Krkonoše
Nosit dříví do lesa, nosit vodu do rybníka, stejné je to asi vyprávět o Krkonoších. Každý to zná, každý tam byl, vzhledem k rozměrům Čech je to otázka jednodenního výletu, na mapě to skoro není vidět. Přesto přese všechno jsme tam týden byli a bylo tam hezky. Jak už snad je na Dokola zvykem pro nedočkavce hned úvodem pár fotek.
Strávili jsme týden v Černém dole v hotelu Aurum. Hotel pěkný, byli jsme tam prakticky sami. Trošku komplikovaný byl příjezd, protože podkrkonoší je samá silniční uzavírka. Asi byly uvolněny nějaké dotace a tak se začalo zběsile a naprosto nekoordinovaně všude spravovat a stavět. Legálně se tak do Černého dolu nedalo dostat, z obou stran zákaz vjezdu. Ale když jsme sakra hoteloví hosté jeli jsme odvážně vpřed a v hotelu dostali automaticky potvrzení, které nám mělo umožňovat legální příjezd k hotelu. Ovšem nezabránilo to výkřikům "pražáci!" od pracovníků na silnici když jsme je míjeli. Počasí bylo celý týden takové typické, horko, modré nebe, pouze nad Krkonošemi dost často zataženo a občas nějaká bouřka. Ale na takové léto si asi budeme muset zvykat.
Takže první den procházka po okolí a já jsem po letech zjistil že osada Černý důl se jmenuje podle skutečného dolu který tu je. Sice není černý protože se těží vápenec, takže spíše bílý. Je tu pár naučných stezek a opravené kapličky. Večer večeře v restauraci Jáma což byla součást hotelu. A v neděli busem do Jánských lázní. Pěšky by to bylo sice jen asi 7 km ale když byla ta možnost. Lístek stál jen 10 Kč ale cesta trvala skoro hodinu protože jsme jeli objížďkou, ale účtována byla původní trasa. Takže vyhlídkový okruh za 10 Kč bohužel tento autobus ve všední den už nejezdil. A z Jánských lázní téměř tradičně lanovkou na Černou horu a pěším okruhem zpět do Černého dolu. Na rozhledně na Černé hoře ukázal teploměr pěkných 8 stupňů (nad nulou) což na červenec a tričko s kraťasi není mnoho. ale cestou zpět vyhlídka, byla i panoramata takže spokojenost. Vzhledem k výpadku autobusu už jsme použili následující den auto a zajeli opět do Jánských lázní tentokrát na čistě pěší okruh. Cestou zpět prohlídka Jánských lázní a oběd zde. Počasí celý den hrozilo ale nakonec jsme nezmokli. I předpověď byla optimistická takže v úterý na Sněžku (samozřejmě novou lanovkou) a nahoře mlha a déšť, prostě zákon schválnosti. Ale zase nebyla na lanovku žádná fronta. Dolů opět tradičně přes Luční boudu, zde nás dostihl slejvák a tak jsme poobědvali zde. Dokonce tu vaří vlastní pivo, to už ale dne přestává být pomalu zajímavost protože podobných pivovarů je už asi 250. Nakonec se docela vyčasilo, večer jako obvykle už modré nebe a tak jsme večeří tentokrát poctili restauraci Pošta na náměstí v Černém dole. A další den do Špindlu a lanovkou na Medvědín, prostě také klasika a okruhem přes Labskou boudu a Labským dolem zpět. U pramenů Labe davy lidí a nějaká školní výprava. Další den Žacléř (který jsem si do té doby pletl se Žatcem) a pevnost Stachelberg. Protože jsme šli na prohlídku se školní výpravou byla nám přiznána sleva, asi oprávněně. Podzemí mohutné a prý vše vykutáno za 11 měsíců, inu kdyby dnes bylo takové nasazení. Ale to by musela asi být válka. Odpoledne jsme trochu zmokli. Následující den, už pátek, návštěva dolů pod Šněžkou. Musí se dojít Obřím dolem pár kilometrů a tak jsme dost spěchali a samozřejmě byli u vchodu zbytečně brzy. Ale nakonec jsme se všichni sešli, nafasovali kahance a mundůry (čelovky a pláštěnky) a vyrazili do podzemí. Celkem zajímavé, nikdy jsem netušil že je Sněžka vlastně uvnitř dutá. A v ceně lístku bylo dokonce pro každého DVD. Z Pece jsme pak ještě vyjeli lanovkou na Hnědý vrch a zdolali novou rozhlednu zde, pěšky zpět k autu a to byl vlastně konec posledního dne. V sobotu už jen cesta domů, aby bylo učiněno zadost realitě, přes několik uzavírek a objížděk. Oběd na nádraží v Jaroměři, restaurace příjemně překvapila, a návštěva železničního skanzenu zde, pěkné. Hic a cesta domů.
Co dodat? Týden utekl jako voda. V Krkonoších je docela draho ale když jsou to naše nejvyšší hory? Řada lokalit působila docela chcíplým dojmem, tak nevím. Počasí bylo takové zvláštní, všude hic a sluníčko, tady většinou zataženo a náběh na déšť. Denně nachozeno tak 10-20 km takže obtížnost 1. A v té době zrovna probíhalo Tour de France tak po večerech bylo občas i na co koukat v televizi. Večer v hotelu jsme poctivě konzumovali ale přesto jsem se nemohl zbavit dojmu že sami celý provoz hotelu neutáhnem.