Krušné hory
A rovnou poznamenávám dokola bez kola. Strávili jsme týden přímo v Božím Daru v hotelu Praha. To bylo docela hogo fogo no ale dlouhé kalhoty k večeři nepožadovali. Na hranici s Německem to bylo asi 200 metrů a tak velkou část hostů tvořili němci a zejména němečtí důchodci. Asi přece jen ten cenový rozdíl je značný a servis je u nás dostatečný. Byl to ten týden kdyby byla extrémní vedra a padaly rekordy ale tady ve výšce přes 1000 mnm se to dalo snést. Sjezdili jsme autem (a prochodili) celé blízké i vzdálenější okolí a bylo tady pěkně. Viz pár fotek v galerii. Co zmínit? Krušné hory jsou taková dlouhá nudle na severozápadě, pod nimi teče Ohře a jsou např. Karlovy Vary (a Kyselka). Na každém kopci zřícenina (nebo alespoň nějaké zbytky) a docela dost rozhleden. Karlovy Vary jsou kapitola sama pro sebe, skutečně pěkné fotogenické a jako absolutní kontrast jsme navštívili lázně Kyselka. Čekal jsem davy lidí (přece jen byl čas dovolených a počasí se překonávalo) a občas jsme samozřejmě narazili na tlačenici ale jinak se dalo hodiny bloudit krajinou a nikoho nepotkat.
Jen tak namátkou co se mi vybavuje? Srovnání Karlovarské a Kyselské minerálky. V Karlových Varech je možno ochutnat nevím z kolika zřídel, všechna upravená a vybavená ale voda je to hnusná. V Kyselce voda teče z jakéhosi hydrantu (někde jsem četl že je to výsledek soudního opatření) ale voda je to výborná. Na Ohři jsme potkávali plno vodáků a celých rodin, vodácký dorost bude. Zajímavé je také srovnání Klínovce (zříceniny vedle vysílače, občerstvení prakticky žádné) a srovnatelné lokality německého Fichtelbergu, kde je hotel a všechny příslušné atrakce. Že byla skutečně extrémní vedra ilustruje také následující příhoda. Šli jsme na rozhlednu na Tisovském vrchu, auto jsme nechali u nádraží v Tisové v domnění že tam bude hospoda. Byla ale zavřená. Tak jsem prakticky bez tekutin vyrazili na rozhlednu a cestou míjeli studánku v lese. Z trubky tekla čůrkem voda, studená a výborná. Napili jsme se a pokračovali na rozhlednu s tím že vodu sebou tahat nebudem a napijem se až půjdem stejnou cestou zpátky. Když jsme se vraceli asi o hodinu později z trubky už netekla ani kapka. Ještě jsem prozkoumal okolí zde není třeba někde vedle nějaký kohout ale nic, studánka prostě za hodinu vyschla. Určitě zajímavá byla také návštěva Horního hradu Hauenštejna který je soukromý a soukromník ho postupně rekonstruuje a dostavuje. Je to práce na celý život s jednou jistotou - že nikdy neskončí. Ale zase na druhou stranu když hrad dokázal chátrat několik set let a nespadl tak dnes nějaký rok sem tam nehraje roli. U Horní Blatné jsme si dali okruh s návštěvou propasti Vlčí jáma (propadlý důl) a vedle ve skalní průrvě v Ledové jámě ještě teď koncem srpna v těchto hicech byl skutečný led. Když jsme se vraceli z Fichtelbergu vzali jsme to přes Oberwiesenthal a přes hranice do Loučné. Naprosto přesně jsem si vybavil pohádku Pyšná princezna kdy na začátku si švec odbíhá z Půlnočního království do Země prince Miroslava trochu si orazit. Tak přesně stejně hranice vypadá tady ale my žijem v Půlnočním království. Zajímavostí bylo samozřejmě mnohem víc ale myslím že to na tuto aktualitku stačí.
A cyklistika? Myslím že pro cyklisty je to ráj. Když se člověk nějak vyškrábe z podhůří na hřeben může už jezdit prakticky po rovině a všude okolo panoramata. Dokonce z Ostrova do Jáchymova se buduje skutečná cyklostezka po opuštěné železnici která lesem kopíruje silnici.