Francie 2007

Provence v pohodě (a na kole) s Adventurou 14.-24.7.2007

14.7.2007,sobota,3km,fotky
Standardní začátek - odjezd Praha Pankrác 14:00,sraz v 13:30. Autobus tentokrát vyráží odněkud z Liberce, takže část lidí již bude naložena. Když se na místo blížím s dcerou po vlastní ose (to ty 3km, ale počítám je již k Francii - viz někde níže), vidíme zelenou Karosu s vlekem. Sakra, že bychom jeli pozdě? Ne, to pouze zde nějaký jiný zájezd končí a vykládá cestovatele s koly. Je trochu zmatek, ale postupně se uklidňuje. Jedna skupina lidí se postupně rozptyluje, druhá (ta naše) se naopak začíná hromadit. Hlásíme se průvodkyni Kláře a také doráží kolega Adam - a také po vlastní ose. Čekal jsem, že přijede zbaběle Metrem - kamera chválí! Autobus má trochu zpoždění ale je to luxusní Setra, přiváží asi 20 lidí a tak vyrážíme asi ve 14:30. Cca 2 hodiny je to na hranice, zde poslední zastávka v Čechách u pumpy a pak už do Německa. Na hranicích nikdo nic nechce - tak to má sakra být, když už jsme v té Evropské unii nebo kde. Německo je nuda-nuda šeď-šeď, autobus si jede svých 80 (s vlekem víc nemůže) kilometry pomalu přibývají, dálnice se vyhýbá všem městům a později večer zjišťujeme, že jsme již ve Francii. Sakra, to to šlo rychle. V Německu sledujeme obrovské množství horkovzdušných balónů, nevím, zda šlo o nějakou jednorázovou akci nebo je Německo již technicky tak daleko vpředu a zavedlo pravidelnou balónovou dopravu. Před spaním shlédneme film Dobrý rok (alespoň tak bych to přeložil, ...bezohledný burzián se rozpomene na své dětství na vinici ve Francii a vrátí se ke svým kořenům...). Pak spánek - nebo pokus o něj.

15.7.2007,neděle,18km,mapka,fotky
Ranní hygiena kdesi u benzinky ve Francii. Je asi 7:00 a podle informací bychom mohli být za chvíli u moře. Děláme však ještě jednu další zastávku, abychom do kempu nedorazili před 10:00 - předchozí turnus potřebuje čas na opuštění chatiček a my to poznáme na vlastní kůži o týden později. Takže vystupujeme, přivítává nás Ondra - druhý průvodce který zde tráví celé léto a Miloš, který nám bude připravovat snídaně a večeře. Dostáváme klíče od chatiček (mobilhoumů - nevím jak to česky napsat). My budeme 4 - já, dcera Markéta a Adam a Jára - mladík cca 15 let, který je zde s bratrem a matkou, ale zbytek Járovi rodiny bude sdílet chatku s průvodci Ondrou a Klárou. Myslím, že spolu budeme dobře vycházet - Jára si veze i kytaru. Po vybalení se jdeme koupat do moře, je docela studené ale dá se. Možná je to taky důsledek noci v autobusu. Odpoledne jedu s dcerou na kole podívat se do městečka Palavas, na jehož okraji je kemp a ke katedrále Maguelone. Na silnicích je strašný provoz - zde, jak je v těchto zemích zvykem, pěšky nikdo nechodí a všichni jezdí (spíše popojíždějí) autem. Ale panuje fantastická ohleduplnost a tak se cítím celkem bezpečně. Katedrála nic moc, pláže jsou zde mnohem lepší a vlastně nekonečné. Adam zůstává v kempu - bolí ho hlava a tak odpočívá vleže (spí). Asi v 17:00 jsme zpět, v 18:00 je večeře. Tady klobouk dolů - a musíme to opakovat každý den. Jestli něco bylo excelentní, tak to bylo stravování a kuchař Miloš by mohl od minuty vařit v nějakém předním hotelu. Ovšem ani jinak nebyl žádný důvod ke stížnostem. V 18:40 nakládáme kola na vlek - je to trochu jiný model, než jsme byl doposud zvyklý. Kola jsou zavěšena svisle, zavěšení je možná trochu komplikovanější, zato vykládka je otázkou vteřin. Opět, jako již řadu let musím konstatovat výhodu horského kola - prostě se naklapne a je naloženo. Zato trekinkové kolo, zvlášť pokud je ověšeno košíky a brašničkami a rohy je docela problém. Bohužel takových je dnes již většina. V 19:00 je brífink, kde dostáváme informace na následující den. Pak jdeme ještě k moři - pláž je již liduprázdná, ale pro nás středo(východo)evropany má moře kouzlo i v noci. Spát jdeme brzo - přece jen únava z cesty.

16.7.2007,pondělí,34km,profil,mapka,fotky
7:30 snídaně - opět excelentní, 8:30 odjezd. Jedeme asi 2 hodiny autobusem do městečka Les Baux. Zde je v programu návštěva bauxitové katedrály - v opuštěném dolu na bauxitovou rudu je předváděno multimediální show s hudbou a obrazy. Bauxitová ruda vypadá skoro jako vápenec a tak na bílé stěny chodeb v dole se dobře promítá. Je to pěkná podíváná a je zde docela chládek - venku už začíná peklíčko, ale tak to má být. Pak si vyběhneme do městečka a po zakoupení vstupenek se touláme historickou částí na kopci nad městem. Docela rozlehlá oblast, je tu i předvádění funkce středověkého katapultu, ale na to nemáme čas. Pokud to takhle fungovalo ve středověku, tak počítám že stihli maximálně 2-3 výstřely denně. Kopec je asi také z bauxitu a slunce pálí jako šílené, občas chodím skoro poslepu a dcera na tom není o nic lépe. Možná, že zde došlo k jejímu očnímu problému. V 13:30 sundáváme kola z vleku a vyrážíme na cyklistický okruh. Bylo několik možností - volíme tu delší. V městečku Pardou trochu váháme, ale nakonec se to vyjasní a jedeme dál. Po cestě obdivujeme zbytky římského akvaduktu a dcera si začíná stěžovat na problémy s okem. Podezření je na nějaké smítko, vyplachujeme vodou a nařizuji tmavé brýle, ale oko se nelepší. Nezbývá než dojet na místo srazu s autobusem a pak se uvidí. Sraz je v městečku St.Remy v 17:00, pak odjezd do kempu, večeře a brífink. V kempu děláme s okem co se dá - vyplachujeme vodou a od kolegů získáváme různé léky. Járova matka je lékařka a půjčuje nám nějaké kapky, které dočasně pomohou. Jdu koupit nové tmavé brýle - ty staré se rozpadly. Uvidíme zítra.

17.7.2007,úterý,30km,profil,mapka,fotky
Oko je o něco lepší, dcera nechce zůstat v kempu a tak po snídaní vyrážíme všichni autobusem do Avignonu. Zda pojedeme odpoledne na kole necháváme zatím otevřené - uvidíme podle situace. Každopádně návrat autobusem není problém - proto je to právě Provence v pohodě, protože kdo nechce, nemusí. V Avignonu jsem se již stavoval loni (jako malý chlapeček :-) ), takže doporučuji park na kopci nad městem - pěkné prostředí, vyhlídka a záchodky. Na město máme asi 3 hodiny. Celkem si to užíváme, navštěvujeme proslulý půlmost a v 13:00 je sraz u autobusu. Oko se lepší a tak je rozhodnuto pokračovat na kole. Autobus nás vyveze za město a pak již po vlastní ose. Jedeme v osvědčené skupince - já,Adam,Markéta a Jára, kterého přejmenováváme na Karla (stejně jako jeho bratra, abychom si to nemuseli pamatovat - koneckonců i v práci několika kolegům říkáme Karel). Cesta vede po vedlejších cestách z Avignonu do Tarasconu, přesná trasa není stanovena a je to spíš takové toulání - prostě paráda. Ovšem objevují se i první problémy - Adam píchnul zadní kolo a musí měnit duši, nová duše není o mnoho lepší než ta stará a tak musí dále již každé ráno pumpovat (!!! a to jim pořád opakuji - dávejte pozor na trny, nejezděte na krajnici, ale je to marné, je to marné,je to marné!!!) V 17:00 sraz u autobusu, jednu skupinku musí jet zachraňovat autobus, nakládka kol se trochu opozdí a pak už odjezd do kempu. Večer večeře 20:00, brífink 21:00 a musím napsat že MARKÉTĚ TO DNES ŠLO DOBŘE! Večer Karel hrál na kytaru ještě s jedním kolegou, který tu má také kytaru, ale zase jsme z toho nic neměli. Večer vypukne sázková horečka - nevěřím, že se Adam večer půjde koupat do moře a sebejistě sázím 2 láhve vína. Dcera se samozřejmě přidává (na Adamovu strana) a protože víno ještě nepije, sází se o 2 trička. Všechno jsem prohrál! Je ze mne žebrák! Už se sázet nebudu. Adam tam vlezl, no alespoň jsme pobavili celý kemp.

18.7.2007,středa,0km,fotky
Dnes je na programu návštěva města Arles - bez kola. Máme na to docela dost času - 10:00-14:20, tak si vedle prohlídky města a památek (aréna,lázně) dáváme i skutečný oběd. Bylo to docela zajímavé - vše francouzky a bez obrázků. Tak si dáváme 2x denní menu s tím, že dcera by to stejně nejedla a my si ty mořské potvory alespoň vyfotíme. Přinesou nám ale úplně obyčejný stejk s bramborovou kaší, takže mi dcera mojí porci skoro celou sní. Platíme, odchod. Potom popojedeme autobusem k mostu Van Gogha (Gogh je ten, co si uřízl ucho a ten most je takový dřevěný zvedací). Dokonce sem jezdí z Arles autobusová linka - jako cíl má napsáno Třeboň (francouzky čti asi tre bon). Nakonec přejezd do zemědělského družstva Montcalm na ochutnávku a nákup. Konečně něco materiálního. Ochutnávám a nakupuji 2 kartony. A taky 2 láhve Adamovi. Místní specialitou je písečné víno - pěstované na písečné půdě jako opatření proti plísním a noční sklizeň pro omezení teplotního šoku hroznů. V 17:00 jsme v kempu, tak se jdeme koupat, pak večeře a brífink. Pro zájemce (tedy i pro nás) je připraven ještě večerní program - cesta turistickým vláčkem do centra městečka Palavas a návštěva býčích zápasů. Ty začínají v 21:30 a je to spíš taková legrace. Býkovi nehrozí žádné nebezpečí. 2 družstva, po asi 10 mužích, bojují v několika disciplínách. První je fotbal - velký červený míč a 2 branky. Je třeba dát soupeři gól a současně se vyhýbat býku. To je spíš ještě takové tele, ale o to pohyblivější. Na rozích má nasazeny kulové chrániče, takže o život zde nejde ale o šrámy a boule není nouze. Disciplín je asi 10 (např. házení kroužků na býkovy rohy), uprostřed arény je bazének, v kterém je také možno se před býkem schovat a tak aréna šílí smíchy, když býk v bazénku hrabe nohou a hledá soupeře, který leží těsně vedle něj pod vodou a a ani nedýchá. Konec je asi v 23:30, vedle běží na plné obrátky ještě pouť a my vyrážíme pěšky zpět do kempu. V cíli jsme asi o 15 min. rychlejší než turistický vláček. Spát jdeme v 00:30 (vlastně až 19.7.).

19.7.2007,čtvrtek,37km,profil,mapka,fotky
Snídaně 8:00,odjezd 9:00. V plánu je okruh národním parkem Camargue - černí býci,býlí koně a růžoví plameňáci. Autobus nás vysazuje na farmě, kde končí asfaltka a dál je už jen šotolina. Pohodová cesta, úplná rovina a je pořád na co se koukat. Shodujeme se, že takhle nějak si představujeme planiny v Africe (kde nikdo z nás nebyl). První sraz s autobusem je v pobřežním městečku St.Maries, kde si jen kupujeme pivo a budeme pokračovat dále. Pak se převážíme přes řeku Petit Rhone (asi malá Rhona) říčním přívozem v Savague, který je zdarma - spíše atrakce pro turisty, protože lze objet po silnici. Závěrečný sraz je ve vinotéce Montcalm, kde jsme již byli včera a tak se chováme již jako štamgasti a nakupujeme do vyprázdněných PET lahví víno. Nakládka kol na vlek a přejezd do města Aigues-Mortes - zachovalé středověké centrum obehnané hradbami. Tak jsme si ho prošli pěšky a pak autobusem do kempu. Jdeme se vykoupat ještě do moře a pak již standard - večeře, brífink a posléze spát.

20.7.2007,pátek,12km,fotky
Volný den. Je několik možností - já s dcerou (a asi s půlkou zájezdu) jedem chytat ryby. V 8:30 odplouváme, já chytat nebudu ale budu vše zpovzdálí sledovat. Účastníci fasují pruty, nože a návnady. K dispozici jsou asi 2 bedničky malých rybek typu olejovky. Ryby celkem berou ale málokdy jsou větší než použitá návnada. Loď je luxusně vybavena a v kapitánské kabině je dokonce rybí sonar a tak se rybáři občas chodí kouknout na jakou hloubku nahodit aby šance byly největší. V jeden okamžik u nás zastavuje loď pohraniční stráže, vysazuje k nám 2 četníky a 2 civilisty a něco řeší s kapitánem. Následně požadují náš jmenný seznam - vypadá to dost napjatě, třeba budeme všichni zatčeni a odsouzeni do cizinecké legie - to bych si chtěl zkusit, ale už bych na to asi fyzicky neměl. Skutečnost je prozaičtější. Ti 2 civilisté jsou novináři a píší reportáž o práci pobřežní stráže a chtěli vidět nějakou ukázkovou kontrolu - a my jsme byli nejblíže. Takže po chvíli všichni odjíždějí - alespoň bylo co fotit. Co se týče úlovku, myslím že to vyšlo tak, že ze dvou bedniček návnady máme dvě bedničky nové návnady. Okolo poledne se vracíme do kempu - Adam si mezitím dal cyklistickou etapu na opačnou stranu, kde jsme byli první den. Odpočíváme a odpoledne jedeme na kole do přístavu, odkud jseme ráno vyráželi na ryby. Je zde velký park plný důchodců - tak takhle se hraje petanque! Brzy se vracíme, brífink je již v 17:00 a pak autobusem do Montpellier. Město sice není daleko, ale z důvodu nějakého nedorozumění mezi řidiči a průvodkyní objíždíme dvakrát celé historické centrum a nakonec se vysazujeme v jedné vedlejší uličce, kde nás autobus večer opět nabere. Staré město pěkné, ale nic mimořádného. Spíše je zde zajímavá studentská čtvrť v hypermoderním stylu, ale únava z celého dne je znát a tak někteří účastníci naší malé skupinky mají rapla. Proto večer rádi nasedáme do autobusu. Bohužel se někde vloudila malá chybka a autobus se ocitá v protisměru na tramvajové trati a cesta zpět neexistuje. Naštěstí se vše řeší v pohodě po francouzku, někdo místní nám ukazuje cestu a my opouštíme Montpellier cestou, kudy nikdy žádný autobus ještě nejel. Večer standard - sýr, víno a spát.

21.7.2007,sobota,26km,profil,mapka,fotky
7:30 snídaně, 8:30 odjezd (mezitím bylo třeba naložit kola). Přejezd autobusem do Nimes, zde jsme asi v 9:30. Vyrážíme na pěší prohlídku města. Je zde velké římské forum (jak jinak) a pěkný park nad městem s vyhlídkou. V 13:00 odjíždíme autobusem za město, kde je vykládka kol a pak po vlastní ose k jednomu z klenotů Francie - mostu Pont Du Gard (údajně třetí nejnavštěvovanější památka Francie). Zpočátku pěkný sjezd, pak zvlněná cesta podél řeky. Nakonec nás průvodce Ondra navede na (ne)značenou cyklostezku, která vede již až k pověstnému mostu. U mostu - jak jinak mraky lidí. Máčíme si alespoň nohy v řece a siestujeme. K autobusu zbývá už jen krátký dojezd. Zde v 17:00 nakládáme kola a jdeme nakupovat do protějšího supermarketu nezbytné potraviny - hlavně víno a lentilky. Na parkovišti si prohlížím sloupek s informacemi o povodni r.2002. Nejbližší řeka je odsud pěkný kus cesty a dle sloupku bylo na parkovišti asi 2 m. vody - asi si tu taky užili. V 18:00 odjezd do kempu. Po večeři a brífinku je pro zájemce kreativní program - malování na oblázky. Účastní se hlavně děti a Adam fotí. Oblázky přivezl od moře obětavě den předtím Jára(Karel).

22.7.2007,neděle,48km,profil,mapka,fotky
Po snídani odjezd autobusem do jeskyně Grotte des Demoiselles. Ke konci si autobus docela štrejchnul, protože úzká silnička se snažila nasbírat ve finále nějaké výškové metry. Asi od 9:30 prohlídka jeskyně (něco jako Koněprusy) s tím rozdílem, že focení dovoleno. První metry do jeskyně je možno absolvovat lanovkou. Takže všichni fotili ostošest, jenže v těchto podmínkách se s kompakty divy dělat nedají. Naopak exceloval Adam se svojí zrcadlovkou Minolta, přičemž mi připomínal hvězdné války. Při focení se nejprve ozvalo sršení pomocného blesku zakončené laserovou explozí. Okolo oběda odjezd na kolech, opět bylo možno vybrat z několika tras. Volíme tu delší, nejsme másla. Cíl je u mostu Pont Du Diablo. Není tak fotogenický, jako Pont Du Gard ale také hojně navštěvovaný. Někteří domorodí odvážlivci z něj skáčou do řeky, což může být možná tak 15 m výška, ale vyfotit se nám to nepodařilo. Tato trasa byla nejdelší z celého zájezdu a možná také nejobtížnější, ale zvládli jsme jí všichni, včetně dcery i když ve stoupání trochu nadávala. Odjezd autobusem byl trochu komplikovaný, protože bylo třeba ručně vytlačit vlek na silnici a pak teprve připojit autobus. Tím jsme na chvíli kompletně zablokovali dopravu ale nikdo se nerozčiloval. V kempu standardní večer. Na večerním brífinku dostávají dětští účastníci zájezdu diplomy za uskutečněné výkony.

23.7.2007,pondělí,0km,fotky
Po snídani bylo třeba uklidit a vyklidit mobilhomy do 10:00 - další turnus už byl na cestě. To jsme zvládli a pak bylo až do odpoledne volno. Šli jsme se podívat pěšky do přístavu. Počasí nám tento den ukázalo, zač je toho Mistrál. Ráno vítr a vlny, ty se ještě zvětšovaly. Podél pobřeží dokonce prolétlo velké vrtulové letadlo - asi pobřežní hlídka kontrolovala připravenost na vlnobití. Celé městečko bylo zaváto pískem, ale asi jsou tady na to zvyklí. Vítr se uklidnil asi okolo oběda, vlnám to trvalo déle. Na moři se hned objevili surfisté. My vyrazili asi v 16:30 na zpáteční cestu autobusem. Večer jsme shlédli film Účastníci zájezdu. Pozdě večer jsem se už ocitli v Německu.

24.7.2007,3km
Okolo 10:30 příjezd na odjezdové místo Praha Pankrác. Vykládáme saky paky, část pokračuje autobusem na Liberecko. Já s dcerou po vlastní ose domů a já posléze do práce. Tož tak.

Různé:
Co mne tak napadlo.
1)Setkání s německým hajzlem.
V Německu na pumpách se za záchody platí - 0.5E. Já zažil vchod jako na stadionu - turnikety, vhoď minci a automat vrátí drobné. Pak už dle potřeby. Byl jsem na míse - luxus, čistota. Pak jsem vstal a po chvíli přišel na to jak spláchnout - stačilo mávnout rukou. Pak se ale ze zdi vyklopilo modré rameno a já čekal, co bude dál. Očekával jsem nějaké speciální splachování, ale rameno se přiklopilo na prkénko a to se začalo otáčet. Takže takhle se čistí prkénko. Celá program trval asi minutu a za těch 50C to pokládám za přiměřené - jen aby to německým soudruhům vydrželo.
2)Adamovo kolo
No, nechci pomlouvat, přece jen dvakrát málem vyhrálo Krále Šumavy, ale léta a nulová údržba je na něm dost vidět. Jako jediný jel Adam Francii s celoobvodovými blatníky, to nebyla frajeřina ale nutnost, protože už nešly sundat. Výměna zadní duše byla taky dobrodružná, i když jsem zůstal v klidu, protože vozím vlastní náhradní jak duši, tak plášť.
3)60k
Moje kolo začínalo na 59 940 km a skončilo na 60 145 km. Takže někde v průběhu jsem oslavil 60 000 km. Asi by šlo vyzkoumat, kde byl onen magický bod, ale to není důležité. Důležité je, že jezdí stále jak zamlada bez jediného problému.
4)Markéta
Dcera měla slabší chvilky (ale asi jen 2) ale celkově jezdila dobře a překonala i problémy s okem. Už taky není žádný zelenáč (viz loňské Toskánsko). Její kolo sice nemá najeto žádné horentní kilometry, ale i tak pohoda a žádné problémy.
5)Mobilhoum
Tak v tomhle jsme bydleli. Je to chatka na kolečkách pro 4 lidi, 2 ložničky, společenská místnůstka s kuchyňkou a záchod s koupelnou. Vše miniaturní ale funkční. Pobyt chce od obyvatel určitou kázeň - prostě si nepřekážet. K chatce patřil zastřešený stůl s lavicemi. Jinak v kempu jsou samozřejmě umývárny a záchody.
6)Památky a ochrana před turisty
To není záležitost jen Francie, ale už jsem si často všiml, že pokud je nějaká fotogenická památka, místní se postarají o to, aby turisté byli nuceni si koupit pohledy a fotografování co nejvíce zkomplikují - elektrické dráty, zaparkovaná auta a podobně. Zde jsme se s tím setkali u dřevěného mostu, který zvěčnil Van Gogh a který je krásně zachovalý. Bohužel byl celý omotaný červenobílou páskou a nějací řemeslnící v dodávce předstírali nějakou údržbu. To bylo tak průhledné - francouzští soudruzi, máte toho zapotřebí?
7)Komerční okénko
V souvislosti s kreativním programem malování na oblázky nás napadlo pozvednout poněkud návštěvnost stránek WWW.DOKOLA.CZ ve Francii, kde máme ještě určitě rezervy v propagaci a zaplavit místní pláže oblázky s nápisem DOKOLA.CZ. Bohužel zaplavení zůstalo asi u 3 kamínků z důvodu lenosti účastníků.
8)K traťovým profilům a mapkám
Prostě vzdálenost, rychlost a čas. Úplně nahoře je křivka teploty - ta je zajímavá, je vidět, že zimou jsme netrpěli. A poslední trasu sw Ciclotour ohodnotil dokonce 3mi hvězdičkami. Jinak to byla oddychová projížďka. Na mapkách jsem se červeně pokusil zvýraznit projeté trasy.

A na závěr snad zhodnocení a poděkování:

Děkuji účastníkům, průvodcům a řidičům, zvláště pak Markétě, Adamovi, Kláře, Ondrovi a Milošovi a vůbec všem Karlům za neopakovatelné zážitky - a příště kdoví kde zase nashledanou!

Dokola zpátky