, docházím k názoru že Zděnda tu už někde musí být a tak ho také za chvíli objevujeme. Pak už nude nuda šeď šeď. Vybalit, postavit stan, nějaká ta hygiena, večeře a večer společenská zábava, zájemci se koupou v jezeře. Jediný kaz na kráse, v tomto kempu jen jedna noc, zítra sbalit a zase dál.

6.den, 20.7.2018, 75km, přejezd do kempu Larribal v Milau

V 5:30 nás/mne budí bouře, stan opět odolává. Než vymyslím co s tím, v 7:30 pršet přestane a ráno je opět hezky. Snídaně, zabalit a zase do sedel. Cíl je v kempu u města Milau, kde je svého času největší most. Etapa by měla být celkem snadná, žádné extrémní kopce. Nejprve přejezd k dalšímu jezeru Lac du Pareloup, zajížďka do městečka Castelnau Pegayrols a veselá příhoda s kravami. To bylo tak, naše malá skupinka asi 4 se vydala po naprosto vedleší silnici, po obou stranách ostnatý drát a pastviny a najednou jsme potkali stádo krav cestou na pastvu v protisměru. Honák byl mladík na čtyřkolce, ale my byli 4 a tak několik krav se otočilo a prchlo zpátky do jistoty statku. Mladík nás asi dost proklínal, protože několik krav se beznadějně zatoulalo a myslím, že ani čtyřkolka mu už nepomohla. No snad to nakonec dal nějak dohromady, my jsme si taky užili na silnici pokryté kravinci, bez blatníku žádná sláva. Pak už sjezd opět k řece Tarn a podél ní do města Milau podjezdem pod viaduktem. Ten je tak obrovský že se i těžko fotografuje. V okolí Milau kopce a turistické atrakce, přes kemp celé odpoledne přistávali paraglidisté, dokonce jsem o tom také uvažoval ale nelze stihnout vše. Kemp je u řeky a stále tu obtěžují kachny a husy navyklé na turistický ruch a tak je třeba dávat pozor na jídlo a kam se šlape. V tomto kempu opět strávíme 3 dny.

7.den, 21.7.2018, 94km, Milau okruh, Veyreau, Saint Pierre des Tripiers, Les Vignes, Le Rozier

Okruh okolo Milau, opět volím (ve své nadutosti) maximalistickou variantu. V nocí párkrát déšť ale přes den už hezky. Standardní začátek vystoupat 500 m na náhorní plošinu a pak cesta s výhledy. Odbočím na vyhlídku nad Milau, je tu docela hodně návštěvníků ale nestartuje žádný paragliding tak jedu dál. Zvlněná cesta náhorní plošinou, cestou možná odbočka do oblasti skalních úvarů, ale začíná se pokladnou a závorou, tak mne to odrazuje. Všude po okolí se pohybuje obrovské množství Holandských aut, nevím zda je to náhoda nebo nějaká výprava. Sjiždím do údolí řeky Jonte, takže 500 metrů z kopce a pak zase na druhé straně stoupání 500 metrů vzhůru. Stoupání mi připadá nějaké povědomé, aha už jsem tudy kdysi před lety jel. To je výhoda zapomětlivosti, jednu trasu lze objevovat opakovaně. Nahoře už se orientuji, ale kilometry se zkrátit nedají, nad závěrečným sjezdem do Les Vignes u řeky Tarn objevuji křižovatku kde jsem před lety prokazatelně nalepil nálepku Dokola. Kde nic tu nic, jsem trochu smutný, ale sloup vypadá docela nově a tak nás asi nikdo neodlepil ale cestáři prostě vyměnilo celý sloup. Nedá se nic dělat, sjezd do údolí a pak podél řeky Tarn zpátky do Milau. Na třetí výjezd 500 metrů se už necítím. Ono i podél řeky je to občas do kopce a dlouhá majle, jak řekla babička Švejkovi při jeho putování do Českých Budějovic. Ono vůbec nejtěžší mně vždycky přijde závěrečný dojezd do kempu. Večer v kempu standardní večeře a společenská zábava.

8.den, 22.7.2018, 0km, Tour de France

Dle itineráře byl v plánu výlet do městečka Ruquefort s návštěvou sýrárny a ochutnávkou. Ale protože v neděli 22.7. v Milau startuje jedna z etap Tour de France všichni dobrovolně opustili kolo a vydali jsme se pěšky do města sledovat cvrkot. A bylo věru nač se dívat. Program ve městě běží již od rána, je tu podium kde běží nepřetržitý program. Trasa závodu městem je již uzavřená a okolo se začínají kupit davy. Kdo je tu na kole je docela chudák, procpat se těmi davy je docela problém. Kupuji za 10E tour tričko abych měl památku. Procházím se tam a pak zase zpátky a nakonec zůstávám kdesi ve městě u hrazení a čekám na alegorické vozy. Byl to mazec, asi hodinu to trvalo, co někteří místní při lovu suvenýrů dělali nedokážu pochopit. Z alegorických vozů byly vyhazovány různé reklamní předměty, čepice, sladkosti, losy a podobně. Taky bych si vzal ale abych se s někým pral toho nemám zapotřebí, a že tu takové scény byly k vidění. Když projela reklama, krátce po poledni se prohnali závodníci, ale to byl takový fofr, že se téměř nedalo vyfotit, a to bylo jen kousek za startem. Dopoledne procházka městem a návrat do kempu a.... a odpočinek.

9.den, 23.7.2018, 80km, Milau, přejezd do St. Jean du Bruel, profil

A je to zase tady přejezd do dalšího kempu. Tak ráno vše zbalit, naložit do Iveca a po vlastní ose na trasu. Nejkratší etapa má 40km ale cítím se silný tak dávám maximalistickou. Nejprve údolím řeky Dourbie prakticky po rovině, pak zase vystoupat na náhorní plošinu, odbočka v městě La Roque Sainte Marquerite, tadu už jsem byl a cesta směrem na západ  zvlněnou opuštěnou krajinou. Zajímavá vesnička Saint André kde místní kostelík stále zvonil na různé zvony, buď něco spravoval, nebo se kousl řidící počítač nebo se zbláznil kostelník, nebo možná něco úplně jiného. Pak Lanuejols kde na atobusové zastávce dávám siestu, pak dokonce na chvíli vyjíždím z papírové mapy (ale to není žádný problém protože mapu máme dnes již samozřejmě všichni v mobilu). Veselá příhoda je přejezd po čerstvě asfaltované silnici, moje Schwalbe nemají problém ale nějaký francouz zde stojí na krajnici a snaží se kapesníčkem očistit galusky od asfaltu. No a pak nekonečný sjezd údolím řeky která postupně vyschla. V městečku Nant mne zaujala reklama na výstavu českých umělců, ale přes poledne zavřeno a pak už cíl, kemp La Claparade v městě St. Jean Du Bruel. Kemp docela luxusní, jen sprchy jsou na řetízek a tak je nutno mýt se jednou rukou a druhou tahat za řetízek (až teď mne napadlo že jsem tam mohl přivázat kámen). Potom zaběhnu do městečka (je to jen pár metrů) pro nějaké zásoby, je tu prodejna místních produktů a dokonce tu mají místní piva. Zachovám se jako barbar a nakupuji místní pivo, cena stejná nebo vyšší než víno. V kempu není signál a tak je pěkné, že dnes máme data po celé EU ale telefonovat je třeba chodit do města. Večer obvyklá zábava a jako náhradní program místo večeře ochutnávka různých francouzkých sýrů. Nutno dodat, že jsme se docela přežrali a dobré to bylo taky.

10.den, 24.7.2018, 85km, St. Jean du Bruel, okruh přes Cirque de Navacells, profil

Rovnou přiznávám, že tento den jsem si sáhl na dno. A to obrazně i fyzicky. Asi jsem nedával pozor při brífinku nebo to nezaznělo. Okruh vypadal snadně, zpočátku stoupání ale mírné a dokonce chládek. Na mapě vše vypadalo snadno, pouze mne mátlo zamotání silnice u osady Blandas, ale co by tu na náhorní plošině mohlo být za problém? Asi chyba v mapě. Když jsem dorazil na kraj propasti bylo jasno. Něco jako lom Amerika u Berouna ale v násobně větším měřítku a přírodního původu. Jo a silnice zjevně vede dolů a na opačné straně zase nahoru, to vše v poledním vedru bez jediného stromku. Trochu to se mnou zamávalo a začal jsme zkoumat mapu jak objet, nelze, leda se dost velký kus vrátit. Sebral jsem sil a vyrazil dolů, to jelo samo, ale nakonec jsem zvládl i výjezd nahoru, ale občas jsem tlačil. Přece jen mám leta! Jeden z nejsilnějších zážitků této cyklodovolené! Ale když to teď hodnotím od počítače doma - byla to paráda a dal bych si to zase. Pak jsem dokonce vyslyšel pokynů a zkusil šotolinovou zkratku, asi mne zase popadla pýcha, místo abych jel v pohodě po silnici tak jsem se hodinu sakroval po pastvinách, otvíral a zavíral vrata, ještě že jsem nemusel přelézat ploty a říkal si, kdyby mne tady kleplo tak mne najdou až zítra. Takže tudy nedoporučuji, silniční kola už vůbec. V městě La Caylar jsem si orazil na místním autobusovém nádraží, pouze kolo sebou zlobně praštilo o zem, ale nic si neudělalo. Pak už celkem hladký dojezd do kempu v městě St. Jean du Bruel, kde dávám i lehkou předvečeři a nakupuji v obchůdku zase zásoby na večer. Den byl náročný ale je zase na co vzpomínat. Cestou jsem zahlédl i nějaké železniční mosty, dle mapy by tam měla vést cyklotrasa, ale ne naším směrem, tak někdy příště. Jo a větrný mlýn a tak dále, ne že by už nebylo na co koukat.

11.den, 25.7.2018, 75km, St. Jean du Bruel, výjezd na Mont Aigoual 1567 mnm, profil

Kemp je asi ve výšce 500 mnm takže zájemce čeká přes 1000 výškových metrů, byly obavy ale nakonec stoupání bylo docela pozvolné. A počasí přálo, ráno chládek a přes den teplo, modré nebe, ale trochu kouřmo. Z vrcholku je prý možno vidět i moře, takové štěstí jsem neměli. Vrcholek byl hodně komerční záležitost, parkoviště, resturace a tak, snad tu byl svého času i dojezd Tour de France, každopádně silnice sem vede slušná. Na vrcholu trochu zklamání, není kam nalepit nálepku Dokola, žádná vrcholová tabule tu není. Dolů jedu trochu jinou trasou údolím říčky Dourbie a to je jiná pohádka jak říkal Kipling, opuštěná silnice prakticky po rovině, prostě paráda. Jako obvykle končím v obchůdku ve městě St. Jean du Bruel a nakupuji víno a místní pivo na večer. Taky jsem se stavil v místní hospodě a chvíli koukal na přenos Tour de France, když už jsem v té Francii.

12.den, 26.7.2018, 79km, St. Jean du Bruel, přejezd k Lac du Salagou

Prakticky poslední cyklistiký den, musíme přejet do posledního kemp u jezera Lac du Salagou, ano, tady před dvanácti dny kolegové zažili tu strašnou bouři před odjezdem domů. Variant moc není, prostě se tam musí dojet. Začátek samozřejmě do kopce, ale pak už se to jen tak vlnilo. Část cesty už znám, už jsem tady včera jel v protisměru. Nevadí. Před La Caylar se odbočuje na dosud neprozkoumaný úsek, je to taková zvlněná silnička celkem opuštěnou krajinou. Zajímavou příhodou je stádo ovcí které přechází silnici a bohužel pokračuje cestou kam bych chtěl jet také. Nezbývá než počkat což dělají samozřejmě i řidiči, ovce stejně za chvíli odbočí na pastvu. Zajímavé je sledovat několik ovčáckých psů kteří o stádo pečují, jeden se vrací k silnici a vyštěká kamion který se mu asi nelíbil. Počkal jsem až vše odejde a pak pokračoval po plánované trase. Jednou z možných atrakcí byla návštěva krasových jeskyň, to jsem oželel, pak následoval celkem dlouhý sjezd k řece La Lergue, podél ní do města Lodeve, pěkné, dávám tady na náměstí oběd v restauraci Le petit Sommelier. Pak už pořád praktiky po rovině k jezeru. Ale jak zkušenosti ukazují, nejhorší bývají ty dojezdy. Cesta vede po břehu jezera ale vůbec ne po rovině, subjektivně mi připadá že stále do kopce, ale fyzikálně to není možné. A jede se po jižní strání, slunce pálí jako šílené a není se kam schovat. Kde jsou ta chladna předchozích hor. Krajina je rudá, půda je tvořena červeným štěrkem. Nakonec nemohu najít kemp a nejsem sám, mapa od Seznamu tady selhává, kde má být kemp je jen jízdárna a kde je ve skutečnosti kemp je v mapě něco jiného. Nakonec se ale všichni scházíme a po ubytování je v plánu návštěva sklípku, což má být jen asi 3km po silnici. Vyrážím jen v sandálech a vysprchovaný, bohužel se s malou skupinkou ztrácíme a zajíždíme až do města Clermont Herault, tady to zjevně není, vracíme se a nakonec zázrakem sklípek objevujem. Pěkné, ale jsem opět zpocený jak vrata od chlíva, je tu strašný hic. Kupuji pár lahví, majitel nám vše přiveze zítra přímo do autobusu, luxus! Do kempu již trefím. Procházka u jezera, poslední večer, měsíc je v úplňku, zítra má být zatmění. Odpoledne teploměr ukazoval ve stínu vytrvale 37 stupňů. Zděnda odjel zase předat dodávku kolegovi a večer by se měl vrátit s naším autobusem, který nás odveze zpátky do Čech, a předpokládám, že do Francie přivezl čerstvé kolegy.

13.den, 27.7.2018, 36km, okolo jezera Lac du Salagou

Volný den, večer jedem domů. Věci bychom měli v kempu uklidit do oběda, tak po snídani balím a vše necháváme na jedné hromadě. Nabízí  se objezd jezera kolem dokola, ale když si představím úsek který jsem už absolvoval, na toto nemám chuť. Dá se ale udělat okruh na druhé straně jezera po asfaltu, a tak do toho jdu. Opět sjezd do Clermont Herault, pak kus po hlavní a pak už jen vedlejška po vesničkách. I tak to stálo za to, v poledne jsem zpátky v kempu a tak ještě jednou a naposledy zajíždím do Clermont Herault a na náměstí v resturaci dávám oběd a sleduji cvrkot. Tak to tu chodí, francouzi jsou schopni strávit na obědě třeba 2 hodiny. Pak zpátky do kempu, dobalit, naložit vše a večer odjezd do Čech. Zpestřením je autobus, máme jen jednoho řidiče, druhý přiletí večer do Lyonu a náš řidič to musí stihnout do vyčerpání svého časového limitu. Vychází to tak tak. V noci před půlnocí zajíždíme k letišti a ze tmy se vynořuje – Jarda Lhota s batůžkem, usedá za volent a vyrážíme domů. Cestou kdesi u pumpy sledujeme závěr zatmění měsíce.

14.den, 28.7.2018, 6km, Praha Roztyly, dojezd domů

Cesta přes Německo obvyklá nuda nuda šeď šeď. Postupně vysazujeme kolegy, v Praze na Roztylech jsme odpoledne a tak standarně  vykládám vše, nasazuji brašny na kolo a po vlastní ose těch pár kilometrů domů. To těch posledních 6km.

 Jako obyvkle co dodat a nějaký ten závěr.

Pojal jsem to jako oddych po Albánii a nebylo to úplně oddychové, kopce byly docela slušné. Ale po asfaltu a tak jsem se toho nebál. Plno zážitků jsem získal a plno věcí jsem ve Francii nechal. Rozpadlé sandály, stan který se také začal rozpadat, děravé prádlo a podobně. Najeto celkem asi 800km, to mi připadá docela slušné. Kolo musím zase pochválit, šlapalo jako hodinky, ani žádný defekt. A to několikrát strávilo celou noc na dešti. Zpočátku dost pršelo, ke konci naopak docela hic. I cyklo tašky Lídlovky to přežily. Byl to můj 32. cyklozájezd a už je to taková docela rutina. Průvodci Jirkovi nelze nic vytknout, Francii znal jako své boty a večery oživoval čtením francouzkých pohádek. Pro mne srdeční záležitost, protože jako malý chlapec jsem tuto knihu hltal opakovaně a tak jsem se ve Fancii vrátil asi o padesát let zpátky.

Tak kam příště? (jako ve filmu .... to be continued.....)

Zpátky