Norsko (a Finsko taky...)
Tentokrát s Firotourem a průvodcem Michalem - autobusem (a taky letecky)
1.den,14.7.2008 Praha-Helsinky-Rovaniemi
Odlet z Prahy až v poledne, takže na vše dost času. Proto také přesun na letiště
MHD. Trochu hledání odletového místa - nová hala číslo 2 ale v 1. patře.
11:30 odlet z Prahy
Finairem do Helsinek, zde přestup na vnitrostátní linku Finairu do Rovaniemi.
Čekání na přestupu asi 2 hodiny, ale docela to uteklo. Obě letadla vcelku plná.
Finair není zatím žádná bezúdržbová nízkonákladová šitka, takže včetně
stravování a veškerého servisu. Jen aby jim to vydrželo! Ve Finsku je čas
posunutý o jednu hodinu (dopředu) takže z prvního dne vlastně jednu hodinu
ztrácíme, ale nevadí, protože jí zase časem dostaneme zpátky. Obě letadla
standardní A320 s LCD obrazovkami, kde se promítají údaje o letu a pří startu a
přistání dokonce záběry z kamery umístěné někde ve špičce. Myslím, že dole jsem
zahlédl Ústí nad Labem a Hřensko a pak už nevím. Na letišti v Rovaniemi již
čekal autobus (moderní SETRA), průvodce Michal a 2 řidiči (Karel+Karel, ale
jeden z nich byla řidička - takže Karla?) a tak jen krátký přesun do hotelu v
centru města. Krátká procházka po okolí s průvodcem a pak další samostatně
večer. Není třeba spěchat protože v těchto oblastech se již v noci v létě příliš
nesetmí. V blízkosti řeka Kemi a 2 mosty a tak okruh přes ně. Už trochu žrali
komáři - prokletí těchto oblastí, ale zatím se to dalo snést, pouze to chce se
stále pohybovat a nevysedávat na jednom místě. U řeky kluci chytali ryby (docela
braly) a ubíjeli je kladivem. O půlnoci do postele, venku je stále světlo a k
ránu venku řvali nějací opilci. Hotel jak jinak docela luxusní. Měli jsme
polopenzi tak bez starosti o obživu.
2.den,15.7.2008 Rovaniemi-Sodankyla-Tankavara-Saariselka
Po snídani krátký přejezd (prakticky jen několik set metrů) do Arktického muzea.
Prohlídka muzea, po té přejezd do vesnice Santa Klause na severním polárním
kruhu. Je to asi 20 minut autobusem, vesnice (spíš bych řekl lunapark) je poblíž
letiště a tak je zde občas dost velký hluk. Celá vesnice možná v zimě působí
malebně (sníh, rolničky, rozesmáté tváře dětí) ale takhle v létě to vypadá jako
dokonalý kýč. Slunce svítí, docela hic, všechno se zelená a do toho neustále
vyhrávají vánoční melodie. Obrovské parkoviště a plno prodejen a stánků. Po
zastávce pokračujeme dál na sever - po hlavní silnici a zastavujme v městečku
Sodankyla na prohlídku dřevěného kostelíka. Vedle je hřbitov, standardní
skandinávský, takže náhrobky jsou volně rozesety v trávě mezi stromy a poblíž je
další kostel. Modernější, již zděný. Na další cestě návštěva zlatokopecké osady
Tankavara. Prý zde zlato skutečně bylo (a ještě je) ale dnes se jedná spíše o
zábavu pro turisty a místo dovolené místních nadšenců. Ve skanzenu je i krátká
železniční trať, budovy hostince a vězení a další součásti divokého západu.
Zajímavostí je domek postavený celý z prázdných pivních láhví. Bohužel zde
komáři již nepokrytě žrali. Dále přejezd do osady Saariselka a ubytování v
hotelu (stejném jako loni). Toto městečko je zimním střediskem, na okolní kopce
vede řada vleků. Teď v létě se zde bouřlivě budovalo - stavěla se nová silnice a
nové hotely. Po večeři vystupujeme na blízký kopec, kde jsme loni sledovali
stádo sobů, letos jsme na kopci žádné soby nepotkali, pouze velké množství
turistů. Loni jsme zde byli koncem srpna, letos jsme zde o měsíc dříve a ten
rozdíl je obrovsky znát. Loni již v noci panovala prakticky tma, letos zde svítí
slunce do pozdních nočních hodin (a prakticky až do rána). Stádo sobů nakonec
objevujeme přímo u hotelu. Zvířata zmožená vedrem se povalují kolem a nejeví
prakticky žádné známky strachu. Spát jdeme po půlnoci a to se nám v budoucnu
stává prakticky standardem. Údajně tak žijí i místní, v létě využívají každé
chvilky slunce a dobu spánku omezují na minimum.
3.den,16.7.2008 Inari-Karasjok-Nordkap
Po snídani odjezd dále na sever, po hlavní a vlastně jediné silnici v těchto
končinách. Zastávka v městečku Inari u stejnojmenného jezera a návštěva
laponského muzea. Hydroplán, kterým jsme loni absolvovali vyhlídkový let tu
stále parkuje. Počasí se trochu pokazilo, je docela teplo ale střídavě prší. V
muzeu jsou zrekonstruovány dřevěné lidové stavby i modely pravěkých obydlí.
Komáři dost žerou. Poté dále po silnici, silnice se stáčí k severozápadu a po
čase překonáváme hranice do Norska. Vracíme si hodinky zpět na původní čas a
získáváme ztracenou hodinu. Žádná kontrola a zastavujeme v městečku Karasjok,
které by mělo být centrem tohoto kraje. Krátká prohlídka městečka, ale k vidění
toho tu z oblasti architektury příliš není. Vůbec zde na severu stavebních
památek je poskrovnu. Stavělo se prakticky pouze ze dřeva a tyto stavby dříve
nebo později podlehly požáru. V Norsku byla navíc řada měst zničena za druhé
světové války. Krajina se mění, prakticky již nejsou k vidění vzrostlé stromy
ale pouze zakrslé břízky a olše. Pak pokračujeme již podél pobřeží k podmořskému
tunelu skoro 7km dlouhému, který spojuje ostrov Mageroya s pevninou. Tunel je
placený, nejprve se jede asi 3 km z kopce a pak zase 3 km do kopce. Uprostřed je
nad námi 200 m hluboká mořská masa. Raději nepřemýšlím o eventuálním závalu.
Ponurý vzhled tunelů je zde na severu často zdůrazněn pouze hrubě opracovanými
stěnami, protože skála je zde většinou tak pevná, že není třeba dodatečná
betonáž. Nové velké silniční stavby (tunely, mosty) jsou v Norsku občas placeny
aby se vrátily prostředky vynaložené na jejich stavbu. Po splacení je pak mýto
zrušeno a jezdí se již zdarma - a prý to tak skutečně funguje. Hotel je na
samotě a poměrně skromného provedení. Ubytujeme se a večeříme a na noc je v
plánu sledování půlnočního slunce na severním mysu - Nordkapu. Před tím se jdeme
ještě podívat k moři, břeh je celý zavalený páchnoucími řasami. Odjezd z hotelu
bude v 22:00 a bude-li pěkné počasí, zažijeme fenomén půlnočního slunce. Návrat
bude v 0:30. Na silnici okolo hotelu s přibývajícím časem houstne provoz -
autobusy, osobní auta a dokonce velké množství cyklistů - a všichni míří na
sever. V 22:00 vyrážíme i my a asi v 22:30 jsme na konci. Obrovské parkoviště
plné aut a autobusů a stále přijíždějí další. Platí se zde poplatek za vjezd.
Vše je umístěno na útesu asi 600 m nad mořskou hladinou. Na konci útesu je ona
známá železná plastika zeměkoule a u ní velká tlačenice návštěvníků. Na chvíli
dokonce zasvitne slunce, bohužel to bylo pro tuto noc naposledy a počasí se
postupně zhoršuje. Nakonec je hustá mlha a leje jako z konve. Návštěvníci
hledají úkryt v návštěvnickém centru, které je vybudováno poblíž. Obrovská
budova s obchody a restaurací a dokonce s poštovní přepážkou. Dcera si kupuje
certifikát o návštěvě Nordkapu a další pak dostáváme všichni od průvodce jako
pozornost CK. Občas někdo vyběhne do deště aby se pokusil vyfotit se sám na
Nordkapu, ale brzo je zpátky pod střechou. Je zde i řada cyklistů, někteří
vypadají, že skutečně přijeli z daleka. V 0:30 vyrážíme zpátky k hotelu a v 1:00
jsme v posteli. Venku je stále bílé šero a prší. Na jediné silnici je strašný
provoz a jedeme prakticky v koloně.
4.den,17.7.2008 Nordkap-Alta-Tromso
Snídaně v 9:00 a odjezd v 10:00. Počasí se začíná lepšit, občas zasvitne slunce.
Na silnici opět docela provoz, ale opačným směrem. Teď ráno směřuje veškerá
doprava na jih. Znovu poplatek a průjezd tunelem pod mořskou hladinou. Dále do
města Alta, zastávka u muzea skalních kreseb. Vedle budovy muzea jsou 2 okruhy
dřevěných chodníčků okolo skalních ploch s pravěkými skalními kresbami. Okruhy
mají několik kilometrů a chceme je stihnout oba, tak musíme volit svižnou chůzi.
Počasí se již výrazně vylepšilo, občas svítí slunce, občas přeháňka. Dále pak
pokračujeme po silnici směrem do Tromso. Cestou absolvujeme 2 krátké trajekty,
cca 45 + 30 minut. Do hotelu v Tromso přijíždíme až večer v 21:00 a hned jdeme
na večeři. Po večeři ještě procházka po městě. Je zde docela živé letiště. Vůbec
všechna jen trochu větší města v Norsku mají svá letiště a letecká doprava je
zde velmi hustá. Pro piloty musí být létání zde docela náročné (česky bychom
řekli čelenž!), letiště jsou většinou utopena mezi vysokými kopci někde na břehu
vody a tak místa k manévrování moc není. Jdeme spát okolo půlnoci a venku je
modré nebe bez jediného mráčku.
5.den,18.7.2008 Tromso-Narvik-Vesterály-Lofoty-Kabelvag
Odjezd z hotelu po snídani v 9:00. Zastávka na břehu zálivu u Laponců (sámů),
kteří zde na severu Norska na mnoha místech mají stánky a prodávají různé
domorodé produkty - sobí kůže a parohy, knížky, kalendáře, pohledy, chlazenou
fantu a podobně. Opodál se pase malé stádo sobů, turisté se k nim vrhají a
fotografují je a vyplaší celé stádečko, které prchá přes silnici kousek před
projíždějícím kamionem. Dále pokračujeme do Narviku, města známého hlavně jako
překladiště švédské železné rudy z železnice na lodě a také díky německé bitevní
lodi Tirpitz, která zde za druhé světové války kotvila. Na kopec nad městem vede
kabinková lanovka a prý jsou z vrcholku vidět Lofoty. Několik kolegů se tedy
vydává na dolní stanici lanovky a skutečně se jim podaří vyjet až na vrchol -
bohužel lanovka jezdí pouze jednou za čas a tak při návratu způsobí určité
zpoždění. My se jen procházíme po městě. Dále vede cesta již na souostroví
Vesterály a Lofoty - suchou nohou, protože jsou již všude postaveny mosty. Po
cestě je několik fotozastávek na zajímavých místech. Počasí se již překonává -
svítí slunce a i 300 km nad polárním kruhem je docela teplo. Projíždíme po
ostrovech směrem na jih a na Lofotech v městečku Kabelvag končíme v menším
dřevěném hotelu, na místní poměry docela starobylém. Po večeři procházka po
okolí, je hezky, ale začíná se dělat docela chladno. Teploměr na hotelu večer
ukazoval 10 stupňů nad nulou. Stále je v noci světlo a spát jdeme až po půlnoci.
6.den,19.7.2008 Lofoty
Tento den trávíme celý na Lofotech, na večer je v plánu lodní výlet do úzkého
Trollího fjordu. Ráno zapršelo, ale pak už je celý den hezky. Po snídani nás
autobus sveze do vedlejšího městečka Svolvaer kde je čas na prohlídku. Také zde
už je starý přístav skoro celý přeměněn na hotelový komplex - ale zvenku to
prakticky není poznat. Potom autobusem zpět do Kabelvagu do vodního parku. Zde
různá akvária s místní mořskou faunou, atrakcí je krmení vyder a tuleňů. Potom
pěšky do hotelu, nákup, odpočinek a potom opět ven na pobřeží. Večeře v 17:00 a
v 19:00 sraz v přístavu. Přijíždí menší loď, nastupujeme a vyrážíme na plavbu
podél pobřeží. Na palubě je pekelná zima, ale asi to tu znají, tak je možno
nafasovat deku a v podpalubí je zatopeno. Součástí plavby je i horká polévka,
káva, čaj a sušenky. Loď doprovází hejno velkých mořských racků a zobou
prakticky z ruky. Potkáváme i mořského orla který je zvyklý, že mu loď vozí rybu
na přilepšenou. Na konci Trollfjordu je malá vodní elektrárna a nahoře na
vrcholcích (jako ostatně zde všude) k vidění zasněžené plochy. Při zpáteční
cestě jsme měli trochu zpoždění a tak kapitán dal plný plyn a z poklidného
parníčku se stal téměř závodní motorový člun. Z výfuku místo vody začala
vycházet pára, někteří cestující trochu znervózněli, ale asi to tak mělo být. I
tato malá loď byla vybavena GPS a cestu bylo možno sledovat na velkém 17ti
palcovém LCD monitoru. Vzhledem k velkému množství různých skalisek se určitě
jedná o velmi užitečnou věc. Do postele jsme se tak dostali opět až po půlnoci.
7.den,20.7.2008 Lofoty-Nusfjord-Bodo-Mo I Rana
V 9:00 odjezd z hotelu na jižní konec souostroví. Modré nebe a krásné počasí. Po
cestě děláme 2 zastávky v malé rybářské vesničce a ve Nusfjordu. Ten je snad i
na seznamu Unesco. Ve 14:00 nám odjíždí trajekt na pevninu. Dokud stojíme v
přístavu, je na horní palubě krásně teplo a většina cestujících se opaluje.
Sotva však loď vypluje, ozve se ledový vítr a lidé se opět rádi oblékají. Přece
jen jsme hodně na severu. Trajekt měl při odjezdu asi půl hodiny zpoždění a tak
na pevnině v městě Bodo přistáváme až v 18:45. Následuje přejezd do města Mo I
Rana. Cestou jedeme podél železniční trati postavené za druhé světové války a
projíždíme přírodním parkem Solné hory. Také podruhé a naposledy křížíme polární
kruh - ten norský je mnohem skromnější, ale návštěvnické centrum je tu také. Do
města Mo I Rana přijíždíme až pozdě večer, okolo 22:00. Hotel je v centru města,
starší ale zrekonstruovaný a po večeři jdeme hned spát. Také už je docela tma,
kdeže jsou ty bílé noci výše na severu.
8.den,21.7.2008 Mo I Rana-Trondheim
Standardně v 9:00 odjezd směrem na jih. Dnešním cílem je Trondheim a čeká nás
asi 500km. K ujetým vzdálenostem. Denní dávky se pohybovaly v rozmezí cca
250-500 km, což se zase nezdá tak mnoho. Silnice jsou v Norsku perfektní, ale
přece jen užší a samá zatáčka a tak rychlostní průměr není příliš vysoký a 500km
je asi tak rozumné maximum, které se dá za den ujet. Dle závěrečného vyjádření
řidičů s námi autobus najezdil skoro 5000 km. Je trochu oblačno ale horko.
Cestou děláme několik zastávek, v horském sedle Korgen, pod vodopády a také u
dalších skalních rytin - ty jsou mnohem méně známé a také méně fotogenické.
Vstupné je 10NOK a hází se samostatně do pokladničky, ale průvodce nám sjednal
skupinovou slevu a zaplatil přímo v přilehlém obchodě, který k objektu patří.
Vůbec víra v poctivost lidí se táhne celou Skandinávií a dobrovolné placení do
různých kasiček je zde velmi běžné. Zde je také východiště několika turistických
cest, tak jednu zkoušíme. Je to něco úplně jiného než v Čechách. Značení
prakticky žádné, pouze vyšlapaná pěšinka, část vedla bažinou a pak se naopak
šplhalo do kopce. Z časových důvodů jsme se museli brzo vrátit. Hotel v
Trondheimu je na předměstí v nákupním centru a tak kromě nakupování není po
večeři ani moc kam jít. Jedná se o hypermoderní černou věž a pokoj máme ve
12.patře. Brzo se dělá tma, tak si kupuji 3 plechovky piva a jdeme spát.
9.den,22.7.2008 Trondheim-Dombas-Bjorli
Odjezd z hotelu v 8:30 nejprve do centra Trondheimu. Nejprve procházka starým
městem s průvodcem, pak samostatně. Prohlídka katedrály Nidaros - konečně
pořádná kamenná stavba. Uvnitř však nelze fotografovat a na prostranství před
katedrálou se staví obrovské podium pro jakýsi koncert, který se zde má
zanedlouho konat, takže ani z venku nelze moc fotografovat. Nidaros je původní
název Trondheimu a také jméno řeky, která tudy protéká. Na břehu řeky jsou
původní dřevěné obchodní domky a starý dřevěný most. Ve 12:00 odjíždíme směr
Dombas (Norský, nikoliv ten v Rusku). To je sice hlavní silniční a železniční
křižovatka, ale mimo malého kostelíka žádné stavební zajímavosti. Předtím nás
autobus vysadí v drsné přírodě a my absolvujeme dvouhodinový přechod hřebene
(prakticky spíše tříhodinový) po části královské cesty, která v délce přes 200km
spojuje Trondheim a Oslo. Na konci pochodu mineme hypermoderní betonový kostelík
a agroturistickou farmu - koně, osli, králíci, pižmoni (to je taková chlupatá
kráva) a podobně. Po zastávce v Dombasu pokračujeme směrem Bjorli. Cestou
zastávka u lososích peřejí, lososů z vody vyskakuje plno a vyfotit je není žádná
legrace. Bjorli je horské středisko dost podobné finské Saariselce. Večeře
tentokrát není formou švédského stolu ale servírovaná a to značně pomalu, ale
nakonec jsme se dočkali. Po večeři je krátká schůze účastníků zájezdu a debatuje
se o možné změně programu předposlední den - změna je nakonec zamítnuta a pojede
se podle původního značně časově napjatého plánu. Pak se ještě jdeme podívat k
místnímu vodopádu. Je pěkný, ale takový nebo podobný je zde na každé druhé
stráni a dost zase žerou komáři. Tak do hotelu a spát.
10.den,23.7.2008 Bjorli-stěna Trollů-cesta Trollů-Linge-Eisdal-Geiranger-Stryn
V 8:30 odjezd z Bjorli po snídani. První zastávka je již po několika kilometrech
u peřejí. V 70.letech se tu utopil německý kajakář Schumacher a má tu pomníček.
Buduje se zde mega betonové vyhlídkové středisko. Další zastávka je pod
pověstnou stěnou trollů. S výškou 1000m je nejvyšší kolmou stěnou v Evropě (asi
jako 3 Eiffelovky). V údolí kterým projíždíme se na mnoha místech pěstují jahody
a současně i prodávají a přitom nahoře na kopcích leží sníh. Před městečkem
Andaslnes odbočujeme na pověstnou cestu Trollů, zde si autobus určitě přijde na
své. Jedná se o 11 vratných zatáček a stoupání do výšky asi 800m. Silnice již
byla zmodernizována a tak je průjezdná i pro velké autobusy. Nejprve zastavujeme
na parkovišti dole a fotografujeme se u značky "Pozor na Trolly", pak na malém
parkovišti zhruba uprostřed stoupání a nakonec úplně nahoře, kde se také buduje
nové návštěvnické středisko. Potkáváme i několik českých autobusů. Tato oblast
je určitě turistickým středem Norska. Dále pak pokračujeme cestou trollů, úzká
silnice zvlněnou krajinou. Jeden krátký trajekt Linge - Eidal a znovu stoupání
do hor. Jedeme cestou orlů do známého Geiranger fjordu. Z parkoviště nad fjordem
je vidět známý vodopád Sedm sester a dole ve fjordu kotví několik velkých
zaoceánských výletních lodí. Počasí se docela překonává. Sjíždíme dolů a zde je
asi hodinová přestávka. Městečko je velmi malé a přeplněné turisty a autobusy.
Turisté ze zámořských lodí zde mají autobusový výlet k ledovci a jak jsme se
dozvěděli, mají nasmlouváno asi 60 autobusů, tak je tu pěkná tlačenice. Pak
následuje zase stoupání a z malého parkoviště ještě pohled zpět do Geiranger
fjordu. Vzhledem k tomu, že je stále hezky, čeká nás výjezd na 1500m vysokou
horu Dalsniba. Za výjezd se dole u budky platí a pak nás čeká docela
adrenalinová šotolinová silnice bez zábradlí. Nahoře je parkoviště a obchod.
Během naší zastávky se přižene mlha a začne padat déšť (snad i se sněhem) a tak
jsme ten den byli asi poslední, kdo si užili ještě pěknou vyhlídku. Po sjezdu
dolů následuje ještě zastávka u jezera a pak cesta do hotelu v městečku Stryn.
Po večeři procházka městečkem, nic mimořádného zde ale není (pominuli klid a
pořádek který u nás je tak vzácný).
11.den,24.7.2008 Stryn-Briksdal-Invik-Birkjelo-Fordo-Dragsvik-Voss-Bergen-Stor
Po snídani odjezd v 8:00 ze Strynu. Čeká nás náročný den a to se nakonec také
bezezbytku splnilo. Nejprve přejezd pod ledovcový splaz Briksdal. Od parkoviště
je to ještě asi 40 min. pěšky k jezírku ve kterém splaz končí. Každý rok ledovec
ubývá a je to dobře vidět na tabulkách které vyznačují místa, kam ledovec v
minulosti dosahoval. Dokonce i na pohledech je ledovec výrazně větší než v
součanosti a tak je možné, že za několik let v tomto místě již žádný ledovec k
vidění nebude. Cestou zpátky již míjíme davy turistů, které dorazily po nás a
situace na parkovišti připomíná známou počítačovou hru Sokoban - akorát tady se
hraje s autobusy. Vracíme se na hlavní silnici a ztrácíme asi hodinu v totální
zácpě. Ale lidé jsou zde zvyklí a nikdo se nerozčiluje. Invik, Birkjelo,
zastávka s vyhlídkou, sjezd směrem na Fordo, opět výjezd do hor a přejezd do
Dragsviku. Trajekt do Hela nám ujel před nosem. Další jede za hodinu, takže naše
zpoždění narůstá. Nakonec přijel, plavba trvala asi půl hodiny a následovalo
další stoupání do hor. Zastávka na parkovišti s kruhovou vyhlídkou, na
parkovišti žadoní ovce o pamlsky. Je vidět že jsou na turisty zvyklé a klidně by
vlezly až do autobusu což se samozřejmě nelíbí řidičům. Pak sjezd do Voss a po
hlavní směrem na Bergen. Po cestě ještě krátká zastávka u vodopádu Dvě sestry.
Hotel není přímo v Bergenu ale až na ostrůvku Stor za Bergenem. Řidiči se snaží
pomocí GPS jet zkratkou a Bergenu se vyhnout, končíme však v úzké zatáčce, kde
autobus skutečně nemůže. Je třeba kus odcouvat, otočit se a pokorně se vrátit na
hlavní. Okolo stojící Norové s tím nemají žádný problém, snaží se nám pomáhat,
zato atmosféra v autobusu je dost zjitřená a někteří turisté jsou dost
podráždění. Do hotelu dorážíme tak až okolo 23:00 a hned jdeme na večeři, která
je bohužel opět servírována, takže další zdržení. Čekání na moučník již vzdáváme
a jdeme raději na pokoj dojíst zásoby a spát. V noci je již plnohodnotná tma.
12.den,25.7.2008 Stor-Bergen-dánský Hanstholm
Odjezd je až v 9:30 a po krátkém přejezdu stavíme přímo v centru Bergenu u
starého přístavu. Je modré nebe a počasí slibuje pěkný hic - což se také vyplní.
Bergen je pověstný tím, že je tu ročně 300 deštivých dnů. My tu zatím byli
dvakrát a pokaždé svítilo slunce a bylo horko. Řidič autobusu tu je asi pošesté
a zatím prý pokaždé zažil déšť. Tak nevím zda nemluvíme oba o nějakém jiném
městě. Krátká procházka městem s průvodcem a výjezd lanovkou na kopec nad
městem. Pak už každý samostatně a sraz u autobusu je až v 16:00 takže času
dostatek. Před odjezdem ještě nakupujeme něco potravin v samoobsluze. V autobusu
je sraz s průvodcem, protože je přístav nedaleko, odbavení je již vyřízeno a kdo
má zájem, může si přikoupit večeři a snídani na lodi (tuším že 26+11 Euro).
Přejíždíme do přístavu a jdeme do odbavovací haly. Hala je poloprázdná, protože
naprostá většina lidí cestuje autem a s tím i najíždějí na palubu. Loď je
standardní velký dánský trajekt. Po nalodění se ubytujeme a jdeme se kochat na
palubu. Po večeři jdeme navštívit lodní freetax obchod, davy lidí nakupují
zejména alkohol. Jak se loď při plavbě chvěje regály s lahvemi tak slastně
cinkají! A pak spát, naše kabina je na palubě 5, takže poměrně vysoko, ale
okénko nemáme (zato lepší šanci na záchranu v případě ztroskotání). Připlout do
Dánska bychom měli druhý den ráno v 10:00 takže času je dostatek.
13.den,26.7.2008 Hanstholm-Hamburg-Praha
7:00 snídaně a v 10:00 přistáváme. Je vidět, že Dánsko je úplná rovina a jsou
vidět hlavně větrné elektrárny. Většina cestujících opouští loď v autech a tak
celkem volně vystupujeme a autobus na nás již čeká. Pokud by šlo vše dobře, měli
bychom být pozdě večer v Praze. Bohužel doprava hladce nejede a tak brzy po
najetí na dálnici se dostáváme již v Dánsku do první zácpy a několik menších
cestou ještě dále absolvujeme. Do Prahy přijíždíme tak až okolo 1:30 v neděli
ráno. Vystupujeme, vykládáme kufry a protože opodál stojí taxi hned nastupujeme
a odjíždíme. Tak rychle, že jsme se pořádně nestačili ani s nikým rozloučit.
Praha je prázdná a tak jsme před druhou již doma a po druhé již v posteli.
O+O (kvesčny a ansvéry)
1)Jak je to ve Skandinávii s cyklistikou?
Asi by bylo nošením dříví do lesa popisovat situaci. Cyklista je rovnocenným
účastníkem provozu, často možná spíše zvýhodněným a nikdo s tím nemá žádný
problém. Řidiči nikam nespěchají a silnice jsou poloprázdné. Kvalita
nesrovnatelná, sice plno zatáček, ale asfalt hladký bez děr. Bylo vidět plno
dálkových cyklistů a na Nordkapu byla docela cyklistická tlačenice. Zvláštním
zvykem je zde pravděpodobně házení kol do vody - ať už moře nebo jezera.
Prakticky pod každým mostem, přes který jsme šli, bylo ve vodě vidět nějaké
utopené kolo. Voda je zde křišťálově čistá, tak nemohlo být mýlky (příště si
vezmu lanko s háčkem a něco si vylovíme). Jinak tu nikdo nic neodhazuje, v
příkopech žádné papíry a láhve. Jen ta kola ve vodě. Zvláštní.
2)A počasí?
V létě je tu nádherně. Sice dost prší, ale dá se to vydržet. Počasí se rychle
mění, a tak když zrovna prší je jedna jistota - za chvíli se to změní a třeba
bude hezky. Bohužel tato letní pohoda tu trvá krátce - jen 2 měsíce cca od půli
června do půli srpna. PS: Dodatečně musím upřesnit. V době kdy
píši tyto řádky mám za sebe ještě několik cyklo cest - i na sever - a musím
konstatovat, že asi jinak vypadá počasí přes okénko autobusu a jinak na živo. V
srpnu jsem ve Švédsku dost mokl a představa sušení mokrých věcí v mokrém stanu
je něco úplně jiného než vyhlídka hotelu s teplou sprchou. Ale počasí bylo asi
tak pořád podobné - to je ten rozdílný úhel pohledu.
3)Ceny?
Ve Skandinávii je draho. Kursy Norské,Švédské a Dánské koruny jsou dost podobné
a ceny nominálně vypadají jako u nás. Pouze je třeba vše násobit třikrát. Takže
spočítané je to dobře, falíruje jen to násobení. I když zase na druhou stranu je
třeba přiznat, že např. cena benzínu je zde zcela srovnatelná s českem, a to
místní nadávají, jak ho mají drahý.
4)Autobus
První zájezd odvezl z Čech a vysadil ve Finsku na letadlo, nás zde naopak nabral
a odvezl do Čech. Jediným problémem bylo, že nám už asi v polovině došly nápoje,
i tak je ovšem obdivuhodné, co se do autobusu vejde. Technický problém žádný,
všude projel, všechno vyjel. S námi najezdil prý asi 5000 km.
5)Polární kruh.
Při překonání polárního kruhu (severního) nás napadlo, jak je to vlastně s
jižním polárním kruhem. Logicky by na něm měly panovat obdobné poměry, jako na
severním, ale nikdy jsem o něm neslyšel. K mapě jsem se dostal až po návratu a
tak mohu informovat až nyní. Jižní polární kruh samozřejmě existuje a dějí se na
něm obdobné věci jako na severním, ale je pro turisty prakticky nedostupný.
Většinou vede mořem, pouze malý úsek Antarktidou a podnebí tomu odpovídá. Takže
žádní turisté v kraťasech a vlastně žádní turisté. Jinak tam nic zvláštního není
- je to jen myšlená čára na zemi a vše ostatní tam vybudovali lidé. Překročili
jsme ho dvakrát - jednou ve Finsku ve vesničce Santa Klause u Rovaniemi a to je
podle mne odstrašující příklad, co se dá vybudovat na zelené louce. Po druhé cestou na jih v
Norsku a tento polární kruh je mnohem skromnější a tím také sympatičtější.
6)Nordkap
Zase taková turistická vymyšlenost. Nejsevernější výběžek je na ostrově, tak je
vlastně sporné, zda se jedná ještě o pevninu. A navíc prý podle přesných měření
je nejsevernější bod o několik kilometrů vedle, ale dnes už není možné celé
zařízení stěhovat. Svět chce být klamán. Tak můžu říci - byl jsem tam! Ale že by
tam bylo něco extra - když to srovnám s tím výletem na Karlštejn..... Dříve se
jezdilo trajektem, dnes už vede na ostrov podmořský tunel - nejprve 3 km z
kopce, pak 200m hluboko pod mořskou hladinou a pak zase 3 km do kopce. Neviděl
jsem značku zákaz vjezdu cyklistů a ani nevím, jak jinak se tam dostat - ale
tohle na kole nemusí být žádná legrace na psychiku.