65k - už je to rutina

Tak deníčku - abych to někde zachytil, 26.5. kolo dosáhlo další pomyslné mety 65 000 km. Zase se nic mimořádného nedělo, okamžik se mi vcelku podařilo zachytit, tak se mohou pokochat i naši čtenářové. Jako obvykle detail a celková záběr (kdesi na břehu Vltavy v Praze).

     

Od posledního výročí 64k se nic zvláštního nestalo - kolo na velkou jarní přestavbu stále čeká, nějak není sil a energie. Ale vlastně není proč spěchat, vše funguje tak co. A letos v plánu není žádný extrém, vedle místních popojížděček snad jen Anglie a Švédsko a tam spíš než osmikolečko budou zapotřebí blatníky. Ale vše je připraveno tak možná....

Z jiného soudku - možná by naši čtenářové zajímalo, jak jsem vlastně začal jezdit na kole.Tož to bylo tak......................

Byl jsem ještě předškolní chlapec (ano ano zlatá šedesátá léta!) když jsem dostal koloběžku - obyčejná železná, žádná německá s nafukovacími koly. Možná že jsem na něčem jezdil už předtím, ale to si skutečně nepamatuji. A léta jsem na ní jezdil, až jsem jí zlomil. Otec mi zařídil opravu, nějaký známý jí svařil, ale po čase praskla zase. Prostě jsem koloběžku přerostl a tak jsem dostal skutečné kolo - značky Pionýr, hnědé, dámský rám, kola 24 palců (pokud se nepletu). První metry jsem jezdil jako na koloběžce, ve stoje na jedná šlapce. Velice rychle jsem ale pochopil a začal jezdit v sedle. Nehodný spolužák mne hned první den naučil trik - za jízdy kmitat řídítky a já hned první den naboural do pouliční lucerny, kolu se nic nestalo a dětí se hojí rychle. Na tomto kole jsem pak jezdil řadu let a myslím že jsem objel celé okolí (žádné satelity, ale pole, louky a lesy). Časem se však zase začaly objevovat technické problémy, jednou jsem ulomil kliku, pak zase ohnul sedlovku. Bylo to zjevné, kolo jsem přerostl. Přál jsem si nové kolo, představoval jsem si cestovního Favorita, ale dostal jsem pod vánoční stromeček závodního galuskáče Favorit za 1500 Kčs (Československých) (myslím že to bylo v roce 1976). Na tomto kole jsem pak jezdil skutečně řadu let a najezdil určitě pěkných pár kilometrů, přečkalo se mnou i revoluci 89. Postupně jsem si zprovoznil ještě několik dalších kol - další Favorit postavený z různých zbytkových součástek, rekonstruovaný cesťák-ukrajina a další, ale vše byly spíše jen epizody. Hlavním kolem pro mne byl onen galuskáč. Hlavní problém byl s galuskami, drahé a špatně k sehnání. Na opravu se posílaly poštou do Vracova, ale časem jsem se naučil si je spravovat sám. Žádná legrace - práce na celý večer. Zlom nastal okolo roku 1992 kdy jsem si koupil k Vánocům nové "horské" kolo. Po Favoritu (dvojtác a pětikolečko) to byl šok (trojtác a sedmikolečko!) ale jezdilo to sakra dobře. A na tomto kole jezdím podnes - i když původní je rám, sedlovka, přesmykač, brzdy a vidlice. Vše ostatní je mnohokrát vyměňované v důsledku opotřebení. Jak dlouho ještě? Jsem realista a předpokládám že se jednou ozve chrup a něco neopravitelně praskne. Jaké kolo potom? Nevím, taková kola se už nevyrábějí, snad něco ala Author-Traction - ověřeno L+M cestou okolo světa.

Dost vzpomínek a zpátky k burácející současnosti.....