Říp aneb o té velké prasklině
Opět pěkný víkend a tak jsem se v neděli opět po několika letech rozhodl pokořit Říp. Cesta z Prahy standardní, přes Šárku a Horoměřice. Byl sice docela protivítr a i provoz na silnici na nedělní dopoledne jsem čekal menší ale cesta docela ubíhala. Oběd dávám na náměstí ve Velvarech kde to docela žije protože tu probíhá nějaká historická jízda veteránů. Při jedné zastávce už těsně pod Řípem - skutečně zjišťuji že zbývají snad 3 km - objevuji prasklý rám. První moje horské kolo s ocelovým rámem vydrželo asi 15 let a najezdilo snad 65 000 km a tato hliníková novinka po třech letech a necelých 15 000 km má takový problém. Je prakticky úplně prasklá horní rámová trubka poblíž hlavy řízení, přesně v místě kde končí zpevňovací sváry. Přemýšlím co dále. Na kole se s maximální opatrností dá jet ale trubka v prasklině pracuje, je to cítit za jízdy přiloženou rukou a je jen otázkou času kdy trubka praskne úplně a pak vše ponese spodní rámová trubka a kolo se celé bude kroutit. Vzdávám Říp a mám 2 varianty - buď se po vlastní ose vrátit domů což dělá takových 55 km a nebo dojet na vlak do Roudnice. Volím Roudnici a maximálně opatrnou jízdou dojíždím těch asi 7 km. Vlak by měl jet asi za jednu hodinu - City Elefant - kam si člověk kolo může vzít sám bez problémů, jdu se ještě podívat k Labi. V Roudnici je na břehu pěkná cyklostezka, snad někdy příště. Při nákupu lístku se chovám jako správný stupido, neřeknu tu základní informaci kam chci jet. Ale nakonec se vše daří a vlak přijíždí na čas a docela prázdný. Jak se blížíme k Praze tak se zaplňuje, i cyklisty s koly. Já cestu vnímám trochu jako porážku, ani nevím kdy a zdali vůbec jsem se vracel takhle na štítě. Cesta vlakem patří bezesporu k nejsilnějším zážitkům z celého dne, občas mu moje GPS naměří i 140km/h. a komu čest tomu čest. V Praze ještě využiji metro abych jízdu na kole omezil na minimum a odpoledne jsem doma.
Řešení kola nechávám na následující den, ráno moudřejší večera. Jsem trochu v časové tísni protože následující pátek mám jet na týdenní cyklozájezd na Elbu. Variant je několik, nechat rám svařit, koupit nové kolo a nebo si půjčit kolo od dcery. Samozřejmě existuje i varianta jít a koupit celé nové kolo, ale abych každé 3 roky kupoval nové kolo mi připadá trochu šílené. Ráno jsem nejprve vyzpovídal kolegu v práci - ten doporučil na svařování firmu Cyklo Adam v Praze Suchdole, ale dodací lhůty tam mají okolo týdne a další kolegové mi svařování moc nedoporučovali, je to taková sázka do loterie. Někdy svár vydrží, někdy povolí brzy někde kousek vedle. Tak jsem navštívil prodejce Štěrbu a po konzultaci s technikem koupil nový rám, přesně stejného typu. Protože byl skladem, hned jsem si ho odnesl a večer provedl rekonstrukci kola. Až mne překvapilo jak to šlo rychle, odstrojit starý rám je záležitost skutečně několika minut. Nastrojení nového rámo netrvalo o mnoho déle a nejdelší čas spotřebovalo seřízení brzd a přehazovačky. Tak v úterý jsem opět už mohl vyrazit na kole. Zpočátku přehazovačka ještě trochu trucovala ale to byla už jen otázka jemného seřízení. Starý rám zkusím časem nechat svařit - do zásoby.
Ve fotogalerii je pár fotek z celé akce, skutečně pokud je rám naprosto identický jedná se o v podstatě triviální operaci na jeden večer. Samozřejmě je třeba nářadí a několik specifických nástrojů - stahovák na kliky, hvězdice na vyšroubování středu.
Tak jsem zvědav jak dlouho vydrží nový rám. Skoro mne napadá zda bych si neměl koupit rovnou ještě jeden jako další rezervu. Taky paradoxní mi připadá fakt že před několika týdny jako příprava na novu sezonu jsem na kole vyměnil řadu věcí - řetěz, devítikolečko, celé přední a zadní kolo, brzdové špalíky. Prakticky se opakuje situace původního kola, které jsem ten rok co na něm také praskl rám, přestavěl ze sedmikolečka na osmikolečko a při tom také vyměnil řadu věcí. Že by nějaké prokletí?
Protože kolo čeká týden na Elbě a pak ještě 4 dny u Lago Di Garda jsem zvědavý zda obstojí. Nechme se tedy překvapit a sledujme Dokola............!