Okruh Velkou Británií   

Autobusový poznávací zájezd CK Firotour

A pro ty co neradi čtou (nebo už neumí) snad rovnou pár foteček a mapka (původně jsem chtěl zakreslit trasu ale bylo by to nepřehledné - a došla mi energie tak jen pro přehled).

1.den,1.7.2009,odjezd Praha,přejezd Německo,Belgie,Francie,trajekt,Folkestone
Odjezd byl avizován brzo ráno - a opravdu sraz byl již v 02:00 v Praze standardně před hotelem Diplomat. Spát jsme tedy ani
nešli a na 01:00 si objednali AAA taxík. Nutno přiznat, že Praha je v tuto dobu prakticky vylidněná a tak cesta trvala snad jen
20 minut. Okolo 02:00 přijel autobus z Brna s částí účastníků - ti již měli 2 hodiny cesty za sebou. Jednalo se o luxusní
autobus Bova se vším, co k tomu patří, ale to je dnes již prakticky samozřejmost. Ještě byla v plánu zastávka v Plzni pro
naložení několika posledních účastníků a pak hurá na hranice a do Německa. Před hranicemi poslední zastávka v Čechách, kupujeme
ještě u pumpy nějaké bagety a pití. Autobus nebyl úplně plný, bylo několik volných míst a tak jsem měl sedačku celou pro sebe.
Dva mladí řidiči Petr a Standa a průvodkyně Eva vypadali sympaticky. Přejezd Německa je poměrně nudná záležitost, dálnice se
důsledně vyhýbá všem městům a tak jediným zpestřením je občas zdálky silueta nějakého hradu nebo kostela a několik zácp které
jsme museli absolvoval. Okolo poledne přejíždíme hranice do Belgie, ale na silnici se to nijak neprojevuje. Pouze jsou v Belgii
dálnice osvětlené a tak vodítkem jsou sloupy pouličního osvětlení. Belgie není velká (dokonce jsme z autobusu zahlédli atomium) a
odpoledne jsme již ve Francii. Opět žádný rozdíl, žádné hraniční přechody, a tak je to spravne, tak to ma byt. Přejezd Francií
byl docela krátký a byli jsme v Calais. Byli jsme tu poměrně brzo a tak nás vzal dokonce dřívější trajekt, než na který jsme
měli rezervaci. Přístav je jediné místo kde někdo chtěl za celou dobu vidět pasy, ale byla to skutečně krátká a rychlá
formalita. Cesta trajektem trvala asi 1,5 hodiny, ale protože v Anglii je proti nám čas posunutý o jednu hodinu, bylo po přistání
stále ještě odpoledne. Počasí bylo celý den nádherné, modré nebe a horko a tak jsme si při připlutí k Anglii užili i bílé
Doverské útesy. Pak už byl jen krátký přejezd autobusem do blízkého městečka Folkestone, kde v centru u moře byl náš první
hotel. Hotel byl velký, moderní a celý nějaký omšelý, konečně jako celé město Folkestone. Nevím, zda se jedná o důsledek
současné krize nebo je to tak je obvyklé, ale město budí dojem, že už má svojí slávu za sebou. Po večeři jsme se šli ještě
projít k moři a po okolí. Město bylo liduprázdné, na to, že se jedná o lázeňské město a v červenci by měla být vrcholná sezona
dost překvapující. Jinak je tu pěkná lázeňská zóna u moře s několik kilometrů dlouhou stezkou na běhání a procházky. Dceru již
podruhé pokálel racek (poprvé na lodi) a byla z toho dost na nervy - asi také tím nevyspáním - ale mořský racek je něco jiného
než vltavský a také jeho šrapnel stojí za to. Navíc jich u moře poletuje obrovské množství a tak koukat do nebe a hlídat
prostor nad sebou je prakticky nemožné. Hotel měl asi 12 pater a do vyšších pater od 7. výše jezdil zvláštní výtah. Po
nastoupení se ozvalo upozornění na to že jedeme rychlovýtahem a abychom s tím počítali. Napoprvé jsem čekal přetížení jak při
startu letadla ale nestalo se vůbec nic. Výtah jel pomalu a vrzavě jako všechny ostatní s jediným rozdíle, že stavěl až v
sedmém. Pak už mne to vždy jen rozesmálo. Večeře byla hotelová docela luxusní, předplacenou večeři měla pouze část účastníků a
tak večeře byly komornějšího rázu. V televizi jsem shlédl dokumentární pořad o historii raketoplánu a spát jsme šli až po 22:00
(českého času 23:00 a tak únava byla znát).

2.den,2.7.2009,Canterbury,Cambridge,Lincoln
Vstáváme v 6:30, snídaně je v 7:15 a v 8:00 odjezd. Celý den nás opět čekalo horko spíše jak někde v Itálii, nutno přiznat, že
takto jsme si Anglii nepředstavovali. Ale bylo to jen dobře. Nejprve byl krátký přejezd do Canterbury a prohlídka města. V plánu
ja návštěva katedrály, v části probíhala nějaká akce a tak prohlídka byla pouze omezená ale stála za to. Katedrále - pěkné, i
když musím přiznat, že jak se zvyšoval počet navštívených katedrál rostla moje otupělost vůči nim. Po té následoval přejezd do
univerzitního města Cambridge kde byla v plánu návštěva několika studentských kolejí. V kolejích shodou okolností probíhal
zrovna den otevřených dveří - a tak jsme se nedostali prakticky do žádné. Akce byla určena studentům zájemcům o studium na
některé zdejší prestižní koleji a to většina našich účastníků vzhledem k věku nemohla předstírat. Město je obklopeny parky a
protékáno říčko Cam (podle níž se také jmenuje) a na říčce dováděli studenti na loďkách. Prostě idylka. Následoval přejezd do
města Lincoln (nemohl jsem si nevybavit písničku To bylo v Lincolnu loňskýho roku - ale bez souvislosti s realitou). Oč nás
ochudilo Cambrige, o to jsme získali návštěvou Lincolnu. Pěkná katedrále zdarma k prohlídce a navíc s povolením fotografovat.
Pak další přejezd do města Kingston Upon Hull. Část silnice vede po trase staré římské cesty a pozná se to tak, že se jede
několik desítek km naprosto rovně. Kingston Upon Hull je moderní město kam lze dojet z Evropy i trajektem a moderní hotel byl
prakticky v centru. Recepce byla v prvním patře, ale fyzicky se jednalo až o páté a tak výtah byl nutnost. Po večeři, kdy jsem
se jako obvykle přecpal (ne že by porce byly tak obrovské, ale obvykle dojídám po dceři) jsme se šli projít k moři. Město bylo
opět dost liduprázdné a moderní. V přístavu nás opět překvapilo, jak velký je rozdíl mezi odlivem a přílivem v těchto končinách
a tak dostat se někde fyzicky k vodě je prakticky nemožné, protože všude by většinou bylo třeba překonat široký pruh bahna. Na
pokoji si dáváme ještě kávu. Součástí pokojového vybavení je v Anglii (alespoň tam kde jsme byli ubytováni) rychlovarná konvice,
čaj a káva a cukr volně k použití. To je velmi příjemné. Spát jsme šli okolo půlnoci.

3.den,3.7.2009,York,Durham,Borders,Jedburgh
Snídaně 7:15 a v 8:15 odjezd. Nejprve jen kousek na vyhlídku na visutý most - svého času největší na světě. Počasí se tento den
začalo trochu kazit a tak bylo zataženo s vyhlídkou na déšť. Další zastávka byla v městě Selby, kde navštěvujeme opatství (vstup
zdarma). Na městečku je zajímavé, že je uprostřed průmyslové oblasti a tak v okolí je několik elektráren. Když jsme se k němu
blížili, myslel jsem, že stále objíždíme jednu elektrárnu dokola, ale ji jich tu víc a jedna jako druhá. Po té přejezd do města
York, už jsme také absolvovali několik silničních zácp. Silnice standardně výborné, dálnice obvykle tříproudové, někde i více,
ale i tak to nestačí. Řidiči ukáznění, jak už to v civilizovaných zemích bývá, ale obrovský provoz a to ježdění vlevo je pro
našince nápor na psychiku. Autobus nás dovezl kousek od katedrály Minster ale sotva jsme vystoupili spustil se strašný liják,
žádné anglické mžení. Proto rádi navštěvujeme katedrálu s přáním, aby se zatím počasí uklidnilo. V katedrále se opět smělo fotit
a asi i kvůli dešti zde bylo docela hodně lidí. Počasí se skutečně uklidnilo a tak se jdeme projít do starého města se čtvrtí
Shembly s úzkými uličkami a hrázděnými domy. Nakonec přestalo pršet a bylo zase docela horko. Ve 14:00 odjíždíme na sever,
zastavujeme ve městě Durham a jdeme se podívat jak jinak na katedrálu. V katedrále a před katedrálou se zrovna slaví promoce
nějaké místní koleje formou rautu a tak se nenápadně fotíme a obdivujeme katedrálu alespoň zvenku, pro veřejnost je tento den
uzavřena. Studenti vypadají ve svých slavnostních kostýmech trochu jako z filmu o Harry Potterovi. Každá kolej má svůj vzor
odlišného tvaru a barev. Vedle katedrály je čtvercový hrad nad řekou. Nebe je zatažené a na focení nepříliš vhodné. V 17:00
odjíždíme dál k Hadriánovu valu. Do oficiálního návštěvního místa dorážíme bohužel pozdě a tak nás komisní správcová
nekompromisně odhání. Zastavujeme tedy o kus dál, kde je k vidění obdobná atrakce zdarma. Hadriánův val byl mohutný násep-val
který odděloval severní divokou krajinu od jižní části zcivilizované římany a podle iniciátora Hadriána má i svůj název. Bohužel
se z ní dnes prakticky nic nezachovalo. Ale krajina je to pěkná - zvlněné zelené pahorky a všude ovce. Dále jedeme po okreskách
národním parkem a krajina je tu skutečně nádherná, dokonce tu často telefon vůbec nemá signál. Další zastávka je na skotských
hranicích, fotíme se před cedulí "Failte gu Aba" - předpokládm, že to skotsky "znamené vítejte ve skotsku". Máme zpoždění proti
časovému plánu a tak dost spěcháme. Další zastávka je v městečku Jedburgh se zříceninou opatství bez střechy. Prohlídka jen
zdálky a spěcháme opět autobusem do hotelu. Počasí se již zcela vyčasilo. Do hotelu přijíždíme až v 22:30 a jdeme hned na
večeři. V hotelu je také ještě velký společenský sál kde probíhá pravá indická svatba, celé okolí je zacpáno poměrně luxusními
automobily a všude se potulují postavy v turbanech. Čekáme rušnou noc a nemýlíme se,bubny jsou slyšet celou dlouho do noci, ráno
je ale vše sbaleno a všichni odjeli.

4.den,4.7.2009,Edinburgh
Ráno nás vítá modré nebe a snídaně v 7:00, odjezd v 8:00. První zastávka je již po chvíli v Linlithgow s pěknou vyhlídkou na
hrad - pouze zvenku, protože je ještě zavřený a není času nazbyt. Jsme tu sami, nikde není ještě ani noha. Následuje přejezd do
Edinburgu, nejprve autobusová prohlídka města a pak pěšky společně s průvodkyní. Nakonec rozchod a samostatné toulání. Počasí se
opět překonává, je pěkný hic. Edinburgský hrad je pěkný, vstup stojí 13 liber a je tu docela hodně lidí. Je z něj panoramatický
pohled na celé město. Srdcem staré části města je ulice Royal Mile kde to kypí životem. Dokonce se zde koná armádní náborová
akce typu "nevíš co dělat - pojď k nám" a vyvrcholením je průvod včetně dudácké kapely a tanku. Po prohlídce hradu scházíme do
parku v podhradí, v jeho středu je dokonce pod zemí ukryto nádraží. Je zde pravý pořádný kolotoč a obrovská kašna a plno lidí
polehává po trávě - to by u nás nešlo. Pak vylezeme opět na hrad a procházíme ještě staré město - atrakce "Bar u Bobíka" kde po
smrti údajně pes čekal léta na svého pána. Dnes zde má pěknou bronzovou sochu a je to turistická atrakce. Navštěvujeme hřbitov
skrytý uprostřed města. Před kostelem při čekání na autobus dávám jedno pivo - horkem a žízní téměř nevidím. V 16:00 odjezd přes
most přes záliv vedle historického železničního mostu s ocelovou konstrukcí a zvláštním tvarem. Zastavujeme u jezera Loch Leven
kde by měla být možnost jet lodí na ostrůvek s kostelíkem, ale je již pozdě a loď nefunguje - končili v 16:45. Vůbec se tu nikdo
nepřetrhne a žije se určitě klidněji než u nás. Tak alespoň fotíme jezero a ostrov a pak jedeme dál s krátkou zastávkou u
zámečku (ten je soukromý a nepřístupný) a návštěvou zahrady (ta je také soukromá ale přístupná za 2 libry - platí se samostatně
do kasičky). Zahrada je pěkně upravená, zejména trávníky a musí dát docela práci je udržovat. Na jednom místě seká trávu pán
malou ruční sekačkou, ale buď je to nějaká recese a nebo toto místo vyžadovalo zvláštní ruční péči, protože takto by to určitě
celé udržovat nešlo. Před zámečkem párkuje náš autobus (rozuměj  řidiči zatím zájemcům ohřívají párky) - je to tak kouzelná scéna, že si jí
řada lidí fotografuje. Pak už jedeme do hotelu v malém městečku Blairgowrie ale protože cesta vede po vedlejších silnicích ještě
to nějakou dobu trvá. Hotel je malý přímo na náměstí a večer v něm bude Tinu Turner show za 20 liber, ale myslím, že od nás již
nikdo neměl sil. Po večeři jsme se ještě prošli po městečku, v parku řádila místní mládež a podle mapy vedou po okolí dokonce
nějaké pěší okruhy. Pěkné červánky navečer nad řekou a pak spát.

5.den,5.7.2009,Inverness,Loch Ness,Fort William,Glen Coe
Snídaně v 7:30 bohužel servírovaná a tak vše trvalo hrůzu času. Jedna číšnice se ukázala slovenské národnosti a tak jednak
komunikace byla snazší a jednak si slečna mohla pohovořit takřka v mateřštině. Sociologická odbočka - vůbec zde na severu téměř v
každém druhém hotelu byl personál český nebo slovenský, při nejhorším polský. Pokud mohu porovnat s jižní oblastí a velkými
městy, kde byl personál tmavé pleti (spisovně asi afroameričané), nebe a dudy - skutečně když chceme tak ještě umíme. Odjezd
8:30 nejdříve kus zpátky do Dunkeld a k Perthu okolo jezera Loch Err. Počasí stále nádherné. Cesta vedla podél železniční trati
romantickou krajinou údolím Glen Coe, natáčeli se zde některé scény z filmu Harry Potter. Krátká hygienická zastávka u pumpy,
skutečná divočina, okolo jen lesy a pak dál výjezd na rašeliniště. Jedeme stále podél železnice a dělá se několik fotozastávek.
Vyhlídka na kopec Tři sestry a pak sjezd až k moři do Fort William, kde je krátká nákupní zastávka. Vedle obchodu s cetkami je
zde i whisky prodejna. Jsme instruováni, že znalci dnes pijí single malt skotskou a tak nákup zaměřujeme tímto směrem. V řadě
okolních kopců by měla být vidět nejvyšší hora Anglie Ben Nevis ale nejsme si jisti, který kopec to je a prý bude ještě zastávka
s lepším výhledem. Každopádně máme štěstí na počasí protože většina zájezdů prý nevidí nic. Z městečka odjíždíme v 13:30 na
zastávku u válečného památníku s výhledem na Ben Nevis. Lidí je tu jako máku, inu turistický ruch. Dále cesta vede podél
Caledonského kanálu, který vede Caledonským zlomem kde je mimo jiné i jezero Loch Ness. První zastávka je u vyústění kanálu do
jezera kde je soustava pěti zdymadel na překonání výškového rozdílu. Nemohu nevzpomenout na švédský kanál Gota kde krajina,
technika i počasí byly velmi podobné. 14:40 odjezd směr Inverness podél jezera Loch Ness. Zastávka u hradu Urquhart, pořád
strašné vedro. Možná by to bylo i na koupání ale s touto variantou nikdo v Anglii nepočítal a ani by nebyl čas. Poté krátký
přejezd do návštěvnického střediska Loch Ness s pořadem dokonce v češtině. Příšeru jsem viděli několikrát ale pouze na obrázku.
Vedle střediska je malé jezírko a tam je pak odlitá z betonu a také jsem si jí koupil na tričku. Tím jsme myslím turistickým
povinnostem učinili zadost. Odjezd 16:40 stále směr Inverness. Cesta městem okolo červeného hradu a pak už po hlavní směr Perth.
Cesta vede stále souběžně s romantickou železnicí. Dále odbočka k zámku Blair Castle s rozsáhlými pozemky. Zámecký pán je vévoda
z Athollu - velké zvíře a má dokonce z historických důvodů právo na vlastní armádu - kterou si udržuje v počtu 70 mužů. Inu
Anglie. Dále silnice pokračuje úzkým údolím, kam se váže, jako leckde jinde , zajímavá pověst. Tentokrát o pronásledovaném
skotském vojákovi který před nepřítelem skočil do propasti a skok přežil. Inu mě se náš Šemík zamlouvá více. Poslední zastávka v
městečku Dunkeld a pokus o návštěvu katedrály, která byla již zavřená. Hodný pan správce se ale nechal uprosit a ještě nás na
krátkou prohlídku vpustil - inu nezkažený venkov. Pak už pouze dojezd do hotelu okolo 20:00 - jediný hotel kde trávíme druhou
noc a tak vybalování je o to jednodušší (není žádné). Večeře je již rychlejší a pak se jdeme ještě projít po městečku.

6.den,6.7.2009,Famouse Grouse,Stirling,Gretna Green
Po snídani odjezd v 8:45 na zámek Scone. Ten byl otevřený od 9:00 a tak nám to akorát vyšlo. Bohužel se zkazilo počasí a vypukla
průtrž mračen dokonce s kroupami. V zámku nám to nevadilo, ale na konci prohlídky již nastal problém, protože to vyplavilo
obchůdek se suvenýry a s toaletami. Zde se ukázala naplno nepraktičnost vyspělých národů, když uvaděčky běhaly s ruličkami
papírových ubrousků a toaletního papíru a snažili se tím vysušit několik centimetrů hlubokou louži v obchodě. Našinec by prostě
vzal kýbl a hadr a nebo by někde měl schováno čerpadlo. O návštěvu obchodu jsme tedy přišli a na záchod byly nakonec zájemci
vpuštěni služebním vchodem. Když jsem odcházeli stále pršelo a na schodišti byly dokonce hromady krup - prý tady skutečně něco
takového nepamatují. K zámku patří rozsáhlé zahrady s bludištěm ale to jsme shodně oželeli. Zajímavostí parku je bílý páv a to
byl náš poslední pohled na rozloučenou s tímto zámkem - bílý páv smutně stojící v dešti. Následovala cesta přes Petrh do palírny
whisky. Zde je třeba zmínit gramatický rozdíl mezi irskou whiskey a skotskou whisky - a pak Irové destilují třikrát a Skotové
jen dvakrát. Distilerie se jmenovala Famouse Grouse a byla docela moderní. Při prohlídce jsem si všiml šíleně tlustého spícího
kocoura - byl to maskot podniku, asi držený na whisky. Mají ho tu již od nepaměti a když se nachýlí jeho čas je již připravený
náhradník. A před budovou (vedle obrovské sochy tetřeva) má také svojí sochu kocour s údajem o počtu chycených myší ale to bych
považoval trochu za uměleckou licenci, kdo by tady chytal myši. Ten ležící tlustý macek na to určitě nevypadal. Na konci v
obchodě nakupujeme 3 láhve whisky a marmeládu, která by také měla být dopovaná whisky (dle vyjádření pozdějších konzumentů jí
tam ale bylo stopové množství). Počasí se konečně vyčasilo a tak po přejezdu jsem vyrazili na prohlídku zahrad Drummond Gardens,
oficiálně nejkrásnější skotské zahrady. Skutečně je možno říci, že to stálo za to, však je zde taky 6 zaměstnanců na plný úvazek a
brigádnice na léto. Slunce začalo docela pálit, počasí nám celý zájezd skutečně přálo až na několik drobných zakolísání, ale
typicky anglické počasí jsme prakticky nepoznali. V 15:15 odjezd na hrad Stirling, kde nás bohužel přepadl zase liják. Většinu
prohlídky jsme tak absolvovali v interiérech. Je zde např. největší sál ve skotsku a středověká kuchyně provedená jako
panoptikum - vše jako živé. Takže jen vyhlídka z hradu na okolní městečko byla díky dešti značně omezená. V 17:20 odjezd do
Gretna Green, kde mlynář dříve oddával chtivé páry bez souhlasu rodičů (detaily např. film Senzační prázdniny s komikem
Fuňasem). Dnes je z toho typicky turistické komerční centrum, ale my tu byli po zavírací hodině a tak jsme sice nikam dovnitř
nemohli, ale zase jsme tu byli sami. Kovárna je prakticky na hranicích Skotska a do hotelu to byl jen kousek. Dorazili jsme
okolo 20:00 a k večeři byl losos. Obsluha byla opět od nás a v baru jsem si dal 2 Guinesse (nějaký anglický mladík tam něco
brblal o divné volbě ale myslím že většina anglických piv za moc nestojí). V noci lilo.

7.den,7.7.2009,Lake District,Chester
Standardně snídaně v 7:30 a odjezd v 8:15. Zataženo a trochu mží, postupně se to však zlepšuje. Projíždíme jezerní oblastí
známou např. z knih Athura Ransome. První zastávka je u jezera Ullswater, potom výjezd do sedla Kirkstone Pass. Všude jsou
kamenné zídky a ovce. Zídky stavěli váleční zajatci a ovce se množí samy. Poté sjezd k největšímu jezeru Windermere do městečka
Windermere. Zde přestávka cca 2 hodiny. Na břehu je plno labutí, kachen a hus bernešek a za 50 pencí je možno jim z automatu
koupit pytlík krmení. Po jezeře jezdí plno výletních lodí a je to typicky anglická idyla. V pravé poledne odjíždíme dál. Krátká
zastávka u zámku Lovens Hall a prohlídka pouze zvenku. Následuje přejezd do Chesteru jehož hlavní atrakcí jsou středověké hradby
obepínající město - a prakticky celé jsou průchozí. Nejprve jdeme společně kus po hradbách, pak sestupujeme do města. Ve městě je
katedrála s pamětní deskou československých letců a středověké hrázděné domky. Již je opět nádherně a svítí slunce. Dáváme si
hradby ještě jednou individuálně a v 17:30 je odjezd z parkoviště u řeky. Další zastávka je v přístavním městě Conwy, známe
svými mosty, hradem, chovem perel a nejmenším domem ve Velké Británii. Zde byl trochu problém s autobusem, na oficiální
parkoviště jsme se středověkou bránou o pár centimetrů nedostali a tak jsem do města vjeli jinou bránou, ale ukázalo se, že
výjezd je opět další středověkou bránou. Po částečné demontáži zrcátek jsme projeli a řidiči sklidili zasloužený potlesk. Že to
byl výkon je zřejmé i z toho, že si dokonce i řidiči autobus v bráně fotografovali na památku - kam se jim ho podařilo nacpat. V
19:00 odjezd do hotelu Kinmel Manor na samotě. První pokus o příjezd skončil v neprojetelné zatáčce, teprve druhý pokus jinou
cestou byl úspěšnější. Večeře v 20:30 s obsluhou, takže dost zdlouhavé. Pak spát, v noci vichr a konečně nebyl na pokoji takový
hic jako obvykle. Nevím zda je to nějaký místní zvyk ale všude nám přišlo dost přetopeno. v TV na všech kanálech běžel pohřeb M.
Jacksona.

8.den,8.7.2009,Carnafon,Snowdonia,Beaumaris,Birmingham
Snídaně v 7:30 a v hotelu opět obsluhuje Češka. Odjezd v 8:30, zataženo a větrno, ale mělo by se to zlepšit. První zastávka je u
mostu T.Telforda a Britania. V průlivu mezi Anglií a ostrovem Anglesey (Menaiská úžina) je silný proud daný velkým přílivem a
odlivem v těchto oblastech. Pak přejezd k hradu Beaumaris a prohlídka - velice pěkné zříceniny s možností vyhlídky z hradních
věží na okolí a počasí zase přálo. Poté krátký přejezd k vesnici s nejdelším názvem. Najdete ji mezi Bangorem a Holyheadem na ostrově Anglesey – LlanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllLlantysiliogogogoch (čtěte jak umíte). Je to současně funkční železniční zastávka
a tak se sem dá dojet i vlakem. Ze starého nádraží je vybudováno obrovské nákupní centrum a nemohu nesrovnat s vesničkou Santa
Klause ve Finsku - hodně podobné. Kupujeme pár cetek a model autobusu double decker - kdybychom ho už jinde nedostali. Poté
přejíždíme až na západní výběžek kde je jen maják a moře (a tam kdesi v dáli Irsko - ale to je jiné povídání na Dokola). A
vlastně parkoviště a obchod. Také se stavujeme v městečku odkud jezdí trajekty do Irska a z kopečku s památníkem nad městem je
pěkná vyhlídka. V 13:00 jedeme zpátky na pevninu na hrad Carnafon. Hrad pěkný, z věží vyhlídka na městečko a na moře. Je tu
všude velký odliv a příliv a břehy jsou lemovány pruhy těžko překonatelného bahna. V 15:45 odjezd do oblasti Snowdonia. Krátká
zastávka u spodní stanice vláčku, který jezdí na stejnojmenný vrchol. Lístek není levný, stojí 20 liber ale zájem je obrovský a
jízdenky jsou vyprodány na den dopředu. Tak jen prohlížíme nádraží a malé muzeum. Na okolních svazích jsou všude zbytky lomů po
těžbě břidlice. Ta se zde těžila až donedávna a příroda dostala pěkně pokouřit. Údajně na jednu tunu vytěžené břidlice připadlo
asi 10 tun odpadu a dnes jsou vidět celé uměle vytvořené suťové svahy. Dnes už se prakticky netěží a stala se z této oblasti
turistická atrakce. Poté autobusem výjezd do sedla a vyhlídka na samotný Snowdon. Nahoře je docela větrno ale neprší, a to je
zde docela výjimka. Místo se jmenuje Pen-y-pass. Pak sjezd dolů a přejezd Snowdon národního parku. Další zastávka je u vodního
kanálu a akvaduktu přes údolí, opět dílo Thomase Telforda. Most byl dokončen 1805 a stavěl se deset let. Je celý z litiny a spád
na jednu míly je pouze jeden palec. Výška nad zemí je 39 metrů. Kanály byly budovány na konci 18. a začátku 19. století jako
dopravní tepny potřebné pro průmyslovou revoluci. První ránu jim zasadil rozvoj železnice a poslední krutá zima 1962/63 kdy voda
v kanálech zamrzla a led poškodil přilehlé stavby. Poté však kanály objevili turisté a dochází k jejich rekonstrukci a
opětovnému splavňování. Zájemci se po nich plaví v obytných lodích kterým se přezdívá opice. Nakonec dojezd na hotel do
Birminghamu do centra. Hotel Britania byl přímo na pěší zóně a tak docela oříšek přijet k němu s autobusem. Autobus nás vyložil
a odjel na parkoviště někam 5 km daleko. Pochybovali jsme zda ho ráno ještě uvidíme ale podařilo se. Hotel byl velký noblesní
ale opět mi přišel dost omšelý. Obsluhu zajišťovali plně pracovníci černé pleti a bylo to dost znát - pomalost a neochota.
Birmingham je velké město a tak celou noc byl na ulicích ruch a přímo před hotelem něco kopali na silnici - tak okno nešlo
otevřít kvůli hluku. Moje doporučení zní Birmingham nebrat.

9.den,9.7.2009,Bath,Stonehenge,Salisbury
Snídaně byla tentokrát formou švédského stolu a tak to odsejpalo, odjezd 8:45 po dálnici do lázeňského města Bath. Jsou tu horké
prameny a tak tu lázně měli již staří Římané. Vykopávky jsou přímo součástí muzea. Městem protéká řeka Avon a na jednom mostě je
postavena řada obchůdků. Ze zajímavostí dne mohu zmínit, že jsem koupil 2 obložené chleby a vylil v autobusu plechovku s pivem. Ve
14:00 odjíždíme směr Stonehenge, v nekonečných pláních je tu onen kamenný zázrak. Z parkoviště vede podchod k chodníku, který
památku obkružuje a po něm pomalu procházejí turisté (proti směru hodinových ručiček) a snaží se ulovit fotorgafii pokud možno
bez ostatních lidí. Cestou autobusem po Salisburských pláních jsem zahlédl pověstného Salisburského bílého koně - obraz koně
vytvořený na stráni odstraněním vegetace. Protože podklad je zde bílá křída, jsou obrazy velmi fotogenické a jsou vidět na
velkou dálku. Vedle koně jsem zahlédl ještě několik menších. Po té jedeme do města Salisbury a zde trochu komlikovaně hledáme
parkoviště. Návštěva katedrály, která má výjimečně špičatou střechu, vstup je zdarma a je zde uložen jeden exemplář Magna Charta
- listiny lidských práv. Potom krátká prohlídka města se starými židovskými domy a v 18:15 odjezd do hotelu. Hotel měl 4
hvězdičky a bylo to asi největší Hogo Fogo za celý zájezd. Hotel sestával z jednotlivých pavilonů spojený skleněnými tunely a
poblíž bylo i golfové hřiště. Asi je určen spíše pro jinou klientelu než autobusový poznávací zájezd, ale najíst a přespat nás
nechali. Večeře byla servírovaná a tak jsme v jídelně strávili skoro 2 hodiny. Hotel byl na samotě a tak po večeři jsme pouze
obešli budovy a potkali králíky, ježka a hejno kachen u jezírka. Vůbec králíků je v Anglii obrovské množství a občas budí dojem,
že jsou částečně pěstováni uměle, protože sice běhají volně po lukách ale občas na kraji lesa je vidě něco jako jejich budka. V
noci bylo docela chladno.

10.den,10.7.2009,Portsmouth,Brighton
Je hezky ale zima. Snídaně je formou švédského stolu a odjezd v 8:30 směr Portsmouth. Zde je hlavním programem prohlídka
námořního muzea. To je celá oblast s řadou výstav, muzeí a velkými loděmi Warrior, Victoria a Mary Rose. Kupujeme si komplexní
lístek na všechny atrakce, i když je zřejmé, že vše se za tak krátkou dobu stihnout nedá. Na toto muzeum by byl potřeba
minimálně celý den. Součástí prohlídky je i vyjížďka vyhlídkovou lodí po přístavu na asi jednu hodinu. Jsou tu k vidění i
moderní vojenské lodě - jako např. jedna letadlová a jedna hypermoderní typu stelth. Mě se asi nejvíc líbila Warrior a Victoria
byla také pěkná. Obě lodě je možno si volně projít na palubě i v podpalubí. Pouze Mary Rose trochu zklamala. Jedná se o
potopenou plachetnici, která ležela několik set let na dně moře a teprve poměrně nedávno byla vyzdvižena a částečně
rekonstruována. Kdyby ale vyschla, tak by se celá rozpadla. Je tak uzavřena v hermetickém stanu a neustále sprchována mořskou
vodou. Asi aby nerostly plísně je i osvětlení dost sporadické a vše je možno pozorovat okénky zvenku. 13:30 odjíždíme do
lázeňského města Brighton. Cestou je docela zácpa, jsme již blízko Londýna a provoz je značný. Nejprve jdeme na prohlídku
pavilonu krále Eduarda. Je celý v čínském stylu a působí docela velkolepě. Všude draci a další čínské motivy. U pavilonu je
pěkný menší park a pak jdeme na pobřežní promenádu. Od moře fouká silný vítr, nebál bych se říci vichřice a mne začíná škrábat v
krku. Doufám, že to není prasečí chřipka. Na pobřeží je oblázková pláž ale nikdo se nekoupe, i když technicky by to bylo možné.
Ze břehu vybíhají do moře dvě mola. Z jednoho jsou dnes již jen trosky, na druhém stále funguje zábavní park. Vypadá to trochu
jako matějská pouť na plošině nad mořem. Vítr zdvihá velké vlny a ty buší do podpěr zbylého mola - také mu nedávám velkou
budoucnost, některé podpěry vypadají již značně opotřebovaně. 18:15 odjíždíme do posledního hotelu, který by měl být již na
předměstí Londýna. Sice pod vedením GPS ale přesto bloudíme a zajíždíme do předměstí kde jsou úzké uličky a jeden malý domek
vedle druhého. Pouze obyvatelstvo je zjevně indického původu a postupně se vytrácí i anglické nápisy. Dělali jsme si čárky,
kolik uvidíme bělochů - ani jednoho. Tak už nemusíme do Indie, protože autobusový zájezd jsme již absolvovali. Nutno uznat, že
na ulicích bylo čisto a pořádek. Nakonec po několika otáčeních na světelné křižovatce se dostáváme k hotelu který vypadá jako
statek a jmenuje se The Barn Hotel. Vše je v historickém stylu, obsluha je plně černošská a po večeři jdeme hned na pokoj.
Stejně je dost pozdě a již se stmívá a zítra budeme vstávat v 6:15. Je třeba dojet do Londýna co nejdříve abychom se vyhnuli
zácpám. Večer ještě otevírám novou láhev whisky abych bojoval se škrábáním v krku.

11.den,11.7.2009,Londýn,tunelem do Francie
Vstáváme v 6:15 je zataženo a předpověď nevypadá moc povzbudivě. Asi nakonec přece jen zažijeme pravé anglické počasí a to přímo
v Londýně. Snídaně je v 7:00 a hned poté vyrážíme autobusem do Londýna. Nejprve je okružní prohlídka z autobusu a pak jsme
vysazeni u Temže a vyrážíme na pěší prohlídku. Času bude dost protože autobus odjel na parkoviště poblíž Greenwichské
observatoře a musí před zpáteční cestou zůstat 9 hodin v klidu. Počasí se dále kazí a začíná mžít. Nejprve navštěvujeme společně
St. Paul katedrálu, nejlepší je vyhlídka z vrcholku věže na okolní Londýn ale výstup po schodech je docela náročný a ne každý se
odvážil. Pak podél Temže a přes Tower Bridge do Toweru. Zde je dost lidí a hlavní atrakcí jsou korunovační klenoty na které se
stojí fronta. Jednou jí absolvujeme a kocháme se. Pak se jdeme samostatně projít po okolí a dáme si ještě jeden okruh před Temži.
Mezitím odliv nahradil příliv a rozdíl hladin je zde několik metrů. Na řece probíhá nějaký závod ručně poháněných nákladních
člunů a jako doprovod pluje vše, co se právě udrží na hladině. Na jednom mostě probíhá nějaká výstava, ale nevím čeho, protože
je to pěkná všehochuť - stará auta, slepice a podobně. V 17:00 máme sraz před Towerem a jdeme společně na zastávku městského
vlaku (něco mezi metrem a tramvají) a jedeme do Greenwich. Cesta s jedním přestupem trvá skoro půl hodiny. Docházíme na břeh
Temže a průvodkyně nám ukazuje na druhém břehu observatoř, kam se potřebujeme dostat. Nikde žádný most! Chvíle rozpačitého ticha
a pak nás uklidňuje, pod řekou tu vede podchod. Podcházíme Temži a na druhém břehu přes malý park stoupáme do mírného kopce k
observatoři. Nahoře je ono slavné místo - nultý poledník. Je vyznačen na dlažbě a také laserovým paprskem ve vzduchu a je možno
si v automatu nechat za 1 libru vytisknout certifikát. Je mlha, začíná se stmívat a drobně mží, tak jsme nakonec přece jen
poznali pravé Londýnské počasí. Odjíždíme v 19:10 k terminálu Eurotunelu, zpáteční cesta povede Eurotunelem. Je tu nákupní
středisko, tak nakupujeme ještě nějaké drobnosti za zbylé libry. Nikdy jsem tímto tunelem ještě nejel, tak jsem zvědavý.
Předpokládal jsem, že budeme vyhnáni z autobusu, ten bude naložen samostatně a my pojedeme obyčejným osobním vagonem. Ale je to
jinak, najíždíme všichni i s autobusem do speciálního vlaku, který sám vypadá jako dlouhý tunel a v určeném místě zastavujeme.
Pak se uzavírají přepážky mezi vagony a protože autobus vypnul motor a ven se nedá jít začíná docela peklíčko. Vlak se rozjíždí
ale pozná se to pouze podle nápisů na displejích na stěnách vagonu a drobného drncání. Začínáme klest, podle výškoměru celkem
skoro o 500 metrů a pekelně mi zaléhají uši. Rozhodně to není cesta pro někoho se strachem z uzavřeného prostoru a takhle nějak
to musí vypadat v ponorce uvízlé na dně moře. Cesta naštěstí trvá jen něco přes půl hodiny a tak si čas krátíme sledováním filmu
na autobusové televizi. Nakonec zase vystoupáme o 500 metrů nahoru a jsme ve Francii (vynořili jsme se na hladinu a všem na palubě se ulevilo!).

12.den,12.7.2009,Francie,Belgie,Německo,dojezd Praha
Stejnou cestou jedeme zpátky, ale protože je noc ze soboty na neděli jsou silnice docela prázdné a cesta ubíhá tak, že okolo
nedělního poledne jsme již v Praze. Kruh se uzavřel.

Co dodat?

Dle informací řidičů autobus najel celkem 5400 km - to znamená asi 3000 km po Anglii. Nevyskytl se žádný zjevný technický problém. Pro nás je trochu problém ona jízda vlevo. Přesto že si člověk stále opakuje že se má rozhlížet na opačnou stranu, často na to zapomíná a pak se rozhlíží raději na všechny strany a auto nakonec stejně přijede z nečekaného směru. Přecházení ulice je zde řešeno zajímavě ve třech úrovních. Ve velkých městech existují přechody vyznačené žlutými koulemi - zde má chodec naprostou přednost a řidiči to plně respektují. Pak jsou obyčejné přechody jen vyznačené na vozovce - tady když už člověk přechází, všichni ho pustí, ale dopředu nikdo nezastavuje. A pak je přecházení mimo přechod, tady se s člověkem nikdo nemaže. Jízda vlevo mi přinesla i několik infarktových okamžiků. Při večerní procházce vidím motocyklistu jak to naklápí do zatáčky a jak z opačné strany jede auto, úplně ve mně hrklo protože zjevně usilují o čelní srážku a já jí uvidím úplně zblízka .... ne normálně se vyhnuli, to pouze jeli vlevo. Tak tohle jsem zažil několikrát.

Zájezd nebyl zcela obsazen a věkové složení účastníků bylo různé ale převládali starší lidé. Všichni to zvládli, taky zde nebyly žádné zvýšené fyzické požadavky, i když mě celodenní sezení v autobuse dost devastovalo - tělu holt chybělo to jízdní kolo. Myslím, že polovinu úspěchu zájezdu dělá průvodkyně a tady musím vychválit paní Evu která provázela perfektně. Anglii detailně znala a dokonce zde nějakou dobu žila a tak byl zájezd často obohacován zážitky, které ani nebyly v programu. Ještě jednou děkujeme. Vlastně když tak rekapituluji ta uplynulá léta měli jsme vždy na průvodce štěstí a navzpomínám si na nikoho, kdo by se vysloveně nepovedl. Prostě jsme zažili průvodce dobré a ještě lepší. Ani řidičům není co vytknout a tak taky úplná spokojenost. Dá se říci že jsem objeli celou Anglii a Skotsko v několika dnech. Byla to dost honička a čas byl rozplánován skutečně do minuty ale tak je tento zájezd postaven. Vidět maximum jako takový přehled a kdo má zájem měl by následně navštívit pouze vybranou oblast a věnovat jí mnohem více času.

A na závěr snad nějaké postřehy. Co mne nejvíce nadchlo? Možná síť kanálů a obytné lodě na nich, až nebudu moci na nohy tak by to stálo za zkoušku. Krajina je tu taková přívětivá, ale nic extrémního. Obrovské množství památek, pokud to má někdo jako koníčka, může sem jezdit stále dokola a stále objevovat něco nového. A na venkově se tu žije klidněji, ale tak je to vlastně všude na světě. Město je prostě něco cizorodého na tváři krajiny.

Naopak ve velkých městech bych tu žít nechtěl. Ani s čistotou tu to není už tak slavné. Je tu obrovské množství cizinců, Angličané si je sem pustili ze svých kolonií a teď jsou s tím určitě problémy. Například hromadná doprava v Londýně mi připadá totálně chaotická, ale nedávno jsem zkoumal automat na lístky v Praze a ač domorodec, systém jsem nepochopil. Takže cizincům musí Praha připadat podobně.

Zpátky