Přečetli jsme za vás - Jindřich Kalous
Dnes trochu z jiného soudku.Žádný cestopis,beletrie,dobrodružství,ale názor na možnou budoucnost.Jindřich Kalous taky není žádný známý spisovatel,ale člověk,který se nebojí myslet a hlásat své názory.Napsal řadu článků,ve kterých se zamýšlí nad možným budoucím vývojem lidstva,nad chováním lidstva a člověka a na téma v poslední době aktuální víc než kdy jindy - vyčerpání zdrojů energie a surovin.Snad pro ilustraci několik nadpisů:Desatero pro společnost,Makroekonomové mezi vědou a politikou,Ropný zlom,Jíme ropu a zemní plyn.Nejedná se o plané sýčkování,ale úvahy podložené vědeckými fakty.Možná vás v tomto okamžiku posedla zvědavost,rádi by jste si něco přečetli a ptáte se,kde něco najít.Bohužel je zbytečné hledat v rádiu,televizi a oficiálním tisku.Názory tohoto typu nejsou příliš v módě (Heslem dnešní doby je pracuje-vydělávej-utrácej-buď in-a hlavně nemysli).Doporučuji začít na webovém serveru Britské listy a použít nějaký dobrý vyhledávač.Pro úplnost snad nějaký úryvek:
...Obecně se předpokládá, že první vlaštovkou nastávající krize bude postupný růst světových cen surové ropy v průběhu příštích několika (možná už dvou) let až někam nad 100 USD za barel, což zvýší ceny benzínu v USA z dnešních 2,3 USD za galon na 4 USD. Matthew Simmons [20][21] tvrdí, že poptávka se vyrovná s klesající nabídkou až na úrovni ceny kolem 180 USD.
Popis toho, jak by mohla vypadat Amerika potom, najdete třeba ve webovém čtrnáctideníku The Austin Chronicle [22], kam jeho autor Michael Ventura pravidelně přispívá svými sloupky do rubriky Letters at 3 AM.
Dalším dějstvím krize by mohl být světový kolaps finančních a akciových trhů podobný Velké krizi 30. let, následovaný globálním ozbrojeným konfliktem o zbývající zdroje fosilních paliv. V takovém konfliktu, kdy jde o všechno a poražení s jistotou nepřežijí, se dá očekávat masové použití zbraní hromadného ničení. Po rozkladu většiny struktur, potřebných k zajištění potravin pro výživu obyvatelstva ve vyspělých zemích, nevyhnutelně bude následovat série hladomorů, v nichž se světová populace během několika dekád postupně sníží na těch únosných 600 miliónů až 1 miliardu obyvatel. Paradoxně budou mít nečekanou výhodu obyvatelé těch států, kteří se při řešení problému, čím dnes nakrmit děti, potýkají s nedostatkem až absencí fosilních paliv již nyní – pro ně se toho příliš nezmění... Čím méně komplikovaná civilizace, tím odolnější je vůči očekávaným katastrofám a tím rychleji lze její struktury obnovit.
Rozklad životně důležitých energetických, výrobních a zásobovacích struktur by však mohl nastat už daleko dříve než v předpokládaných válkách – právě jako přímý následek případné nové Velké krize, která by tak jednoznačně a definitivně potvrdila, na jak shnilých základech vlastně stojí standardní růstová ekonomika. Prevence rizik následků takového vývoje zde v Čechách je aspoň částečně možná a určitě je snadnější než jakékoli iluzorní kroky organizované z politických či ekonomických center k záchraně neudržitelného. Máme ji totiž ve svých rukách všichni a na rozdíl od většiny Američanů jsme její nástroje doufejme ještě zcela nezapomněli používat – jmenují se obnova ducha komunity, svépomoc, skromnost, vynalézavost, samozásobitelství...
Nejvíce znepokojivé a nejhůře stravitelné je ale přemýšlení, do jaké míry a jak rychle asi odpadne ta tenká slupka, která nás dělí od lidoopů, která vlastně drží tu naši skvělou civilizaci pohromadě a o níž se v historii už nesčetněkrát prokázalo, že je tím prvním, čeho se člověk v hromadných existenčních krizích zbavuje. Humanita, morálka, solidarita – na co z nich se budeme moci spolehnout, „až to přijde“? Takové tragédie jako v Kambodži 70. nebo ve Rwandě 90. let vznikly z důvodů mnohem banálnějších ve srovnání se snahou přežít za hladomoru nebo války. Dá se jim vůbec zabránit?...
Říká se,že myšlení bolí,ale ve srovnání s představou,jak bude bolet dosažní početního stavu lidstva někde pod 1 miliardu se jedná o úsměvný problém.Tož tak,přečtěte si a názor si udělejte sami.
Příště snad něco veselejšího.