Tak zase po roce
Dokola žije! I když to tak nevypadá, a musím sebekriticky přiznat, že trošku skomírá.
Uplynul zase rok bez jediného příspěvku, ale to neznamená, že by se nic nedělo. Cyklocomputer aktuálně ukazuje okolo 24300 km což za uplynulý rok dává zase nájezd okolo 2000 km, nevypadá to špatně ale protože vše bylo po rovině podél Vltavy v okolí Prahy tak to žádná sláva není. Plus něco ujeto na koloběžce, tam to neměřím, ale nějaká stovka by to odhadem taky mohly být. Tak mne napadl takový přehled kol na kterých jsem v minulosti jezdil, ale vše začíná až po roce 1989, před tím nemám nijak zdokumentováno. Pokud přeskočím dětská kola na která si možná ani nepamatuji, první skutečné kolo byl Favorit galuskáč který jsem dostal když mi bylo myslím 15, cyklokomputery tehdy nebyly tak mohu pouze hádat ale jezdil jsem na něm dost intenzivně. Trochu neštěstí byly galusky které moc nevydržely, časem jsem se je naučil spravovat sám. Myslím, že měl řazení 2 x 5 na rámu a měl jsem na něm klipsny. Souběžně s tím jsem si postavil z různých zbytků také „Favorita“ s obyčejnými plášti, dynamem a světlem, časem jsem sehnal i nosič, řazení bylo myslím exotické 2 x 4 a přesmykač se řadil pákou přímo na přesmykači. A malý tác byl takzvaný „horal“ tedy extrémně malý a tak se s tím dalo jezdit i docela do kopců. Tak to nemám nijak zdokumentováno, obě kola již skončila v propadlišti dějin.
Prvním zdokumentovým porevolučním kolem byl horský Olpran, myslím, že jsem koupil někdy v roce 1992 když se tento druh kola u nás začal objevovat. Najezdilo za ta dlouhá léte hodně, nemám přesně spočteno, ale myslím, že několikrát objelo zeměkouli. Postupně prošlo přestavbou a tak původní zůstal asi jen rám a vidlice, sedlovka, brzdy a přesmykač. Z původní konfigurace 3 x 7 jsem přestavěl na 3 x 8. Mezníkem byl prasklý rám v roce 2008 na cyklozájezdu do Švédska, ke kolu jsem tehdy ztratil důvěru, ale stále dožívá na chalupě jako víkendový stroj.
Rám praskl u zadní patky a protože to byla ještě poctívá ocel svařil jsem si sám. Kolo pak ještě jezdilo a stále jezdí, na nějakou větší cestu bych se na něm už asi bál. Protože vývoj postoupil, pořídil jsem si poté již hliníkové odpružené kolo Author Traction, reklamu mu udělali Lucka a Michal kteří na tomto typu objeli svět. Mělo ještě ráfkové brzdy a pár let sloužilo, než mu také praskl rám. Pokud si vzpománím, Lucka a Michal měli podobný problém, také jim praskl rám, ale jinde, někde u středového složení. Mně praskla horní rámová trubka u hlavy řízení, naštěstí se v té době ještě dal sehnat nový stejný rám, jednou večer jsem vše přehodil a starý rám nechal do zásoby svařit. Kolo pak ještě pár let sloužilo, to byly časy kdy jsem najel i 8000 km ročně a tak také něco odjezdilo.
Je vidět, že ani počasí se sním nemazlilo a jezdilo v léte v zimě. Bohužel po několika letch opět praskl rám na přesně stejném místě jako předchozí, tedy konstrukční vada. V té době se již nový rám nedal sehnat ale za skladových zásob jsem sehnal ve slevě podobné kolo již s kotoučovýni brzdami. Výrobce se asi mezi tím poučil a tak horní rámová trubka již neměl kapkovitý průřez ale poctivý kruh. Zpočátku jsem se bál hydraulických brzd, na cestě na rozdíl od starých ráfkových se na nich nedá nic spravit, alu musím uznat, že spravovat nebylo co a při určité přípravě by šlo opravit i na cestě. Navíc na rozdíl od ráfkových brzd, kde jsem v zimě musel čistit ráfky a špalíky, tady prakticky není třeba dělat nic. Tak kolo sloužilo léta a vlastně slouží dodnes. Předchozí kolo dostalo svařený rám a v případě nouze se dá použít, je to taková hot-plug záloha.
Tohle kolo asi zažilo nejvíce exotiky, byl jsem na něm v Albánii což byl asi můj terénní vrchol, viz níže na webu. A vždy si vedlo dobře, vlastně jedinou závažnější opravou byla výměna brzd. Ale šel čas a technický vývoj a taky se začaly objevovat různé další směry. Třeba skládací kolo je již dnes něco úplně jiného než skládací předrevoluční Eska s torpédem. Tak jsem si jednou k Vánocům udělal radost a koupil skádačku Dahon se 7mi převody, blatníky a nosičem. První zkušenosti byly nadšení, snadné nasedání, sedm převodů stačí na většinu kopců a i na rovině se dá celkam uhánět. Kolo již slouží léta bez zaváhání na chalupě, prakticky bez údržby, což považuji trošku za svů dluh. Jedinou údržbou byla prakticky výměna zadní duše, což byla ale výrobní vada, duše ucházela v jedno spoji, jinak pláště jsou Schwalbe a také asi prakticky nepíchnutelné.
Posledním přírůstek je elektrokolo. Ano, asi tam musíme všichni, dlouho jsem odolával, ale věk a nemoci se přihlásili a tak jsem vybíral až jsem vybral skládací elektrokolo s odpruženou vidlicí a kotoučovými hydraulickými brzdami s plnou výbavou, blatníky, světlem a nosičem. Zatím najeto jen asi 200 km a počasí tomu aktuálně nepřeje, tak zatím nejsou zkušenosti z dlouhodobého provozu. Jedná se o model LEVIT Chilo 1 se silnější baterií 630 Wh, dojezd prý až 100km. Možná bychom naše stránky měli do budoucna přejmenovat na eDokola ?
Prvotní dojmy jsou ale úžasné, připadal jsem si jako narkoman po dávce (nemohu posoudit) když přišel kopec kolo pomohlo, nejvyšší stupeň jsem se dlouho bál použít abych nespadl ale pak to snad vyjede všechno a není třeba se ani moc snažit. Až bude více zkušeností určitě to bude chtít samostatnou reportáž. Na váze kolo ukázalo 22,5 kg což mi také nepřipadá tak špatné. Předchozí Author s výbavou (brašna, nosič, blikačky atd.) ukázal myslím přes 15 kg a to už není takový rozdíl.
Loni do stáje přibyla také koloběžka, popsáno v loňské aktualitě, ta také příjemně překvapila, ale je to zase jiná kategorie. Váha jen 6 kg! Dokonce se letos podařilo absolvovat výlet do Radotína na koloběžce s šeltiákem Oldou, a Olda to bez problémů dal, táhne mu na šestý rok, čekal jsem problémy a přemýšlel kdyby někde začas stávkovat co s ním, do batohu by byl dost velký a s koloběžkou mne zase nevezmou do autobusu.
Co ještě dodat k letošnímu roku? Covid tak nějak vyšumněl ale přišly zase jiné problémy, ony nějak odezní i ty ale zase přijde něco jiného. Dokud zdraví slouží, to je to hlavní a jediné, je třeba si vážit každého dne kdy se člověk dokáže vzbudit a vstát vlastníma silama. Cestovali jsme. ale s kolem to nemělo už bohužel nic společného, okusil jsem skutečnou exostiku Karibiku, navštívil po letech znovu Albánii a Sardinii. Albánie jsou dvě, jak jsem zjistil, jedna na severu v horách a druhá na jihu pro turisty.