Nějak to nevidím dobře….
Po dovršení dvaceti let jsem prakticky neměl ani rýmu.Prostě organismus se dostal na vrchol svých možností a bylo hej.Před pár lety jsem ale završil čtyřicítku a mám z toho špatný pocit.Vše začalo loni,když jsem z jara absolvoval spalničky.Už slyším váš úžas,ale verdikt zdravotnictví byl takový.Prostě nevím,ale byl jsem dva týdny doma s vyrážkou.Člověk si plánuje,co toho za tu dobu stihne,ale je to marné – nestihne se vůbec nic.
Letos to pokračovalo rozřízlou rukou – viz jinde na dokola.Každopádně dva týdny bez kola (a díky antibiotikům i bez iontových nápojů).Když jsem se z toho zmátožil,přišla další rána,zánět močového měchýře.No nevím,že by z kola?Ale nic extrémního jsem před tím neabsolvoval.Každopádně další dva týdny bez kola a bez mírně alkoholických nápojů.Nejprve jsem měl v moči bílkoviny a krev,potom pouze krev a ve finále ani krev a ani bílkoviny ale zato cukr (tedy odborně glukózu).Tož tedy odběr krve pro laboratoř!Tam sice nenašli žádný cukr,ale zato cholesterol (kdo to dneska nemá).Takže jsem zase vyfasoval prášky a za dva měsíce se mám ukázat.Snad to není nic fatálního,ale připadám si už jako nějaký důchodce.Prostě po čtyřicítce mi člověk nějak přestává fungovat.
A dnes to bude bez obrázků.Co taky ukazovat.Ranní moč?Vzorek krve?Prášky?Cholesterol?
Každopádně několik postřehů.Musím pochválit naše zdravotnictví,i v dnešní době zuřícího tržního mechanismu nemám důvod si stěžovat.Otázka je,jak dlouho to ještě vydrží.
Dále musím říci,že si člověk začíná uvědomovat svojí časovou ohraničenost a nutnost vážit si každého okamžiku.Kdo ví,kolik dalších ještě bude!
Tož zase do sedla…