Po čem si šlapeme - vánoční úvaha

Je vánoční doba,na lidi doléhá vánoční atmosféra,kupují se dárky,všude voní františci a kadidlo,v hypermarketech se hrají koledy (platí poplatky OSE?) a tak je ten správný okamžik na nějaké vánoční téma.Po čem si šlapeme?No,původní přísloví má myslím na mysli štěstí,já budu realista.Zvláště v zimních dnech,kdy nízká teplota umožňuje zachovat,říkejme jim šrapnely,dlouho čerstvé.Bydlím v klidné čtvrti,ale rubem je bohužel je to,že k venčení svých psích kamarádů jí využívá celé okolí.Takových míst je plno,spíše je otázka,jestli existuje místo,kde to tak není.Fascinují mě záběry z amerických filmů,kde si občané dělají pikniky přímo v cetrálním parku na trávě,rozvalují se zde a třeba i opalují.Copak v Americe nejsou psi?Ale vlastně podobně to vypadalo třeba v Norsku a na Islandu a vlastně leckde v civilizovaných zemích,kde se není třeba bát si kamkoliv sednout.Samozřejmě je u nás vše ošetřeno zákony a předpisy,ale co je zákon?Muška jenom zlatá?Kus papíru,dobrý tak na podpal,alespoň tak to tady vypadá.Místo,aby se pěší člověk koukal okolo sebe a viděl třeba řadu zajímavých věcí,jako západ slunce nebo kostel na Vyšehradě,ovšem vánočně umělecky vyvedený:

Je třeba koukat se pod nohy a kličkovat mezi šrapnely (pozor,po kliknutí se zobrazí zvětšené snímky a ty mohou být pro někoho drastické,až brutální):

Co říci na závěr?Budu citovat českého klasika a velikána J.Cimrmana (a pěkně na plno,jak měl mistr ve zvyku):

Zasraný kraj,zasraní lidé,to je radost mít takové poddané......

Zpátky.