MHD
Díky zranění pravé ruky (pár stehů,ale nějak se to zanítilo atd....podrobnosi
viz jinde na Dokola) si již týden užívám cestování MHD (městská hromadná,socka a
tak podobně,jak se jí říká).A tak se již můžu podělit o první zážitky a
zkušenosti.Ne,že bych předtím MHD nikdy nejezdil.Dokonce mám zakoupenu celoroční
průkazku.Před dvěma lety jsem dokonce udělal pokus - legitimaci jsem si
nezakoupil,jezdil jsem na jednotlivé jízdenky a vedl si pečlivou evidenci.Po
roce jsem pokus vyhodnotil.Projezdil jsem asi 2500 Kč (oproti roční průkazce za
3800 Kč) a bylo s tím plno starostí (stále si kupovat jízdenky,nezapomenout si
cvaknout (jízdenku!)) a navíc se v Praze stále spekuluje o zdražení (nejprve
jízdenek a dodatečně určitě i průkazek),jenom si na to žádný politik teď nechce
troufnout.Nezdá se to,ale občas je nutno MHD jet a za rok se to nasčítá.Osobní
auto samozřejmě opomíjím,bez ohledu na cenu dojíždění by na mé trase bylo
pravděpodobně nejpomalejší (po započítaní hledání místa na zaparkování).Co se
týče rychlosti dojíždění do práce,bezkonkurenčně nejrychlejší je jízdní
kolo.Moje cesta se dá udělat za 15 min.,standard je asi 20 min.,a to bez ohledu
na denní a roční dobu.Autem se to dá také udělat za 15 min.,např. v sobotu
ráno,ale to je výjimečný případ.V současnosti jezdím tedy MHD.Nejkratší cesta
trvá asi 30 min.,ale povede se málokdy,standard je okolo 40 min.Bohužel musím
minimálně jednou přesedat.Vše je ráno narvané,že bych někdy seděl si prakticky
nepamatuji.Později přes den začne jezdit méně lidí a zdálo by se,že se tedy
dopravní prostředky uvolní,ale - začne jezdit i méně vozů,takže se to vyrovná a
plno je stále.Zde asi vznikl výraz "hromadná".(Mimochodem cestujícím se v
hantýrce dopravního podniku říká "kaštani" a z pohledu řidiče autobusu na tom
něco bude).Pokud bych měl porovnat tramvaj,autobus a metro,na první místo bych
zařadil tramvaj.Jízda je plynulejší,tramvaj sebou může škubat pouze dopředu a
dozadu a bývá i relativně prázdnější.Díky kolejím se dá i odhadnout,kudy tramvaj
pojede.A je na co koukat,mě samozřejmě zajímají hlavně zácpy na silnicích a
bouračky.Tramvaj často jede po odděleném pruhu,předjíždí řady stojících aut a
tak je možno se i kochat.Na druhé místo bych zařadil autobus.Je schopen (a také
to zhusta činí) sebou škubat ve všech čtyřech směrech,bývá často narvaný tak,že
není ani kde stát a většinou stojí ve stejné frontě,jako osobní automobily.Takže
druhé místo.A na poslední místo bych zařadil metro.Je rychlé,jezdí po kolejích
(takže plynulost) ale není vidět ven a tak se cestující může kochat pouze
ostatními cestujícími - a to je někdy pěkný záhul na psychiku.Zde musím trochu
odbočit,kdysi jsem viděl kreslený vtip od V.Renčína (na www.novinky.cz) a pod
ním text ve smyslu:Mám lidi rád,ale kdo se má na ty blbečky celý den koukat.Tak
nějak bych to viděl.Pokud je lidí pár,třeba někdy na dovolené v přírodě,není
problém a určitě každý z nich je svéprávný vzdělaný jedinec,který má své
sny,tužby a dovednosti (jak se často praví v krásné literatuře).Pokud se lidí se
mnou tlačí v jednom voze 150,jsou to tupá nesvéprávná páchnoucí hovada a
zacházet by se s nimi mělo pomocí těžké mechanizace.Tož
tak odbočka.Z pohledu rychlosti cestování vede samozřejmě metro,napříč Prahou se
dá projet za 20 minut a to,mimo špičku i s kolem.Opět malá odbočka z živočišné
říše.Představuji si to asi takhle.Je malý les,v něm žije několik lišek a ty si
nijak nepřekážejí.Kořisti je dostatek,prostoru taky,pokud se někdy lišky
potkají,žádný problém.Když jich do tohoto prostoru ale nacpeme 90,začnou se dít
věci.Celý les zadělaný od výkalů (nebo jak se to slušně jmenuje),nic jiného
živého už v lese prakticky nezůstalo a lišky se podvědomě nesnáší,napadají se na
potkání a občas i nějakou zabijí.No a s lidmi je to stejné.Nejsem filosof,ale
předpokládám,že existuje nějaká podobná teorie - kdo chce,najde si.A platí to
nejen v jednom voze,městě,státě ale i v jedné civilizaci.Takže si užívám
cestování MHD a už se těším na kolo.Počasí se teď překonává a ona letošní
nekonečná zima se zdá již jen snem,který připomínají jen zažloutlé digitální
fotografie :-)
PS.Potkala mne další rána.Zranění se nějak zanítilo a tak jsem vyfasoval ještě antibiotika.Třikrát denně jedna dávka.S alkoholem se to nesnáší,a tak nemůžu ani požívat.V sobotu jsem opékal na ohni buřty a zapíjel je vodou - bylo mi po tom dost zle.To ta voda!Musím ještě týden vydržet.
PS1.Je to náhoda a samozřejmě to nejsem schopen dokázat.Po napsání výše uvedeného příspěvku jsem objevil knihu J.Jelínek:Příroda v nemilosti a z ní vybírám úryvek.Zcela koresponduje s mými názory.Doporučuji celou k přečtení.
Mikrosvět pokusných myší V laboratořích vědci simulují nejrůznější extrémní podmínky. Úmyslně. Co je dnes mimořádné, může být zítra běžné. A v extrémních situacích vyniknou zdánlivé maličkosti. V jednom takovém pokusu hrály hlavní roli obyčejné myši domácí. Do uzavřeného prostoru s dostatkem jídla a pití byly vypuštěny čtyři páry myších mláďat. Než se tu za sto čtyři dny narodilo první myší nemluvně, našla si zvířata svá teritoria. Tím skončila první fáze pokusu. Ve fázi druhé se myši dál množily, populace se zdvojnásobila za 55 dnů. A dál se zvětšovala. Když bylo zvířat už 62O, začala populační křivka klesat a čas potřebný ke zdvojnásobení počtu se prodloužil na l45 dnů. Myšky se v té době rozdělily do sociálních skupin, přičemž každá skupina obsadila ve výběhu určitý prostor, který hájili vůdčí samci. Na konci této fáze už ve výběhu žilo třikrát víc mladých jedinců než těch, kteří měli ve výběhu z dřívějška své pevné sociální postavení. Mladé myšky prostě vzhledem k "přemyšlení" přestávaly rozlišovat, do které sociální skupiny vlastně patří. A začala mela. Třetí fáze začala v okamžiku, kdy vůdčí samci už nestačili uhlídat svá teritoria před novými samci, kteří tím pádem byli vetřelci všude, kam přišli. Do boje se proto zapojily i samice. Jenže ty svou agresivitu přenášely i na vlastní mláďata, která napadaly a zraňovaly. Nakonec se tato konfliktní situace projevila v celkových poruchách mateřského chování. A mláďata, která přežila, se proto snažila od samic co nejdříve vzdálit. Tato fáze experimentu skončila v době, kdy se ve výběhu zcela rozpadla původní sociální organizace a zavládl nepřehledný zmatek. Nikdo už nevěděl, kam patří. Poslední fáze začala 56O. den, v němž se zastavil populační růst. Většina mláďat hynula a přežívající samci ztratili schopnost oplodňovat. Populace začala stárnout a vymírat. Za více než čtyři roky, kdy experiment skončil, zůstalo ve výběhu jen 27 přestárlých myší. Pokus ukázal, že přemnožená populace, uzavřená do určitého prostoru, po překročení hranice únosnosti zaniká. Přitom zánik začíná již ve třetí fázi, kdy samice ztrácejí své mateřské pudy a u nedostatečně odchovaných mláďat se nevyvíjí komplex sociálních, sexuálních, mateřských a dalších dispozic. A tak se ve stále větší míře začaly objevovat samice neschopné splnit své mateřské poslání a neaktivní samci, jejichž jedinými zájmy byly potrava a spánek. Projevovala se u nich naprostá sociální dezorientace a duševní poruchy. Jiná zvířata však naopak byla velmi aktivní, především sexuálně, přičemž často nerozeznávala pohlaví a měla sklon ke kanibalismu. Navození podobných situací slouží vědcům i při výzkumu života jiných tvorů. Poznávání přírodních zákonitostí v mimořádných podmínkách tak přispívá k hlubšímu pochopení jevů, které se nám někdy zdají nepochopitelné. Mezi odborníky se o tomto experimentu hovoří jako o pokusu s přeplněnou tramvají. V žertu, pochopitelně.PS2.Takhle nějak vypadám při cestě do práce - hrozné!