Francie   

Gaskoňsko v pohodě

Už podtitulek napovídá že tentokrát jsem nečekal žádné extrémní výkony ale spíše takovou podzimní relaxaci po sezóně a zájezd CK Adventura tuto představu splnil. Krajina v okolí města Sarlat trochu připomíná okolí Berouna, vápencová krajina, říčky, jeskyně, skály. Snad nějaká taková přehledová mapka a samozřejmě fotky. A vyhlášené produkty této oblasti - víno, sýry, husí játra a lanýže - znějí velice přitažlivě. Městečko Sarlat jsem si v předstihu prošel (ano ano Google street view) a zjistil že přímo naproti hotelu je supermarket, takže se zásobováním by neměly být žádné starosti. Předpověď počasí na týden dopředu pro tuto oblast byla také celkem optimistická. Tož vzhůru do Francie!

1.den, 8.9.2012, 6km
Odjezd po obědě z Roztyl v Praze - to těch 6 kilometrů. Ještě jsem stihl oběd v restauraci ABC Braník. Autobus přijel včas, celkem mohutná Bova i když vypadala trochu ušpiněně. Zprvu jsem myslel že shodou okolností jsem svědkem návratu nějakého jiného zájezdu, ale autobus byl náš. Pár lidí jsme nabrali ještě v Berouně a v Plzni a zájezd byl plný. Víc kol by se do vleku už nevešlo. Asi důsledek zrušeného zájezdu do Burgundska ve stejném termínu, řada lidí pouze změnila destinaci. Brzy jsme v Německu, zde je to celkem nuda, pozdě v noci přejíždíme do Francie. Řidiči (které jsem si interně nazval Pat a Mat) používali GPS s hlasem P.Lišky a tak nás celou cestu bavily podařené hlášky. Jinak měl zájezd ještě průvodkyně - Kateřinu a Ivu a to už bylo skutečně všechno.
 

2.den, 9.9.2012, 36km
Ve Francii v Sarlatu jsme v 9 hodin ráno. Pokoje v hotelu Altica ještě nejsou připraveny, tak autobus zůstává na parkovišti a vyrážíme na prohlídku města pěšmo. Do historického centra je to od hotelu asi 15 minut pěšky. Dělá se docela hic. Městečko pěkné, parky, historické budovy, kostel a pověstná věž mrtvých a v poledne je opět sraz u autobusu. Pokoje jsou již volné a tak vybalujeme a v jednu je sraz u autobusu a brífink před první cykloetapou. Měla by být krátká a odpočinková, malý okruh po okolí s možnou návštěvou několika hradů. Postupně vyrážíme, krajina je docela kopcovitá, kochám se a fotím. Zámek Puymartin, du Roc, Commarque a vesnička Marquay. Po nočním přejezdu je docela příjemné se takto na kole protáhnout, každopádně to člověka definitivně probere ze ztuhlosti. Několik hradů a zámků obdivuji zvenku, jeden zřícený navštěvuji a ještě navštěvuji venkovský skanzen Les Cabanes du Breuil. Okolo páté jsem zpět u hotelu a chci ještě navštívit supermarket ale ten je již zavřený. Inu jsme ve Francii a francouzi již dávno pochopili že smyslem života není práce ale život sám. Jdu večer ještě jednou do města, dávám si lehkou večeři a pak ještě na pokoji s kolegou Ivanem vypijeme sedmičku vína. Máme na pokoji dokonce telku ale všech asi 20 kanálů je francouzky a vesměs stejný odpad jako u nás - soutěže a politické debaty.
 

3.den, 10.9.2012, 37km
Ráno po snídani (švédský stůl ale dost skromný na naše poměry) jedeme nejprve autobusem na návštěvu jeskyně LascauxII (kopie jeskyně s pravěkými malbami, původní jeskyně začala trpět přílivem turistů) a pak na kole údolím říčky Vezere. Z města Montignac, okolo zámku de Lasse, de Clerans, okolo Roque de Christophe (ten jsem navštívil) až do městečka Les Eyzies. Cestou si ještě zajíždím i do Abri la Madaleine, také zřícenina ve skále nad řekou. Je docela vedro, míjíme plno památek, cíl je u vinotéky Mazivert kde čeká autobus a je možnost po ochutnávce nakoupit víno. Nakupuji karton se třemi lahvemi. Večeříme na pokoji ze zásob a stíháme i nákup v supermarketu Casino.
 

4.den, 11.9.2012, 63km
Na kole startujeme od hotelu a já se do hotelu po vlastní ose i vracím, jinak byla možnost vrátit se autobusem. Jede se na jih údolím řeky Dordogne kde je doslova přezámkováno a přehradováno. Kdysi v minulosti tu vedla hranice mezi anglickým a francouzkým územím a tak tu bylo na hranici dost živo a budovalo se opevnění o 106. Za Sarlatu na jih přes Vitrac podél řeky Dordogne. Zážitkem je návštěva zámecké zahrady a parku na vápencovém vrcholu u zámku Marqueyssac, park je docela rozsáhlý a jen ho projít trvá alespoň hodinu. Na řece pod námi je plno kanoistů, což je další atrakce tohoto kraje, sjezd určitého úseku na lodi. V některých úsecích, kde je větší hloubka dokonce jezdí turistické vyhlídkové parníčky. Jinak je řeka dost mírná, pomalu teče a nejsou zde žádné jezy a peřeje, takže plavbu zvládne každý. Dále míjím zámek des Milandes kde svého času bydlela Josephine Baker. Cíl je ve městě St. Cyprien, kde se ale jen občerstvuji a pokračuji zpět přes mírné kopce do Sarlatu. Po návratu do hotelu ještě běžím na nákup, nakupuji již nějaké konzervy domů, doufám že snad s paštikou ale u té francouzštiny člověk nikdy neví. Večer ještě výlet do města, jsou pěkné červánky a je tu proti Čechám výrazně déle vidět.
 

5.den, 12.9.2012, 0km (resp. 16km loď)
Tento den je celý bez kola. Zájemci (a těch byla většina) nejprve jedou na prohlídku městečka Domme na kopci, typické středověké opevněné město. Jeho atrakcí je mimo jiné krasová jeskyně přímo pod městem, vchod je z hlavního náměstí a zpátky se jede výtahem. V poledne se vracíme autobusem k řece Dordogne do městečka Vitro kde v půjčovně fasujeme vodácké vybavení. Vesty, pádla, barely na věci a kanoe. Já jsem lichý a tak fasuji kajak, což jsem rád protože to chci zkusit. Je to moderní plastový kajak a jsem příjemně překvapen, lehký, rychlý, stabilní (jednomístný ale rychlý....). Máme před sebou asi 16km po řece a máme na to asi 5 hodin. Takže opět pohoda a žádný stres. Jedeme údolím které jsme předchozí den projížděli na kole a tak máme výhledy opět trochu z jiného úhlu. Kajak je velmi obratný a tak navštěvuji i několik zátok a fotím na všechny strany. Samozřejmě se stalo co se muselo stát, foťák mi upadl ne do řeky ale do lodi, kde je na dně trochu vody. Hned ho otírám ale displej je stejně zevnitř mokrý a flekatý, no uvidíme jak se s tím Olympus popasuje. Zatím fotí a to je hlavní. Také objevuji příčinu vody v lodi, dno je spojeno otvory s řekou, to není chyba ale vlastnost sloužící k vylití vody při zatopení lodě. Ale to by pro jistotu chtělo jet v plavkách, ty mám ale bezpečně zabaleny v barelu. Takže občas sedím trochu ve vodě a dokonce se mi zdá že jak běží čas vody přibývá. Že bych těžknul je málo pravděpodobné, že by nějakým otvorem teklo do plováku lodi je pravděpodobnější ale nic nenacházím. V lodi mám láhev francouzkého rumu a tak mne tyto detaily moc netrápí. V cíli v městě Beynac odevzdáváme vybavení a nasedáme do autobusu, já na igelitku abych neumokřil sedačku. Vodní etapa byla skvělá. Připadám si jako vodník Česílko. Večer obvyklý program, jdu se podívat do města a dám si k večeři pizzu..
 

6.den, 13.9.2012, 37km
Ráno prší a obloha je úplně zatažená. Nepropadáme malomyslnosti a jedeme autobusem do města Souillac a tam je asi 2 hodiny čas na prohlídku. Navštěvujeme muzeum automatických hraček, docela pěkná podívaná, nejstarší exponáty jsou již z konce 19. století. Nejlepší je (alespoň mne zaujal) černošský orchestr v životní velikosti, jeden hraje na klavír, jeden na housle, jeden na banjo a jeden myslím na bicí. A vše se pohybuje. Trochu se zlepšuje počasí a tak se část účastníků rozhoduje vyrazit již z města na kole. Cílem je město Rocamadour kde je v údolí zámek, kostel a město (počítáno odshora dolů). Cestou se již definitivně vyjasní a odpoledne je již zase docela teplo. Cestou vidíme řadu zajímavostí (a zámečků jak je tu standardem). Projíždí se také částečně národním parkem. V Rocamadouru si kupuji tričko na památku, projdu si město (dolů a nahoru) je to docela převýšení, však tu je také výtah a lanovka pro starší turisty a pak pokračujeme do vesničky Cales kde je definitivní konec etapy. Zpáteční cestou trochu bloudíme s autobusem po okreskách navzdory radám P.Lišky z GPS a tak poměrně krátká cesta trvá přes hodinu. Večer jdeme zase do Sarlatu, tentokrát zkoušíme kohouta na víně ale ten nás trochu zklamal. V noci se docela ochladilo.
 

7.den, 14.9.2012, 73km
Poslední cyklistický den.Od rána modré nebe, chladno ale rychle se otepluje. Vyrážím od hotelu na doporučený okruh po skutečné cyklostezce většinou po zrušené železnici, takže luxus. Okruh má asi jen 30km tak plánuji nějaké rozšíření. Nejprve na jih k řece Dordogne, pak podél řeky k zámku Roulfilac, přes most do St.Julien de Lampon. Pak jedu kus po břehu po svatojakubské cestě do Veyrignac. Zajíždím do města Gourdon po cyklotrase podél hlavní silnice, již ne tak luxusní ale také prakticky bez ostatního provozu. Městečko je jak jinak na kopci, procházím centrum a dávám luxusní oběd. Původně jsem chtěl jet zpět jinou cestou, ale po dlouhém obědě (strávil jsem v restauraci skoro 2 hodiny) mne přepadla lenost a tak jedu zpět stejnou cestou. Samozřejmě nikdy není nic jednoduché, během dne část cesty stačili francouzi vyasfaltovat, přesněji zaflikovat politím asfaltem a posypáním štěrkem. To se samozřejmě nalepilo na kola. Také jsem trochu zbloudil a když jsem začal podezřele stoupat zjišťuji že jsem někde špatně odbočil. Ale vše se v dobré obrátilo a okolo 17:00 jsem u hotelu. Trochu čistím kolo před zpáteční cestou a v 18:00 je závěrečná nakládka kol na vlek. Ještě stíhám rychlý nákup v supermarketu a pak jdeme do Sarlatu na poslední večeři. Ještě jsem nacpán od oběda a tak večeře je skutečně lehká.
 

8.den, 15.9.2012, 0km
Poslední den, v 9:30 vyklízíme hotel a věci nakládáme do autobusu. Odjezd bude ve 14:00 a tak jdeme do města kde má být v sobotu velký trh. Opravdu je, celé centrum je uzavřeno pro auta a plné stánků se vším možným, od úplných cetek přes místní produkty až po kuchyňské nádobí a snad i nábytek. A všude plno lidí, prostě francouzká pohoda. Moc nenakupuji, už nemám kam bych věci dal a nějaké víno a paštiky mám již v autobuse. Je již zase hezky a modré nebe. Podle plánu odpoledne vyrážíme domů, Francii projíždíme ještě za světla a tak se snažím z autobusu fotit i pohoří Massive central ve střední Francii. Průvodkyně Iva nám zde doporučuje zájezd Přírodní parky jižní Francie který průvodcuje ale když prozradí obtížnost 2-3 nadšení rychle opadá. Co chvíli je vidět nějaký hrad, zámek nebo alespoň kostel. Proti tomu je průjezd Německem nuda nuda šeď šeď.
 

9.den, 16.9.2012, 6km
Ráno v 10:00 jsme v Praze a po několika posledních km jsem ještě před obědem doma. Na cyklocomputeru je 24993km, škoda, stačilo ještě pár a kolo mohlo oslavit 25000km ve Francii.

Různé

Zajímavostí této oblasti jsou husí játra. Proto je tu všude plno husích farem a hus. Celé léto je jim hej. Pravidelné krmení a slušné zacházení. Na podzim to ale vypukne, husy jsou násilně vykrmeny a kdyby nebyly podřezány možná by se samy zadusily sádlem. Šneky jsem viděl na trhu ale nikdy jsem je neokusil (alespoň o tom nevím). Vše ostatní se dalo jíst a docela ušlo. Pivo také ušlo i když bylo (jako ostatně všechno) dost drahé. Jedno Euro tu není žádný peníz. Kolo najelo asi 250km což není mnoho ale byla to oddychovka. Závada žádná. Hotel byl dost skromný ale určený hlavně na přespání, byl dost navštěvovaný ale většina lidí se stavovala jen na noc. Recepce fungovala jen ráno a pak odpoledne a ubytovat se dalo samoobslužně. Vedle vchodu bylo cosi na způsob bankomatu kam se vložila platební karta a navolil požadovaný druh pokoje. Po platbě terminál vytiskl kartičku s číslem pokoje a kódem kterým se daly otevřít dveře. Letitým cestováním se mi v peněžence nahromadila hromada jedno, dvou a pěti centů které jsou k placení prakticky nepoužitelné. Konečně jsem si na to vzpomněl a v jednom kostele vše nasypal do pokladničky. Ale pokladnička byla původně určena na 1eurové mince za zapálení svíčky a po každé minci hlasitě cinkla. Já způsobil úplně zvonobití a přítomní si asi mysleli že jsem zakuklený mecenáš který sponzoruje celý kostel. V pondělí kolo oslavilo pěkných 25 000 km ale to už je jiná pohádka. A proč Pat a Mat - řidiči autobusu? Nějak mi to přišlo trefné. Sice využívali nejmodernější techniku (GPS) ale mimo dálnici dokázali bloudit prakticky všude, hádali se dost často o naprosto podružné věci a ani ovládání autobusu mi nepřišlo na 100%. Vím nemám do toho co mluvit ale už jsem zažil neuvěřitelné věci v oblasti couvání s autobusem a vlekem a tady jsme vlek na parkovišti odpojovali a manévrovali ručně. Takže Pat a Mat.

Účastníci zájezdu:

A střípky z cest:

Zpátky