Mallorka na kole v pohodě

A hned na začátek nějaké ty fotečky - pro nedočkavce a pro kdo nechtějí nebo už neumějí číst, a snad nějaká ta mapka (do které jsem rukou neumělou poznačil místa cyklovýletů)

1.den,29.5.2013,4km

Odjezdové místo Praha Florenc ráno, počasí tento den  ještě pěkné. Na kole na metro a pak metrem přímo na Florenc. Jedu hodně na lehko neb ubytování je v hotelu s polopenzí a tak co potřebuji? Prakticky nic. Na peronu se nás postupně schází asi jen šest a autobus dlouho nikde, pak přijíždí jeden žlutý z Náchoda bez vleku a je to on. Zájezd je hodně komorní, celkem 16 účastníků z nichž 4 jen předávají kola a zavazadla a přiletí na Mallorku letadlem. Tím si za cenu letenky značně zkrátí cestu ale zase přijdou o Barcelonu a cestu trajektem. Cestu organizuje CK Poznání ve spolupráci s dalšími CK. Takže v autobusu nás cestuje jen 12 + 2 řidiči a průvodce, místo sedaček se v zadní části vezou kola. Průvodce je zkušeně na dlouhou cestu fixuje a tak se myslím žádnému kolu nic nestalo. Posledního účastníka nabíráme v Plzni a tam také končí pěkné počasí a začíná pršet - a prší celou cestu až do Barcelony (ale to předbíhám). Protože jedeme proti větru je zřejmé že všechen ten déšť směřuje do Čech. Před hranicemi ještě měníme řidiče abychom dokázali splnit přísné předpisy AETR. Cesta celkem ubíhá a pokud byly nějaké zácpy vesměs naštěstí v protisměru. Večer 2 filmy a pak proklimbat noc.

2.den,30.5.2013,0km

Ráno jsme ve Španělsku, stavíme ještě u pumpy před Barcelonou a pak již zajíždíme na parkoviště u přístavu nedaleko sochy Kryštofa Kolumba (význačný orientační bod). Počasí je už nádherné, modré nebe, ráno chladno ale zjevně se chystá pěkný den. Trajekt odjíždí až v 23:00 a tak máme na město celý den. Nejprve vyrážíme společně a projdeme staré město a význačné památky a pak je rozchod a individuální volno. Je čas oběda a jdu se spolucestujícím Luďkem na oběd a myslím že jsme si dali docela do nosu. Pak si dáme rozchod, on chce vidět fotbalový stadion, je procházím znovu staré město, jdu parkem až k ZOO ale přes 20 euro za lístek se mi zdá dost a tak si zahradu odpouštím. Ve finále ještě vylezu na kopec nad městem kde jsou olympijské stadiony, botanická zahrada a také pěkná vyhlídka na celé město. Ale už jsem docela nachozený a tak se rád vracím k autobusu, tady se ještě kocháme západem slunce (čas je tu jak v Čechách ale jsme dost západněji a tak je západ až po 21té hodině. Pak přejíždíme autobusem do přístavu a tady nastávají nějaké zmatky jejichž podstata mi unikla ale nakonec se naloďujeme a ubytováváme v kajutě. Sice nejsme pod čarou ponoru ale stejně bez okénka. Protože je venku tma jak v ranci je to stejně jedno a jdu hned spát. Přitom objevuji problém, dopustil jsem se začátečnické chyby. V autobuse jsem měl 2 igelitky, jednu s jídlem a druhou s věcmi na noc na loď (kartáček na zuby, noční převlečení a ručník a tak) a... a... a... tašky jsem přehodil a v kajutě mám pouze sušky, pivo a láhev vína a nic víc. No ustál jsem to.

3.den,31.5.2013,31km

V 5:45 nás budí bušení na dveře, je čas vstát. Rychle balíme a jdeme na palubu fotit přibližující se Mallorku. Vyloďujeme se v 6:30 a jedeme do našeho hotelu který je asi půl hodiny cesty od přístavu v městě Arenal. Tam nás v hotelu čekají 4 kolegové kteří přiletěli večer, ale také překvapivá snídaně. To bylo skutečně příjemné překvapení. V hotelu děláme i hygienu, převlékáme se do cyklistického a zavazadla nám zamykají v recepci. My vyrážíme na první cykloetapu, nejprve busem do Port D Andratx, tady vykládka a start. Jeli jsme společně, průvodce Marek to tu perfektně zná a tak po silniční etapě jsme odbočili na šotolinu, ta byla náročnější ale také se dala jet. Pro zpestření jsme na konci špatně odbočili tak bylo i trochu toho napětí ale nakonec jsme dojeli do Sant Elm. Tady byl čas akorát na oběd a tak jsme lehce posvačili na lavičce nad mořem. Pak už po silnici Arraco, Andratx a zase do Port Andratx kde jsme se nalodili do busu a odjeli do hotelu. Tady po ubytování večeře formou švédského stolu a to docela vydatného. Hotel měl 2 hvězdičky ale nevím co by mohl ještě vylepšit, na pokoji televize a větrák na stropě, wifi a v recepci PC s Internetem. U hotelu bazén a bar, prakticky přes ulici obchod otevřený 7dní x 9-22hod. Sledujeme vzdáleně záplavy v Čechách které pomalu začínají propukat s plnou silou a po večeři jdeme fotit západ slunce a nekonečný proud letadel z letiště v Palmě (letiště prý snad s největším provozem v Evropě). Po návratu bychom si šli lehnout ale ouha. Vedle nás je v hotelu řada dalších hostů a mimo jiné nějaký školní výlet španělských dětí a ty okolo 22:00 začínají ožívat. A když se okolo půlnoci začínají zklidňovat vracejí se návštěvníci z diskoték. Nakonec se podařilo usnout ale je to holt jiná mentalita. Žít tu, asi by si člověk zvykl, zejména na ty siesty.

4.den,1.6.2013,42km

Po snídani nás autobus vyvezl do Valdemossy, městečka v horách, které žije z toho že tu určitou dobu strávili F.Chopin a G.Sandová, ale mimo to je to samozřejmě také pěkné městečko v horách. Je zataženo, fouká ale brzo se vyčasí. Trochu si městečko projdeme a pak sjíždíme do Palmanyola a odsud rovinatou krajinou do Bunyola. Jede se sice po hlavní ale jsou tu široké asfaltové krajnice - a mimo to na Mallorce je cyklista pán. Z Bunyola stoupáme údolím do sedla Coll D Honor 550 mnm. (což není žádný čelenž ale bylo to v pohodě) pak sjezdík do městečka Orient a za ním jsou 2 varianty. Buď jet do Alaro po silnici z kopce a kdo by pak chtěl na hrad tak do kopce po asfaltce. Anebo nyní odbočit na šotolinu a pěší cestou rovnou na hrad Puig D Alaro. To se nejprve nikomu nechtělo ale ideologická práce dělá divy a tak nakonec vyrazili prakticky všichni po šotolině. No asi cestu dost proklínali ale nahoru se dostali všichni, tady musím smeknout, protože cesta se nejprve dala jet, pak se dalo tlačit kolo a pak už místy nešlo ani nést. A samozřejmě jižní svah a pražící slunce. Nějak jsem se dostal do čela a měl obavy aby se ostatní neotočili a nebyl jsem tak postrádán, ale skutečně jsem se nahoře sešli všichni. A vyjma nějakého toho šlicu od pedálu na lýtku celí. Zamkli jsme kola, dále na hrad už jsou schody a jde se ještě asi 20 minut. Výsledek ale stojí za to, rozhled je prakticky 360 stupňů a protože jsme měli štěstí na počasí i viditelnost byla skvělá. Je tu zřícenina hradu a nově i turistická chata. Byla také vidět i katedrálu v Palmě a letiště. Po dostatečném vykochání zpátky ke kolům a sjezd po asfaltce do Alaro. Tato silnice za moc nestála a tak to nešlo moc rozjet, takže žádné Machy nepadly. V Alaro zastávka v hospodě na doplnění tekutin a pak dojezd do Santa Maria del Cami kde čekal bus. Do hotelu, večeře, k moři, západ slunce, doplnit nějaké ty tekutiny a spát.

5.den,2.6.2013,92km

Tento den změna, po snídani vyrážíme hned od hotelu na kole, a to směrem na jih k zátoce Cala Pi. Modré nebe, ráno chladno ale dělá se rychle hic. V Čechách kulminují povodně, zavřeli metro a Karlův most.  Nejprve se proplétáme Arenalem, po čase najíždíme na hlavní, jinudy to moc nejde. Ale odstavný pruh je široký a řidiči ohleduplní. U osady Badia Azur odbočujeme do vnitrozemí, jede se prakticky po rovině. Někde ale zapomeneme odbočit a tak dojíždíme až k dálnici u města Lucmajor. Přidá nám to možná 10 km ale nikdo neprotestuje. Vracet stejnou cestou se nikomu nechce a tak se k pobřeží vracíme jinou souběžnou vedlejškou. Zastavujeme a fotíme kostel a větrný mlýn - již přestavěno na Hotel Hillton. Pak už sjezd k fotogenické Cala Pi, fotka je téměř v každém prospektu. Focení a pak dole na pláži i možnost koupání, ale koupe se málokdo. Moře je dost studené a navíc plné medůz, asi důsledek předchozího špatného počasí. Pak je víceméně rozchod. Jdu se občerstvit a využívám toaletu, organismus si nějak žádal. Pak jedem ještě chvíli po pobřeží, ale silnice končí a průvodce s hrstkou věrných se vydává na průzkum neznámých cest k věží na mysu na obzoru. Je mi líto kola a tak vyrážím zpět do vnitrozemí a po hlavní silnici jedu k majáku na mysu Cap Blanc. Času a sil stále plno a tak jedu ještě vnitrozemím, částečně po dopolední trase. Tady dostávám vítr do zad a tak na rovině držím stabilních 35km/hod. Cestou přes Arenal jsem ještě svědkem docela čerstvé bouračky, na rovné silnici je auto na střeše. Nevím jak to ten umělec dokázal. U hotelu nakládám kolo do autobusu a pak standardní program, večeře, západ slunce a doplnit tekutiny. Večer jsme v televizi shlédli film Já robot ve Španělštině a České záplavy jsou i ve Španělských zprávách.

6.den,3.6.2013,32km

Po snídani odjezd autobusem do města Lluc kde je v horách klášter. Autobus si docela štrejchnul protože z výšky prakticky nula jsme vystoupali přes 500 mnm. a hlavní část stoupání byla na úzké točité silnici v horách. Ještě že náš autobus byl poměrně malý, i tak jsme pár zatáček nedali na první pokus. U klášteru už byly davy turistů, je to vyhlášené návštěvní místo na Mallorce. V klášteru je k vidění černá soška panny Marie a je možno dle libosti fotit. Nad klášterem je vrch s křížem a vyhlídkou a pak byl čas vyrazit na kole dál. Silnice měla perfektní asfalt a trochu se vlnila. Překonali jsme 2 sedla - Coll de Femenia a Pass del Vadel - ale na výškové metry to nestálo za řeč. Variantou bylo nejet po silnici ale souběžnou cestou terénem ale myslím že do toho nikdo nešel. Cestou řada zastávek na focení a výhledy na vrch Tomir který jsme částečně obkroužili. Dojezd do města Pollenca kde byl kostel se schodištěm 365ti schodů. Pak občerstvení a ještě jsme zajeli do Cala Sant Vincenc, pěkná pláž ale zase docela studené moře. Stejnou cestou návrat do Pollency, resp. k autobusu u Lídlu před Pollencou. Cestou zpět se stavujeme ve vinařství v Binissalemu, kde už kupuji několik lahví na doma, přece jen čas pádí jako splašený. Večer standard, večeře, západ slunce, pitný režim. V Čechách kulminují povodně.

7.den,4.6.2013,42km

Autobus do sedla na mysu Formentor, také vyhlášené návštěvní místo. Proto spěcháme aby tu mohl autobus zastavit a vyložit nás a rychle odjet. Malé parkoviště se rychle plní. Nejprve jdeme pěšky na vyhlídku a pak je samozřejmě zase řada možností. Jednou je dojet až na vlastní mys což je ještě asi 7km po dost rušné a úzké silnici, chce tam tady na Mallorce dojet každý. A bohužel se několikrát zklesá až k hladině a zase něco nastoupá. Volím druhou možnost, výjezd na zříceninu Talaja. Když přijdu ke kolu je ale zadní duše prázdná. Ostatní vyrážejí zvolna k zřícenině. Rychle měním duší, nakonec to nebyl defekt ale vadný, částečně vytržený ventilek. Duše putuje do odpadkového koše a rychle nasazuji novou. Vzápětí se mi rozpadá hustilka, když pech tak pech ale i tohle celkem rychle spravuji. Vlastně to byl první a jediný technický problém kola na Mallorce, musím kolo tentokrát pochválit. Několik kolegů dojíždím ještě pod vrcholkem. Pěkný rozhled, je tu docela živo, nad mořem něco nacvičuje vojenský vrtulník a také tu krouží požárnický hydroplán, také asi v rámci nějakého cvičení. Pak sjíždíme dolů, po pobřežní cyklostezce přes Port de Pollenca do Alcúda a dál kam to šlo na kole pod vrcholek Talaia d Alcúdia. Tam u hospody jsem zamkl kolo a vydal se dál pěšky, dle tabule by to měla být asi hodina, ale dalo se stihnout dříve. Všude se tu potulují polodivoké kozy, je tu jakási rezervace, Vrcholek pěkný a rozhled 360 stupňů. Jedna veselá z natáčení, když dorazím jako první na vrcholek, nikde nikdo, vrcholek úplně pustý, pouze uprostřed betonový sloupek a na něm v několika světových řečech nápis "prosím nekrmte psy". Čekal bych tu něco jako neházejte kamení nebo třeba nebezpečí pádu ale tohle! Skoro pochybuji o své příčetnosti, možná jsem se zbláznil a nevím o tom. Ale za chvíli se vše vysvětluje, odněkud přibíhají 2 psy a hladově mi očichávají boty a pod svahem je schována požárnická hlídka která hlídá krajinu před požáry. Psy jsem nekrmil, stejně jsem měl u sebe akorát foťák. Vracím se ke kolu, ke srazu s autobusem je plno času a tak v baru u  moře dávám ještě nějaké pivo. Pak vyrážím do Alcúdie hledat autobus, pokyny byly celkem jasné ale město je dost nepřehledné. Hledám Hydropark ale něco takového je tu na každém rohu, krajina je plochá a rozhled žádný. A tady jsem totálně selhal, čím více po městě jezdím tím se méně orientuji. Nakonec už nezbývá čas tak posílám sms že se opozdím a s prosbou o pomoc. Kolega mi přijel naproti a tak jsem se opozdil asi jen o 10 min. ale najezdil jsem po městě asi 10 km šíleným tempem. Protože jsem byl jediný kdo takhle zabloudil byla chyba zjevně u mne, ale stalo se mi to skutečně poprvé. Asi se už ozývají léta. Večer obvyklý program, večeře, západ slunce, pitný režim. Objevuji vrchol zvrhlosti, napustit si plnou vanu a vzít si do ní pěkně vychlazené pivo. A byl to poslední cyklistický den.

8.den,5.6.2013,0km

Celý den bez kola a v plánu je návštěva hlavního města Palma. Jedeme společně místní dopravou, počáteční obavy se rychle rozplynou, systém je přehledný, jedeme autobusem č.23 a všude na zastávkách jsou jízdní řády, v autobuse displej a hlášení stanic i anglicky. Platí se hotově u řidiče a jízdné hradí CK, ráno jedeme společně, vracet se bude každý individuálně. Procházíme si město společně, historické centrum je ještě poměrně prázdné ale rychle se zaplňuje. Plaza Major je ještě prázdná a když tudy procházím odpoledne už bych to nepoznal, všude restaurační zahrádky, plno turistů a pouličních umělců, myslím že nyní letí hlavně levitující fakýři. A největší překvapení, pod tímto historickým náměstím je pod zemí moderní nákupní centrum a pod ním ještě jedno patro garáží. Vůbec je v Palmě plno věcí přestěhováno pod zem tak že nahoře není nic poznat, zejména garáže ale i autobusové a vlakové nádraží. A mají tu zajímavý systém sběru odpadu, místo popelnic jakési násypky do podzemí kde je snad cosi na způsob potrubní pošty pro odpadky.V jedné vedlejší uličce dávám oběd a před restaurací jeden fakýr levituje, ale po čase ho asi začnou brnět nohy tak přes sebe přehazuje deku (aby neodhalil kouzlo) a pod dekou zjevně slézá a protahuje si nohy. Pak zase nahoru a odhazuje deku, no nezávidím mu, já bych se tam asi nevyškrábal. Ale myslím že je o něj docela zájem a za tu dobu oběda měl stále nějaké turisty okolo sebe. Vrcholem Palmy je katedrála u moře ale tady je už turistů jak smetí. Nejhezčí je stejně zvenku a ještě trochu zpovzdálí. Obcházím celý objekt parkem a navštěvuji kavárnu Varadero na přístavním molu kde jsme před asi čtrnácti lety se byli občerstvit s rodinou při dovolené na Mallorce - tehdy tuším s CK Fišer. Také mne napadá svézt se historickým vláčkem z Palmy do Solleru ale zájem je obrovský, ráno je u pokladny dlouhá fronta a odpoledne už zase nejsou lístky. Tak někdy příště, vlak si alespoň fotím když vyjíždí z města prostředkem ulice. Vracím se autobusem 23, jízdenka stojí 1.25 eura, cesta trvá asi půl hodiny. Průvodce nám chce proplatit jízdenky, já navrhuji zlepšovák, kdo souhlasí, neproplácet a za ušetřený obnos koupit víno na loď. Doufám že jsem nikoho do ničeho takto nenutil a víno se na lodi vypilo. Po večeři opět západ slunce. Povodně v Čechách začínají ustupovat.

9.den,6.6.2013,0km

Od devíti nakládka věcí do autobusu (kola jsou tam už od 7.dne) a v 10 odjezd do přístavu. To je jen kousek a pak jako obvykle trochu organizačně složitější nalezení správné lodi protože mezi Mallorkou a Španělskem je provoz jako blázen a lodí jezdí jedna za druhou. Pak čekáme před lodí k pokynu na nalodění a protože autobus na lodi potřebuje přečkat devítihodinovou přestávku průvodce chodí orodovat k šéfům nakládky aby náš  bus pustili na loď co nejdříve. Asi jim to nabouralo celý nakládací plán ale podařilo se, jsme na lodi  mezi prvními a máme do odplutí asi hodinu a půl. Sleduji nakládku kamionů a náhle zjišťuji odkud asi pochází prehistorická počítačová hra Sokoban. V 12:30 odrážíme a ostrov se pomalu vzdaluje. Z dálky ještě sledujeme místa kterými jsme projížděli na kole první cyklistický den. Je hic, v závětří k nevydržení horkem, na větru to zase není k vydržení průvanem. Tak střídám různá místa, dopijeme i víno zakoupené na cestu a já sangrii kterou jsem měl na žízeň. Loď uhání, dokonce se mi ke konci zdá že kapitán závodí s kolegy kdo bude dříve v přístavu a z komínu se začíná kouřit podstatně více (nebo jsme přešli na horší naftu) a tak jsme v přístavu v Barceloně už krátce po 19:00. Ještě si užíváme Barcelonu z dálky, když jsme před týdne odplouvali byla už třeskutá tma. Pak nastává vykládka a my se připravujeme na zdržovací taktiku protože autobus musí do 20:15 stát na místě. Dnes už to nehlídá papírové kolečko ale sofistikovaný systém na čipovou kartu která se zasunuje do slotu autobusu takže se hraje o každou vteřinu. Bylo to napínavé ale ustáli jsme to a vyrážíme domů. Cesta standard, Španělsko, Francie, Německo.

10.den,7.6.2013,8km

Prvního kolegu vysazujeme už na Rozvadově, tady nám přijíždí také nový řidič autobusu a jeden z našich se loučí a odjíždí služební Fabií. Pak přes Plzeň do Prahy - Florence. Nechci být prorokem špatných zpráva ale jet v pátek odpoledne přes celou Prahu na Florenc nepovažuji za dobrý nápad. A mám pravdu (jako obvykle). Praha je totálně zasekaná, poprvé stojíme v kolně již na konci plzeňské dálnice. Jsou tu 2 bouračky za sebou ale kolona pokračuje dále sjezdem na Barrandov. Řidič kombinuje a tak jedem k letišti a po Evropské na Vítězné náměstí, pak letenským tunelem a už jsme na Florenci. Takhle napsáno to vypadá hezky ale nám to trvalo přes 2 hodiny. Vykládám kolo a věci a zbytek už raději dojíždím po vlastní ose, kdo ví co by mne čekalo v metru. Je to jen 8km ale je to docela náročný úsek. Povodně skončili, je hezky a tak co mělo nohy vyšlo ven a promenuje se po Praze a po nábřeží. No dojel jsem a po 19 hodině jsem doma. Vzhledem k minimalistickému pojetí mám vše vybaleno asi za 30 min.

Jako obvykle - co dodat?

Najeto celkem cca 250km včetně dojezdů v Praze což vypovídá že cyklisticky to nebylo příliš náročné. Kopců bylo pár ale převýšení v řádu stovek metrů a tak nic extrémního. Já za nejtěžší úsek považuji výstup na hrad Alaro cestou necestou s tlačením-nesením kola. Vzhledem k počtu účastníků to byla skutečně komorní záležitost. Zázemí v hotelu skvělé a tak skutečně jak stojí v podtitulku vše v pohodě. Kolo se  tentokrát příjemně vyznamenalo a tak vyjma výměny zadní duše jsem na něj nemusel sáhnout.

Zpátky