38 000 km

To to uteklo a konečně jednou to vyšlo někam jinam než do Prokopského údolí v Praze. Neděle 17.8., předpověď byla optimistická, ranní pohled z okna ne. Prostě na férovku pršelo a bylo totálně zataženo. Ale nač stahovat kalhoty když brod je daleko, pohled na radarové snímky byl docela optimistický, mělo by se vyčasit. Tož příprava na cestu a skutečně okolo deváté déšť přestal a začalo se časit. Tak jsem vyrazil, bylo sice mokro a všude samý slimák, zato cyklistů a výletníků pomálu. Standardní cesta okolo Berounky, v Černošicích u stánku na nádraží nakoupit proviant a pak táhlé stoupání z Řevnice tentokrát vylepšené docela silným a vytrvalým protivětrem. Jelo to ztuha ale jelo, krátce po poledni jsem v cíli - Obecnická rezervace u bazénu, zdálky vypadá dost chcíple ale funguje, dokonce i oběd dostanu. Tak dávám po tom výkonu dvojtou klobásu. Jeden okamžik se udělá úplná tma, tak už si představuji zpáteční cestu celou v dešti, ale bylo to jen zastrašení a nakonec se udělalo skutečně hezky, takže jsem odložil i větrovku. A co hlavního, vítr se udržel a tak jsem ho měl zpáteční cestu v zádech (a ještě je to většinou mírné klesání). Hlídal jsem si kilometry a tak se tentokrát ten významný bod 38000 podařilo zachytit i fotograficky, bylo to na lesní cestě mezi Bratkovicemi a Dominikálními Pasekami, mám tady takovou zkratku. Dokonce jsem potkal jednu Octavii která si chtěla taky zkrátit cestu ale podle stop bylo zřejmé že skončila proražením olejové vany. Inu Velký Manitou je nanejvýš spravedlivý.

Snad na pochlubení nějaký ten profil - podle vzdálenosti a podle času (je vidět že zpátky to šlo sakra rychleji).

Snad ještě pár fotek z cesty.

Co dodat? Najeto 130 km skutečně ve svižném tempu, kolo již standardně spolehlivé. Dokonce jak tak vzpomínám od té doby co jsem přezul na pláště Schwalbe Hurricane jsem snad neměl žádný defekt. A co bude dál? Nikomu to neříkejte ale chystáme se na Balkán.

Zpátky zatím Dokola