Portugalsko 2003

Tak za okny je zase zima - a letos je to zima skutečná, ne nějaká náhražka - na kolo to moc není a tak je čas na vzpomínky. Proto pokračujeme v našem cyklu To bylo tak... Po jarní Korsice, kde jsme mokli na jaře 2002 padla volba na Portugalsko. Byl to náš poslední společný zájezd v klasické sestavě Adam,Míla,Tomáš. Zájezd byl společný pro cyklisty i pěšáky, tak autobus byl docela plný ale kolo měla jen něco přes polovina lidí. Jeden průvodce (průvodkyně) byl pro pěšáky, jeden pro cyklisty a vedle 2 řidičů jsme měli i kuchaře Karla. Portugalsko je skutečně daleko a tak se tam jede 2 dny, autobus dělá bezpečnostní přestávku. Ubytování bylo pod stany a s polopenzí. Ta byla luxusní, protože s námi vedle průvodců jel i kuchař, který skutečně vařit uměl a v polních podmínkách nás častoval třeba jídlem vepřo-knedlo-zélo.

Tak snad nejprve cestovní plán.
1.den se samozřejmě startovalo z Prahy a po nočním přejezdu byla celodenní přestávka v Carcassonne - ano, to je onen hrad postavený podle známé stolní hry. Parkoviště bylo hned před bránou a vedle byl pravý Francouzký kolotoč. Bylo možno jít na prohlídku hradu (a města se středověkým centrem) nebo si dát okruh na kole. Potřebovali jsme si protáhnout kosti a tak jsme vyrazili na cyklistický okruh. Ten nám dal asi 60 km a ještě jsme si hrad prohlédli ze všech stran. Na konci bylo třeba se kus vracet po stejné trase, kreativně jsme podle mapy zvolili přejezd nízkého pohoří po šotolinách. Bylo to docela dobrodružné, protože se cesty v lese různě kroutili, výrazná hlavní žádná a výhled přes stromy taky žádný. Nevím zda to přičíst našemu štěstí nebo zkušenostem ale nakonec jsme se vynořili na silnice přibližně v místech, kde jsme to potřebovali a uzavřeli tak celodenní okruh. Odpoledne byl sraz u autobusu a večer odjezd na další cestu.
3.den jsem již dorazili na sever Portugalska. Kousek za hranicemi byla prohlídka města Chaves a pak dojezd do kempu v národním parku Peneda-Geres. Tady jsme se ubytovali a vyrazili na cyklistickou etapu směrem ke španělské hranici a k přehradní nádrži. K večeři bylo jestli se nepletu právě ono zmiňované vepřo-knedlo-zélo. V kempu byla samoobsluha, tak jsem na večer nakoupili nějaké občerstvení a pití, a když jsme byli v Portugalsku, tak samozřejmě Portské. Večer jsem vše vypili a mně to v noci trochu vytrestalo. V noci jsem se probudil a potřeboval na záchod. Po paměti jsem se vysoukal ze stanu a vyrazil na záchod a probral mne až náraz do plotu. Zoufale jsem hledal záchod a nenašel. Ráno se vše vysvětlilo, pamatoval jsem si sice dobře umístění záchodu, ale z nějakého jiného kempu v minulosti. Inu organismus byl po dlouhé cestě zesláblý a zblblý a na Portské nebyl připraven (aklimatizován). Další den jsme vyrazili z kempu na kole a cestou nás autobus nabral a odvezl do města Porto. Kemp byl přímo ve městě a ve městě je plno památek, zejména most na jehož konstrukci se snad podílel Eiffel a je to znát - podobnost s Eiffelovkou v Paříži je značná. Dále je tu výtah také od Eiffela a nahoře je kavárna s vyhlídkou. Takže Porto je pěkné.

Následující den vyrážíme do města autobusem, pak nás autobus vysazuje ve čtvrti kde se vyrábí Portské a jdeme na prohlídku, ochutnávku a v závěru na nákup. Na řece před touto čtvrtí je zakotvena řada lodí, které kdysi vozily víno. Každý podnik měl plachtu na lodi barevnou podle své značka. Chceme si to vyfotit až se budeme vracet z degustace, ale mezi tím se trochu zvedl vítr a plachty jsou již svinuté. Nákup ukládáme v autobusu a máme celý den na prohlídku města. Je docela pekelný hic. Použijeme i místní MHD - malou historickou tramvaj kterou jedeme podél pobřeží až k Atlantiku. Cestou na jednom místě vidíme stojící vrtulník s tabulí nabízející vyhlídkové lety. Na konečné se navzájem přiznáváme, že se nám všem hlavou mihla stejná myšlenka - prohlédnout si Porto z vrtulníku. Snad tam ještě bude až pojedeme zpátky (už nebyl). Tak toho dodnes litujeme.  Na Atlantiku celkem nic zajímavého není a byl studený. Jedeme zase zpátky do centra, obědváme v nějakém portugalském bistru a jazykovou barieru řešíme tak, že si v kuchyni ukážeme co chceme (bylo to filé s bramborovým salátem). Pak prohlížíme město a večer se vydáváme na pěší cestu do kempu, což by nemělo být daleko. Cestou ještě večeříme v čínské restauraci (to je přece naprosto logické - když jsme v tom Portugalsku!) a v kempu příjemně unavení jdeme spát. Tento den žádné kolo. Další den přejíždíme autobusem do Coimbry, a po prohlídce města vyrážíme na kole údolím řeky. Chceme se někde vykoupat, ale je to docela problém, silnice se stále vlní docela vysoko nad řekou a k řece není žádný přístup. Je pekelný hic a je to o úpal. Nakonec přístup k vodě objevujeme a řeka je krásně čistá a teplá. Koupu se i s přilbou na hlavě proti úpalu - a je to skoro jako plovací vesta, také se s tím nedá utopit. V řece je docela proud a tak jsme si zaplavali i když vlastně na jednom místě. Nakonec nás čeká stoupání do cíle Luso v národním parku Bucaco. Občas to vypadalo i na bouřku ale nakonec nic nepřišlo. Následující den nás čekal přejezd z jednoho kempu do druhého po vlastní ose. Dalo nám to 84 km a přijeli jsme úplně grogy. A to jsme se cestou docela občerstvovali. Další den byl odpočinkový - zůstáváme ve stejném kempu a zájemci jedou okruh po okolí údolím řeky Alvo. Nejprve pohoda po rovině, pak to začalo  být moc do kopce a tak jsme se vrátili a skončili na odpočinkových 42 km. a siestě v kempu. Následující den nás autobus popoveze do Seia a odtud vyrážíme přes Serra da Estrella na vrcholek Torre 1993 m.n.m., nejvyšší kopec Portugalska. Snad aby to Portugalci dotáhli na těch 2000 metrů je na vrcholku památník o výšce asi 7 metrů. Cestou na horu byla zpočátku hustá mlha, na hoře se vyčasilo a tak jsme si užili i panoramata.

Večeře byla dobrá jako obvykle, ale tentokrát v tom byla zrada, což večer ještě tušil málokdo. V noci a pak zejména ráno bylo každému zle a paradoxně na tom byl nejlépe ten komu bylo zle ještě hned v noci. Takový se z toho rychle dostal ostatní s tím bojovali i několik dní. Evidentně některá konzerva, která bylo součástí večeře již nepřežila cestu z Čech až nakonec světe a takhle nás vytrestala. Následující den přejíždíme autobusem do Lisabonu (cesta je často přerušována ze zjevných důvodů) a kemp je tentokrát na okraji Lisabonu dost daleko od centra. Cestou navštěvujeme Tomar a Balathu. Na prohlídku Lisabonu je celý den, autobus nás zaveze do centra a zájemce (myslím že prakticky všechny) večer opět vyzvedne. Druhá možnost je vrátit se do kempu vlakem nebo autobusem, ale do toho šel málokdo. V Lisabonu navštěvujeme řadu známých památek ale musím přiznat že Porto se mi líbilo více. Navštěvujeme Belém, hrad s výtahem a obědváme v hospodě špíz, Míle je ovšem stále zle. Druhý den je cyklovýlet na mys Cabo da Rocca (nejzápadnější bod Evropy). Je tu pěkný maják, návštěvnické centrum a dost lidí. Pak se chceme taky někde namočit do Atlantiku, tak sjíždíme na pláž. Je tu docela zácpa aut, žádný Portugalec nechodí pěšky ale všichni jezdí autem a to i na pláž. Vzduch je docela horký ale moře ledové a tak nad mořem se dělá úplná mlha a v moři je pouze několik surfařů v neoprénu. Já jsem si pouze namočil nohy ale málem mi upadly. Atlantik v červnu je pouze pro otužilce. Následující den již vyrážíme domů na východ do města Evora. To už je ve vnitrozemí a čekala nás zde jedna noc v kempu. Po klimatizovanám autobusu hic byl strašlivý a to i přesto že v kempu byl bazén. Protože se nedá spát jdeme  večer do města a tady probíhá zrovna nějaký veletrh. Místní od kojenců až po starce korzují po hlavní třídě kde je plno stánků a atrakcí. Dokonce jsou tu i stánky automobilek a zemědělských strojů a tak obdivujeme traktor Lamborghini. Je už téměř půlnoc ale tady to nikomu nevadí, v tom hicu se dá nejlépe existovat asi v noci. Opodál má místní mládež malého býčka v ohradě a společně s ním laškují - inu jsme přece jen v Portugalsku a býčí zápasy tu patří ke koloritu. Spát jdu až dlouho po půlnoci ale stejně se horkem nedá usnout a tak ležím na holé podlážce. No a pak už jen cesta domů, a protože je to sakra daleko, tak opět s přestávkou, tentokrát ve Francii poblíž Narbone u moře. Moře už je Středozemní a tak je teplejší a koupat se dá. Projíždíme se po pobřeží na kole, mají tu dokonce slušné cyklostezky. Původně se chceme pořádně naobědvat, ale jsme na jihu a siesta je neúprosná a tak všechny restaurace jsou zavřeny a budou otevírat v okamžiku kdy budeme autobusem odjíždět. Tak končíme standardně, objevujeme otevřený supermarket a nakupujeme standard, víno, sýr, olivy a občerstvujeme se v parku. Pak už jen cesta do Čech kam také po dvou týdnech dorážíme.

Co dodat? Autobusem najeto nevím kolik, možná 4000 km, je to sakra daleko. Na kole najeto 495 km a to vím přesně protože jsem si to psal. Konec konců tyto zápisky jsou také čerpány z deníčku a nejsou vymyšlené. Kolo šlapalo jako hodinky, jak taky jinak. A po několika letech jsme zažili 2 týdny kdy ani nekáplo a bylo stále hezky a hic.

Účastnící zájezdu? S náčelníkem Vaškem jsem se od té doby potkal ještě několikrát a dnes ho můžete potkat například za volantem Tatrabusu. Věková skladba kolegů byla různá, je překvapující kolik relativně starších lidí jezdí na tyto aktivní zájezdy. Pěšákům jsem nezáviděl, sice asi viděli zase jiné věci než my na kole ale akční radius mají přece jen omezenější. Vzpomínám na Švýcarského mladíka českého původu Remo, který tehdy již s Adventurou procestoval celou Evropu a toto byl snad jeho padesátý zájezd.

Čeho jednoznačně dodnes litujeme je vrtulníkový let nad Portem. Ale sny mají zůstat sny.

A Portugalci? Já myslím že lidé jako všude jinde. Jsou posedlí barbecue a tak ve všech národních parcích mají obrovské množství odpočinkových míst a tam se místní o víkendu sjedou a celou dobu se cpou a klábosí. Chaty a chalupy se tu moc nenosí. Ani jazykově se nikam necpou, prostě mluví portugalsky a to jim k životu stačí.

Bylo tam hezky. A pár foteček (160).

Zpátky