Finsko

16.8.-26.8.2007
Nejprve co praví katalog Firo tour

1.den-ranní odjezd busem z Čech přes Německo do Sassnitz,večerní trajekt do Treleborgu.
2.den-noční přejezd do Stockholmu,prohlídka města(radniční věž,královský palác,staré město),večer na trajekt do finského Turku
3.den-příplutí do Turku,přejezd do Helsinek,prohlídka města(Sibeliův monument,skalní kostel,olympijský stadion,sídliště Tapiola,Uspenská katedrála,dom),ubytování
4.den-přejezd směr severovýchod jezerní krajinou,esker Punkaharju,Savonlina s vodním hradem,dřevěný kostel Kerimaku,skalní vyhlídka Koli,dvorec Bomba
5.den-pokračování cestou na sever,oblast Kuusamo,osada Luosto,
6.den-přes osadu Sariselka až pod jezero Inari,ubytování v Sariselce
7.den-přejezd do Rovaniemi,překročení polárního kruhu,vesnice Santa Caluse,arktické muzeum,ZOO v Ranua,čokoláda Fazer,nocleh v Oulu
8.den-prohlídka Oulu,botanická zahrada,přes osadu Kokkola do Jyvaskyla,nocleh
9.den-přejezd do Turku jezerní plošinou,hrad v Turku,nalodění na trajekt
10.den-přistání v Stockholmu,zastávka u haly Globen,přejezd do Trelebogu,večerní trajekt do Sassnitz
11.den-přejezd Německa,návrat do Čech

Tolik v kostce asi katalog.
Realita trochu podrobněji byla následující

1.den,16.8. - 10:00 odjezd z Prahy, Dejvic, pouze 24 účastníků, ještě 9 nabereme ve Stockholmu. Část turistů a průvodce jsou ze Slovenska a tak mají již kus cesty za sebou. Cesta docela rychle ubíhá, před hranicemi nás překvapuje nový úsek dálnice. Poslední zastávka před hranicemi u pumpy a nákup baget na cestu. Cesta přes Německo nuda-nuda šeď-šeď protože se jede rovinou stále po dálnici, která se vyhýbá všem městům a tak je celou dobu vidět pouze zelená stěna stromů a větrné elektrárny. Příjezd do Sassnitz asi v 19:00, trajekt odjíždí v 22:15. Před odplutím se otvírá samoobsluha v přístavu (v asi bezcelní zóně) a davy všech turistů se vrhají na nákup. Většinou kupují alkohol na kartony. Pro jistotu také kupujeme nějakou finskou vodku - co kdyby už nebylo kde. Cesta lodí je krátká, asi jen 3,5 hodiny a po půlnoci jsme v Treleborgu.

2.den,17.8. - Ještě v noci nastupujeme do autobusu a vyrážíme směr Stockholm. Pospáváme a budíme se až na odpočívadle brzo ráno u jezera Vattern. Okolo 10:00 v hotelu na předměstí Stockholmu nabíráme zbytek výpravy. 9 kolegů sem předchozí večer dorazilo letecky z Prahy a v hotelu strávili jednu noc. Před hotelem je hudebně světelná vodní fontána, nevím, zda jí pustili kvůli nám nebo takhle bublala a svítila celou noc. Následuje prohlídka Stockholmu, částečně z autobusu a částečně pěšky. Prohlídka muzea Vasa s restaurovaným vrakem královské lodi, která se potopila krátce po spuštění na vodu a byla vylovena až po 300 letech. Prohlídka starého města a pokus o výstup na radniční věž. Musí se ale bohužel vystát velká fronta, protože kapacita věže je omezená a když se už máme dostat na řadu, vypukne v objektu požární poplach a věž je pro turisty uzavřena. Když už ztrácíme naději, věž je znovu otevřena a nakonec se dostáváme na vrchol. Pěkná vyhlídka, jako ostatně ze všech vyvýšenin, protože tato oblast severu je obrovská placka. V 18:00 jedeme do přístavu, loď do Finska vyplouvá v 20:15. Ihned po nalodění jdeme na večeři, která pro nás byla příjemným překvapením, protože jsme s ní nepočítali. Je formou švédského stolu (jak jinak taky ve Švédsku) včetně alkoholových nápojů vína a piva. Když se dostaneme po večeři na palubu je už bohužel dost tma. Naše kabina má číslo 2027 a je až pod nákladní palubou, odhadem tedy i pod vodní hladinou. V případě ztroskotání bychom tedy neměli šanci. Okno nahrazuje plakát na zdi. Ale je zde záchod i sprcha a vcelku je to docela útulné.

3.den,18.8. - Ve Finsku je čas posunutý o hodinu dopředu a tak jsme přesně nevěděli, kdy doplujeme. Nastavujeme si buzení 1 hodinu před přistáním na radiu, které je také součástí kabiny, ale budí nás manuálně nějaký zřízenec. Balíme a jdeme na snídani a v podpalubí již vypuká úklid kabin pro další cestující, protože loď se v přístavu jen otočí. Takže ani pořádně nestihneme kochat se plavbou mezi tisíci ostrůvky a přistáním v Turku. Je modré nebe a svítí slunce. Přejezd do Helsinek asi 150 km. Tam dorážíme asi v 10:30, v přístavu zastavujeme na WC za 1E a následuje autobusová prohlídka města. Narážíme na maratón a několik svateb. S tím se budeme setkávat celou dobu, seveřané si chtějí užít krátkého ale intenzivního léta a tak tu vše kypí životem do nočních hodin. Ve městě se pořádá velký maratón a se závodníky se budeme setkávat celý den, dokonce bude problém se vůbec autobusem z města dostat. Hotel je na předměstí města u jezera (jak jinak) a po večeři na procházce se poprvé setkáváme s komáry, ale jen tak lehce tak nám to nezpůsobuje žádný problém. Preventivně jsme sebou vezli i repelent, ale nemuseli jsme ho nakonec vůbec použít.

4.den,19.8. - Po snídani vyrážíme dále. Horko je již od rána, odjezd v 9:00. Průvodce nám dohodl buzení, to se již nedělá telefonem, ale televizí. Prostě se ráno televize na pokoji sama zapne a spustí a je třeba jí umlčet dálkovým ovládáním. Jedeme z Helsinek směr Kouvola, Lappeenranta a Savonlinna, kde je hotel ve středu města. Po cestě navštěvujeme vodopád bez vody, která je svedena do přehrady kousek u hranic s Ruskem, největší dřevěný kostel Kerimaki a vodní hrad Olavinlina (zde sice není svatba, ale koná se nějaká soukromá akce, takže jsme vpuštěni sice zdarma, ale jen na několik minut). Není to žádná velká škoda, protože takovéhle stavby jsou nejzajímavější trochu z odstupu. Po večeři ještě procházka po městě, je stále hezky a teplo.

5.den,20.8. - Po standardní snídani odjezd v 9:00. Nejprve po silnici kousek zpět na východ a pak již po hlavní směr Joensuu, Kajaani a Kuusamo, kde je další nocleh. Po cestě zastavujeme na vyhlídce na jezerní krajinu. Na vcelku nenápadný kopec vede dokonce lanovka typu Petřín. Na kopci je hotel a zimní středisko, v zimě se zde vesele sjezduje. Vede zde řada turistických cest na všechny strany, na ty ale nemáme čas. Značka varuje turisty před medvědy. Dále navštěvujeme skansen Bomba (jméno podle ruského zakladatele - mecenáše) poblíž Nurmes, který také slouží jako hotel. Všude okolo jsou jezera a lesy a počasí se stále překonává. Cestou autobusem již poprvé potkáváme soby, kteří se popásají různě v okolí silnice. Po večeři procházka po městě, houby rostou i na náměstí v příkopě (a žádné prašivky, ale kapitální křemenáče) a město je zcela liduprázdné. Také není divu, finů je asi 5 mil (0,5 ČR) a rozloha je přes 300tis km čtverečních (asi 5x ČR) a to hovoří za vše. Večeře v hotelu měla asi 4 varianty, stylově jsem si dal soba, ale nebylo to nic moc, prostě takový houževnatější guláš. V 23:00 je venku ještě pořád trochu vidět - polární kruh se blíží.

6.den,21.8. - Odjezd opět v 9:00. Další setkání se soby, je jich stále víc a již téměř každý má nějaký fotografický úlovek. I množství hub roste, obrovské klobouky jsou vidět i za jízdy z autobusu. Okolo 11:00 poprvé překračujeme severní polární kruh. Dcera si kupuje certifikát a fotografujeme zástavu Dokola - tak severně ještě nebyla. Pokračujeme dále na sever a stromy okolo silnice se postupně zmenšují a řídnou. Počasí se stále překonává, ráno bylo zataženo ale během dne je již opět modré nebe. Zastavujeme ve vesničce-skanzenu, kde se pořádají soutěže v rýžování zlata, ale teď je zde dokonale pusto a mrtvo. Nakonec dojíždíme až k jezeru Inari do stejnojmenného městečka. Je to náš nejsevernější dosažený bod. Pro zájemce je zde možnost absolvovat výlet hydroplánem nad jezero - létá se po čtyřech a zájem má skoro každý, takže zde trávíme skoro 3 hodiny, než se všichni vystřídají. Na slunci je krásně teplo, ale ve stínu již začíná být chladno. Inu drsný sever. Do hotelu se musíme kus vrátit a přijíždíme okolo 21:00. Někteří mají trochu problém odemknout klíčem pokoj, na rozdíl od ostatních hotelů zde ještě používají klíče a ne karty a klíče jsou nějaké vyběhané. Městečko je vlastně zimním střediskem pod menším kopcem, na kterém je řada sjezdovek. Po večeři děláme tedy pěší výstup na vrchol, je zde vysílač a hospoda (již zavřená) a přestože se pomalu blíží půlnoc , je stále docela vidět. Jsme zde osamoceni a potkáváme stádo asi 10 sobů. Celkem si nás nevšímají a poklidně se pasou. Tak to je ten pravý sever. Do hotelu se vracíme až po půlnoci, stále je trochu vidět a za chvíli asi začne zase svítat.

7.den,22.8. - Odjezd v 9:00 teď již zpátky na jih. Počasí ukazuje odvrácenou tvář a je strašná průtrž mračen. Naštěstí (vůbec na počasí jsme měli fantastické štěstí) než dojedeme k první zastávce se opět vyčasí a tak vycházka do rašeliniště je již za polojasného nebe. Vidíme první vážnou bouračku - kamion v lese, pravděpodobně řidič usnul za volantem. Ale v této rovné krajině to ani nemuselo skončit katastrofou, pouze kamion má od slabých stromků dost pocuchaný předek. Opět potkáváme stáda sobů a další nehodu - dodávka srazila soba a čeká na policii. Je zde za to pokuta údajně téměř 80 tis.Kč a protože jsem v civilizované zemi, nikdo po nehodě neujíždí. Nad Rovaniemi opět přejíždíme polární kruh - tentokrát ovšem již je to zcela komerční záležitost. Obrovský komplex, obchody, hospody, parkoviště a nedaleko je mezinárodní letiště. Je 15 stupňů nad nulou a do toho z reproduktorů halasí vánoční melodie. Hrozný kýč, ten první polární kruh na osamělém parkovišti se mi líbil mnohem víc. V Rovaniemi navštěvujeme arktické muzeum a promítání ve zdejším kinosále. Pak přejíždíme do ZOO v městečku Ranua, kde jsou chována zdejší zvířata - od různých sov až po losy a medvědy. ZOO je pěkně zakomponovaná v přírodě - prostě oplotili kus lesa a vybudovali dřevěné chodníky. Je zde i obchod čokoládovny Fazer, tak abychom neurazili něco nakupujeme. Hotel je v městě Oulu, kam přijíždíme v 20:15. Po večeři krátká procházka městem, hotel je přímo v centru.

8.den,23.8. - Po 9:00 odjezd nejprve jen kousek do botanické zahrady. Počasí opět jak jinak perfektní, vůbec se celý zájezd dal většinou absolvovat pouze v kraťasech a tričku. Botanická zahrada obsahuje přehled všeho možného od severských rostlin až po kaktusy ve skleníku. Prohlídka je zdarma. Dále cesta vedla po pobřeží na jih, ale moře prakticky nebylo vidět - rovina a lesy. Průvodce Fero dlouhé přejezdy vedle turistických informací oživoval vyprávěním vtipů, a nutno uznat, že to uměl. Cíl byl v městě Jyvaskyla, ale předtím jsme absolvovali šotolinovou zkratku. Povrch byl sice prašný, ale provoz žádný a cesta rovná tak to autobus bral možná tak osmdesátkou. Ztratit jsme se nemohli, protože autobus byl vybaven, jak je dnes asi již stadnard velikou GPS a ta nás po této šotolině vedla suveréně. Po cestě jsme míjeli obrovský sloup kouře - možná lesní požár, ale detaily nevíme. Zastávka poblíž osady Petajavesi a návštěva dřevěného kostelíka, který oslavil již 250 let. Při příjezdu do hotelu nás čekalo příjemné překvapení, hotel právě ten večer slavil nové otevření po rekonstrukci a tak v přízemí běžel raut se zábavným pořadem a vše bylo zdarma k dispozici i nám. Večer procházka po městě - všichni sportují ostošest jak je zde všude zvykem. Nakonec ještě zastávka na rautu v hotelu (zrovna nějací umělci hráli na pilu) a spánek.

9.den,24.8. - Standardní ráno, po 9:00 odjezd z hotelu směr Tampere, kde byla zastávka a prohlídka města na 3 hodiny, pak do Turku a v přístavu čekání na trajekt Isabella společnosti Viking Line. Ještě jsem stihli si prohlédnout hrad nedaleko přístavu. Po nalodění na trajekt okamžitě vyrážíme zkušeně do jídelny a žrací orgie se opakují. Po večeři ještě jdeme na palubu, ještě je trochu vidět a trajekt se pomalu sune mezi ostrůvky. Cestou zpět se čas opět posunuje o jednu hodinu zpět.

10.den,25.8. - Abychom něco stihli vidět, dáváme si budík na 3:00, ale venku je bohužel ještě tma jak v ranci. Tak to nějak překlepeme do snídaně, opět luxus a hodokvas. Po snídani již začíná svítit slunce a tak se konečně můžeme kochat plavbou. Průvodce navrhuje malou změnu programu, místo druhého trajektu, který odjíždí asi v 22:00 zkusit chytit dřívější v 17:25 a tak být v Praze již v neděli brzo ráno. Všichni s tím souhlasí a tak přejedeme rychle Stockholmu, kde v centru vysazujeme leteckou část našeho zájezdu. Nejprve ještě alespoň zpovzdálí prohlížíme halu Globe, údajně největší takovouto halu na světě. Letadlo kolegům odlétá až odpoledne a tak mají ještě skoro celý den na prohlídku města. My pokračujeme do Treleborgu, kam sice přijíždíme včas, ale dlouho není jasné, zda pro nás na lodi bude místo. Nakonec se místo našlo, i když byla loď docela naplněná. Asi 3,5 hodinový přejezd do Německa, kde jsme již potmě a pak noční přejezd do Čech.

11.den,26.8. - V Praze jsme skutečně již okolo 7:00 a tak nás čeká již jen přejezd metrem domů. Někteří kolegové ,včetně průvodce Fera jsou na tom hůře, protože budou pokračovat (jiným autobusem) ještě na Slovensko. Nechce se mi věřit, jak je metro v neděli brzo ráno nacpané a nechápu, kam ty lidi můžou jezdit.
 

Abychom nezapomněli,fotky a mapka.

Několik úvah závěrem
1)Zájezd nás příjemně překvapil, ať už programem, nebo průvodcem Ferem, který skutečně ve své funkci exceloval. Bylo vidět, že ho to baví a má pro to talent. Mimo to měl také novinářskou licenci a také novinářskou "drzost" která nám umožnila dostat se i do míst, kam není úplně snadné vstoupit. A když byl nějaký dlouhý nudný úsek, vyprávěl dobré vtipy.

2)Alkohol je ve Finsku jako i v ostatních severských zemích trochu problém. Ne v hotelu, ale v obchodech je k mání většinou pouze pivo a ostatní je nutno kupovat ve speciálních obchodech. My jsme byli zásobení z domova a pak z bezcelních obchodů na trajektech, které využívají i místní a tak si někteří na loď brali vozík-rudla, který si naložili kartony. Celkem se finům nedivím, léto bylo sice nádherné ale vyhlídka v podstatě devíti měsíců zimy je deprimující. Celkem lze říci, že se ve Finsku dost chlastá.

3)Hlavní silnice jsou perfektní asfaltové. Vedlejšky často šotolinové ale i ty byly široké s hladkým povrchem. A všechno se rychle modernizuje, ještě před několika lety byly některé úseky dlážděné. Občas jsme jeli po silnici skutečně ještě "teplé".

4)Počasí nás příjemně překvapilo. Téměř pořád slunce a modré nebe, protože dny jsou v létě dlouhé, teploty stoupaly docela vysoko a mělká jezera se prohřála i ke koupání. Určitě by bylo možno v létě si užít Finsko i ze sedla jízdního kola, ale nevím o cestovce, která by sem pořádala cyklozájezdy.

5)Účastnící zájezdu byli spíše starší generace. Zájezd nebyl nijak fyzicky náročný a několik lidí dokonce používalo berle. Nejmladší byla asi dcera (skoro 15) a nejstarší nevím, ale možná kolem sedmdesátky.

6)Cyklistika má ve Finsku a vůbec v celé Skandinávii zelenou. A na kole jezdí kde kdo. Kola jsou většinou z našeho pohledu strašné plečky, ale to je právě příznak toho, že kolo se stalo každodenním dopravním prostředkem a nikoliv zbožňovaným objektem určeným k dokazování společenské prestiže. Pokud bych to měl nějak statisticky odhadnou, 90 procent byly stroje typu "Ukrajina" bez čehokoliv. Asi 5 procent městské stroje s řazením v zadním náboji a zbytek totální všehochuť. Odpruženou přední vidlici jsme viděli asi jen dvakrát a odpruženou zadní ani jednou.

7)Vtip na závěr
Stařík obdivuje na letišti vojenskou stíhačku, pilot se ho ptá:
Líbí se vám to letadlo?
Líbí, ale rád bych se s ním i proletěl.
No pokud máte 250 tis. tak to není problém.
Stařík se zamyslí, je starý člověk, prodal baráček, peníze má. Tak zajde domů, přinese peníze a zaplatí. Oblečou ho do kombinézy a nasadí přilbu a posadí do zadní sedačky stíhačky. Když přijde pilot a uvidí na zadním sedadle tak starého člověka, rozhodne se, že ho trochu pozlobí. Tak jako první číslo s ním udělá kolmé stoupání do 10km s obrovským přetížením. Na samém vrcholku, kdy si myslí, že stařík je už v bezvědomí, slyší zezadu mumlání:
To jsem očekával.
Tak zkouší další kousky a dělá různé lopingy a v největším přetížení slyší zase ze zadní sedačky:
To jsem očekával.
Tak přemýšlí,co by ještě předvedl a udělá asi 10ti násobný výkrut, který ještě nikdy nedělal a zase slyší zezadu:
To jsem očekával.
Tak už neví, co by vyvedl a letí tedy asi 2 metry nízko nad zemí vzhůru nohama a slyší zezadu:
To jsem neočekával.
Tak má radost, že staříka konečně nějak dostal a po přistání jde k němu a říká:
Tedy dědo, vy máte výdrž, já vás chtěl pozlobit. Jak jsme stoupali nahoru, co jste si to povídal?
No, to jsem se pochcal a to jsem očekával.
Aha, a jak jsme prováděli ten loping?
No, to jsem se pozvracel a to jsem očekával.
A potom ty výkruty?
To jsem se posral a to jsem také očekával.
A nakonec, jak jsme letěli vzůru nohama nízko nad zemí?
No,to mi to nateklo všechno do přilby a to jsem tedy neočekával.

Tak dost legrace a zpátky Dokola