Itálie - Gargano
Tak asi poslední letošní výjezd za hranice všedních dnů. A zase na jih - stárnu a tepla není nikdy dost. Vzhledem k časovým možnostem padla volba na týden v Itálii. , Gargano je známo spíše jako oblast plážování a koupání ale navíc je tam i přírodní park a tak na kole to tam nemusí být marné. Navíc Adventura by určitě nenaplánovala cyklozájezd do míst, kde by to na kole nestálo za to. Tož vzhůru na jih!
1.den, 4.9.2009, 3 km
Odjezd je z obvyklého místa v Praze ve 14:00 a sraz v 13:00. Abych to nijak nehrotil, beru si již na pátek dovolenou a tak se chystám dopoledne v klidu zabalit. Ještě musím vyprovodit dceru na autobus do jižních Čech - sama by asi nenašla autobusové nádraží - a pak se stavuji ještě v restauraci na oběd. Je u nás taková - řeklo by se čtyřka - ale co má fungovat to tu funguje, pivo a jídlo okamžitě na stole a jídla okolo 60-70 Kč, a že na stole nejsou čerstvé květinky - čert je vem. Počasí celý den nic moc, občas dokonce trochu prší, ale na Pankrác dojedu a pak už je to jedno. Takže po obědě ještě dobaluji nějaké drobnosti a pak vyrážím tradičně po vlastní ose 3 Km k odjezdovému místu. Zájezd má 2 průvodkyně a 27 účastníků. Téměř třetinu z nich tvoří parta se kterou jsem absolvoval loňské Slovinsko, snad budou tentokrát opatrnější a nikdo si nic nezlomí. Vyrážíme, ještě pár lidí nabíráme v Berouně a v Žebráku měníme řidiče - jednoho starého za dva nové - to je slušná výměna. Důvod je asi prozaický, je to dost daleko a čas cesty včetně nakládky by se nebezpečně blížil povolenému limitu pro autobusovou dopravu. Poslední kolegy nabíráme ještě v Plzni. Postupně začalo pršet, pršelo prakticky celou cestu, někde dokonce lilo a myslím že cestou jsme zažili i kroupy. Ale věřím, že v Itálii bude líp.
2.den, 5.9.2009, 24 km, fotky
V Itálii se samozřejmě počasí zlepšilo, k penzionu (v městečku Lido di Campomarino) jsme přijeli v 11:30. Zájezd je s ubytováním pod střechou a bez jídla. Vezu sebou tedy něco instantních polévek a dalších drobností. Pokoje vypadají úplně nově, budeme bydlet s řidiči (já a kolega Richard). Apartmá je luxusní, lednička, automatická pračka, televize, obrovská veranda a tak podobně. Máme číslo 106, všichni bydlí v přízemí, což je ideální z hlediska cyklistiky (kolo není třeba vláčet nikam do patra). Jinak je budova poloprázdná, přece jen sezona tady už končí. Celý komplex je asi úplně nový, ještě se dostavuje chodník a např. lednička má datum výroby jaro 2009. Po odpočinku se jdeme nejprve podívat k moři, je to asi 5 min. pěšky. Moře je teplé jako kafe, ale trochu se zatahuje a dokonce párkrát zahřmí. Někde nad pevninou je bouřka ale k nám se naštěstí nedostane. Takže první seznámení s mořem. Pak se vracím do apartmá, krátký odpočinek a vyrážím na kole prohlédnout si okolí. Obchody jsou zavřené ale k večeru by to mělo být lepší. Jedu do vedlejšího města Termoli po hlavní, jinudy se moc nedá a je tu dost provoz. V městě se podívám na pláž a do přístavu a pak jedu zpátky. Obchody jsou již otevřené a tak kupuji nějaké víno a pivo. Večer vedle brífinku je v plánu ještě seznamovací večírek, průvodkyně pořizují z fondů cestovky občerstvení - víno, olivy, sýr a další místní speciality. Při ochutnávce se dozvídáme, co je místní specialitou a co má smysl tu kupovat jako suvenýr. Únava ale dělá své a tak postupně lidé odpadávají a já jdu spát asi v 23:00. Je teplo, ale zataženo a vítr.
3.den, 6.9.2009, 84 km (+ 6 km večer), fotky, profil
Budíček měl být v 7:30 ale spletl jsem to a hodinky mě budily již v 6:30. Ach jo, to ty včerejší vína. V noci byla bouře a slejvák - ale nevím nic, vše jsem prospal. Kolo na verandě to přežilo. Po snídani je samostatná cyklistika v okolí - je doporučen okruh do vnitrozemí po "albánských" vesnicích. Kdysi se sem přesídlila skupina albánců a ti tu stále udržuje tradice a jazyk a tak několik vesnic ve vnitrozemí je doposud dvojjazyčných. Nejprve se trochu stoupá od moře do vlastního městečka Campomarino a pak stále rovně do Serracaprilola. Odtud byl plán na Ururi a pak zpět k moři. Zpočátku jedu s kolegou Richardem, ten má silniční kolo a občas na mne čeká. Cesta vede nejprve po rovině a největší problém je silný protivítr. Pak k městu Serracaprilola je trochu stoupání. Nahoře odpočíváme v parčíku a přijíždí k nám na kole nějaký italský děda a mermomocí chce hovořit. Umí ale pouze italsky, tak je to dost útržkovitý hovor. Je to také cyklista, bydlí v Chieuti a také si vyjel na takový okruh asi 40 km. Městečko Serracaprilola je pěkné a na kopci, jako konec konců všechna podobná městečka. Celé je vyzdobené, budou tu slavit nějakého svatého, také jako všude jinde. Pak následuje sjezd a protože času je plno, odpojuji se od Richarda a mířím na Ruggero s tím, že si celou trasu ještě prodloužím. Silnice jsou asfaltované, úzké, s minimem provozu. Ztratit se není kam, v nejhorším by se dalo vrátit stejnou cestou, to je výhoda hvězdicového zájezdu a tak největší nepříjemností je silný vítr. Občas je tu cítit nafta a postupně objevuji v krajině množství ropných vrtů a dokonce jedu okolo docela velké rafinérie. To bych tedy do jižní Itálie neřekl, že se tu těží ropa. Cesta moc neubíhá hlavně kvůli silnému protivětru. Jeden úsek by se měl klikatit podle mapy po úzké opuštěné silničce, ouha, místo této silničky je tu téměř dálnice ale s minimálním provozem. Stará silnička se klikatí stále někde poblíž, ale je už nepoužitelná, protože je vždy po několika stech metrech přerušena onou hlavní. S tou to ale také není žádná sláva, byla stavěna asi hodně horkou jehlou (asi typická záležitost místní mafie) a tak se už na několika místech sesula a rozpadla. Přes Rotello přijíždím do Ururi, jsou zde skutečně dvojjazyčné nápisy. Pak už se jede většinou z kopce k moři přes S.Martino a Portocannone, z městeček jsou pěkné vyhlídky na okolí. Doma (v apartmá) si dávám něco k jídlu a pak jdu k moři. Vlny jako blázen, nikdo se nekoupe. Dávám si pivo v plážovém baru. V 19:00 je brífink a pak pro zájemce vyjížďka městečkem s ukázkou význačných obchodů a hospod. Nutno přiznat že jsme budili zaslouženou pozornost. Celou cestu s námi běžel nějaký místní opuštěný pes, který asi na začátku dostal kus žvance. Čekal jsem, že ho něco přejede, ale byl (a řidiči taky) zvyklý. Ale naběhal asi 5 km. Bylo jasno a úplněk, ale všude je vidět, že sezona tu už končí. V 21:00 nakládáme kola na vlek, zítra se bude vyjíždět s autobusem.
4.den, 7.9.2009, 57 km, fotky, profil
Po snídani odjezd autobusem v 8:00 do pobřežního městečka Rodi. Silnice je rovná a široká, ale je to kus cesty, tak jedeme asi 1.5 hodiny. V Rodi u hřbitova je vykládka kol, pak ještě pomáháme otočit vlek a postupně vyrážíme podél pobřeží. Autobus na nás bude čekat v 17:00 v městečku Vieste na pobřežní silnici u pláží, kde to každý musí najít. Silnice se klikatí nahoru a dolů a díky větru není ani takové horko. Městečka mají pěkná historická centra a křivolaké uličky, případně i schody, tak ani na kole se nedá projet všude. Zajímavostí je velké množství zbytků věží na pobřeží - asi zbytky nějakého obraného systém. A taky jakési rybářské základny, z boudy na pobřeží se nad moře tyčí mnoho metrů dlouhé všelijak stlučené tyče na konci se sítí. Vypadá to dost zajímavě a fotogenicky. Cestou v minimarketu kupuji 2 plechovky piva které hned vypiji před obchodem. Potkáváme docela dost Čechů. V cíli jsem docela brzo, tak ještě projíždím okolí. Ve Vieste jsou 2 zajímavosti - měděné dveře u kostela a skalní útes Pizzomunno (viz každý druhý katalog cestovek). Autobus vyjíždí okolo 17:00 a čeká nás docela dlouhá cesta, zpočátku úzká a klikatá a tak dorážíme až za tmy v 19:30. Večeře, nakládka kol na vlek a spát.
5.den, 8.9.209, 69 km, fotky
Vyrážíme autobusem až v 9:00 a tak je ráno na vše dost času. Počasí je stále stejné, silný vítr a dost zataženo, ale neprší (a když tak vždy někde jinde). Autobus nás odváží do Torre Mileto a my se budeme vracet do apartmá po vlastní ose. Pojede se nejprve po písečném přesypu, který odděluje jezero Lago Di Lesina od moře a pak už po asfaltce, a kus dokonce po hlavní silnici. Takže prvních asi 20 km je v plánu písečná šotolina a kolega Richard moudře volí jinou trasu po asfaltu. Na začátku nás čeká překonání průplavu, ale dle informací průvodkyně by to mělo být na kole bez problémů. Nejprve se vyjíždí po asfaltu, ten se pak mění v horší asfalt a pak ve skutečnou písečnou šotolinu. Dorážím ke zmiňovanému průplavu a rybáři tu chytají ryby. Ale - betonové břehy, šířka asi 5 metrů a žádný můstek. Nemám nic proti dobrodružství, ale kolo si slanou koupel nezaslouží. Naštěstí to bylo nedorozumění, o kus dál je můstek, který se dá s kolem přejít. A pak se jede skutečně 20 km pískem. Je to docela náročná, párkrát jsem sebou skoro praštil, ale dalo se. Hlavně mi pomohly 2 palce široké pláště - Richard by tu skutečně svoje silniční kolo musel 20 km nést na zádech. V jednom místě odbočuji z cesty si prohlédnout zbytky věže, celkem to nestálo zato, zato jsem okamžitě píchl přední kolo. Vyndávám několik trnů z pláště a měním duši. Jsem zvědavý, jak jsou na tom ostatní, moc lidí jsem tu moc nepotkal a to všichni musí projet po stejné cestě. Každopádně tento písečný úsek ve mně zanechal hluboké dojmy a považuji ho možná za to cyklisticky nejlepší z celého zájezdu. Pak už byl asfalt, zajíždím do městečka Marina Di Lesina, kde se občerstvuji v restauraci (3 x pivo Peroni). Postupně doráží další kolegové a prakticky všichni začínají lepit duše. Jedu dál, kus se jede po hlavní, pak odbočuji do vnitrozemí. Je to sice zajížďka ale klidnější silnicí. Dorážím okolo 17:00, ostatní se postupně trousí jak stihli zalepit. Poslední opozdilci dotlačili kolo až za tmy. Večer brífink a spát.
6.den, 9.9.2009, 0 km, fotky
Dnes celý den bez kola. Ráno v 7:45 odjezd do Termoli do přístavu a pak rychlým trajektem na ostrovy Tremiti. Cesta lodí trvá asi hodinu a lístky jsou v ceně zájezdu. Nad pevninou je zataženo, nad mořem modré nebe, asi budeme mít s počasím zase štěstí. Ráno jsou docela vlny, během dne se to uklidní. Přistáváme v hlavním a vlastně jediném přístavu na ostrovech, odsud přejíždíme motorovým člunem na druhý, menší ostrov Isola di San Nicole, kde začíná naše prohlídka. Máme sebou dokonce italskou průvodkyni Stelu. Na ostrově je kostel spojený s pevností, bydlí tu pouze několik obyvatel ale mají tu radnici i poštu. Na ostrůvku nejsou silnice a asi jediným vozidlem je malý traktůrek s vlekem který dokáže zdolat i schody. Ostrůvek je malý a dal by se obejít za půl hodiny. V 12:30 máme sraz dole v přístavišti a přejíždíme zpět na větší a hlavní ostrov Isole di San Domino. Zde je rozchod až do večera, kdy pojedeme opět zpět trajektem na pevninu. Na ostrově je dokonce asfaltová silnice která vede z přístavu do hlavního a jediného městečka. Na ostrově není voda (vozí se z pevniny), není elektřina (mají vlastní naftový agregát a nafta se vozí z pevniny) a je tu čistička odpadních vod - tu jsem objevil na jihozápadě ostrova. Okolo celého ostrova vede pěšina a z ní jsou různé odbočky k moři. Vyjasňuje se a odpoledne je již docela vedro. Obcházím celý ostrov s řadou zastávek. Nakonec se všichni setkáváme opět v přístavu, kde čekáme na náš trajekt, který odjíždí v 17:40. Na ostrově potkáváme plno Čechů, asi je to vyhlášené rekreační místo. Dokonce tu občas potkám i auto - ale všechny silnice tu musí mít dohromady jen několik kilometrů. Večer je již moře klidné, s autobusem ještě hledáme v Termoli cykloobchod, protože řada lidí ještě potřebuje nakoupit duše a lepení. Do apartmá tak dorážíme až za tmy okolo 20:00 a v 21:00 je brífink. Dávám kolu lehkou údržbu - namazat řetěz a vidlici, ale více toho nepotřebuje a šlape jako hodinky. Předpověď počasí v televizi je stále dost nejistá, počasí by se postupně mělo kazit, ale zatím máme štěstí.
7.den, 10.9.2009, 75 km, fotky, profil
V noci se udělalo bezvětří a začali otravovat komáři a tak k ránu musíme zavřít dveře a okna. Odjíždíme autobusem v 8:30 do San Giovanni Rotondo kde jsme okolo desáté. Před městem je obří parkoviště, kde sundáváme kola a vyjíždíme po vlastní ose. San Giovanni Rotondo je církevní centrum, asi něco jako naše Svatá Hora a sjíždějí se sem věřící z celé Itálie. Je zde obrovský komplex který vypadá jako když se zkříží kostel s panelákem. Ve městě je samozřejmě nějaká slavnost. Moc mne to neslovilo a jedu dál. Pod městem Monte San Angelo je křižovatka a možnost volby. Doleva veda nejkratší cesta přes Foresta Umbra, doprava je možno nastoupat pěkných 500 výškových metrů a pokochat se vyhlídkou a pak se vrátit zase na křižovatku - a do Foresta Umbra. Mám plno času - tož doprava. Stoupání bylo mírné a tak se jelo v pohodě. Nahoře zase mraky lidí, i toto městečko je nějak církevně významné. V parku se se mnou dává do řečí paní - dozvídám se že švýcarka, která objíždí tyto církevní památky. Kdysi měla nějaký úraz a věří na zázraky. Asi jsem vypadal dost zbědovaně, snaží se mne přívést na svojí víru, ale slušně se loučím a odjíždím. Z kopce je vidět i moře, dole pod námi je městečko Manfredonia. A není to daleko, tak 10 km (a jeden km výškový) takže někdy jindy. Čeká mne příjemný sjezd na křižovatku a pak konečně očekávaný průjezd Foresta Umbra. Měl by to být pozůstatek původního pralesa, který kdysi, než přišli lidé a vše zničili, pokrýval celou tuto oblast. Zpočátku to vypadá nic moc, ale pak je to skutečně pěkná krajina. Asi i Italové si to považují, všude jsou pikniková místa naučné tabule a podobně. Trochu mi utíká přední kolo, asi jsme někde přehlédl malý trn, ale není to nic fatálního. Asi máme zase obrovské štěstí na počasí, protože tu bývá obvykle vlhko, ze stromů visí lišejníky ale my máme sucho a teplo. V městečku Vico je sraz s autobusem (tradičně u hřbitova) a po nakládce kol vyrážíme zpátky. Zpočátku se jede po úzké klikaté silničce, pak se napojíme na hlavní magistrálu. Dojezd asi v 19:00, 20:00 brífink a obvyklý večerní program
8.den, 11.9.2009, 57 km, fotky, profil
V 8:00 vyjíždíme autobusem do Vieste kde bude start i cíl dnešní etapy. Je to dost dlouhá cesta, jedeme asi 2.5 hod. Autobus bude čekat (již tradičně) na pobřežní silničce za Vieste u pláží. Plánovaný okruh má několik variant, nejprve jedeme prakticky společně po pobřeží směrem na jih, pak se rozhoduji si trasu ještě prodloužit do Pugnochiuso a tady už absolvuji několik výšvihů. Ale silnice je liduprázdná a času dost. Pak se docela dlouhým stoupáním dostáváme na křižovatku s hlavní silnicí, po které jela většina účastníků. Po té se jede několik kilometrů z mírného kopce až k parkovišti s hospodou. Zde také odbočuje úzká asfaltka, po které by se mělo jet aby se uzavřel okruh zpátky do Vieste. Obávám se, že hospoda zlákala většinu účastníků a když poté viděli kopec, který je čeká, vrátili se původní cestou. Mne na hospodu přišlo ještě brzo a tak jsem rovnou vyrazil vzhůru. Kopec opravdu stál za to - na 5 km se nastoupalo asi 400 výškových metrů. Přiznám se, že několikrát jsem i tlačil ale nakonec jsem kopec zdolal. Pak už jen samé klady a pozitiva, mírný sjezd do Vieste. Dokonce jsem si ještě jednou užil Foresta Umbra, cesta občas vedle téměř pralesem. Jediným kazem na kráse bylo množství odpadků, někde v horách je zde skládka a vítr a déšť občas vyplavuje odpad do níže položené krajiny a tak některé údolí jsem zde viděl dost "plastická". Ale všechno jednou končí, tak v 17:00 odjezd autobusem z Vieste a v 19:30 jsou opět v apartmánech. Večer si ještě sundáváme kola z vleku, aby byla zítra každému k dispozici.
9.den, 12.9.2009, 7 km, fotky
Celý den je volný, odjezd je plánován na 15:00. Po snídani jedu do obchodu na nějaké nákupy (to těch 7 km) a pak se jdu podívat k moři. Poslední koupání na liduprázdné pláži, dokonce se odvážejí už i slunečníky a lehátka. Moře mi připadá už studenější, možná ten vítr a vlny přihnaly studenější vodu. Okolo oběda zpět, poslední jídlo - zbyly mi jen nějaké sušenky, takže spočítáno to bylo skutečně dobře, balení a úklid apartmá. Dávám k dispozici svůj ručník a tak s ním stíráme podlahu a ručník tak zůstává také v Itálii (v koši). Odjezd v plánovaných 15:00, k našemu překvapení v poslední chvíli přijíždí několik autobusů s Italskými důchodci a ti se tu budou rekreovat po nás. Slunný podzim života.
10.den, 13.9.2009, 3 km
Cesta zpátky docela ubíhá, je vlastně již po sezóně a navíc noc ze soboty na neděli a tak jsme v Čechách již v neděli ráno. Postupně vysazujeme kolegy a v Žebráku opět měníme řidiče (2 staré za jednoho nového). V Praze jsme v 11:30 a v poledne jsem doma.
Co dodat?
Najeto celkem 385 km a kolo se drželo. V písku dokonce jelo excelentně a ten jeden defekt nestál za řeč. Ubytování bylo také vynikající, škoda, že jsme třeba nestihli vyzkoušet automatickou pračku. Navigačně bych řekl snadná krajina a mapy byly podrobné. Občas příliš podrobné pokyny byly skoro na škodu, je zbytečné se stresovat hledáním domu s nějakou zvláštní střechou když podle mapy je vše jasné. Ale možná že to je dáno mými zkušenostmi :-) a začátečník se na to dívá jinak. Každopádně mapy nebyly špatné, naše turistické speciálky to nejsou, ale když se přijme italská mentalita, jsou i místní mapy docela dobré. Počasí nám celý týden hrozilo, ale nakonec jsme nezmokli. Pršelo, ale vždy někde jinde. Byl to můj patnáctý cyklozájezd. Nejsilnější zážitek byl přejezd pískové duny 5.den a pak asi prales Foresta Umbra. K uvedeným profilům - již jsme vysvětlovali někde jinde - ale dolní čára je okamžitá rychlost, žlutě ohraničená je nadmořská výška a ta horní je teplota. Příslušné stupnice jsou vlevo a vpravo, přesnost výšky je dána počáteční kalibrací, takže spíše orientační údaj (a proto podle grafu jsem několikrát jel i pod mořskou hladinou).