Čína 
To by Lenin zíral............
1.den, 15.4.2019, odlet z Prahy do Pekingu
Odlet z Prahy odpoledne, Čínský A330 společnosti Hainan airlines je prakticky plný a let trvá 10 hodin. Pro mne je to premiéra, takhle daleko jsem ještě nikdy neletěl. Ale Hainan airlines je slušná společnost, 2 teplá jídla, zábavní systém a dost místa, víc se asi čekat nedá. Letí se přes Polsko, za světla ještě vidíme zasněžené Krkonoše, pak se už jednak začne stmívat a jednak je povinné zatemnění aby se dalo spát, když někdo chce a může (já jsem nezabral). Let sleduji na obrazovce, prakticky celou dobu letíme nad Ruskem a z okénka je většinou vidět skutečně jen tma, pouze občas nějaké světélko. To nad Evropou to obvykle vypadá jinak. Pak ještě kus přes Mongolsko a jsme nad Čínou. O půlnoci jsme v Pekingu, posuneme si hodinky o 6 hodin dopředu, rázem je ráno a po náročné vstupní kontrole, ani nevím kolik bylo bezpečnostních kontrol a skenování otisků, jsme v Pekingu.
2.den, 16.4.2019, celodenní prohlídka Pekingu
Před letištěm na nás čeká autobus a místní průvodkyně a rovnu vyrážíme na první prohlídkový den. Na programu je Chrám nebes, seznamujeme se s prostředím, všude plno číňanů, zahraničních turistů je poměrně málo. Všude je pořádek a uklizeno, přesto že jsou Číňani, že to tak řeknu, z našeho pohledu dost prasata. Ale všude běhá někdo s koštětem a nepřetržitě uklízí. Chrám je obrovský, vždycky když přijdeme k nějaké bráně vypadá to na konec, ale následuja další nádvoří a další pálac a další brána. Na první den je to docela namáhavé, zvláště vzhledem k časovému posunu, protože prohlídku absolvujeme v českém nočním čase. Odpoledne se dostáváme na první hotel, a protože je brzo odpoledne místního času je domluven sraz před hotelem s tím, že vyrazíme společně metrem do města. V Pekingu má metro asi 20 linek a jezdí skutečně po celém městě, i na letiště. Zpočátku trochu tápeme, metro v Pekingu jsem nestudoval a i průvodkyně trochu tápe, ale na druhý pokus to dáme. Lístky se dají koupit v automatech které vrací drobné, na mapě na displeji se nastaví kam a kolik lístků chci a pak vyjede kartička. Ta se vkládá do turniketu, pří výstupu z metra jí turniket spolkne a asi se použije znovu. Jedna jízda asi 40 min. s přestupem nás vyšla na 4 juany, tedy docela lacino. Zajíždíme na obchodní pěší zónu, už se stmívá a je to docela podívaná. Zpátky se vracíme metrem již samostatně, na večer jsem si koupil nějaké pivo. S nákupy nebyl problém, všude jsou obchůdky a stánky. Celý den bylo modré nebe a docela teplo.
3.den, 17.4.2019, Peking, Zakázané město
Hlavní program je návštěva Zakázaného města. Ale začínáme snídaní v hotelu, to je standardní švédský stůl, kde si každý najde to svoje. A kdyby byl zájem o čínské speciality i ty by se našly. Pak nasedáme do autobusu a vyrážíme na první zastávku ve výrobně a prodejně perel. Je to zajímavé, ale myslím, že jsme velkou útratu neudělali. Budova je v rekonstrukci a dělnící staví lešení, připadá mi to docela nebezpečné, ale na návštěvníky dávali pozor. Potom přejezd na náměstí Nebeského klidu a to je skutečně obrovské a zaplněné. Největší fronta se nás naštěstí netýká, to stojí číňané ve frontě do mauzolea, kde je snad k vidění balzamovaný Mao. Necháme si tu udělat foto které by mělo být součástí obrázkové kniha za 100 juanů, platit zatím nikdo nic nechce, tak jsem zvědav jak a kdy se ke knížce dostaneme. Naše fronta do Zakázaného města je naštěstí mnohem menší a město je obrovské. Okolo je vodní kanál a celé město má na délku asi 1 kilometr. A stále jeden palác za druhým, vše je pečlivě udržované a dřevěné, což na první pohled není vůbec poznat. Občas je trochu tlačenice, jsou tu stánky a toalety a tak není problém tady strávit velkou část dne. U východu jen přecházíme ulici a jdeme do Jingshan parku, i tady pěkné a udržované, dokonce je tu nějaká výstava ozdobných rybiček. Večer už docela unavení čekáme před parkem na náš autobus a přijíždí mopedista a přiváží naší knížku. Mají to dobře zorganizované. V hotelu se dáváme trochu dohromady a protože je ještě relativně brzo vyrážíme na procházku po okolí. Podle mapy by nedaleko měla téct říčka a podél ní by měla vést pěšina, obojí objevujeme. Vypadá to poměrně nově postavené, jen říčka je dost špinavá a dost tu otravuje hmyz, nějací komáři nebo mušky, doufám, že si nepřivezu malárii nebo něco podobného. Večer opět na pokoji jsem docela kaput. V televizi je k dispozici asi 30 stanic, ale pouze čínských. Dokonce je tu nějaká obdoba CNN jmenuje CGTN (čína global televize network) je to v angličtině a na první pohled není rozdíl proti CNN. Tak sledujeme požár katedrály Notre Dame v Paříži a další události. V hotelu je wifi a docela rychlá, pouze některé stránky jsou blokovány, takže Idnes ano, Seznam ne a tak nemohu ani poslat žádný mail.
4.den, 18.4.2019, Peking, Velká zeď, Letní palác, olympijský park
Ráno již známá snídaně a pak autobusem kus za Peking k zčásti zrestaurované Velké čínské zdi. Je to v údolí kde teče říčka, okolo kopce a po nich se pne zeď. Cestou zastavujeme ve výrobně předmětů z jadeitu, ale myslím že to nikoho moc neoslovilo ani jsme si nic nekoupili. Velká zeď je docela mohutná. Takže všude schody nahoru a dolů, v prospektech zeď někde vede po rovině a je široká, tady to vypadá jinak. Máme 2 hodiny volno, dal by se tu udělat okruh, ale asi by to byl stres a možná by se ani nestihlo, tak vystupujeme 40 minut kam se dá a pak stejnou cestou zpátky. Docela pálí slunce a tak volný čas využívám k občerstvení, čínské lahvové pivo, dá se to pít když není nic jiného. Potom zpátky autobusem do Pekingu a návštěva Letního paláce. Je to zase obrovský areál u jezera, davy číňanů, ale stojí to za to. Je tu krytá dřevěná promenáda asi 800 m dlouhá. Zpátky si objednáváme přejezd lodí přes jezero, je třeba zkusit všechno. Jednou z památek tu je mramorová loď, stavba na břehu kopírující skutečnou loď, jen tahle je pevně postavena na dně ve vodě ale má vše vyvedeno věrně včetně kormidla. Poslední na programu je návštěva olympijského areálu, už se začíná stmívat, tak to na focení moc není, ale jsou to mamutí stavby. Stadion Ptačí hnízdo a naproti je stadion vodních sportů. Večer v hotelu už není na žádné vycházky čas.
5.den, 19.4.2019, rychlovlak do Shuzou, muzeum hedvábí, park, večeře
Po brzké snídani přejezd autobusem na nádraží a pak nás čeká skoro 1200km do města Suzhou kousek od Shangaje. Vypadá to daleko, ale rychlovlaky tu jezdí standardně 300 km/h a tak je to otázka asi jen pěti hodin. Vlak docela luxusní, spíše jako letadlo, občas jedem i 305 km/h, chodí tu obsluha s vozíkem s občerstvením a samozřejmě se stále uklízí. Stavěli jsme asi jen 8x vždy jen na pár minut. Několik kolegů z našeho zájezdu se při odjezdu usazuje v jídelním voze, asi po dvou hodinách se vracejí s tím, že došlo pivo. Zjevně v Číně ještě nejsou na čechy moc zvyklí. Na nádraží v Suzhou na nás čeká autobus a vyrážíme na návštěvu muzea hedvábí, všechno názorně a volně přístupné, na konci obrovská prodejna, kde je na prodej vše od kravaty až po hedvábné peřiny. Tady náš zájezd nějaké nákupy udělal, my koupili pár drobností, ale zahlédl jsem v zájezdu i hedvábné peřiny. Potom přejezd na návštěvu Zahrady Mistra rybářských síti, zase pěkné, jezírka, pavilony, dávám zase jiné čínské pivo. Průvodce nám nabízi zprostředkování večeře, většina účastníků přijímá a tak zastavujeme před restarací nedaleko parku kde máme asi hodimu přestávku. Kdo nejde na večeři má možnost se projít podél vodního kanálu nebo jinam do města, my jdeme do restaurace, sedíme asi po šesti u stolu a uprostřed je otočný karusel kam jsou stále přinášeny potraviny. Byl jsem dost skeptický, myslel jsem, že to bude dost hladové ale opak je pravdou, všechno jsme sníst nedokázali a byly to většinou i pro nás docela chutné dobroty. A celé to stálo na osobu jestli si pamatuji asi 80 juanů, tedy cca 270 Kč. Již prakticky potmě dojezd do hotelu, ten má recepci ve formě parku s jezírky a pagodami a tak taky docela atrakce. Standardní vybavení pokoje, televize a 30 čínských stanic, wifi a podobně.
6.den, 20.4.2019, přejezd busem do Shanghaje, televizní věž, večerní Shanghaj
Ráno po snídani zase vše nakládáme do autobusu, protože nás čeká poslední přejezd do Shangaje. Zastavujeme v městečku Luzhi, které je přirovnáváno k Benátkám, protože stará část je protkána kanály na kterých je možno se nechat svézt na loďce. Jedeme asi půl hodiny na loďkách, jsme čtyři a pohání to malá číňanka veslem na zádi, musí mít docela fyzičku. Pak je volno na prohlídku staré čtvrti, všude stánky, občerstvujeme se nějakou plackou do ruky, ale nebyla špatná. Potom dojezd do Shanghaje a výstup na televizní věž s výhledem na celou Shanghaj. No opravuji, protože Shanghaj je obrovská a má 27 milionu obyvatel, tak jsme viděli jen nejbližší okolí. Původně bylo v plánu na následující den ale protože se mělo zkazit počasí program byl takto upraven. Televizní věž byla svého času nejvyšší stavba světa, dnes už to neplatí a i v Shanghaji jsou vyšší stavby. Atrakcí je patro se skleněnou podlahou 250m nad zemí, to já nemůžu. Stále si představuji jak sklo praskne a já zůstanu viset za ruce, ostatní s tím problém nemají a tak i pro číňany je to atrakce prvního řádu a všichni se zde fotili jako o život. Pak jedem do hotelu a pro zájemce, což byli myslím všichni, je večer v plánu výlet lodí po řece večerní Shanghají. Čekal jsem nějaký malý parník ale byla to několikapatrová velká loď. Při nástupu nás nalákali do přízemní restaurace, kde se platilo vstupné, ale díky tomu byla prakticky prázdná. Chtěl jsem si objednat nějaké nápoje, že bychom se poslední večer trochu rozšoupli, ale nikdo nepřišel, tak vstupné byla jediná útrata. Cesta trvala asi hodinu a bylo to úchvatné, všechny ty věže a mrakodrapy se večer rozsvítí, ale není to jen nějaké statické, po budovách běží celé video příběhy a myslím, že se jednotlivé společnosti předhánějí kdo to má barevnější a zajímavější. Prostě sice kýč, ale docela podívaná. V hotelu jsme pozdě v noci a tak jdem spát.
7.den, 21.4.2019, Shanghaj, večer odlet do Pekingu
Po snídani balíme a nakládáme do autobusu. První plánovanou atrakcí je jízda Maglevem. V Shanghaji mezi středem města a letištěm jezdí vlak na magnetickém poli rychlostí 430 km/h. Tak si to chceme za pár juanů vyzkoušet. Mezi letištěm a městem jsou dvě souběžné tratě na kterých stále pendlují 2 soupravy. Vzdálenost 30km urazí asi za 8 minut. A jezdí každou čtvrthodinu. Samozřejmě bez řidiče. Nejhlučnější je, když se uprostřed trasy míjejí, ozve se buch a za oknem se jen něco mihne. A u letiště jsme při souběžné jízdě předjížděli přistávající letadla. Tak takhle má vypadat železnice 21.století. Po návratu do Shanghaje jdeme na prohlídku Maglev muzea a dozvídám se odpověď na 2 otázky, které mne napadly, odkud vlak bere elektřinu a co se stane při výpadku elektřiny. Pod vlakem jsou vodivé pásy podobné jako v pražském metru, odtud elektřina, a když všechno selže elektromagnety se přepnou jako dynamo a to udrží vlak nad plochou a zároveň zabrzdí. Pak navštěvujeme Budhův chrám, zajímavá stavba obklopená mrakodrapy, ale zase pečlivě udržovaná. Potom procházka po Nanjing road, vyhlášená nákupní pěší zona Shanghaje. Přejezd autobusem k nábřeží, autobus parkuje v podzemních garážích a my se jdeme projít podél řeky naproti televizní věži a dalším mrakodrpům. Počasí nelhalo, dnes jsou špičky budov již skryty v mlze a vyhlídka by za moc nestále. Poslední atrakcí je návštěva starého města, lidí jako máku a začíná trochu pršet. Dávám nějaká piva a nakupujeme poslední suvenýry. Autobus nás odváží na letiště. Čeká nás nejprve místní přelet Shanghaj Peking, je to asi jen 2 a půl hodiny (vlak to jede 5 hodin) ale občerstvení je opět slušné. V Pekingu máme na přestup sice skoro 3 hodiny ale protože si musíme vyzvednou zavazadla a přesunout se na jiný terminál, což je minimálně čtvrt hodiny pěšky, a projít opět všemi bezpečnostními kotrolami, času není nazbyt. Odlétáme po půlnoci.
8.den, 22.4.2019, let Peking Praha
Zase 10 hodin letu přes Mogolsko, Rusko a Polsko. Celou cestu je tma, svítání máme v zádech, ale nějak nás nemůže dohnat. Servis opět slušný. 2 teplá jídla. Shlédl jsem několik dokumentárních filmů BBC. V 10 dopoledne jsme v Praze, posuneme si hodinky na místních 6 ráno a jedeme domů. Jak často píšu na Dokola - kruh se uzavřel.
Tak nějak jako obvykle pár postřehů závěrem
O Číne se hodně v poslední době hovoří, ale myslím, že se o ní málo ví. Přece jen je to daleko, není to vyhlášená turistická destinace a má to nádech toho komunismu a to má dnes takový podivný nádech. Já jsem tam strávil týden, tedy pouze v Pekingu a Shanghaji a protože je to obrovská země, těžko se nějak objektivně vyjadřovat. Ale v městech bylo čisto a bezpečno, vše fungovalo a snahu o zlepšení podmínek bylo vidět na každém kroku. Ovzduší bylo většinou znečištěné, ale ani ne snad smogem ale prachem. Peking leží v rovině a okolo jsou pouště a tak se tady prostě práší. A číňané s tím bojují, každá prašná stráň byla pokryta tkaninou, na stavbách byly vodní rozprašovače a všechny skůtry, kola a tříkoly byly na elektřinu! Žádný moped nejezdil na benzín. Auta na silnicích všechna moderní všech značek, dříve tu asi žádná nebyla. Zácpy na silnicích jsme samozřejmě zažili, ale ty jsou dnes všude. Auta byla všech možných značek, elektrouta bych asi ne vždy poznal. Perlička. Registrační značky mají připevněny podivnými šrouby, připadalo mi to skoro jako plomba. Protože aut je moc, nelze si pořídit auto bez registrační značky ale o ty se losuje. Hned mne jako Čecha napadlo značky půjčovat když stojím v garáži, aha, ono je to napadlo taky a proto mají na značkách plomby aby nešly sundat.
Kapitolou samou pro sebe je železniční síť, Čína má myslím dnes nejdelší síť vysokorychlostní železnice na světě. A cestování rychlostí 300 km/h vlakem na kratší vzdálenosti překoná leteckou dopravu, nám se o tom může jen zdát. Představte si Praha Brno vlakem za 40 minut! A nejen, že vlaky v Číně jezdí rychle ale i často, když jsme jeli, každých pár minut jsme míjeli vlak na vedlejší koleji, což vždy udělalo jen takový „žuch“. Myslím, že naše Pendolino má asi 6 vagonů, tady jsme jeli vagonem č. 8 a ten byl někde uprostřed vlaku, takže takový běžný vlak má cca 20 vagonů. Maglev je kapitola sama pro sebe, ale chápu to spíš jako technologickou ukázku, jedna linka 30 km žádnou revoluci v dopravě nezpůsobí. Prostě se dá jet po zemi 430 km/h. A při testech dokázal i 500 km/h.
Číňané jsou prasata. Tedy alespoň z našeho pohledu, nijak jim to nevyčítám, my zase možná děláme věci které jim připadají nechutné. Ale krkání a plivání na zem byl běžný zvyk. Přesto všechno je všude čisto a uklizeno, a to je dáno tím, že všude někdo neustále uklízí. Taky jsme neviděli jediného žebráka, je možné, že každý dostal koště a musí uklízet. Není to špatný nápad. Pouze tím možná trochu trpí jejich osobní svoboda. V Číně je pro nás docela levno. Plechovka piva 0.5l v obchodě se dá koupit za 5 juanů, tedy asi 17 Kč. V podobné relaci se pohybovaly další potraviny i vstupy. Naopak bydlení je asi extrémně drahé a pro běžného číňana těžko dostupné. Platy jsou prý okolo 1000 dolarů, pokud tomu lze věřit tak to není špatné. Na každém rohu stojí policista nebo jiný strážce, zejméne ti v černé pracovní uniformě v byznys centrech působili trochu anachronicky, ale asi to tak musí být.
A proč v úvodu zmiňuji Lenina? Přišlo mi to takové zvláštní, Lenin celý život budoval komunismus, ale vlastně se to moc nepovedlo. To Čína je jiná liga, a stále tomu říkají komunismus. Kdyby to mohl Lenin vidět, tak by zíral. Ono nakrmit a zaměstnat 1.4 miliardy lidí není jednoduchá záležitost a ne každý to zvládá. Ono ať se nám to líbí nebo ne (a není to z mé hlavy) budoucnost asi patří Číně.
A cyklistika? Na kole se tam jezdí, ještě spíše na elektrokole nebo elektrotříkolce, ale ve městech zjevně všichni pošilhávají po autech. Vyfotil jsem nějaká městská kola, ale že by o ně byla nějaká rvačka se mi nezdálo. Možná na venkově?
Absolvováno s Čedokem, účastníků bylo 20 + průvodkyně z Čech, v Pekingu jsme měli ještě místní průvodkyni a v Shanghaji místního průvodce, oba milí a ochotní. Měl jsem sebou nálepky Dokola (propagace!) ale nepoužil jsem ani jednu, nějak na to nebyla atmosféra.