Klenčí pod Čerchovem

Kde že to je? No přece pod Čerchovem! Ale vážně - na hranici Šumavy a Českého lesa, vesnice(městys), okolo příroda, pár kilometrů od Domažlic. Strávili jsme tam týden a sjezdili celé okolí, tedy autem, žádné kolo, ale takový už je život. I tak si troufám o tom referovat na Dokola. Počasí nic moc, dost a často pršelo, tak jsme možná přišli o nějaká ta panorámata. Ale jak praví klasik, díky za každé další ráno, i tak tam bylo hezky. Nebudu zatěžovat nějakým podrobným itinerářem, v galerii je pár fotek, spíš jen několik takových postřehů, které mi utkvěly v paměti.

Těch rozhleden! Asi se z toho stala móda, ale některým by se snad ani nemuselo říkat rozhledna, když to má 2 metry výšky. Ale zase jsou většinou volně přístupné, tak nač si stěžovat. A je to dobře, že se rozhledny zase staví a je o ně zájem. I ty zbyky hradů už většinou někdo udržuje a je tam i občerstvení. Ve Stříbře jsme sfárali pod zem v hornickém skanzenu a strávili tam asi 2 hodiny, určitě zajímavé, byl o to docela zájem a museli jsme si vystát frontu. Ale zase jsme měli štěstí v tom, že při našem pobytu v podzemí se nahoře přehnala bouřka.

Tuto oblast znám většinou z autobusu, když opuštím ČR po Plzeňské dálnici směrem na západ na nějaký cyklozájezd a tak jsem konečně navštívil místa, která znám jen zpovzdálí, a trochu zklamání, někdy je to z dálky skutečně lepší než zblízka. Zříceninu Přimda jsme navštívili v totální mlze, tak nebyla vidět pořádně ani zřícenina ani vyhlídka, ale nic mimořádného to skutečně asi není. Domažlice jsou pěkné, dokonce jsme se při odjezdu poslední den potkali s Chodskými slavnostmi a to vypadalo skutečně mohutně. Klášter Kladruby také znám jen z autobusu, z dálnice je vidět zlatá věžička, konečně jsem si prošel celý, kostel už je opravený ale zbytek dá ještě hodně práce. Čerchov je skutečně kopec 1042 mnm., trochu jsem si při výstupu pomohli autem do Capartic, nahoře je rozhledna a zbytky armádních objektů, dost zchátralých. Ale v ten den nám počasí docela přálo, tak jsme si užili i vyhlídku a nahoře je dokonce několik občerstvoven, tak jsme ani nehladověli. Na vrchole vede dokonce docela slušná silnice a tak tu bylo  množství cyklistů.

Jeden z nejsilnějších zážitků byla návštěva Postřekovských rybníků. Totiž - podle mapy asi 1km od hotelu byla přírodní rezervace Postřekovské rybníky, ale nevedla tam žádná značená cesta. Jednoho večera jsme tam vyrazili, prakticky podle kompasu směr přímý, takže brodění trávou. Cestou jsme potkali zbytky srnky (foto v galerii) a ještě nám začalo pršet. Rybníky jsou spíš taková jezírka, některá jsou již zarostlá, nepotkali jsme tam nikoho, bylo tam hezky, promokli jsem a cestou zpátky šli přes čerstvě zorané pole. Měl jsem obavy, že nás takto zřízené nepustí zpátky do hotelu, s tím bahnem na botách, ale obava to byla lichá a předčasná, protože stačilo pár metrů po mokré louce a bahno bylo smyto. Bylo to dobrodružství a toho je dnes pomálu.

A to už by skoro mohlo stačit, koho zajímají tyhle řeči když si o všem je už možno přečíst jinde na webu. V nejlepším přestat a zpátky

Dokola