Malta Malta.png

Tož to bylo tak, po týdnu v Číně jsem/jsme dostali ještě další aktivitu, týden na Maltě. Prý prodloužený víkend je na Maltu málo, asi mohu jen potvrdit. Tak jak to bylo níže k přečtení, pár fotek hned k dispozici. Ale Malta je celkem profláknutá destinace, mimo jiné asi proto, že tam z Prahy létá pravidelně a často maltský hladolet. Není to daleko a tak se to dá přečkat. S cyklistikou to nemělo nic společného, ale za sebe si osobně myslím, že s kolem to na Maltě nemusí být úplně marné.

Fotky

1.6.2019

Z Prahy startujeme již dopoledne a to je nutno hodnotit pozitivně. Vzhledem k poměrně krátkému letu budeme mít ještě celé odpoledne na Maltě volné. Malta Air je typický hladolet, nedali zadarmo ani kalíšek vody, ale letěli docela na čas. Na letišti na nás čeká autobus, jsme miniaturní skupinka o 11 lidech, přivítá nás delegátka Čedoku a po další dny se o nás bude starat místní průvodkyně. Autobus nás rozveze do dvou hotelů, většina je ubytována v našem hotelu v osadě Bugiba v centru, takže nevidíme na moře, ale zase je tu větší klid. Ubytujeme se a vycházíme na obhlídku okolí, strádat nebudeme, všude je plno otevřených obchodů, okouším maltské pivo – a ono to půjde. Máme polopenzi a tak v hotelu je večer standardní švédský stůl. Ještě večer znovu na procházku aby nám slehlo a zítra nás čeká první poznávací program. Prakticky na každý den je nějaký program, máme jen 2 dny volna a na jeden z nich si ještě doplatíme okruh po ostrově na místa, která jinak nenavštívíme. Jako zajímavost ještě večer na promenádě potkáváme zajímavého člověka v cyklistickém s přilbou, podivně se pitvoří a původně si myslím, že je to nějaký pouliční umělec, ale opodál má zaparkovánu svojí tříkolku a na ní je mapa trasy – Malta, Řím, Lurdy , takže nějaká charitatvní jízda.

2.6.2019

Ráno poznáváme naší místní průvodkyni a budeme jezdit mikrobusem pro 15 osob, což je úplně optimální pro naší skupinku. Průvodkyně je starší paní ale od rány, původem ze Slovenska, ale na Maltě žije již 36 let a tak vše již dokonale zná. Hovoří česko-slovensky, anglicky a také maltsky což není úplně obvyklé. Maltština je cosi jako arabština psaná latinkou a okořeněná italštinou, francouštinou a dalšími jazyky. Jo a všude se tu domluvíte anglicky, proto sem také z celé Evropy jezdí mládež na jazykové kursy, průvodkyně mládež nazývá „hormony“ protože řádí celé noci na diskotékách v hlavním městě a něco na tom asi bude. Vyjíždíme a první zastávka je na focení historického města Mostu, pak jedeme do přístavu s možností lodní vyjížďky do modré laguny, ale lepší to prý bude na Gozu tak se jen procházíme po přístavu. Pak navštěvujem pravěké komplexy Hagar Qim a Mnajdra, to je docela podívaná, mají to schováno pod stanem aby to dál po těch tisíciletích nechátralo. U nás jsme v době kdy se to budovalo ještě lezli po stromech. Navštěvujeme přístav Marsaxlokk a zdejší tržiště, kde se dá asi skutečně koupit vše od hřebíku po lokomotivu. Vně přístavu je vidět ukotvený tanker se zkapalněným plynem, ten jsme viděli i z letadla při přistání, ten zásobuje Maltu plynem. V přístavu obdivujeme místní rybářské lodi s očima, aby našly cestu do přístavu. Pak zase do města Mostu a navštěvujeme katedrálu která je památná tím, že na ní za války spadla bomba která nevybuchla. Udělala tak jen díru do střechy a dodnes jí tu mají vystavenou, tedy tu bombu, díru už opravili. Taky ochutnáme místí specialitu pastizzi, což je taková plněná taštička do ruky a docela zasytí. Protože Mostu je uprostřed ostrova a trochu na kopci je odsud docela pěkná vyhlídka na celý ostrov. Pak už na hotel, večeře a procházka na vytrávení podél moře v osadě Bugiba. I tady jsou k vidění mega diskotéky u moře.

3.6.2019

Tento den je celý věnován ostrovu Gozo. Ráno nás autobus převeze do přístavu, tam nastoupíme na trajekt a přejedeme na Gozo. Trajekty tu pendlují tři a plavba trvá asi jen půl hodiny. Prý se tu bude stavět podmořský tunel, ale věřme, že to nebude tak žhavé. Gozo je takový trochu svět sám pro sebe a mnohem klidnější než Malta. V přístavu nás zase nabere mikrobus a absolvujeme okruh ostrovem s mnoha zasávkami. Samozřejmě navštěvujeme hlavní město Victoria s citadelou odkud je výhled na celý ostrůvek. V osadě Fontana nakupujeme konečně nějaké suvenýry. A taky se zastavujeme u mohutného poutního chrámu Ta-Piu který je v krajině docela výraznou dominantou. Před ním jsou postaveny mozaiky z darů maltských emigrantů z různých koutů světa. Další dominantou je socha krista na kopci, ale tu jsem viděli jen z povzdálí z autobusu. A další velkou atrakcí je plavba lodičkou k azurovému oku, které dnes už není, protože před časem spadlo ale i tak to byl zajímavý výlet. Z přístavu na moře se jede skalní průrvou a nemohu nevzpomenout na film Vynález zkázy. Vůbec mi celá Malta připadá trochu jako z Verneovky. K večeru se vracíme do hotelu a po večerní procházce meditujeme na balkonu, já s maltským pivem Cisk. Byl by tu krásný klid protože jsme vzdáleni od diskoték na pobřeží, bohužel na balkoně v protějším domě je nějaká kočka, která by v noci asi chtěla na výlety ale nemůže se dostat z balkonu a tak alespoň celý večer strašně řve. Jinak je tu klid.

4.6.2019

Tento den je celý věnován hlavnímu městu, respektive trojměstí Cospicua, Senglea a Vittoriosa. Pěkná vyhlídka na přístav, prakticky vše procházme pěšky, autobus nás pouze převeze do hlavního města La Valletta ale to by asi šlo dojít také pěšky. Je to docela mohutná pevnost, ze strategického hlediska musela být Malta velmi významný bod. A taky byl, za druhé světové války se o ní vedly krvavé bitvy. Navštěvujeme kostel svatého Jana a je vidět, že tady se nešetřilo, všechno ve zlatě. Inu maltští rytíři....... Krásnou oázou je park nad pevností s děly, v 16:00 má byt slavnostní výstřel a tak se sem odpoledne ještě vracíme a výstřel skutečně vidíme. Připravují se dvě děla, ale výstřel je jen jeden, to druhé bylo zjevně záložní kdyby první selhalo. Asi by to byla hrozná ostuda. Vchod do starého města je v hypermodením stylu a za ním je něco na způsob naší Nové scény. Místní to prý dílem obdivují a dílem nenávidí ale tak už to bývá. Po večeři zase procházka u moře.

5.6.2019

A máme volný den. Vyrážíme pěšky do ptačí rezervace, která by měla být nedaleko a dokonce v pohodě pěšky dosažitelná. Tady nelze nepochválit mapy od Seznamu a pak fungující datové připojení v rámci EU. Má být otevřeno od 10:00 a tak nám to akorát vychází. Farma je sice skromná ale k vidění tu něco je , je tu i sova kterou je možno si pohladit. Pak se varcíme do Bugiby, v městském parku je bufet a tak dáváme lehké občerstvení a jdeme do mořského akvária což by měla být chlouba Malty. Skutečně to stojí za to, nahoře to vypadá jako malý stánek ale vše se skrývá pod zemí a je to mohutné. Odpoledne pak strávíme u bazénu na střeše hotelu abychom si ho také užili. Je odsud pěkná vyhlídka ale nic mimořádného v okolí není, pouze kostel svatého Františka, který jsem původně považoval za opuštěnou továrnu. Večer zase řve kočka odnaproti.

6.6.2019

Tohle měl být původně druhý volný den, ale většina účastníků si doplatila půldenní výlet do míst kde jsme ještě nebyli a tak nás 9 vyrazilo ráno s místní průvodkyní na další poznávací okruh. První zastávka byla u domu kde žila herečka Adina Mandlová, kromě pamětní desky tu není nic k vidění, ani současný majitel prý moc netouží o publicitu. Pak navštěvujeme park u prezidentského paláce, je pěkný a volně přístupný. Vidíme i černou labuť. Je tu i bludiště ale to z časových důvodů neriskujeme. Pak je přejezd na jižní pobřeží kde jsou nejvyšší útesy a taky pěkné rozhledy. Cestou zastavujeme na ukázkách tajemných kolejí. Ale to mně trochu zklamalo. Na Maltě na řadě míst jsou v kamenné krajině vyježděny koleje zdánlivě od vozů, ale jsou prý tisíce let staré a občas míří i do moře a pokračují pod hladinou. Tak je to záhada. Nakonec ještě několik fotografických zastávek mimo jiné na vesničku Pepka Námořníka, která tu zůstala jako pozůstatek natáčení filmu a dnes je z ní turistická atrakce. Film jsem zatím neviděl ale prý tam zazářil Robin Williams. Zbytek dne se zabavíme již v okolí hotelu a v bazénu na střeše hotelu. Kočka zase řve.

7.6.2019

Prakticky poslední den a na programu je celodenní plavba okolo ostrova s návštěvou ostrůvka Comino. Ráno je to trochu hektické protože loď je velká a turisty z celého ostrova svážejí různé autobusy. My jsme to zvládli a kolegové z druhého hotelu měli smůlu, nějak se na ně zapomnělo a loď nakonec nestihli a rezignovali i na náhradní program. My ale vyplouváme a je to docela luxus, slutečně obeplouváme celý ostrov a nápoje víno/pivo/nealko jsou k dispozici volně. Je to zase jiná perspektiva vidět Maltu z moře. Na jednom místě se dokonce do moře valí vodopád, to mi trochu vrtá hlavou, vody tu skutečně není nazbyt. Pak jsem to ale rozlouskl, na Maltě je několi stanic na odsolování mořské vody a to funguje tak, že část vody má soli méně a zbytek jí má naopak více a ten se vypouští do moře. Tak to byl ten vodopád, asi horká slaná voda. Na lodi je i oběd, mně docela příjemně překvapil a měli to slušně zorganizováno. Hlavní zastávka je na ostrůvku Comino mezi Maltou a Gozo, na malinkatém ostrůvku prakticky nic není a jediná místní plážička je totálně přeplněna. Jdeme k hlídkové věží odkud je pěkný rozhled, zase se nemohu ubránit pocitu, že prožívám nějakou Verneovku, tato krajina tomu přesně odpovídá, tady se musel inspirovat Karel Zeman při natáčení svých filmů. Pak vylodění v přístavu a standardní rozvoz do hotelů. A zabalit.

8.6.1019

Domů jsme doletěli zase hladoletem, ale doletěli a to je hlavní. Snad i celkem na čas. Vstávali jsme v nekřesťanskou hodinu a místo snídaně jsme měli dostat balíčky, ale na rozdíl od nějaké německé výpravy, která také odjížděla jsme nedostali nic. Ne že bychom toho banánu a minerálky tolik litovali ale bylo to určité ponížení.  Ale doma jsme byli ještě před obědem.

Co dodat? Týden utekl jako voda, bylo tu hezky a ani ne takový hic, myslím že v Čechách bylo v té době tepleji. Ostrov je to malý ale nabitý památkami, stále je co objevovat. Všude se dá domluvit anglicky a já (jazykový tupec) se nemohu zbavit dojmu, že Malťané hovoří anglicky tak nějak srozumitelněji než rodilí angličané. Všude obchody otevřené do večerních hodin a pivo se pít dalo. Nepotřebovali jsme to, ale dalo by se cestovat i místní MHD. Průvodkyně tvrdila, že si nedokáže představit jezdit na Maltě na kole, ale mně to tak nemožné nepřipadalo. Na pobřeží byly často cyklostezky a ve vnitrozemí je zase plno úzkých cestiček. Dokonce jsem zde viděl i městská sdílená kola. Zájezd byl od Čedoku a tady se většina účastníků shodla, že od doby co Čedok patří polskému investorovi jde kvalita trochu dolů. Podařilo se mi vylepit několik nálepek Dokola tak jsem zvědav zda nám to nějak zvedne návštěvnost.

Zpátky