Elba
(Po dvanácti letech)
Fotky a mapka a pro zajímavost pár srovnání po dvanácti letech
Věnováno Máca, Šnek, Jára Starej Paragán a další - snad se neurazí a pochopí to jako slova obdivu...
Prolog: Rozhodl jsem se po dvanácti letech navštívit ostrov Elba a zavzpomínat na dobu svého mládí (ale to není přesné) raději řekněme na dobu kdy jsem byl ještě mladší než jsem dnes. Týden na jarní Elbě je přesně to co jsem hledal. Našel jsem u CK Trip i když fyzicky jsme jeli s CK Smart Travel (o té jsem v životě neslyšel ale nebylo nic co by se zájezdu dalo vytknout). Po letitých zkušenostech jsem cestu pojal minimalisticky a osvědčilo se, ve finále mi zbyl jeden čistý kapesník a naopak nic důležitého jsem nepostrádal. Tož vzhůru na jih na jarní Elbu!
1.den,13.5.2011,3km,pátek
Standardní odjezd v pátek odpoledne ale nestandardně z Prahy Zličína ze stanice metra. Dojel bych celou cestu po vlastní ose Prokopským údolím, ale abych nebyl splavený hned první den pomáhám si metrem. Cestou na Smíchov (to ty 3km) ještě fotím u Vltavy obrovské pavučiny které se tu objevily asi před čtrnácti dny. Původně jsem podezíral nějakého obřího pavouka nebo mimozemšťany ale byly to housenky. Ale i tak, něco takového jsem v Čechách nikdy neviděl. Divím se, že jsme neviděli v televizi třeba na Nově. Na Zličíně jsem zbytečně brzo, odjezd má být až v 16:00. Postupně se dáváme dohromady s malou skupinkou - vedoucí Eva a několik účastníků. Autobus bude mít menší zpoždění a tak děláme piknik na dece uprostřed autobusového nádraží Zličín na travnatém ostrůvku. Původně byla avizována cesta mikrobusem, to jsem ještě nikdy nezažil a byl jsem zvědavý, ale nakonec se jede standardním zájezdovým autobusem a mám prý být rád (mikrobus je peklo). Protože je ale účastníků málo, snad jenom 15, jede se bez vleku a kola jsou naskládána v zadní části autobusu místo sedaček. Taky má skoro každý vlastní dvojsedačku, prostě luxus. Takže vedle účastníků máme 2 průvodce, 2 řidiče, jeden má sebou dceru se dvěma dětmi a druhý mladšího syna. Prostě rodinný zájezd. Autobus je luxusní západní postarší, ale není důvodu ke stížnostem. Dokonce se záchodem, ten je možno používat ale kvůli jakési menší závadě pouze na malou potřebu. Detaily jsem se nedozvěděl, možná že vše prostě propadávalo otvorem na silnici, tak proto. Vyrážíme asi v 16:30 standardním směrem přes Plzeň do Německa a dále na jih.
2.den,14.5.2011,0km,sobota
Po nočním přejezdu který byl obvyklý, moc jsem toho nenaspal ale občas klimbnul (a zjistil jsem že mp3 přehrávač zůstal zapomenutý doma) jsme brzo ráno v Pise. Protože máme velkou časovou rezervu a trajekt je rezervovaný až na odpoledne, máme volný rozchod na prohlídku Pisy. Nuda nuda šeď šeď - ale ne, to byla legrace. Přestože jsem tu už poněkolikáté v rámci takovýchto přejezdů Náměstí Zázraků se neokouká. Ráno v 7 je tu liduprázdno a celé náměstí máme sami pro sebe. Vše je zavřené (i záchody a to je smutnější) jinak ale lze fotit zcela bez turistů a to je k nezaplacení. Takže sledujeme probouzející se turistický ruch a zacházím i do města. Okolo 9:00 je odjezd do Piombina, podaří se přebukovat trajekt na dřívější termín. Přece jen ještě není plná sezona a lodě jezdí jedna za druhou. Trajekt jede asi jednu hodinu a pak je to ještě asi 30 min. do kempu ve městečku Lacona. V kempu Lacona Pineta jsme brzy odpoledne a zde zjišťuji zajímavou věc, jsem jediný ubytovaný ve stanu, všichni ostatní bydlí v chatkách. Ale v propozicích stálo "sportovně koncipovaný zájezd" tak jsem to vzal doslova. No ve stanu mi nic nechybí, ale v tom případě nechápu co vezli ostatní v těch obrovských taškách. Kemp je obrovský, docela luxusní a poloprázdný. Po ubytování se jdu projít k moři a po okolí. Je zde pláž dlouhá snad několik kilometrů - a úplně liduprázdná. V 17:00 otevírá i kempový obchod a tak nakupuji nějaké zásoby - víno, pivo a křupky. Večer je sraz u stolů a lavic mezi chatičkami. Nejprve rychlý brífink o příštím dni a pak volná zábava. Zapadám mezi skupinku 6 mladíků z Teplicka, kteří jsou ubytováni ve vedlejších chatičkách. Konečně se vysvětluje co vlekli v obrovských taškách - alkohol. Vedle kartonů piva se objevují nejrůznější vysokooktanové láhve kterým já se svým vínem a myslivcem mohu těžko konkurovat. Ještě upozorňuji na takovou svojí charakterovou vadu - po nočním přejezdu se většinou první den strašně opiju až mi není dobře ale nikdo si toho nevšímá. A tak se i stalo.......
3.den,15.5.2011,70km,neděle
.... a ráno mne skutečně bolela hlava. A bylo mi docela těžko. Obloha byla zatažená a dokonce začalo trochu poprchávat. V plánu je okruh přes Magazzini a Rio Nell Elba a pak volitelně ještě Cavo a zpět přes Porto Azzuro do kempu. Vyrážím okolo deváté a na zahřátí je první na řadě přejezd sedla na severní pobřeží ostrova směrem na Portoferraio. Předchozí turnusy údajně pro toto sedlo vymyslely název Paso Husa. Z autobusu to tak nevypadlo ale je to kopec jako blázen. Ale zvládl jsem a sjezd na druhé straně už byl rychlý a prudký. Tady jsem jel kus po hlavní pobřežní silnici a tady byl docela provoz. Ale italové a na Elbě zvlášť jsem jednak na cyklisty zvyklí a jednak ohleduplní, tak jsem se i v tomto provozu cítil docela bezpečně. Po odbočení na Magazzini se už doprava zklidnila a pak začalo to správné stoupání na Rio Nell Elba. Po cestě je možná pěší odbočka na zříceninu Volterraio, z odložených kol jsem poznal, že někteří kolegové jsou již nahoře. Bohužel právě zde začalo už vysloveně lít a padat mlha a tak jsem zříceninu vzdal, nasadil větrovku (správněji dešťovku) a pokračoval nahoru. Nahoře byla už mlha jak mlíko a bylo docela složité se udržet na silnici. Byl jsem už úplně promoklý, ale ve stoupání jsem se zahřál. V Rio Nell Elba se fotím před stejnou značkou jako před dvanácti lety - ale tehdy tu byl takový hic že se nám dělala červená kolečka před očima. V městečku si na hlavní ulici dávám pizu a pivo a protože počasí se nijak zásadně nelepší a času je moře pokračuji směrem na Cavo. Co si pamatuji z dřívějška je to pěkný mnohakilometrový sjezd ale protože zase leje musím dost brzdit abych neměl bláto v obličeji. I tak jsem úplně durch. Cavo je pěkné ale stále tu dost leje a věřím že se sem ještě podívám tak rovnou pokračuji po pobřeží do Rio Marina. Konečně se počasí začíná trochu lepšit a občas i zasvítí slunce. Je neuvěřitelné jak v takovém okamžiku vše rychle schne, nejlépe přímo na těle. Pak je malé stoupání znovu do Rio Nell Elba a na hřišti se tu hraje fotbal. Slyším výkřiky, jsem zmaten ale jsou skutečně česky. Inu svět je malý, asi je tu nějaká česká škola na výměnném pobytu. Pak sjíždím do Porto Azzurro, těsně před městečkem ještě odbočuji ke kostelíku Madona di Monserrato (ani tady se po dvanácti letech nic nezměnilo) a navštěvuji vojenskou pevnost nad Porto Azzurrem. Občas už je docela horko. Cestou do kempu se ještě zastavuji v obchodě a nakupuji standard, nějaké to víno a pivo. V kempu vedle běžné agendy - jídlo a hygiena - se věnuji kolu a alespoň čistím brzdy a mažu řetěz. Kolo si to po dnešní etapě určitě zaslouží. V 19:00 je brífink a pak standardní zábava. Ještě fotím nádherný západ slunce u moře, na koupání se mi zdá ale dost zima. Jdu brzo spát, v noci je docela zima.
4.den,16.5.2011,55km,pondělí
Ráno je chladno ale nádherně, modré nebe. A chcípl mi cyklocomputer, to už se mi dlouho nestalo. Inu ten včerejší déšť. Ale naštěstí pomohla rozborka - sborka a vysušení. Vyrážíme ve skupině přes sedlo na Marina Di Campo. Na vrcholku je pěkná vyhlídka na vedlejší Korsiku. Prý je to vzdušnou čarou tak 40 km a ve slunci se krásně lesknou tamní zasněžené štíty, inu jsou tam skoro velehory a je ještě jaro. Pak vedlejší cestou podél letiště (ano je tu skutečně docela velké letiště, ale na jednom konci končí v horách, tak piloti musí přistávat na první dobrou, druhou možnost nedostanou) do Procchio a po pobřeží do Marciana Marina. Pěkné výhledy, cestou se i občerstvujeme, prostě pohoda jak má být. Zpáteční cesta vede přes kopec, údajně nevětší jaký tu absolvujeme, něco přes 600 mnm. Stoupáme na Poggio nahoře je vysílač a rozhledna. Ta je sice zavřená ale nakonec stejně každý přelézá plot a kochá se vyhlídkou. V parku borovic dáváme siestu a pak velký sjezd zase do Marina Di Campo. Cestou ještě zastavujeme u zříceniny Torre di S.Giovanni s vyhlídkou. Dole dáváme oběd, já standardně pizu a 2 piva a pak už samostatně zase přes sedlo 260 mnm do kempu. Šel jsem se dokonce vykoupat do moře, ale na žádné dlouhé ráchání to nebylo. Večer zase standard, brífink, západ slunce, společenská zábava a konzumace různých alkoholových nápojů. V noci zase zima. Jo a od 04:00 strašně řvou ptáci.
5.den,17.5.2011,48km,úterý
V 7:45 vyrážíme všichni autobusem s koly. Ten nás zaveze do Marciany 375 mnm. a pak pojedeme lanovkou na vrchol Elby 1019 mnm Monte Capane. Zlevněný lístek stojí 17E, každá sranda něco stojí. Tady je to doslova sranda protože se cestuje v jakémsi koši pro 2 osoby ale je to prý bezpečné. Počasí nám přeje, na daleké výhledy jsme si ani lepší nemohli přát. Do 12:00 musíme sjet dolů, protože pak má lanovka siestu. Dole beru kolo a od autobusu vyrážím po vlastní ose do kempu, někteří se ve finále zase nechali odvézt zpátky. V Marciane hledám kostelík nad městem, zkouším různé šotoliny a nakonec zjišťuji, že jedu sice správně ale v kopci mě už nadšení opouští. Tak se kochám výhledy a pomalu vyrážím zpět. Nejprve sjezd a pak na pobřeží takové výšvihy, občas i nějaká ta stovka výškových metrů. Marciana, Zanca, Patresi, Chiessi, Pomonte, Fetovia, Seccheto a zase Marina Di Campa. Závěrečné sedlo se snažím překonat před 17:00 aby mne nedohnal vracející se autobus a abych se ušetřil posměšků a troubení. Před kempem ještě nakupuji proviant a pak standardní večer s brífinkem, západem slunce a konzumací. Koupil jsem si nějakou místní klobásu, výborná ale strašně leze do zubů. A já musím být opatrný, nějak mě pobolívá jedna strana a nerad bych tu hledal zubaře.
6.den,18.5.2011,49km,středa
Program jednotlivých dnů máme v rozdaných itinerářích, ale se souhlasem všech účastníků jsou jednotlivé dny přesouvány - s ohledem na počasí a na probíhající trhy v místních městečcích. Ráno vyrážíme do Capolivery, malebné městečko na kopci. Jede se po hlavní a je tu dost provoz. Potkávám i hasiče. Vydávají jiný zvuk než u nás, možná že to znamená "hoří" italsky. Závěrečný úsek je možno objet po vedlejší silnici bez provozu. Městečko je malebné, údajně je to letní centrum německých turistů a tak je i turisticky vybavenější. V jednom obchodě se suvenýry kupuji vybroušený plátek achátu dceři, snad se mi podaří ho dovézt domů a nerozbít. Pak je možné objet celý poloostrov po šotolině do čehož samozřejmě jdu. Nejprve sjezd po asfaltu k moři do osady Morcone a dále až na Pláž Milenců. Dále je už jen stoupání. Prohlížím osadu a objevuji kapličku (pěkná) a otevřený obchod (velmi užitečný) kupuji 2 lahvoně (Birra Morreti á 0.66l) a před následujícím stoupáním na pláži tankuji kalorie. Pak stoupání a nakonec šotolina, ta už vede prakticky po vrstevnici. Na jižním konci poloostrova cesta vede přes statek a ekofarmu. Tady bylo možno se občerstvit, ale podnik vypadal tak luxusně, že jsem si bez kravaty netroufl a pak se mělo pokračovat přelezením nějaké závory. Do toho jsem se nenutil a tak jsem nechtíc ještě absolvoval prakticky vrchol poloostrova a pak opět sjel k moři a pokračoval okruhem pod Capoliveri. Cestou stavím na pláži na siestu, zásob mám ještě dost svých. Docela jsem si spálil ruce a v rámci minimalistického pojetí nemám opalovací krém, snad si s tím organismus nějak poradí. Z Capoliveri se stejnou cestou vracím do kempu, dělám pravidelný nákup na večer a ve stánku u silnice nakupuji i nějaké víno domů rodině. Snad se podaří ho nerozbít a nevypít.
7.den,19.5.2011,69km,čtvrtek
A je zase hezky. Po snídani okruh, nejprve přejezd přes sedlo na severní pobřeží (sedlo jsem absolvoval za týden celkem třikrát) nahoře mne posedne pýcha a tak místo sjezdu jedu podle mapy po hřebenové šotolině která mne správně přivádí na hlavní silnici před Magazzini. Pak Bagnaia a tady mám zase štěstí a objevuji otevřený obchod. Tak tankuji kalorie a pak stoupání do Rio Nell Elba. Ještě odbočuji ke kostelíku S. Catarina a užívám si tu samotu. Má se sem jít pěšky ale snad jsem tu na kole ničemu neublížil.Pak konečně Rio Nell Elba. Tam obědvám ve své "oblíbené" hospodě pizu a pivo. Čekal jsem více srdečnosti ale asi si mne nepamatují, no v neděli jsem tu byl pěkně mokrý a špinavý. Pak sjezd do Cavo a konečně si ho můžu vychutnat a jet bez zbytečného brždění. Prohlížím si Cavo, přístav, maják a po pobřeží jedu do Rio Marina. I tady to bez deště vypadá docela jinak. Po cestě jsou vidět opuštěné doly, kdysi se tu těžila železná ruda a leccos jiného a dnes to místy vypadá ještě docela divoce. Pak již známý stoupák zase Rio Nell Elba a sjezd do Porto Azzurro. Cestou vidím velkého zeleného hada, ale než jsem vyndal foťák tak byl pryč. Pak už obvyklý dojezd do kempu s nákupem proviantu a večer zase veselá společnost chlapců z teplicka. Jsou prostě neúnavní, já si myslel, že vydržím hodně ale jsem břídil. I přes obrovskou zásobu alkoholu který sebou vezli, ve středu jim zásoby došly a bylo třeba přejít na místní produkty. Dokonce první ráno vyprávěli jak přišel kempař s prázdným pytlem přes rameno vybrat odpadkový koš před chatičkou, ale když místo koše uviděl obrovskou hromadu prázdných plechovek a lahví, něco italsky zamumal (asi italská kletba), odešel a za chvíli přijel s kolegou elektroautem a spolu koš vyprázdnili. Pak už jezdil vždy autem.
8.den,20.5.2011,48km,pátek
V plánu je snadný okruh do Portoferraia kde by dnes měl začít trh. Počasí opět nádhera. Trh se dopoledne teprve rozbaluje, tak si procházím městečko a vzpomínám na dobu před dvanácti lety. Tehdy jsme tu také s Adamem a Mílou trávili poslední den, nejprve jsme se nemohli dohodnout kde se najíme a jezdili asi 2 hodiny po městě až jsme byli úplně hotoví. Pak jsme zapadli do první hospody která se nachomýtla a asi majitele dost překvapili protože přiběhl v plášti od barvy, asi chudák někde něco bílil. No popasoval se s tím tehdy směle a jídlo jsme si pochválili. Pak jsem skončili v přístavním baru a pokud si dobře pamatuji končili jsme koktejlem B52. Naštěstí to tehdy nebylo zpátky do kempu daleko. Dnes jsem si poblíž náměstí dal obvyklou pizu a pivo a po zběžné prohlídce města vyrazil k mysu Enfola. Pod kopcem v hospodě jsem popíjel a přemýšlel zda jet (spíše jít a tlačit) na kopec na mysu ale postupně mne přepadla lenost a tak jsem se vydal dále do Viticcio. Tady sice silnice končí ale podle pokynů by mělo být možno pokračovat po pěší cestě do Scagliery. Pouze začátek je prý orientačně dost náročný. To je slabé slovo, já to prostě nemohl najít a už jsem to chtěl vzdát. Pak jsem na jednom místě pod sebou v lese skutečně zahlédl nějakou pěšinu a to by mohlo být ono. Pouze se na ní nedalo nijak dostat. Nakonec jsem skončil v recepci hotelu na pobřeží - a bylo to ono. Paní ani nehnula brvou a ujistila mne, že jsem dobře. Stačilo projít recepcí, několik schodů a už jsem byl na pěšině. Na kolo to moc nebylo, do kopce jsem kolo tlačil a chvílemi nesl. Po rovině by se sice jet dalo, ale představa že spadnu s pěšinky do lesa pod sebou - a sám - a tady - tak jsem vsadil na jistotu a tlačil raději i tady. Podle mapy to nemělo být daleko. Pak jsem přišel na rozcestí. Podle mapy tu měly být asi 3 cesty, v reálu jich tu bylo asi 5 ale naštěstí tu stál rozcestník. Zajásal jsem a opřel si o něj kolo, že se nasvačím - a sloup spadl. Vůbec nebyl upevněn v zemi ale jen opřen o strom. To ovšem vrhlo na jeho vypovídací hodnotu úplně jiné světlo. Tak jsem si sedl a zamyslel se - a nevím zda přičíst mé zkušenosti a genialitě - a zvolil správnou cestu. Ta sice klesala ale kolo bylo opět třeba většinou nést. Nakonec jsem se úspěšně vynořil v Scaglieri. Nevím kolik kolegů absolvovalo tuto cestu, myslím že jich moc nebylo. Pak už to byla snadná cesta po asfaltu, ještě odbočuji k muzeu Napoleona, ale to obdivuji jen zvenku. Nakonec se vracím přes sedlo na Laconu - to které jsem celkem absolvoval celkem třikrát - a před kempem navštěvuji ještě oblíbený obchod. Večer dojídám poslední zbytky a taky se ještě koupu v moři. A taky večer dopíjíme co je třeba dopít.
9.den,21.5.2011,0km,sobota
Ráno balíme a nakládáme vše do autobusu. Krátký přejezd do přístavu a tady je asi na 2 hodiny rozchod. Trh je již v plném proudu tak si ho ještě jednou procházím a dokupuji nějaké suvenýry. Zejména doma sklízím úspěch s nakládanými papričkami v olivovém oleji. V přístavu objevuji na parkovišti skupinu fiátků pětistovek. Jedná se o nějakou historickou jízdu na Elbě, je jich asi 20 a je na co koukat. Řada posádek je dokonce v historických kostýmech ze šedesátých let. Taky si to kde kdo chodí fotografovat. Konečně se blíží náš trajekt a tak přihlížíme vylodění. Ale v okamžiku kdy se otevře čumák lodi, ozve se zběsilé troubení a z nitra trajektu začíná vyjíždět další obrovské množství fiátků. Takže z původních dvaceti se počet zvyšuje určitě na stovku nebo dvě. Vykládka taky trvá dost dlouho, množství fiátků se zdá nekonečné. Z lodi dokonce přichází nějaký důstojník podívat se proč to tak dlouho trvá, ale když vidí fiátky mávne nad tím rukou. Pak se nalodíme my a loučíme se s Elbou. Na trajektu obtěžují rackové, pak vylodění v Piombinu a celkem běžná cesta domů.
10.den,22.5.2011,3km,neděle
V neděli dopoledne jsme v Praze a tak zavěsím brašny na kolo a nejprve ho snesu do metra a nechám se odvézt na Smíchov a pak 3 km po vlastní ose. Obědvám už doma a odpoledne při konzumaci italského vína už prohlížíme fotky. 18. můj cyklozájezd se skončil.
Dojmy? Přišla mi ta Elba nějaká menší než před dvanácti lety. Tehdy jsme jezdili nevěděli pořádně kudy, vzdálenosti a stoupání se nám zdály značné a vůbec to bylo dobridružství. Byl stále hic a modré nebe a nevěřili jsme že tu může být také někdy ošklivě. Stan jsem měl obyčejné plátěné áčko, no, naštěstí nepršelo. Všechny věci jsem si vezl v krosně na zádech. Prostě pravěk. Nyní jsem poznal, že se celá Elba dá objet pohodlně za jeden den a není prakticky kam zabloudit. Určitě se tu zlepšily silnice. Některá místa naopak zůstala naprosto stejná. Našel jsem i náš původní kemp Aquaviva pár kilometrů od Portoferraia. Nafotil jsem asi tisíc fotek, občas jsem se snažil fotit úmyslně tak, aby bylo možno porovnávat s původními snímky. Kdepak je asi konec našim tehdejším průvodcům Slávkovi a Oldovi? Najeto 345 km a kolo sekalo dobrotu - no po tom prasklém rámu bych mu to taky doporučoval, jinak snad půjde do šrotu. Byl to takový skoro rodinný výlet a tak průvodci Eva a Zdeněk ani neměli moc práce. Nikomu se nic vážného nestalo, nějaká ta odřenina patří k věci (chlapci z teplicka!). Bylo skutečně vidět, že sezona na Elbě začíná až v červnu a že pak to tu vypadá trochu jinak. I bazén v kempu se začal napouštět až v den našeho odjezdu.
Nejsilnější zážitek? No není to cyklistika, ale možná ty fiátci v přístavu poslední den. Když jsem je viděl stát vedle dnešních aut nechápu, jak se do nich může vůbec vejít řidič.
Tož taková byla Elba 2011