Sicílie 2005

Satelitní snímek Sicílie - 320kB

 

1.den 3.9.2005,3 km,na cyklocomputeru 47705km,mapa

Brzké vstávání a odjezd z domova na tradiční sraziště na Pankráci na 7:00 hod. po vlastní ose – to ty 3 km.Nebyly sice v Itálii,ale už je tak nějak počítám k celé akci.Kolo je dost naložené,ale jedna brašna je téměř celá plná jídla a to by mělo postupně ubývat.Také oblečení jsem si vzal vesměs určené k likvidaci (můj zlepšovák) a tak se ho budu postupně zbavovat.Pravda,s děravými ponožkami nebudu moc reprezentovat,ale takový je život.V 7:45 se přichází rozloučit rodina a krátce před 8:00 vyrážíme směr Brno.Jednak budeme ještě několik lidí přibírat cestou,jednak není zájezd zcela obsazen a tak je v autobuse řada volných míst a já budu mít dvousedadlo celé pro sebe.Počasí se již celý poslední týden (po celém deštivém létě) překonává a tak je nádherně.Postupně stavíme u pumpy u Jihlavy a Velkého Meziříčí a naposledy v Brně před Teskem a pak jsme konečně kompletní.Z CK máme průvodce dokonce 3:Čestmíra již znám z loňského Řecka,Vaška z předloňského Portugalska a Hanka nám bude připravovat snídaně.I řidiči Václav a David vypadají solidně a vlastních účastníků zájezdu je 24.Za Brnem poslední zastávka v Čechách u pumpy u Mikulova a pak už přes hrance na Vídeň,zde dost zácpy a dále standardně směr Vilach nočním přejezdem.

 

2.den,4.9.2005,73km,profil,foto,mapa

Ráno se budíme v autobusu na parkovišti pod městem Orvieto (historické město na kopci severně od Říma).Parkoviště je naštěstí vybaveno již otevřenými záchody a tak ranní úkony nejsou problém.Poté se převlékáme do cyklistického a sundáváme kola z vleku.Autobus si zde bude odpykávat povinnou osmihodinovou přestávku a my jí využijeme k první cyklistické etapě.Náčelník vysvětlí několik možných variant a rozdá kopie podrobnější mapy.Vyrážím nejprve směrem Porano,potom ani nevím kudy do města Bolsena u velkého sladkovodního jezera.Času je poměrně dost a původně navrhované trasy se zdají poměrně krátké,tak se prostě toulám krajinou.V jezeru se dokonce koupu,je to příjemné po noci přečkané v autobuse,v hospůdce na pobřeží dávám první 2 italská piva.Pak návrat do Orvieta s výjezdem do historického města a prohlídkou.Pěkné,ale poměrně dost turistů.Nakonec sjezd na parkoviště,naložení kola a příprava na další cestu.Taková zajímavost – hned vedle parkoviště vedou koleje,asi hlavní trať na Řím,a na ní je poměrně dost silný provoz a navíc snad každou hodinu projíždí jakási obdoba našeho Pendolína.Ozve se zarachocení a vlak je prostě už pryč,odhadoval bych to tak na 200km/hod.Vyfotit ho samozřejmě nelze.Tak takhle taky vypadá železnice 21.století.V 18:00 vyrážíme na další cestu autobusem.

 

3.den,5.9.2005,45km,profil,foto,mapa

Brzy ráno dorážíme do přístavu na italské straně mesinské úžiny.Trajekty zde pendlují prakticky nepřetržitě a tak asi po půl hodině se naloďujeme.Na trajektu všichni vystupujeme z autobusu a pozorujeme blížící se Sicílii.Pořizuji první fotografie Sicílie.Plavba trvá asi jen 40 minut a již se vyloďujeme v Messině.Zde není nic zajímavého k vidění,město bylo mnohokrát srovnáno se zemí zemětřesením.Původně jsme měli jet nejprve do kempu a poté s podporou autobusu navštívit Etnu,z časových důvodů ale dochází ke změně.Autobus nás vyveze do výšky 1900 m.n.m. pod Etnu (nutno pochválit,že to zvládl brilantně,tato karosa mi v kopcích připadala k neutahání).Poté je čas na výstup těsně pod Etnu.Je možno využít lanovku do cca 2400 m.n.m. a dále terénní autobusy do výšky cca 2900 m.n.m.Náčelník nám doporučuje absolvovat trasu pěšky s tím,že cesta je poměrně dobrá a do 14:00 bychom měli být zpátky u autobusu pro kola (až později se dozvídám,že Vašek na vojně sloužil u červených baretů a má trochu zkreslené představy o lidské výdrži a schopnostech).Vyrážím tedy s Lumírem,cyklistickým nezmarem-důchodcem z Frýdku-Místku pěšky.Nutno přiznat,že výstup je pěkný záhul,přece jen je to dost vysoko,ale nakonec jsme přece jen nahoře,asi jen 300 m pod vrcholem.Dále se oficiálně nesmí,několik lidí ale dokazuje,že v Itálii se většinou zákony a předpisy neberou tak vážně.Na to my však nemáme čas,protože je asi 14:30 a ve 14:00 jsme měli být u autobusu.Proto na zpáteční cestě volím zkratku přímo po suťovém svahu a tím si nejen výrazně zkracuji cestu,ale přesouvám část Etny do svých bot.S vyplazeným jazykem dorážíme v 15:30 na parkoviště a autobus zde naštěstí ještě je.Tedy se převlékáme do cyklistického,dávám jedno předsjezdové pivo z autobusových zásob a urychleně s Lumírem vyrážíme.Pod námi se začíná všude mračit,je slyšet i hřmění.Pokusíme se tomu ujet…..nepovedlo se.Po asi deseti minutách začíná strašlivý vichr,poté liják a jako třešnička na dortu krupobití – ještě,že mám přilbu.Lumír mizí v dáli,já se ještě pokouším fotografovat,o chvíli později již prostě přežít.Silnice vede po holé strání kde cyklista na kole je nejvyšší bod široko daleko.Všude okolo mlátí do země blesky a tak se začínám skutečně bát.Chvíli se schovávám u nějakých popelnic,ale bouře nekončí,a tak se nakonec vydávám na další cestu.Škoda,mohl to být pěkný sjezd a mohly padat i rychlostní rekordy,takhle jsem rád,že se udržím na silnici.Blatníky jsem samozřejmě nechal doma v Čechách,kdo by se s nimi tahal na slunnou Sicílii.Dole na pobřeží sice prší také,je ale výrazně tepleji.Ještě je třeba projet několika pobřežními městečky a zde se setkávám poprvé s pravým italským silničním provozem.Silnice je zcela zaplněna auty která stojí nebo jen zvolna popojíždějí a stále troubí.Mezi tím se proplétá obrovské množství skútrů.Pasuji se někam na úroveň skútru a tak se mi městečky podaří projet relativně rychle.Do kempu nás postupně přijíždí pouze 5,autobus však nikde.Posílám SMS náčelníkovi a dostávám odpověď,že vzhledem k bouři zrušili cyklistický sjezd a všichni se postupně naloďují do autobusu a za chvíli vyrazí do kempu.Jímá mne neblahá předtucha,že pokud autobus pojede stejnou cestou jako my,asi neprojede pobřežními městečky tak rychle.Naštěstí je v kempu otevřená restaurace a my se zde rozhodujeme vyčkat příjezdu autobusu,protože kromě cyklistického vybavení nemáme nic.Okouším další sicilské pivo,dám postupně 4 grande (0.66 litru,takže skoro jako 6 našich) a již nemám ani hlad,ani žízeň a autobus přestávám postrádat.Ani mne proto nerozladí nová SMS,že autobus uvízl v zácpě a že se trochu zpozdí.Nakonec za tmy autobus konečně přijíždí,stavíme stany,večeříme a jdeme spát.

 

4.den,6.9.2005,43km,foto,mapa

Ráno standardní snídaně v kempu – tzv.český stůl (rozuměj velká dřevěná deska se skládacími nožičkami).Potom vcelku oddychová etapa.Nejprve několik kilometrů po pobřeží na sever,sice hrozný provoz,ale po rovině.Potom výjezd do městečka Taormina,sice jen asi 200 m.n.m.,ale protože se začínalo na nule a výjezd byl dlouhý asi jen 3 km tak docela krpál.Přiznám se,kousek jsem tlačil.Nahoře starobylé městečko s pěší zónou plné turistů a krásným výhledem na moře.Po dostatečném vykochání sjezd zpátky k moři,zde jsem dal koupel,pláž si o to přímo říkala.Kousek zpátky po pobřeží a v městečku Catabiano odbočení do hor a mírné stoupání k soutěsce Alcantara.Okolo všude pomerančové a citrónové háje.Protože jsem měl dost času,vyjel jsem až do městečka Francavilla,nad kterým se tyčí na kopci zřícenina hradu.Poté návrat zpět k soutěsce,zde na parkovišti již čekal autobus.Takže jsem zde nechal kolo a pěšky seběhl do soutěsky k vodě.Nádherně čistá a studená voda,naměřil jsem 15 stupňů.V sicilské vyprahlé krajině takovéto místo vypadá jako zázrak.Dost lidí,ale koupal se málokdo.Pro ty,kdo mají více času je zde možnost najmout si vybavení (neopren,přilba a vesta) a  průvodce a zkusit skutečný canyoning.My se však vracíme k autobusu,nakládáme kola a  v 16:00 vyrážíme k dalšímu kempu,ve kterém strávíme 4 noci.Sláva!

 

5.den,7.9.2005,62km,foto,mapa

Po snídani z kempu po pobřeží na jih do starobylého města Noto na kopci a prohlídka historického středu.Na jedné křižovatce míjím na krajnici ležícího psa.První myšlenka zní – ti italové jsou ale prasata,přejedou psa a neuklidí ho,v tomhle horku to bude tedy smrad.Vzápětí zjišťuji,že psů zde leží několik a že jsou žíví.To bude bezva foto.Za křižovatkou zastavuji,psi zvedají hlavy.No,taky dobrá fotka.Vyndavám foťák,psi vstávají a se štěkotem se rozbíhají ke mně.A sakra,fotka nebude,ze všech sil odjíždím ryč.Při výjezdu z města jsem bohužel netrefil správnou vedlejší silnici,ale jel jsem po hlavní směrem na Palazzolo a trochu se musel vrátit na Noto Antica - zřícenina starobylého hradu a velký udržovaný klášter.Poté následoval dlouhý sjezd do Avola se zastávkou nad roklí Cavagrande,kde je přírodní rezervace. Vstup je zadarmo,pouštějí ale jen skupinky a u vedoucího skupinky si zapisují číslo pasu.Vzhledem k tomu,že se vrací každý sám,nevím,k čemu je to dobré .U parkoviště příjemná hospoda,poté následoval pěší sestup 300 výškových metrů na dno rokle a koupání v křišťálové vodě docela teplé. Poté bohužel výstup 300 metrů na parkoviště a dokončení sjezdu k moři.Celkem příjemný oddychový den.

 

6.den,8.9.2005,0km,foto

Dopoledne volno v kempu,většina se šla koupat do moře.V 12:00 odjezd autobusem do Syrakus.Nejprve společně prohlídka archeologického komplexu a katakomb,zde již žádné mrtvoly dnes nejsou a fotit se zde bohužel nesmí.Trochu to připomíná ementál (samá díra) a přitom nad námi stojí celé město!Poté rozchod a volno po městě s tím,že autobus bude odjíždět zpět v 21:00.Prošel jsem si staré město a poté zamířil na nejstarší část na poloostrově,spojeném s pevninou dvěma mosty.Celý poloostrov se dá obejít po chodníku a tak je to docela příjemná cesta.Trochu jsem si pobloudil v křivolakých uličkách,ale poloostrov není veliký a měli jsme docela slušnou mapu.Když se začalo stmívat (to se zde bohužel děje již okolo 19:00) dal jsem si v restauraci s výhlídkou na moře večeři – pizza,salát,2 piva a kafe.Odjezd autobusem se trochu zkomplikoval,jedna účastnice na procházce zakopla o obrubník,upadla a rozbila si hlavu a skončila v nemocnici,takže autobus čekal na náčelníka,až pomůže v nemocnici vyřídit formality.Je to krásný příklad zákona schválnosti – na kole se nikomu nic nestalo a jeden pěší den ve městě přinesl problémy.Proto jsme do kempu dorazili až v 23:00,ale protože stany již stály,nebyl s tím žádný problém.

 

7.den,9.9.2005,85km,profil,foto,mapa

Po snídani naložení kol na vlek a výjezd autobusem do Cassera poblíž Palazzola.Po cestě jsme urazili jedno zpětné zrcátko (tedy u autobusu,na kole žádné nemám).Vzhledem k určitému bloudění jsme kola vyložili až okolo 12:00 u vchodu do soutěsky Pantalica.Do té se s kolem nesmí,takže bylo možno podniknout buď pěší túru soutěskou s návratem ke kolům,nebo výjezd nad soutěsku a pohled do soutěsky shora.Já zvolil druhu variantu a podle vyjádření pěšáků jsem udělal dobře,cesta soutěskou byla dlouhá a nic zásadního nepřinášela.Vyjel jsem do vesničky Ferla a pokračoval podél soutěsky.Pěkná cesta,pěkné výhledy,ale když cesta začala příliš klesat,raději jsem to otočil.Do kempu mě čekala dlouhá cesta neznámou krajinou a času není nazbyt.Zde se opět ukázal nedostatek času – prozkoumávání soutěsky by si jistě zasloužilo celý den,ale čas prostě není.Takže návrat do Ferly,sjezd a poté výjezd na Cassaro,dále na Buscemi a Palazzolo,zde napojení na známou silnici a sjezd k moři.Po mostě jsem přejížděl říčku,které jsem si z autobusu před tím vůbec nevšiml.Odbočil jsem k ní a u jakéhosi starého brodu smočil alespoň nohy.Jednalo se o říčku,která se o kus dále nořila do níže zmiňované soutěsky.Protože jsem dále pokračoval po známé cestě,dovolil jsem si zastávku ještě jednou nad soutěskou Cavagranda s osvědčenou hospodou.Poté už jen krásný sjezd k moři,který jsem si napodruhé mohl více užít.Dokonce se zatáhlo a bylo příjemně chladněji,27 stupňů.Večer na pláži u moře proběhlo cosi jako večírek,náčelník Vašek dokonce přinesl kytaru,ale já šel brzo spát.Byl jsem po celodenním občerstvování již poměrně zmožen.

 

8.den,10.9.2005,23km,foto,mapa

Po snídaní následoval přejezd autobusem prakticky přes celou Sicílii,od města Noto na jihovýchodě až k Castelamare na severozápadě.Nezapomenutelný byl průjezd vyprahlým vnitrozemím se sesouvajícími se hliněnými svahy.Silnice skoro celou cestu vede nad zemí na betonových pilířích,asi když zaprší,je zde jezero.Nakonec nás autobus vysadil u městečka Segesta,kde je mimořádně zachovalý řecký chrám.Dokonce vstup byl tento den z nějakého mně neznámého důvodu zadarmo,ale vstupenky jsme si museli vyzvednout.Po pokochání se následoval cyklosjezd k moři do kempu u vesnice Scopello.Autobus trochu bloudil a nakonec měl problém zajet do kempu,ale podařilo se.Kemp byl poměrně luxusní,bohužel u jakési bažiny,takže o komáry nebyla nouze.Pravděpodobně si sosáčky ráchali bůhví kde,protože většině účastníků po jejich kousnutí naskákali pěkné puchýře,ale náčelník nás uklidnil že malárie na Sicílii není a navíc je vcelku slušně léčitelná.Uvidíme.Kemp byl poměrně luxusní a na pláž to bylo asi 100 m.

 

9.den,11.9.2005,104km,profil,foto,mapa

Autobus nás dovezl s koly pod historické město Erice.Bohužel cesta,kterou jsme původně chtěli pro výjezd použít byla uzavřena z důvodu nějakých motocyklových závodů,takže jsem musel použít jinou a ztratit dalších asi 150 výškových metrů.Erice leží totiž na kopci asi 750 m.n.m. a my začínali asi na 200 m.n.m.Vedro bylo vražedné,takže jsme si stoupání užili.Myslím,že ale všichni ,kteří se rozhodli ,vrcholku také dosáhli.Na hoře zachovalé historické městečko a rozhled na všechny strany.Byla prokazatelně vidět Etna (na druhém konci Sicílie) a prý je vidět i Afrika (Tunicko),to ale potvrdit nemůžu.Také je vidět několik ostrůvků u pobřeží Sicílie.Poté následoval sjezd do města Trapani na břehu moře a po pobřeží na mys Capo San Vito.Pěkné městečko,pěkný přístav,moc lidí.Zpáteční cesta částečně po stejné trase,naštěstí ne přes Erice ale přes Lupino,Bufala na hlavní silnici N187 a po ní směrem na Castellamare a do kempu.Byla to pěkně dlouhá míle,docela jsem na to šlapal a tak to celkem dalo 104km.Celou tuto trasu absolvoval málokdo,někdo to pojal i necyklisticky a z kempu pokračoval asi 8 km na sever do rezervace Zingaro na koupání.Bohužel na kole je to zde neprostupné,ale člověk nemůže stihnout všechno.Večer naložení kol na vlek.Provedl jsem inventuru a zjišťuji,že mi zbývá moc jídla.Budu muset zvýšit konzumaci.

 

10.den,12.9.2005,0km,foto

Po snídani autobusem bez kol do Palerma.Nejprve zastávka v Monreale,klášter ve svahu asi 8 km od Palerma,s výstavní katedrálou.Po prohlídce sjezd do Palerma a vyložení u moře.Prohlídka města individuální,hlavně prý máme nasávat atmosféru města.Botanická zahrada je zavřená a již léta se opravuje,vedlejší park to vynahrazuje.Vzhledem k tomu,že Palermo je údajně jedno z měst s nejhorším ovzduším (čemuž bych docela věřil),jsem se k večeru již docela dusil a rád se nechal odvézt autobusem do kempu.Něco o Palermu a italské dopravě.Palermo je město protikladů.Vedle výstavních paláců jsou zbytky zřícených domů,vedle řady zemětřesení poničilo Palermo i bombardování za druhé světové války.Jsou zde zpustlé paláce s okny zatlučenými prkny,s trávou na balkonech i nové ošklivé paneláky.Palermo je skutečně špinavé město.Kapitolou samou pro sebe je doprava.Existují zde samozřejmě dopravní značky,světelné semafory a pravděpodobně i dopravní vyhláška,ale nikdo se s nimi příliš nezdržuje a jezdí se,jak se dá.Nutno přiznat,že to Italové umí a za celou dobu jsme viděli pouze jednu bouračku a to byl jen naražený nárazník.Stejně suverénně se chovají chodci,kteří bez rozhlížení přecházejí kde je napadne.Nejviditelnější jsou skútry,kterých je zde skutečně nepočítaně a jezdí jak se dá.Předjíždí se zleva,zprava a když to nejde třeba i po chodníku.Italové to mají v krvi,pro nás je zde neuvěřitelný problém třeba jen přejít ulici.Odjezd autobusem v 17:00 zpět do kempu.

 

11.den,13.9.2005,65km,profil,foto,mapa

Opět přejezd autobusem do dalšího kempu po severním pobřeží Sicílie.Poměrně dlouhá cesta,na závěr nás autobus vyvezl do výšky asi 1275 m.n.m. k vesnici Floreste.Odtud pěkný výhled na Etnu a sjezd k moři na kole,do posledního sicilského kempu poblíž města Barcelona.Krásná příroda,vždyť jsme také projížděli pohořím Nebrodi a stejnojmenným národním parkem.Bohužel se opět projevila časová tíseň.Tato etapa by si jistě zasloužila celý den,bohužel autobus nás vyložil až v 16:00 a vzhledem k tomu,že v 19:00 se zde již stmívá,cesta byla docela honičkou s časem.Já dorazil mezi prvními v 19:15 už potmě,takže stavění stanu,vaření a mytí již při světle čelovky.Čelovka – zde nepostradatelná věc.

 

12.den,14.9.2005,0km,foto,mapa

Po snídani autobusem do Milazza,přístavu,odkud se vyplouvá na Liparské ostrovy.Vyrážíme nalehko,protože nás čeká dvoudenní toulání po ostrovech.Několik účastníků zvolilo vlastní program,zůstávají v kempu a budou se koupat a věnovat cyklistice v okolí (kemp si musí doplatit).Uvidíme se za dva dny – snad.Autobus opět trochu bloudí,ale nakonec se do přístavu dostáváme včas.Velkých ostrovů je 7 a jezdí na ně standardní trajekty,ale mimo to tu pendluje množství rychlých člunů,buď okřídlených nebo typu katamarán s pohonem vodní turbínou.Jedním takovým vyrážíme na ostrov Lipary.Uvnitř to vypadá jako v letadle,dokonce při výjezdu dokáže člun předvést při rozjezdu cosi jako přetížení,bohužel odvrácenou stránkou je,že kabina je uzavřená,okna se nedají otvírat a navíc jsou z venku pokryta vrstvou soli a malá vyhlídková plošinka na zádi je stále obsazená.Cesta netrvá dlouho a jsme na prvním našem ostrově Lipary.Zde asi tříhodinová zastávka,prohlídka městečka,hradu na skále a přístavu a oběd v hospůdce – P+P (pizza a pivo).V 16:30 vyrážíme dalším člunem na Stromboli,příjezd v 17:30 a brzy se již bude šeřit.Proto rychle výstup na sopku až kam je to možné.Sopka je vysoká asi 900m,vystoupit se dá do 400m.Turistů je zde velká skupina a v nastávajícím večeru sledují rudou záři nad Kladnem (chci říct nad Stromboli) a občasné vyletující kamení.Mezi tím se již úplně setmělo a nad mořem se rozpoutala pravá středomořská bouřka,blesky,hromy,vichr.Ten začíná vířit sopečný popel,který zakrátko máme všude.Proto zahajujeme spěšný sestup za svitu čelovek,pěkná podívaná (viz televizní večerníčky o broučcích),ale těžko vyfotografovatelná.Všichni se scházíme v bistru před kostelem,kde popíjíme až do zavírací hodiny okolo 22:30,poté se každý vydává hledat svůj nocleh.Okolo ostrova stále bijí blesky a hromy,na ostrově sice zuří vichr,ale stále neprší.Já nacházím útočiště na břehu pod jakýmsi motorovým člunem.

 

13.den,15.9.2005,0km,foto,mapa

Občas mne budí vichr a k ránu asi v 4:00 dostanu nápad zopakovat ještě jednou noční výstup na vulkán.Projdu celou spící vesnicí až k černé pláži nad kterou začíná stoupat cesta vzhůru.Bohužel si zde začínám uvědomovat zuřící bouři – na vrcholku by to bylo o život a vidět by sejně nebylo nic,všude poletuje černý sopečný popel.Scházím na pláž a s lahví ginu v ruce očekávám svítání,kochajíce se bouří všude okolo.Pohoda – samozřejmě vzápětí přerušená deštěm,který se konečně přihnal.Schovávám se u jakéhosi domu.Konečně svítá,déšť přestává a tak vyrážím na vrchol.Ve dne rudá záře vidět sice není,ale občas jsou vidět vyletující kameny,ale hlavně – jsem tu sám.To se ovšem vyfotit nedá.Takže se kochám a po druhé cestě sestupuji dolů.Cesty tvoří jakýsi okruh pod vrcholem nad vesničkou,poměrně dlouhý a tak do přístavu dorážím krátce před odjezdem naší lodi.Sdělujeme si svoje noční zážitky a pozorujeme trosky několika rybářských loděk na pláži,které asi byly špatně uvázány a nepřežily noční vlnobití.Počasí se již opět překonává,modré nebe,slunce svítí a jen moře je dost rozbouřené.Loď je opět onen tryskový člun,dost to hází,ale rychlost se nesnižuje.Přemýšlím o tom,že pokud by se člun při této rychlosti přídí zařízl pod vodu,asi bychom se nedokázali včas dostat ven,ale cesta dopadne dobře a asi po hodině vystupujeme na ostrově Vulcano,naše poslední zastávka na Liparských ostrovech.Celý ostrov je cítit sírou jako správné peklo a dost tu kypí turistický ruch.Nejprve vystupujeme na hlavní velký kráter (3 euro a asi 300 výškových metrů).Uvnitř se válí výpary,vše je žluté od síry a na všechny strany je báječný rozhled.Sestupujeme dolů na pobřeží a jdeme se koupat do moře.Je zde malá placená pláž,kde se člověk může naplácat léčivým bahnem,zdálky to připomíná cosi jako prasečí bahniště.V podstatě stejné možnosti jsou k mání vedle zadarmo.Sirné výpary vystupují ze země všude,na parkovišti i v moři a tak je třeba dávat pozor,kam si například položíme batoh abychom o něj nepřišli.Je to něco jako prázdniny v pekle.Okolo 18:00 se scházíme v přístavu,18:30 by měla jet naše loď.Bohužel nejede,velké vlnobití stále způsobuje výpadky v jízdních řádech,tak snad pojede následujíci v 19:30.Snad!No,nakonec jela.Již za tmy se blížíme k Sicílii,většinou se zdržuji na zadní vyhlídkové palubě a sleduji klikatou brázdu za lodí.Ne že by posádka byla opilá,ale snaží se vyhýbat těm největším vlnám.Občas se ji  to nepovede a loď předvádí divoké kousky,občas se ozve rachot jak turbína nasaje místo vody vzduch.V přístavu na nás čeká autobus,následuje cesta do kempu.Bohužel zde nefunguje osvětlení,kempař je nedostupný a tak při světle čelovek večeříme,provádíme hygienu a balíme věci na noční přejezd do Itálie.Po dvou dnech na nohou je nálada poněkud zjitřená a padne i několik ostřejších slov na adresu vedení zájezdu (musím se přiznat,že podle mne částečně oprávněných).No,nakonec zabaleno a asi v 23:00 vyrážíme.Na trajektu přes mesinskou úžinu se naštěstí nemusí vystupovat,a tak jsem celou cestu prospal.

 

14.den,16.9.2005,71km,profil,foto,mapa

Takže noční přejezd autobusem jsem celý prospal,večer už jsem měl trochu halucinace a zdálo se mi,že se zem všude houpá.Náčelník po včerejší zjitřené atmosféře poněkud upravil program,jedeme autobusem přímo do kempu v Pompejích,zde se ubytujeme a pak je několik variant programu.Lze buď vyjet kolem na Vesuv,nebo jet na kole na mys do města Sorento,nebo se nechat zavézt autobusem do přístavu a lodí na Capri.Já volím Sorento a vyrážím na kole.Bohužel jsme již v opravdové Itálii a tak než najdu jakousi výpadovku,uplyne pěkná doba a řada kilometrů.Asi to není ta správná,protože se tváří částečně jako dálnice a dokonce mi vnutí tunel 1100m dlouhý.Sice ho projedu,ale byl to dost čelenž.Tak dost.Odbočuji k moři a konečně najíždím na pobřežní silničku ve správném směru.V jednom městečku (již tradičně historické,fotogenické a velice turistické) se silnice odklání od pobřeží a začíná stoupat a prochází řadou horských vesniček.Ukazatelů zde jednak moc není a také nemám mapu této oblasti.V okamžiku,kdy to chci otočit z ničeho nic objevuji směrovku Sorento.Já snad celou cestu jel dobře!Pokračuji dál,ale cesta,která vystoupala do výšky 500 m.n.m. začíná opět klest k moři,a protože jsem si dnešek naplánoval jako oddychový den,otáčím se zpátky.Ke konci samozřejmě zabloudím v okolí Pompejí a tak si je několikrát objedu v hustém italském provozu.Nakonec kemp najdu.Sorento sice nedobyto,ale na této oddychové etapě jsem najel 71 km.Večer standardní odpočinek,kemp Zeus je skutečně luxusní a slouží hlavně k ubytování návštěvníků Pompejí – jeho brána je téměř naproti vchodu do areálu.Moře je bohužel dost daleko (ale před 2000 lety bylo až u Pompejí).Takže večeře a spát.

 

15.den,17.9.2005,0km,foto

Ráno balíme a po instruktáži vyrážíme na prohlídku Pompejí.Kdo neviděl Pompeje,jakoby ….Je to skutečně monstrózní oblast,za 3 hodiny,které máme k dispozici se skutečně pomalu nedá ani obejít celý areál.Naštěstí přicházíme brzo ráno,turistů zatím není příliš mnoho a je zataženo,tak je to docela příjemná procházka.Je fascinující,jak vypadalo město již před 2000 lety,řada objektů je naprosto současná.Mě na Pompejích nejvíce zaujalo to,že zde nejezdí žádná auta a mopedy.V 13:00 vyrážíme z kempu na závěrečnou cestu do Čech.Objíždíme Řím,míjíme Orvieto,kde to všechno před dvěma týdny začalo.Počasí se začíná rychle kazit a kdesi poblíž Florencie již venku nepokrytě prší.Při pravidelné přestávce u pumpy se všichni vyhrnou ven,aby po několika minutách hledali s drkotajícími zuby úkryt v autobuse.Tak takovou zimu jsme  si skutečně nedomluvili.Cesta pokračuje a za stálého deště usínáme.

 

16.den,18.9.2005,3km

Již ráno překračujeme hranice v Mikulově.Je zima,ale slunečno,bude hezký den.Postupně vysazujeme jednotlivé účastníky v Brně,u Jihlavy a Velkého Meziříčí.Okolo poledne končíme v Praze.Složit kola,naložit saky paky a po závěrečném Ahoj hurá domů.Poslední 3 kilometry.Dokonce stíhám oběd.Cyklocomputer ukazuje 48275km.

 

Ztráty a nálezy

V jednom kempu jsem ztratil mýdlo a kapesník.Postupně jsem ztratil (vyhodil) použité oblečení určené k likvidaci.Jídlo se ztrácelo přirozenou cestou.Takhle jsem to ale vlastně nemyslel.Našel jsem opět krásu cestování a našel jsem sám sebe.Ztratil jsem pár kilo,ale to je sice pozitivní,ale asi bohužel jen dočasné.Dokázal jsem si,že to stále dokážu a to je nález k nezaplacení.Napadlo mně srovnání tohoto způsobu cestování s drogou a v tom případě se stávám pomalu závislým narkomanem.Sklouznout na cestu se stává čím dál snazší,v okamžiku,kdy se u autobusu zavřou dveře a rozjede se,zavdám si myslivce,sundám boty a kochám se krajinou.Prostě pohoda začala.Naopak návrat do všedních dní a pracovního procesu je čím dál tím těžší a trvá delší dobu.Bojím se,že to jednou již nedokážu.Tož to ta spojitost s drogou.

 

Otázky a odpovědi

Protože tento způsob komunikace se nám (mně) osvědčil,použiji ho i tentokrát

1)Co vlastně znamenají ty čáry na profilech trasy?

Data nashromážděná cyklocomputerem se dají zpracovat v programu Ciclotour,do jeho nastavení jsem příliš nezasahoval,takže každý profil obsahuje – vlevo zleva od osy nadmořská výška v metrech,tomu odpovídá ona žlutě vyplněná plocha,vlevo zprava od osy okamžitá rychlost v kilometrech za hodinu,tomu odpovídá ta zubatá čára většinou dole,většina zastávek jsou fotografické zastávky,stupnice vpravo je teplota ve stupních celsia a odpovídá tomu ta horní schodovitá čára.Dále je vlevo dole datum záznamu a průměrná teplota a nahoře uprostřed souhrnné informace – vzdálenost,nastoupaná a sestoupaná celková výška,čas cesty včetně přestávek,průměrná a maximální rychlost  a to je v podstatě vše.

2)Co kolo – přece jen už má leta?

Naprosto bez problémů,jelo způsobem start-cíl,ani jsem nepíchl,jediné,co jsem udělal bylo namazaní řetězu a seřízení obržděných brzdových špalíků.

3)Kdy budou nějaké fotky?

Fotky už jsou – na počítači jich mám asi 1140,ale nejsou lidi na výběr vhodných snímků a další zpracování.Až budou tak budou a nechte si ty impertinentní otázky!

4)Kam příště?

To kdybych věděl.Nejlépe je nic neplánovat a ono se to nějak setřese.

5)Jak to,že si to všechno tak přesně pamatuješ?

Jednak jsem si psal deníček – alespoň v bodech,jednak jsem to přepsal hned po návratu.Taky jsem si maloval trasy do map.A pokud byla někde nějaká mezerka v paměti,tak jsem si chybějící údaje vymyslel – umělecká licence se tomu říká myslím.

 

Bonus

Co se jí a pije na cestách - foto.

 

Zpátky...(tedy ne na Sicilii ale dokola)