Norsko (a Finsko taky...)             

Tentokrát s Firotourem a průvodcem Michalem - autobusem (a taky letecky)

Fotky   Mapka

1.den,14.7.2008 Praha-Helsinky-Rovaniemi
Odlet z Prahy až v poledne, takže na vše dost času. Proto také přesun na letiště MHD. Trochu hledání odletového místa - nová hala číslo 2 ale v 1. patře.
11:30 odlet z Prahy Finairem do Helsinek, zde přestup na vnitrostátní linku Finairu do Rovaniemi. Čekání na přestupu asi 2 hodiny, ale docela to uteklo. Obě letadla vcelku plná. Finair není zatím žádná bezúdržbová nízkonákladová šitka, takže včetně stravování a veškerého servisu. Jen aby jim to vydrželo! Ve Finsku je čas posunutý o jednu hodinu (dopředu) takže z prvního dne vlastně jednu hodinu ztrácíme, ale nevadí, protože jí zase časem dostaneme zpátky. Obě letadla standardní A320 s LCD obrazovkami, kde se promítají údaje o letu a pří startu a přistání dokonce záběry z kamery umístěné někde ve špičce. Myslím, že dole jsem zahlédl Ústí nad Labem a Hřensko a pak už nevím. Na letišti v Rovaniemi již čekal autobus (moderní SETRA), průvodce Michal a 2 řidiči (Karel+Karel, ale jeden z nich byla řidička - takže Karla?) a tak jen krátký přesun do hotelu v centru města. Krátká procházka po okolí s průvodcem a pak další samostatně večer. Není třeba spěchat protože v těchto oblastech se již v noci v létě příliš nesetmí. V blízkosti řeka Kemi a 2 mosty a tak okruh přes ně. Už trochu žrali komáři - prokletí těchto oblastí, ale zatím se to dalo snést, pouze to chce se stále pohybovat a nevysedávat na jednom místě. U řeky kluci chytali ryby (docela braly) a ubíjeli je kladivem. O půlnoci do postele, venku je stále světlo a k ránu venku řvali nějací opilci. Hotel jak jinak docela luxusní. Měli jsme polopenzi tak bez starosti o obživu.
 

2.den,15.7.2008 Rovaniemi-Sodankyla-Tankavara-Saariselka
Po snídani krátký přejezd (prakticky jen několik set metrů) do Arktického muzea. Prohlídka muzea, po té přejezd do vesnice Santa Klause na severním polárním kruhu. Je to asi 20 minut autobusem, vesnice (spíš bych řekl lunapark) je poblíž letiště a tak je zde občas dost velký hluk. Celá vesnice možná v zimě působí malebně (sníh, rolničky, rozesmáté tváře dětí) ale takhle v létě to vypadá jako dokonalý kýč. Slunce svítí, docela hic, všechno se zelená a do toho neustále vyhrávají vánoční melodie. Obrovské parkoviště a plno prodejen a stánků. Po zastávce pokračujeme dál na sever - po hlavní silnici a zastavujme v městečku Sodankyla na prohlídku dřevěného kostelíka. Vedle je hřbitov, standardní skandinávský, takže náhrobky jsou volně rozesety v trávě mezi stromy a poblíž je další kostel. Modernější, již zděný. Na další cestě návštěva zlatokopecké osady Tankavara. Prý zde zlato skutečně bylo (a ještě je) ale dnes se jedná spíše o zábavu pro turisty a místo dovolené místních nadšenců. Ve skanzenu je i krátká železniční trať, budovy hostince a vězení a další součásti divokého západu. Zajímavostí je domek postavený celý z prázdných pivních láhví. Bohužel zde komáři již nepokrytě žrali. Dále přejezd do osady Saariselka a ubytování v hotelu (stejném jako loni). Toto městečko je zimním střediskem, na okolní kopce vede řada vleků. Teď v létě se zde bouřlivě budovalo - stavěla se nová silnice a nové hotely. Po večeři vystupujeme na blízký kopec, kde jsme loni sledovali stádo sobů, letos jsme na kopci žádné soby nepotkali, pouze velké množství turistů. Loni jsme zde byli koncem srpna, letos jsme zde o měsíc dříve a ten rozdíl je obrovsky znát. Loni již v noci panovala prakticky tma, letos zde svítí slunce do pozdních nočních hodin (a prakticky až do rána). Stádo sobů nakonec objevujeme přímo u hotelu. Zvířata zmožená vedrem se povalují kolem a nejeví prakticky žádné známky strachu. Spát jdeme po půlnoci a to se nám v budoucnu stává prakticky standardem. Údajně tak žijí i místní, v létě využívají každé chvilky slunce a dobu spánku omezují na minimum.
 

3.den,16.7.2008 Inari-Karasjok-Nordkap
Po snídani odjezd dále na sever, po hlavní a vlastně jediné silnici v těchto končinách. Zastávka v městečku Inari u stejnojmenného jezera a návštěva laponského muzea. Hydroplán, kterým jsme loni absolvovali vyhlídkový let tu stále parkuje. Počasí se trochu pokazilo, je docela teplo ale střídavě prší. V muzeu jsou zrekonstruovány dřevěné lidové stavby i modely pravěkých obydlí. Komáři dost žerou. Poté dále po silnici, silnice se stáčí k severozápadu a po čase překonáváme hranice do Norska. Vracíme si hodinky zpět na původní čas a získáváme ztracenou hodinu. Žádná kontrola a zastavujeme v městečku Karasjok, které by mělo být centrem tohoto kraje. Krátká prohlídka městečka, ale k vidění toho tu z oblasti architektury příliš není. Vůbec zde na severu stavebních památek je poskrovnu. Stavělo se prakticky pouze ze dřeva a tyto stavby dříve nebo později podlehly požáru. V Norsku byla navíc řada měst zničena za druhé světové války. Krajina se mění, prakticky již nejsou k vidění vzrostlé stromy ale pouze zakrslé břízky a olše. Pak pokračujeme již podél pobřeží k podmořskému tunelu skoro 7km dlouhému, který spojuje ostrov Mageroya s pevninou. Tunel je placený, nejprve se jede asi 3 km z kopce a pak zase 3 km do kopce. Uprostřed je nad námi 200 m hluboká mořská masa. Raději nepřemýšlím o eventuálním závalu. Ponurý vzhled tunelů je zde na severu často zdůrazněn pouze hrubě opracovanými stěnami, protože skála je zde většinou tak pevná, že není třeba dodatečná betonáž. Nové velké silniční stavby (tunely, mosty) jsou v Norsku občas placeny aby se vrátily prostředky vynaložené na jejich stavbu. Po splacení je pak mýto zrušeno a jezdí se již zdarma - a prý to tak skutečně funguje. Hotel je na samotě a poměrně skromného provedení. Ubytujeme se a večeříme a na noc je v plánu sledování půlnočního slunce na severním mysu - Nordkapu. Před tím se jdeme ještě podívat k moři, břeh je celý zavalený páchnoucími řasami. Odjezd z hotelu bude v 22:00 a bude-li pěkné počasí, zažijeme fenomén půlnočního slunce. Návrat bude v 0:30. Na silnici okolo hotelu s přibývajícím časem houstne provoz - autobusy, osobní auta a dokonce velké množství cyklistů - a všichni míří na sever. V 22:00 vyrážíme i my a asi v 22:30 jsme na konci. Obrovské parkoviště plné aut a autobusů a stále přijíždějí další. Platí se zde poplatek za vjezd. Vše je umístěno na útesu asi 600 m nad mořskou hladinou. Na konci útesu je ona známá železná plastika zeměkoule a u ní velká tlačenice návštěvníků. Na chvíli dokonce zasvitne slunce, bohužel to bylo pro tuto noc naposledy a počasí se postupně zhoršuje. Nakonec je hustá mlha a leje jako z konve. Návštěvníci hledají úkryt v návštěvnickém centru, které je vybudováno poblíž. Obrovská budova s obchody a restaurací a dokonce s poštovní přepážkou. Dcera si kupuje certifikát o návštěvě Nordkapu a další pak dostáváme všichni od průvodce jako pozornost CK. Občas někdo vyběhne do deště aby se pokusil vyfotit se sám na Nordkapu, ale brzo je zpátky pod střechou. Je zde i řada cyklistů, někteří vypadají, že skutečně přijeli z daleka. V 0:30 vyrážíme zpátky k hotelu a v 1:00 jsme v posteli. Venku je stále bílé šero a prší. Na jediné silnici je strašný provoz a jedeme prakticky v koloně.
 

4.den,17.7.2008 Nordkap-Alta-Tromso
Snídaně v 9:00 a odjezd v 10:00. Počasí se začíná lepšit, občas zasvitne slunce. Na silnici opět docela provoz, ale opačným směrem. Teď ráno směřuje veškerá doprava na jih. Znovu poplatek a průjezd tunelem pod mořskou hladinou. Dále do města Alta, zastávka u muzea skalních kreseb. Vedle budovy muzea jsou 2 okruhy dřevěných chodníčků okolo skalních ploch s pravěkými skalními kresbami. Okruhy mají několik kilometrů a chceme je stihnout oba, tak musíme volit svižnou chůzi. Počasí se již výrazně vylepšilo, občas svítí slunce, občas přeháňka. Dále pak pokračujeme po silnici směrem do Tromso. Cestou absolvujeme 2 krátké trajekty, cca 45 + 30 minut. Do hotelu v Tromso přijíždíme až večer v 21:00 a hned jdeme na večeři. Po večeři ještě procházka po městě. Je zde docela živé letiště. Vůbec všechna jen trochu větší města v Norsku mají svá letiště a letecká doprava je zde velmi hustá. Pro piloty musí být létání zde docela náročné (česky bychom řekli čelenž!), letiště jsou většinou utopena mezi vysokými kopci někde na břehu vody a tak místa k manévrování moc není. Jdeme spát okolo půlnoci a venku je modré nebe bez jediného mráčku.
 

5.den,18.7.2008 Tromso-Narvik-Vesterály-Lofoty-Kabelvag
Odjezd z hotelu po snídani v 9:00. Zastávka na břehu zálivu u Laponců (sámů), kteří zde na severu Norska na mnoha místech mají stánky a prodávají různé domorodé produkty - sobí kůže a parohy, knížky, kalendáře, pohledy, chlazenou fantu a podobně. Opodál se pase malé stádo sobů, turisté se k nim vrhají a fotografují je a vyplaší celé stádečko, které prchá přes silnici kousek před projíždějícím kamionem. Dále pokračujeme do Narviku, města známého hlavně jako překladiště švédské železné rudy z železnice na lodě a také díky německé bitevní lodi Tirpitz, která zde za druhé světové války kotvila. Na kopec nad městem vede kabinková lanovka a prý jsou z vrcholku vidět Lofoty. Několik kolegů se tedy vydává na dolní stanici lanovky a skutečně se jim podaří vyjet až na vrchol - bohužel lanovka jezdí pouze jednou za čas a tak při návratu způsobí určité zpoždění. My se jen procházíme po městě. Dále vede cesta již na souostroví Vesterály a Lofoty - suchou nohou, protože jsou již všude postaveny mosty. Po cestě je několik fotozastávek na zajímavých místech. Počasí se již překonává - svítí slunce a i 300 km nad polárním kruhem je docela teplo. Projíždíme po ostrovech směrem na jih a na Lofotech v městečku Kabelvag končíme v menším dřevěném hotelu, na místní poměry docela starobylém. Po večeři procházka po okolí, je hezky, ale začíná se dělat docela chladno. Teploměr na hotelu večer ukazoval 10 stupňů nad nulou. Stále je v noci světlo a spát jdeme až po půlnoci.
 

6.den,19.7.2008 Lofoty
Tento den trávíme celý na Lofotech, na večer je v plánu lodní výlet do úzkého Trollího fjordu. Ráno zapršelo, ale pak už je celý den hezky. Po snídani nás autobus sveze do vedlejšího městečka Svolvaer kde je čas na prohlídku. Také zde už je starý přístav skoro celý přeměněn na hotelový komplex - ale zvenku to prakticky není poznat. Potom autobusem zpět do Kabelvagu do vodního parku. Zde různá akvária s místní mořskou faunou, atrakcí je krmení vyder a tuleňů. Potom pěšky do hotelu, nákup, odpočinek a potom opět ven na pobřeží. Večeře v 17:00 a v 19:00 sraz v přístavu. Přijíždí menší loď, nastupujeme a vyrážíme na plavbu podél pobřeží. Na palubě je pekelná zima, ale asi to tu znají, tak je možno nafasovat deku a v podpalubí je zatopeno. Součástí plavby je i horká polévka, káva, čaj a sušenky. Loď doprovází hejno velkých mořských racků a zobou prakticky z ruky. Potkáváme i mořského orla který je zvyklý, že mu loď vozí rybu na přilepšenou. Na konci Trollfjordu je malá vodní elektrárna a nahoře na vrcholcích (jako ostatně zde všude) k vidění zasněžené plochy. Při zpáteční cestě jsme měli trochu zpoždění a tak kapitán dal plný plyn a z poklidného parníčku se stal téměř závodní motorový člun. Z výfuku místo vody začala vycházet pára, někteří cestující trochu znervózněli, ale asi to tak mělo být. I tato malá loď byla vybavena GPS a cestu bylo možno sledovat na velkém 17ti palcovém LCD monitoru. Vzhledem k velkému množství různých skalisek se určitě jedná o velmi užitečnou věc. Do postele jsme se tak dostali opět až po půlnoci.
 

7.den,20.7.2008 Lofoty-Nusfjord-Bodo-Mo I Rana
V 9:00 odjezd z hotelu na jižní konec souostroví. Modré nebe a krásné počasí. Po cestě děláme 2 zastávky v malé rybářské vesničce a ve Nusfjordu. Ten je snad i na seznamu Unesco. Ve 14:00 nám odjíždí trajekt na pevninu. Dokud stojíme v přístavu, je na horní palubě krásně teplo a většina cestujících se opaluje. Sotva však loď vypluje, ozve se ledový vítr a lidé se opět rádi oblékají. Přece jen jsme hodně na severu. Trajekt měl při odjezdu asi půl hodiny zpoždění a tak na pevnině v městě Bodo přistáváme až v 18:45. Následuje přejezd do města Mo I Rana. Cestou jedeme podél železniční trati postavené za druhé světové války a projíždíme přírodním parkem Solné hory. Také podruhé a naposledy křížíme polární kruh - ten norský je mnohem skromnější, ale návštěvnické centrum je tu také. Do města Mo I Rana přijíždíme až pozdě večer, okolo 22:00. Hotel je v centru města, starší ale zrekonstruovaný a po večeři jdeme hned spát. Také už je docela tma, kdeže jsou ty bílé noci výše na severu.
 

8.den,21.7.2008 Mo I Rana-Trondheim
Standardně v 9:00 odjezd směrem na jih. Dnešním cílem je Trondheim a čeká nás asi 500km. K ujetým vzdálenostem. Denní dávky se pohybovaly v rozmezí cca 250-500 km, což se zase nezdá tak mnoho. Silnice jsou v Norsku perfektní, ale přece jen užší a samá zatáčka a tak rychlostní průměr není příliš vysoký a 500km je asi tak rozumné maximum, které se dá za den ujet. Dle závěrečného vyjádření řidičů s námi autobus najezdil skoro 5000 km. Je trochu oblačno ale horko. Cestou děláme několik zastávek, v horském sedle Korgen, pod vodopády a také u dalších skalních rytin - ty jsou mnohem méně známé a také méně fotogenické. Vstupné je 10NOK a hází se samostatně do pokladničky, ale průvodce nám sjednal skupinovou slevu a zaplatil přímo v přilehlém obchodě, který k objektu patří. Vůbec víra v poctivost lidí se táhne celou Skandinávií a dobrovolné placení do různých kasiček je zde velmi běžné. Zde je také východiště několika turistických cest, tak jednu zkoušíme. Je to něco úplně jiného než v Čechách. Značení prakticky žádné, pouze vyšlapaná pěšinka, část vedla bažinou a pak se naopak šplhalo do kopce. Z časových důvodů jsme se museli brzo vrátit. Hotel v Trondheimu je na předměstí v nákupním centru a tak kromě nakupování není po večeři ani moc kam jít. Jedná se o hypermoderní černou věž a pokoj máme ve 12.patře. Brzo se dělá tma, tak si kupuji 3 plechovky piva a jdeme spát.
 

9.den,22.7.2008 Trondheim-Dombas-Bjorli
Odjezd z hotelu v 8:30 nejprve do centra Trondheimu. Nejprve procházka starým městem s průvodcem, pak samostatně. Prohlídka katedrály Nidaros - konečně pořádná kamenná stavba. Uvnitř však nelze fotografovat a na prostranství před katedrálou se staví obrovské podium pro jakýsi koncert, který se zde má zanedlouho konat, takže ani z venku nelze moc fotografovat. Nidaros je původní název Trondheimu a také jméno řeky, která tudy protéká. Na břehu řeky jsou původní dřevěné obchodní domky a starý dřevěný most. Ve 12:00 odjíždíme směr Dombas (Norský, nikoliv ten v Rusku). To je sice hlavní silniční a železniční křižovatka, ale mimo malého kostelíka žádné stavební zajímavosti. Předtím nás autobus vysadí v drsné přírodě a my absolvujeme dvouhodinový přechod hřebene (prakticky spíše tříhodinový) po části královské cesty, která v délce přes 200km spojuje Trondheim a Oslo. Na konci pochodu mineme hypermoderní betonový kostelík a agroturistickou farmu - koně, osli, králíci, pižmoni (to je taková chlupatá kráva) a podobně. Po zastávce v Dombasu pokračujeme směrem Bjorli. Cestou zastávka u lososích peřejí, lososů z vody vyskakuje plno a vyfotit je není žádná legrace. Bjorli je horské středisko dost podobné finské Saariselce. Večeře tentokrát není formou švédského stolu ale servírovaná a to značně pomalu, ale nakonec jsme se dočkali. Po večeři je krátká schůze účastníků zájezdu a debatuje se o možné změně programu předposlední den - změna je nakonec zamítnuta a pojede se podle původního značně časově napjatého plánu. Pak se ještě jdeme podívat k místnímu vodopádu. Je pěkný, ale takový nebo podobný je zde na každé druhé stráni a dost zase žerou komáři. Tak do hotelu a spát.
 

10.den,23.7.2008 Bjorli-stěna Trollů-cesta Trollů-Linge-Eisdal-Geiranger-Stryn
V 8:30 odjezd z Bjorli po snídani. První zastávka je již po několika kilometrech u peřejí. V 70.letech se tu utopil německý kajakář Schumacher a má tu pomníček. Buduje se zde mega betonové vyhlídkové středisko. Další zastávka je pod pověstnou stěnou trollů. S výškou 1000m je nejvyšší kolmou stěnou v Evropě (asi jako 3 Eiffelovky). V údolí kterým projíždíme se na mnoha místech pěstují jahody a současně i prodávají a přitom nahoře na kopcích leží sníh. Před městečkem Andaslnes odbočujeme na pověstnou cestu Trollů, zde si autobus určitě přijde na své. Jedná se o 11 vratných zatáček a stoupání do výšky asi 800m. Silnice již byla zmodernizována a tak je průjezdná i pro velké autobusy. Nejprve zastavujeme na parkovišti dole a fotografujeme se u značky "Pozor na Trolly", pak na malém parkovišti zhruba uprostřed stoupání a nakonec úplně nahoře, kde se také buduje nové návštěvnické středisko. Potkáváme i několik českých autobusů. Tato oblast je určitě turistickým středem Norska. Dále pak pokračujeme cestou trollů, úzká silnice zvlněnou krajinou. Jeden krátký trajekt Linge - Eidal a znovu stoupání do hor. Jedeme cestou orlů do známého Geiranger fjordu. Z parkoviště nad fjordem je vidět známý vodopád Sedm sester a dole ve fjordu kotví několik velkých zaoceánských výletních lodí. Počasí se docela překonává. Sjíždíme dolů a zde je asi hodinová přestávka. Městečko je velmi malé a přeplněné turisty a autobusy. Turisté ze zámořských lodí zde mají autobusový výlet k ledovci a jak jsme se dozvěděli, mají nasmlouváno asi 60 autobusů, tak je tu pěkná tlačenice. Pak následuje zase stoupání a z malého parkoviště ještě pohled zpět do Geiranger fjordu. Vzhledem k tomu, že je stále hezky, čeká nás výjezd na 1500m vysokou horu Dalsniba. Za výjezd se dole u budky platí a pak nás čeká docela adrenalinová šotolinová silnice bez zábradlí. Nahoře je parkoviště a obchod. Během naší zastávky se přižene mlha a začne padat déšť (snad i se sněhem) a tak jsme ten den byli asi poslední, kdo si užili ještě pěknou vyhlídku. Po sjezdu dolů následuje ještě zastávka u jezera a pak cesta do hotelu v městečku Stryn. Po večeři procházka městečkem, nic mimořádného zde ale není (pominuli klid a pořádek který u nás je tak vzácný).
 

11.den,24.7.2008 Stryn-Briksdal-Invik-Birkjelo-Fordo-Dragsvik-Voss-Bergen-Stor
Po snídani odjezd v 8:00 ze Strynu. Čeká nás náročný den a to se nakonec také bezezbytku splnilo. Nejprve přejezd pod ledovcový splaz Briksdal. Od parkoviště je to ještě asi 40 min. pěšky k jezírku ve kterém splaz končí. Každý rok ledovec ubývá a je to dobře vidět na tabulkách které vyznačují místa, kam ledovec v minulosti dosahoval. Dokonce i na pohledech je ledovec výrazně větší než v součanosti a tak je možné, že za několik let v tomto místě již žádný ledovec k vidění nebude. Cestou zpátky již míjíme davy turistů, které dorazily po nás a situace na parkovišti připomíná známou počítačovou hru Sokoban - akorát tady se hraje s autobusy. Vracíme se na hlavní silnici a ztrácíme asi hodinu v totální zácpě. Ale lidé jsou zde zvyklí a nikdo se nerozčiluje. Invik, Birkjelo, zastávka s vyhlídkou, sjezd směrem na Fordo, opět výjezd do hor a přejezd do Dragsviku. Trajekt do Hela nám ujel před nosem. Další jede za hodinu, takže naše zpoždění narůstá. Nakonec přijel, plavba trvala asi půl hodiny a následovalo další stoupání do hor. Zastávka na parkovišti s kruhovou vyhlídkou, na parkovišti žadoní ovce o pamlsky. Je vidět že jsou na turisty zvyklé a klidně by vlezly až do autobusu což se samozřejmě nelíbí řidičům. Pak sjezd do Voss a po hlavní směrem na Bergen. Po cestě ještě krátká zastávka u vodopádu Dvě sestry. Hotel není přímo v Bergenu ale až na ostrůvku Stor za Bergenem. Řidiči se snaží pomocí GPS jet zkratkou a Bergenu se vyhnout, končíme však v úzké zatáčce, kde autobus skutečně nemůže. Je třeba kus odcouvat, otočit se a pokorně se vrátit na hlavní. Okolo stojící Norové s tím nemají žádný problém, snaží se nám pomáhat, zato atmosféra v autobusu je dost zjitřená a někteří turisté jsou dost podráždění. Do hotelu dorážíme tak až okolo 23:00 a hned jdeme na večeři, která je bohužel opět servírována, takže další zdržení. Čekání na moučník již vzdáváme a jdeme raději na pokoj dojíst zásoby a spát. V noci je již plnohodnotná tma.
 

12.den,25.7.2008 Stor-Bergen-dánský Hanstholm
Odjezd je až v 9:30 a po krátkém přejezdu stavíme přímo v centru Bergenu u starého přístavu. Je modré nebe a počasí slibuje pěkný hic - což se také vyplní. Bergen je pověstný tím, že je tu ročně 300 deštivých dnů. My tu zatím byli dvakrát a pokaždé svítilo slunce a bylo horko. Řidič autobusu tu je asi pošesté a zatím prý pokaždé zažil déšť. Tak nevím zda nemluvíme oba o nějakém jiném městě. Krátká procházka městem s průvodcem a výjezd lanovkou na kopec nad městem. Pak už každý samostatně a sraz u autobusu je až v 16:00 takže času dostatek. Před odjezdem ještě nakupujeme něco potravin v samoobsluze. V autobusu je sraz s průvodcem, protože je přístav nedaleko, odbavení je již vyřízeno a kdo má zájem, může si přikoupit večeři a snídani na lodi (tuším že 26+11 Euro). Přejíždíme do přístavu a jdeme do odbavovací haly. Hala je poloprázdná, protože naprostá většina lidí cestuje autem a s tím i najíždějí na palubu. Loď je standardní velký dánský trajekt. Po nalodění se ubytujeme a jdeme se kochat na palubu. Po večeři jdeme navštívit lodní freetax obchod, davy lidí nakupují zejména alkohol. Jak se loď při plavbě chvěje regály s lahvemi tak slastně cinkají! A pak spát, naše kabina je na palubě 5, takže poměrně vysoko, ale okénko nemáme (zato lepší šanci na záchranu v případě ztroskotání). Připlout do Dánska bychom měli druhý den ráno v 10:00 takže času je dostatek.
 

13.den,26.7.2008 Hanstholm-Hamburg-Praha
7:00 snídaně a v 10:00 přistáváme. Je vidět, že Dánsko je úplná rovina a jsou vidět hlavně větrné elektrárny. Většina cestujících opouští loď v autech a tak celkem volně vystupujeme a autobus na nás již čeká. Pokud by šlo vše dobře, měli bychom být pozdě večer v Praze. Bohužel doprava hladce nejede a tak brzy po najetí na dálnici se dostáváme již v Dánsku do první zácpy a několik menších cestou ještě dále absolvujeme. Do Prahy přijíždíme tak až okolo 1:30 v neděli ráno. Vystupujeme, vykládáme kufry a protože opodál stojí taxi hned nastupujeme a odjíždíme. Tak rychle, že jsme se pořádně nestačili ani s nikým rozloučit. Praha je prázdná a tak jsme před druhou již doma a po druhé již v posteli.
 

O+O (kvesčny a ansvéry)


1)Jak je to ve Skandinávii s cyklistikou?
Asi by bylo nošením dříví do lesa popisovat situaci. Cyklista je rovnocenným účastníkem provozu, často možná spíše zvýhodněným a nikdo s tím nemá žádný problém. Řidiči nikam nespěchají a silnice jsou poloprázdné. Kvalita nesrovnatelná, sice plno zatáček, ale asfalt hladký bez děr. Bylo vidět plno dálkových cyklistů a na Nordkapu byla docela cyklistická tlačenice. Zvláštním zvykem je zde pravděpodobně házení kol do vody - ať už moře nebo jezera. Prakticky pod každým mostem, přes který jsme šli, bylo ve vodě vidět nějaké utopené kolo. Voda je zde křišťálově čistá, tak nemohlo být mýlky (příště si vezmu lanko s háčkem a něco si vylovíme). Jinak tu nikdo nic neodhazuje, v příkopech žádné papíry a láhve. Jen ta kola ve vodě. Zvláštní.
 

2)A počasí?
V létě je tu nádherně. Sice dost prší, ale dá se to vydržet. Počasí se rychle mění, a tak když zrovna prší je jedna jistota - za chvíli se to změní a třeba bude hezky. Bohužel tato letní pohoda tu trvá krátce - jen 2 měsíce cca od půli června do půli srpna.    PS: Dodatečně musím upřesnit. V době kdy píši tyto řádky mám za sebe ještě několik cyklo cest - i na sever - a musím konstatovat, že asi jinak vypadá počasí přes okénko autobusu a jinak na živo. V srpnu jsem ve Švédsku dost mokl a představa sušení mokrých věcí v mokrém stanu je něco úplně jiného než vyhlídka hotelu s teplou sprchou. Ale počasí bylo asi tak pořád podobné - to je ten rozdílný úhel pohledu.


3)Ceny?
Ve Skandinávii je draho. Kursy Norské,Švédské a Dánské koruny jsou dost podobné a ceny nominálně vypadají jako u nás. Pouze je třeba vše násobit třikrát. Takže spočítané je to dobře, falíruje jen to násobení. I když zase na druhou stranu je třeba přiznat, že např. cena benzínu je zde zcela srovnatelná s českem, a to místní nadávají, jak ho mají drahý.


4)Autobus
První zájezd odvezl z Čech a vysadil ve Finsku na letadlo, nás zde naopak nabral a odvezl do Čech. Jediným problémem bylo, že nám už asi v polovině došly nápoje, i tak je ovšem obdivuhodné, co se do autobusu vejde. Technický problém žádný, všude projel, všechno vyjel. S námi najezdil prý asi 5000 km.


5)Polární kruh.
Při překonání polárního kruhu (severního) nás napadlo, jak je to vlastně s jižním polárním kruhem. Logicky by na něm měly panovat obdobné poměry, jako na severním, ale nikdy jsem o něm neslyšel. K mapě jsem se dostal až po návratu a tak mohu informovat až nyní. Jižní polární kruh samozřejmě existuje a dějí se na něm obdobné věci jako na severním, ale je pro turisty prakticky nedostupný. Většinou vede mořem, pouze malý úsek Antarktidou a podnebí tomu odpovídá. Takže žádní turisté v kraťasech a vlastně žádní turisté. Jinak tam nic zvláštního není - je to jen myšlená čára na zemi a vše ostatní tam vybudovali lidé. Překročili jsme ho dvakrát - jednou ve Finsku ve vesničce Santa Klause u Rovaniemi a to je podle mne odstrašující příklad, co se dá vybudovat na zelené louce. Po druhé cestou na jih v Norsku a tento polární kruh je mnohem skromnější  a tím také sympatičtější.

6)Nordkap
Zase taková turistická vymyšlenost. Nejsevernější výběžek je na ostrově, tak je vlastně sporné, zda se jedná ještě o pevninu. A navíc prý podle přesných měření je nejsevernější bod o několik kilometrů vedle, ale dnes už není možné celé zařízení stěhovat. Svět chce být klamán. Tak můžu říci - byl jsem tam! Ale že by tam bylo něco extra - když to srovnám s tím výletem na Karlštejn..... Dříve se jezdilo trajektem, dnes už vede na ostrov podmořský tunel - nejprve 3 km z kopce, pak 200m hluboko pod mořskou hladinou a pak zase 3 km do kopce. Neviděl jsem značku zákaz vjezdu cyklistů a ani nevím, jak jinak se tam dostat - ale tohle na kole nemusí být žádná legrace na psychiku.

Zpátky