Jak jsme vařili pivo
Pro nedočkavce hned úvodem nějaké ty fotečky
Již na přelomu roku v plánech Dokola pro sezonu 2013 jsem zmínil i vaření piva. A toto nastalo tuto sobotu v Jihlavě. Chtěli jsme to pojmout pohodově bez stresu a tak jsme z Prahy vyráželi v 7:00 a těch 130 km do Jihlavy by měla být otázka 90 minut. Na dálnici neměly být ještě žádné uzavírky a provoz byl brzo ráno docela slabý. Tak cesta rychle ubíhala - až skončila asi kilometr před odbočkou z dálnice na Jihlavu. (Dodatečně jsme se dozvěděli že příčinou byla tragická nehoda). Před námi oba pruhy zastavěné auty a vůbec žádný pohyb. Bylo 8:15 a začínalo to vypadat špatně. Za cenu krátkého couvání po odstavném pruhu se nám podařilo zajet k pumpě ale od ní žádná cesta nevedla. Jedinou cestou byl nájezd zpět na stojící dálnici. GPS spočítala že na náměstí v Jihlavě je to vzdušnou čarou 8 km a to by se dalo zvládnout i pěšky ale bohužel ne do 9:00. Pak jsme objevili polní cestu která se zjevně napojovala na silnici za odbočkou na Jihlavu a několik majitelů SUV ji odvážně vyzkoušelo. Jediný problém byl se na ní dostat protože u pumpy žádný oficiální nájezd neexistoval. Nebyl ale čas na hrdinství a tak jsme nějak přeskákali obrubník a doklouzali blátem k cestě a k silnici a pak už to byl jen kousek do Jihlavy. Zaparkovali jsme přímo na náměstí a vydali se k místu srazu s domluveným průvodcem akce "jeden den sládkem". Dorazili jsem asi 5 minut před devátou docela vystresovaní, takhle jsme si cestu nepředstavovali. Každopádně jsme byli na místě. Místo činu bylo přímo na největším náměstí v historickém centru před Radniční restaurací a pivovarem.
Sraz byl před Radniční restaurací a minipivovarem přímo na hlavním náměstí v Jihlavě. V devět nám přišel otevřít průvodce, od prvního pohledu sympaťák. Bylo vidět že pivo nejen vaří ale má skutečně rád. Domluvili jsme se že se zúčastníme všichni, pouze já mám však stravování v ceně ale to nebyl žádný problém. Restaurace byla takhle ráno ještě pro hosty zavřená, tak jsme opuštěným podnikem sešli do sklepa který slouží jednak jako restaurace-sklípek a také se zde vaří pivo. Již cestou po schodech jsme vyslechli výklad o historii a současnosti podniku a zjistili že průvodce je nejen sládek ale současně jeden z majitelů podniku, tedy osoba ve všech směrech nejzasvěcenější.
Možná je teď vhodná chvilka si v kostce popsat jak se pivo vaří o co nás vlastně čekalo. Začíná se už se sladovnickým obilím (většinou ječmenem) které se namočí a nechá vyklíčit. Pak se usuší a tady začínala naše úloha protože malé pivovary tento meziprodukt kupují již hotový v pytlích. Z různých druhů sladu se namíchá potřebná směs a následuje rozemletí - šrotování a pak následuje vlastní vaření. Záměrně používám prosté neodborné výrazy aby i cyklistická abstinentská veřejnost dokázala sledovat odborný výklad. V rámci vaření se směs různě míchá, kombinuje a opět vaří, postupně se přidá i chmel. Konečný produkt se zchladí a přečerpá do jiných nádob kde probíhá vlastní kvašení a pak ještě jinde zrání. Takže mimo jednodenního vaření celý proces může trvat i několik měsíců. A vůbec najděte si detaily na Internetu tam toho je včetně obrázků.
My jsme začali namícháním sladu na digitální váze, takže skutečně přesně a pak šrotováním při čemž jsme se poprvé zaprášili prací. Pak jsem vše odvozili do varny a nasypali do kotle a začalo se vařit. Proces je řízen počítačem ale různé kohouty je třeba ve správný okamžik obsluhovat ručně tak práce to není těžká ale časově náročná. Také už začala ochutnávka, na čepu tu mají 6 druhů piva a v sortimentu celkem několik desítek. Rodina pivo nemusí ale ani to nebyl problém, náš průvodce vybral a přinesl dobré moravské bílé víno. Mezi tím jsme dostali kávu a volně klábosili s průvodcem. Ten se nám skutečně věnoval prakticky celý den. Sklepení bylo mimo nás zatím prázdné, podnik se pro hosty otevírá až odpoledne. V poledne jsme měli o patro výš v restauraci oběd a musím říci že skutečně dobrý. Pak nás průvodce vzal na hodinovou procházku po Jihlavě, vše bylo samozřejmě časově podřízeno technologickému postupu vaření, ale jednak tam jsou takovéto časové prodlevy a jednak už přišel do práce jeho kolega který v případě potřeby mohl zaskočit a něco zapnout nebo vypnout a podobně. Během procházky jsme párkrát zmokli, konečně přišlo správné aprílové počasí.
Pak jsme se vrátili do varny a pokračovali ve varném procesu. Čas začal strašně utíkat jak už to tak v hospodě bývá. Ochutnávka už skončila a tak jsem si chodil k výčepu sám a přestali jsme si hrát na malé skleničky a točilo se do standardních 0.4 půllitrů. Také už začali přicházet hosté a restaurace a sklípek začaly žít. Bylo vidět že podnik je to vyhlášený a oblíbený a docela to chápu. Okolo čtvrté jsme měli připravenu lehkou svačinku - obrovská mísa tlačenky, salámů, cibule a podobně. Sám bych to už nezmohl ale když nás na to bylo víc tak jsme to pokořili. Pak zase lehká práce ve varně a ve spilce kde se v kvasných nádobách sbírá z povrhu vrstva odumřelých kvasnic. Kvasinky jsou potvory citlivé a tak bylo potřeba vše - lopatku a podobně - pečlivě dezinfikovat před každým použitím. Pak následovala večeře - pečené koleno s příslušenstvím. To už jsem skutečně nemohl a myslím že už jsme vše ani nesnědli. Původně jsme domů chtěli vyrazit v 19:00 ale celý proces dle informací trvá až do pozdních nočních hodin. Průvodce nám nabízel ať přenocujeme, že by to v Jihlavě nebyl problém a musím se přiznat že jsme trochu váhali. Celou dobu jsem pečlivě konzumoval abych prostřídal co nejvíc místních druhů piv. Na konec jsem dostal ještě místní půllitr na památku, diplom a časem by mně měl domů přijít ještě vzorek toho co jsme tu uvařili, tak se snad povede. Mimochodem, ptal jsem se (samozřejmě maximálně ohleduplně) co se dělá s pivem kdyby se nedej bože nepovedlo (s tím že k tomu samozřejmě asi těžko někdy dojde) pan sládek beze slov vstal a odešel (ale neurazil se) a vrátil se s lahví pivní pálenky a skleničkami. Takže i nepovedené pivo se dá vypít bez nějakého přemáhání, prostě nic nepřijde nazmar.
Takže čas se nachýlil a okolo 20:00 jsme se definitivně a musím říct že skutečně srdečně rozloučili a vyrazili domů. Řídila dcera která celý den nekonzumovala a nemá s tím žádný problém. U pumpy jsme cestou do Prahy museli udělat jen 2 přestávky takže ledviny ještě fungují jak mají. Co dodat? Nikdy bych neřekl jak prakticky celý den pod zemí může utéct. Skutečně se nám tu líbilo a Dokola doporučuje!
P.S. aktualita!
V propozicích bylo i to že mi bude zaslán (až bude samozřejmě vyzrálé) vzorek piva na kterém jsem se podílel. Čas běžel a nic, přiznám se že jsem to pustil z hlavy. A náhle, jako blesk z čistého nebe, koncem června, přišla bedna (skutečně bedna!) a v ní pivo z Jihlavy. A žádné troškaření, ale 4 láhve v dřevěné přepravce. Skutečně příjemné překvapení které jen potvrdilo dobrý dojem z celé akce. Už je vypito. Tak snad alespoň ještě fotečka na památku.