Athény
Zbylo pár dní dovolené, dny se krátí a tak padlo rozhodnutí zaletět se podívat do Athén. Rovnou upozorňuji, s kolem to nemá nic společného. A do toho městského balkánského mumraje bych si asi na kole netroufl.
Už jsem tady kdysi byl, když zalistuji starým Dokola bylo to na podzim roku 2004. Byli jsem tehdy s Adventurou v Řecku a jeden den byl věnován návštěvě Athen. Pěšky, bez kola jsem tehdy obkroužil řadu památek v centru a po 14ti letech musím konstatovat, že se toho moc nezměnilo.
Tentokrát to byl trochu větší luxus, hotel Dorian inn byl prakticky v historickém centru. Letěli jsem z Prahy s přesedáním v Bělehradě a stejnou cestou zpátky, tak cesta sice trvala déle ale zase jsme vyzkoušeli ATR 72, Airbus 319 a Boeing 737, to byl veterán starý 33 let jak lze dohledat na Internetu ale taky doletěl. Do hotelu jsme po krátké okružní jízdě autobusem dorazili v sobotu odpoledne a vyrazili na obchůzku okolí. Aniž bychom to nějak plánovali, stihli jsme výměnu stráží před prezidentským palácem a viděli i řadu dalších památek. Bohužel je tu už brzo tma a tak cestou zpět navštívíme restauraci a dáváme večeři. Příjemné překvapení, porce se skoro nedaly sníst a ještě jsme na účet podniku dostali panáka grepy a ovoce na závěr, a celá večeře nebyla drahá. Bohužel na opakovanou návštěvu už nebyl čas. Večer na pokoji zkoušíme televizi, ale bohužel fungují pouze 2 stanice a nejlepším pořadem na nich je reklama. V noci je v hotelu dost hluk protože je tu ubytována nějaká školní výprava a mládež tráví noc přebíháním mezi pokoji a mlácením dveřmi. Druhý den vyrážíme společně na prohlídku Athen s průvodkyní, první cesta je metrem a není to nic složitého. Dost to připomíná pražské metro, také 3 linky a podobný systém. Navštěvujeme muzeum pod Akropolí a pak samotnou Akropoli a pak procházíme starým městem. Přes den slunce a přes dvacet stupňů nad nulou, v noci chladněji ale příjemně. Odpoledne je rozchod tak ještě obkroužíme staré město a v jedné restauraci večeříme, na střešní terase s výhledem na Akropoli. Kuchyně je v přízemí a výtah tu není a tak obsluha nosí vše 2 patra po úzkých točitých schodech. Ale jídlo bylo opět dobré a zakončujeme řeckou kávou. Následující den máme zaplacen celodenní lodní výlet na Sarónské ostrovy ( Hydra, Poros, Aegina ), od hotelu nás autobus vyzvedává v 7 hodin a jede nás z našeho zájezdu celkem 6. Čekal jsem nějakou menší loď a komorní výlet, ale je to několikapatrový cruiser a autobusů se tu sjiždí celá řada. Vypluváme v 8 ještě za tmy. V ceně je i oběd a jsem zvědav jak to v takovém množství výletníků z celého světa zvládnem. Při nástupu dostáváme průkazku, my červenou, někteří modrou. Cesta k prvnímu ostrovu trvá asi 3 hodiny, z reproduktorů stále zaznívají různé pokyny ale moc jim rozumět není. Naštěstí je vše jednoduché, pří výstupu je u můstku tabule s velikými hodinami a na nich je nastaven čas odjezdu. A při nástupu na loď jsou cestující třídění dle barvy průkazek, část je rovnou směrována do jídelny na oběd. My jsme na řadě až po druhém ostrovu. Při návštěvě třetího již začíná odpoledne trochu pršet. Připlouváme zase za tmy a protože jsme najedeni ještě z lodi tentokrát se obejdeme bez večeře. Pouze dopíjíme a dojídáme zbytky. Ráno lehce zabalíme, úterý je poslední den, ale pokoj musíme uvolnit až ve 12 hodin. Jdeme do starého města za nákupy, ale většina obchodů je ráno ještě zavřená a otevírá až během dne. Počasí je zatažené, občas dokonce trochu sprchne. V poledne se scházíme v hotelu, v půl jedné nás odváží autobus na letiště a večer jsme již v Praze. Zpáteční let byl trochu divočejší, v Čechách zuří vichřice a letíme proti větru. Myslím že to byla příjemná tečka za sezonou. (Ale rozhodně ne cyklistickou, doufám že se bude jezdit celou zimu.)