Rakousko     

No a hned úvodem pár foteček.


Přesný název zájezdu zněl "Napříč Alpami po rovině" a myslím že popis byl přesný. Přesto že se stále po obou stranách tyčily zasněžené alpské velikány, my jsme se pohybovali prakticky po rovině po perfektních rakouských cyklostezkách - a to povrchem i značením. Zájezd byl tentokrát s CK Trip ale naprostá spokojenost. A abych učinil zadost své loňské poznámce - skutečně i tentokrát nám prakticky jeden den propršel. Vše trvalo 4 dny a tak to byl vlastně jen takový prodloužený víkend - a jet 3 hodiny na chalupu nebo 6 hodin do Rakouska zas není takový rozdíl.

1.den, 5.5.2012, 52km
Sraz je v 6:00 v Praze na stanici metra B Rajská zahrada. Protože pojedu metrem ze Smíchova a to je skoro půl hodiny vstávám ve čtyři a z domova vyrážím v 4:45. Naštěstí je vlahá noc, i tak potkávám několik cyklistů jak jedou asi na nádraží Smíchov na vlak. V 5:00 jsem na peróně metra a zběžnou kontrolou kola objevuji problém. Cestou mi na kole něco rachotilo a teď se to vysvětluje, zadní kolo se na ose úplně viklá. Stres (*), ale nedá se nic dělat. Autobus přijíždí na čas, rychle se vše nakládá a vyrážíme za svítání. Po několika zastávkách jsme již v Rakousku a zde se vykládáme na parkovišti Kniepass s tím, že dojezd do penzionu je po vlastní ose. Počasí hrozilo celý den, občas spadlo pár kapek a jednou byla docela bouřka s krátkou průtrží. Ale zpočátku jsem byl schován pod nějakou stříškou a když jsem se odhodlal vybalit pláštěnku déšť přestal. A o kus dál bylo sucho, tak se jednalo jen o lokání přeháňky. Na kolo tak počasí docela ideální. Celou dobu se jelo podél řeky Saalach a tak skutečně prakticky po rovině. První větší městečko byl Lofer, pak Wiesbach a největší Saalfelden. Celou dobu perfektní cyklostezky buď asfalt nebo jemná šotolina. Cesta nevede úplně přímo ale zajíždí do různých zajímavých míst a tak se občas trochu klikatí, ale stále po rovině. V Saalfeldenu bylo více možností, buď jet už přímo na ubytování a nebo zajet ještě do Maria Alm. Času bylo dost tak jsem jel přes Maria Alm. Pěkný historický kostelík se hřbitovem a pak už přímo na ubytování v Maishofenu několik kilometrů od Zell am See. Do Maishofenu jsem dorazil asi v půl šesté a pokyn zněl odbočit u samoobsluhy Spar. Ta byla ještě otevřená tak jsem hned nakoupil nějaké víno a pivo. Obchod zavíral v sobotu v šest a v neděli pak už vůbec neotevřel. Do ubytování to pak už bylo jen pár set metrů. Objekt měl status ubytovny ale byl to docela luxus, na pokoji jsem byli dva a v přízemí byla společenská místnost kde se podávala v 19:00 večeře. U stolu jsme se sešli 4 - Martin, Pavel, Tomáš a já. Tak bylo docela veselo. Nápoje byly formou samoobsluhy s tím že si každý psal svojí útratu a nakonec jí zaplatil v Kč. Po rušném dnu brzo spát. Z okna pokoje nádherný výhled na okolní zasněžené vrcholky.

2.den, 6.5.2012, 76km
Ráno se probouzím úplně grogy. Nechal jsem otevřené okno a nevím zda-li to bylo tím ale škrábe mne v krku a nemohu polykat. Léčím to myslivcem a doufám že se to spraví. Snídaně je v 7:30 a potom odjíždíme autobusem ke Krimmelským vodopádům. Protože cesta je dost úzká a točitá trvá asi hodinu. Pak jdeme na prohlídku, po zaplacení vstupného se stoupá podél vodopádu stále nahoru. Cestou je i hospoda. Vodopád má 3 části a prý je jeden z nejvyšších v Evropě, my jsme vystoupali podél první a pak už byl čas na návrat. Obejít to celé by chtělo alespoň půl dne. Na parkovišti si beru kolo a vyrážím, zpočátku je docela sjezd přes městečko Krimmi a pak míjím konečnou stanici úzkorozchodné železnice která sem jezdí z Zell am See jako turistická atrakce. Podél železnice se jede prakticky celou cestu. Wald, Neukirchen, Bramberg, Mittersill a Kaprun. Teď je to malá vesnička kde je zrovna nějaká pouť ale kdesi nahoře se prý stále lyžuje. A pak je tu taky hrad a velká rozvodna elektřiny. Dále je možno jet přes Bruck ale počasí se začíná kazit a tak vyrážím rovnou do Zell am See. Jedu po pobřeží po cyklostezce ale bohužel začíná pršet. Chvíli se schovávám na nádraží ale je to čím dál horší tak konečně přichází ke slovu pláštěnka a vyrážím na ubytování. To je ještě asi 5 km a tak kolo dostává docela zabrat. Teploměr klesá na pěkných 9 stupňů a v kraťasech, tričku a pláštěnce není žádné teplo. Na ubytovně sprcha, převléci a čekání na večeři vyplňuji konzumací nápojů. Večer opět volná zábava. Tento den kolo také oslavilo 22 000 km a myslím že to vyšlo na pěkné místo, po obou stranách vysoké zasněžené hory a uprostřed řeka a rozkvetlé louky.

3.den, 7.5.2012, 83km
Ráno je počasí stále nejisté ale nakonec se vylepšuje a tak s malým zpožděním vyrážíme na kole. Vůbec počasí naprosto přesně odpovídá páteční předpovědí, v neděli večer déšť a v pondělí ráno se má opět vyčasit. Jedeme opět přes Zell am See které si nyní konečně prohlížím, včera jsem tu jen projel v pláštěnce. Je vidět že je to turistické centrum, nyní ještě dost prázdné. Asi ještě není ta pravá sezona. Pak přes Bruck podél řeky Salzach a protože po proudu tak i trochu z kopce. Cílem je město Bischofshofen kde na nás bude čekat autobus. Mezi osadou Lend a Schwarzachem stezka trochu stoupala k horní přehradní nádrži vodní elektrárny. Jednalo se jen o pár set metrů a v pokynech doslova stálo kopec vytlačit. Přiznám se, že jsem neuposlechla a kopec vyšlapal ale byl to docela krpál. Nahoře to trochu připomíná nádrž Dlouhé stráně v Jeseníkách a pak byl pěkný sjezdík. Cestou je doporučena návštěva soutěsky Liechtensteinklamm kde bylo také možné setkání s autobusem. V pokynech stálo za městem Swarzach přejet řeku po dřevěné lávce a tady na nás čekala zrada. Stará lávka nikde a místo ní se staví nová betonová přes kterou zatím nelze. První myšlenka byla sbohem soutěsko, ale pak jsem se poradil s mapou a po několika km by měl být další most a pak by mělo být možné se vrátit po druhém břehu. Což se podařilo a k soutěsce jsem dorazil mezi prvními. Někteří malomyslní dokonce telefonovali průvodci ale myslím že nakonec kdo chtěl se k soutěsce dostal. Soutěska pěkná a docela rozsáhlá, strávil jsem v ní asi hodinu a ani jsem si nevšiml že se venku mezi tím přehnal déšť. Pak už se počasí jen vylepšovalo, V Bischofshofenu jsem byl docela brzo a tak ještě pokračuji po cyklostezce dál a objevuji pěkný hrad Werfen. Pak se vracím k autobusu, zde se všichni scházejí a nakládáme kola na vlek a jedem zpět na ubytování. Byla zde navržena jedna varianta, vrátit se zpět po vlastní ose ale přes hory a dalo by to asi 110km a je tam docela stoupání. Zájem byl ale minimální, jeli pouze 3 kolegové od mého stolu. Zvládli to a prý to bylo docela drsné, snad nějaké stoupání i tlačili.

4.den, 8.5.2012, 40km
A je tu poslední den. Po snídani nás autobus odveze do Pass Lueg a odsud pojedeme na kole do Salzburgu, kde na nás bude odpoledne čekat autobus. Počasí se už vylepšilo, svítí slunce a začíná být docela hic. Po sjezdu z průsmyku se projíždí městečkem Golding a za ním je možno navštívit vodopád. Času je dost a tak platím 2.5E a jdu se podívat na vodopád. Docela pěkné, říčka nad vodopádem vyvěrá doslova z jeskyně ve skále a ve slunci se dělá pěkná duha. Pak se jede přes Město Hallein kde je pěkné historické centrum a je nám doporučena vyhlášená cukrárna. S blížícím se Salzburgem se ještě zlepšuje cyklostezka, teď už vede po obou březích řeky, jsou zde různé odbočky a začíná přibývat cyklistů. Průjezd Salzburgem je také bez problémů, jede se stále po cyklostezce a zájemci mají sraz s průvodcem na náměstí Mozartplatz. Pak jdeme pěšky na krátkou prohlídku centra a pak je rozchod. Nakupuji nějaké suvenýry a pak se chystám pokračovat, k autobusu je to ještě asi 5 km. Při odjezdu se setkávám se záhadou, cyklocomputer se zbláznil a v klidu ukazuje rychlost 70km/hod a podobně. Diagnostikuji špatnou baterku - jsou tam celkem 3 - ale na místě s tím nic neudělám. Podivné je že poté se už problém neopakoval a baterky byly v pořádku. Tak mne napadlo zda tam nebyl nějaký wifi vysílač nebo něco podobného co spletlo bezdrátový cyklocomputer. Ale zpět k Rakousku, dojezd k autobusu je docela snadný, autobus stojí u nádraží a nedal se minout. Balíme, nakládáme kola a v 16:00 vyrážíme domů. Okolo Linze trochu zácpa a tak jsme v Praze před 23:00, takže bez problémů stíháme metro a o půlnoci jsem doma.

(*) Mám dost bujnou technickou představivost, byl jsem docela kutil a v dětství jedno z uvažovaných možných povolání byl letecký mechanik. Vůli v zadním středu na svém kole bleskově diagnostikuji jako prasklou zadní osu. Ale co teď? Je 5:00 jsem na Smíchově a metrem na místo odjezdu je to půl hodiny. Doma mám celé zánovní zadní kolo ale domů je to čtvrt hodiny tam a čtvrt zpátky. V náhradních dílech mám sebou možná náhradní osu ale nejsem si tím jistý. Rozhoduji se pokračovat podle programu. Celou cestu se stresuji, první větší zastávka je ještě v Českých Budějovicích na okraji v nákupním centru. Hledám tu nějaký cykloservis, objevuji dokonce vývěsní štít ale prodejna již neexistuje, stejně by měli v sobotu ráno zavřeno. V Rakousku první den na parkovišti při vykládce kol nastává okamžik pravdy - a náhradní osu sebou skutečně mám ale nepotřebují jí protože celý problém způsobil povolený konus v zadním středu. Takže náprava trvala pouze pět minut. Více mi vrtá hlavou jak k tomu mohlo dojít, o tom jsem přemýšlel několik dní. V pátek před odjezdem jsem ještě dělal údržbu kola a mimo jiné jsem vyndával zadní kolo z rámu. Tak při tom jsem asi povolil konus a už jsem si toho pak nevšiml.

Co dodat? Najeto cca 250 km za 4 dny a podmínky pro cyklistiku jsou v Rakousku skutečně excelentní. Nejen kvalita povrchu ale vše kolem. Značení je prováděno tak že i bez mapy by šlo udržet správný směr a že vzhledem k hustotě stezek jsou některé křižovatky dost složité. Povrch buď asfalt nebo šotolina ale defektů bylo minimum tak i ta šotolina je v Rakousku nějaká lepší. Chodci na stezky samozřejmě smí taky, ale drží se u kraje a pokud mají psa tak na krátkém vodítku. A psí šit jsem snad nepotkal ani jeden. Snad nějaký povzdech? Zásobování, u nás jsme zvyklí že i v sebemenší vesničce je nějaký konzum který provozuje většinou vietnamec a má prakticky vše a otevírací dobu skoro 24/7. V Rakousku i ty největší samoobsluhy končí ve všední den okolo 19:00, v sobotu jak kde a v neděli není otevřeno skoro nic. A skoro všichni účastníci zájezdu zde (z archivu kolegy Martina).

Zpátky