Střípky z cest
Skoro se může zdát že (naše Vaše) Dokola už usnulo zimním spánkem, ale není tomu tak. Pořád se něco děje, až pomalu není čas publikovat. Snad takový pelmel z celé sezony.
Z jara mi začalo něco občas chroustat v zadním náboji, resp. v ořechu. Do opravy se mi moc nechtělo, je to taková piplačka, po rozebrání se vysype asi 50 miniaturních kuliček o průměru asi 3 mm, jinak to myslím rozebrat nejde, naskládat zpátky to jde, mám to už vyzkoušené, ale je to piplačka. Asi 3 měsíce jsem s tím jezdil, ale bylo to nepříjemné, občas jsem to prolil olejem ale protože jsem se chystal na cyklodovolenou, bylo třeba kolo opravit.Tak jsem do toho jednou večer šel, příčina byla triviální, jedna západka (jsou tam dvě a v cyklistické hantýrce se jmenují praporky, kovové destičky asi 3x3 mm) byla prasklá, na dva kusy, a občas se lehce zadírala. Výměna byla chvilkou okamžiku, použil jsem ze starého náboje a i složení se mi povedlo celkem rychle. Později jsem se začal zamýšlet nad tou závadou a docela mi hlavou probleskly i katastrofcké scénáře. Zlomek praporku by se mohl skutečně napevno vzpříčit v ořechu a stát se to někde ve sjezdu při 50km/hod. tak by následky mohly být zajímavé. Z kola by se okamžitě stal furtošlap což by pravděpodobně urvalo přehazovačku, ta by mohla vlétnout do drátů a zablokovat zadní kolo a tak dále a tak dále. Tady mne napadla analogie s populárnímy leteckým katastrofami, kde vždy ukazují jak komise na poli pečlivě sesbírá všechny kousky stroje a posádky, pak to někde v hale pod střechou rok skládají a zkoumají a pak v televizi ukážou nějaký nicotný kousek kovu jako zbytek součástky která selhala a způsobila katastrofu. Tak po mně by možná našli prasklý praporek v ořechu. No - nestalo se a kolo už zase jezdí na 100 procent.
Část léta jsem strávil na úplném severu (tedy ve Šluknovském výběžku), ani tady o zážitky nebyla nouze. Zažili jsme tu tu velkou železniční katastrofu, kterou jsme dokonce slyšeli na vlastní uši, taková to byla pecka.
Na běžné pojížďky používám skládací kolo, popisované na jiném místě, ale opět mohu jen pochválit. Občas si docela máklo, níže vedenou fotku jsem nazval skládačka-cargo, ale bylo mi (oprávněně) vytčeno, že nosič je prázdný a že by toho skládačka odvezla ještě mnohem více.
Po letech se mi zase podařilo abslovovat trasu Šluknov-Praha po vlastní ose. Dle mapy jsem trasu trochu upravil a tak jsem se tentokrát vyhnul Rumburku a ušetřil pár kilometrů, a roviny před Roudnicí objel po cyklostezce na břehu Labe, a tady jsem si zase pár kilomtrů přidal. První část i přes značné kopce ubíhala v pohodě ale roviny v okolí Roudnice mne úplně zdevastovaly. Silný vytrvalý protivítr způsobil, že jsem se místo očekávaných i 30km/hod. ploužil sotva desítkou. Naštěstí u Prahy zase vítr ustal a tak jsem dojel za standardních 10 hodin (včetně občerstvovacích zastávek).
Jak jsem již konstatoval kolo v Chorvatsku letos oslavilo 46 000 km a to tak rychle, že jsem nestačil ani zaznamenat. Ale čas běží dál a tak kolo již absolvovalo i 47 000 km, tentokrát poměrně obyčejně u Berounky a má našlápnuto na 48 000 km.
Podzim již začal, o tom není pochybnost a tak snad jedna podzimní alej.
A co dodat závěrem? Doufejme, že letošní zima bude stejně mírná jako ta loňská, kdo chce lyžovat nechť jede na hory nebo se přestěhuje do Skandinávie (když řekne že je ze Sýrie tak žádný problém) ale tady ve středních Čechách se bez sněhu docela obejdeme. Také už prý přiletěli havrani, už také migrují, hlavně aby na jaře zas odletěli.