Hudlice
Tož to bylo tak. Kdysi před pár lety jsme navštívili Žebrák a Točník - přiznám se, že si je stále pletu - a na kopci na věži jednoho z nich byla nádherná kruhová vyhlídka. A jedním směrem byla vidět výrazná skála v jinak nenápadné krajině. Po orientaci mapy se zdálo, že by to mohlo být někde poblíž vesnice Hudlice, vypadalo to takhle z dálky skutečně zajímavě. A uplynul nějaký čas.....
...... v sobotu bylo počasí skutečně letní a tak po obědě byl akorát čas na nějakou lehkou projížďku. Vzpomněl jsem si na neznámé Hudlice, vyndal mapu a vyrazil. Začátek naprosto standardní a řekl bych rutinní podél Berounky až do Řevnice. Cesta se pomalu zlepšuje, nyní je čerstvě vybudovaný nový úsek u Dobřichovic naopak úsek u Radotína je po posledních povodních v dost bídném stavu. A těch cyklistů! Tento den vyjelo skutečně vše co mělo kola a bohužel jsem viděl i několik cyklohavárií. Směs svátečních cyklistů a závodníků na úzkých a přeplněných cestách si vybírala svou daň. Z Řevnice jsem pokračoval stále po známých cestách na Liteň a okolo Koněprus do Králova Dvora. To je docela sjezd k Litavce a pak stoupání do Hudlic. Celá vesnice je docela v kopci a zde jsem dal první občerstvení. Otevřená samoobsluha a samozřejmě asijská obsluha, dávám jeden lahvový Braník. Pak hledám onu skálu, je ve vesnici docela schovaná ale návod je snadný - jet stále do kopce. Skála je z okolí zakryta domy a stromy ale je docela mohutná. Kolo jsem nechal ležet dole a vyšplhal nahoru, za mokra bych tu tedy lézt nechtěl. Skálu jsem měl sám pro sebe, prostě nádhera. V dáli v lesích vidím tečku - to by mohla být ta věž Žebrák nebo Točník. Jinak pěkný kruhový rozhled. Pak vyrážím zpět, do Berouna docela rychlý sjezd a tady hledám nějaké šikovné občerstvení. Nacházím maringotku u Berounského nádraží, místní povalečí signalizují, že to bude slušný podnik. Jedná se o podnikovou prodejnu Berounského medvěda, ale protože jsem účastník provozu zůstávám u točené desítky. Mají tu ale i onačejší kousky - jedenáctku i dvanáctku, tak snad příště. Domů kupuji pivní šampon, aby viděli, že jsem na ně myslel. Pak jedu raději po silnici, stezka po břehu Berounky bude určitě v tento den také dost přeplněná. Takže do Bubovic a nakonec přes Radotín zase do Prahy. Ve finále to dalo 98km.
Ve fotogalerii je pár foteček a Hudlice mají dokonce vlastní stránky http://www.obec-hudlice.cz/ (no kdo dneska nemá....). A co praví zdroje z Té Sítě o Hudlické skále?
Hudlická skála je orientována přibližně na sever-jih. Ve své severní části tvoří nižší táhlý hřbet a v jižní části se rozšiřuje v členitý masív vystupující vysoko nad malým vyvýšeným sedlem, jímž prochází pěšina rozdělující severní a jižní část skály. Na vrcholu Hudlické skály lze pozorovat mohutnou destrukci a dávný posuv obrovských buližníkových bloků. Tak také vzniklo na severozápadní části skály malé abri – chráněný skalní převis, na jehož severní stěně je patrný velmi zajímavý ohlaz vzniklý před milióny let posuvem ohromné části horniny. Pod temenem skály na jižní straně je úzký štěrbinovitý vchod do jediné nekrasové jeskyně na Berounsku, která je téměř 12 metrů dlouhá. Vstupní chodbička do této prostory je dost těžko průlezná. Asi po dvou metrech se na pravé straně rozšiřuje ve větší prostoru. Odtud je možné dostat se dvěma směry do zadní části jeskyně, jejíž střed je vyplněn zřícenými bloky i menšími balvany. Jeskynní prostora vznikla v dávných dobách při destrukci vrcholové partie skály. Byla prvně změřena a mapována v roce 1954. Její dno je na mnoha místech pokryto slabou vrstvou splaveného i navátého humusu, v němž se nalézají kosterní zbytky drobných hlodavců recentního původu. O jeskyni v Hudlické skále zaznamenal berounský profesor Kazda ve své regionální sbírce pověstí vyprávění starého data. V nejzazším koutě jeskyně je kamenný stůl, za nímž prý sedává panna v bílém rouchu a šije košili. Každým rokem udělá jeden jediný steh. Až bude košile došita, přijde konec světa. Kamenný stůl, sedadlo i bílá panna jsou výplodem lidské fantazie. Jeskyně byla častým eldorádem hudlické dětské drobotiny, která se nejsnáze dovnitř protáhla. Do jeskyně totiž na několika místech vniká světlo z povrchu. Na skálu a snad i do jeskyně chodívali ve svém dětství slavní hudličtí rodáci, ať to byli bratři Jungmannové či Adolf Patera a další. Ti všichni přicházívali na skálu pást ovce, kozy a někdy i krávy. Josef Jungmann zanechal vzpomínku, v níž popisuje, jak dobře a blaze mu bývalo na Hudlické skále, odkud byl a je široký rozhled do kraje i křivoklátských lesů.