Prčice
Občas mne tam někdo posílal, i když v posledních letech v souvislosti s
hrubnutím mravů i někam jinam. A já tam nikdy nebyl. Sice jsem se tam léta
chystal, v posledních letech je možno absolvovat oficiálně v květnu cestu nejen
pěšky ale i na kole, ale prostě mi to nikdy nevyšlo. Až nyní. Čas byl, počasí
bylo, tak vzhůru do Prčic. Protože jsem počítal s proměnlivým počasím příbalil
jsem vedle větrovky ještě pláštěnku. A trasu asi ne úplně oficiální, držel jsem
se jen směru. Takže z Prahy na Jílové, dolů k Sázavě, pak Netvořice a Neveklov,
Kosova Hora a Prčice. V Kosově Hoře jsem dal oběd, docela jsem měl šťastnou
ruku, bylo to dobré, rychlé a levné. V Prčicích jsem nic převratného neobjevil,
pouze jsem se nachomýtl k pravému venkovskému pohřbu s hudbou, a tak přes
Sedlčany zpátky do Neveklova a pak přes Slapskou přehradu po štěchovické silnici
zpátky do Prahy. Celé to mělo 154 km a vydařilo se, cesta i počasí. Viděl
jsem plno zajímavých věcí, několik komínů s čapím hnízdem a na sedlčansku se
ještě pěstuje obilí. To bylo velké překvapení, v okolí Prahy se už pěstuje
většinou pouze beton a jinak spíše řepka. Kolo šlapalo. za chvíli oslaví 16
tis.km. Z profilu je vidět že po cestě žádné velké kopce nejsou, ale i po těch
desítkách metrů se celkové převýšení docela nasčítalo.
Fotky Profil_vzdálenost Profil_čas (1.přestávka je oběd a 2. rest v Prčicích) a mapka