Pilotem na zkoušku  

V rámci nepravidelných zážitků jsem tentokrát vyzkoušel pilotovat malé sportovní letadlo. Dostal jsem dárkový certifikát zakoupený v agentuře Dejtonej na aktivitu pilotem na zkoušku a když se počasí na jaře oteplilo, domluvil si termín na sobotu 7.5. Samozřejmě jsem zimu neproležel za pecí ale věnoval jí přípravě. Stáhl jsem si učebnici sportovního letce (sice historickou, ale teorie se nemění), manuál k letadlu Cessna a řadu dalších materiálů, na Youtube sledoval příslušná videa. Takže teoretická příprava by nějaká byla.

Na úvod pár fotek.

Počasí v den D se vydařilo, modrá obloha, bílá oblaka, lehký větřík a teplota asi 20 stupňů. Trochu problém byl dostat se na letiště u Příbrami, protože Strakonická je z větší části v rekonstrukci a tak jsou zde prakticky stále kolony. Ale nějak jsme dorazili, i když cesta možná trvala dvakrát déle než obvykle. Na letišti jsme poobědvali a sledovali cvrkot, a bylo tady opravdu živo. Parašutisti skákali o 106, L410 se nestačila otáčet, dokonce tu byl celý zájezd japonců, kteří postupně snad všichni absolvovali tandemový seskok. Několik motorových letadel také stále startovalo a přistávalo (asi další piloti na zloušku) a do toho občas nějaký větroň. Nahlásili jsme se v přijímaci kanceláři, chvílo počkali a bylo to tu. Byl nám určen Cherokee Piper 28. Protože mohl letět jeden cestující, na zadní sedačku se usadila dcera a ja na pravé křeslo vedla kapitána. Ten na zemi provedl krátkou instruktáž, více jsem studoval Cessnu, ale přístrojová deska je prakticky identická. Je to podobné jako v autě, ale v nějakém historickém, dnes jsou v autech všude počítače a displeje a asistenti, tady poctivé ručičkové budíky a vše mechanické. Pak jsme nasadili sluchátka, nastartovali a vzlétli. Kapitán nastoupal do 3000 stop, vyvážil letadlo (klikou na stropě která vypadá jako kafemlýnek) a předal mi řízení. Nejprve jsem letěl rovně, pak jsme vyzkoušeli nějaké zatáčky a poslouchali výklad co všechno je vidět pod námi - Příbram, Vltava, vesničky a lesy. Já jsem z toho moc neměl, protože jsem se soustředil na řízení, po dvaceti minutách si kapitán řízení převzal a přistáli jsme. Přistání se mi zdálo trochu napínavé, seshora se snášeli parašutisté, proti nám přistávala L410, ale všichni se na letiště nějak srovnali.

Jak se s tím létá?

Nutno přiznat, že tak malé letadlo je docela živé a je v něm cítit každý závan vzduchu, na druhou stranu je řízení citlivé a letadlo poslouchá každý drobný pohyb. Samozřejmě jsem to měl lehké, o pedály jsem se neměl starat, prý když je vyvážené nejsou prakticky potřeba (nestihl jsem sledovat zda na ně kapitán občas nešlápl), rychlost (plyn) mi také několikrát nastavil. Já se snažil držet dohodnutý směr, což se snad celkem dařilo, a dohodnutou výšku, což se moc nedařilo. Kapitán sám přiznal, že ten den byl vzduch dost neklidný, nad řepkou jsou silné stoupavé proudy, nad vodou a lesem zase klesavé a tak nás to co chvíli tlačilo vzhůru nebo stahovalo dolů. Jediný přístroj, který jsem tak stihl sledovat, bylo vario a podle něj jsem se snažil výšku držet. Výškoměr jsem moc nesledoval, letecký typ s ručičkami a kruhovými ciferníky mi připadá dost nepřehledný, ale snad jsme se od 3000 stop moc neodchýlili. Těch 20 minut pilotáže uběhlo docela rychle, ale byl jsem z toho decela zpocený.

A závěr? Bylo to prima, tohle žádný simulátor nahradit nemůže. Určitě je to hlavně o počasí, takhle malé letadlo je na něj extrémně citlivé a určitě bych nechtěl být ve vzduchu při nějaké vichřici (ono je to i zakázané, létá se jen když je hezky). Turbulence v dopravním letadle nejsou nic proti tomuto, tady bych hrnek s kávou v ruce za letu mít nechtěl.

Po vaření piva, řízení lokomotivy, čepování piva, simulátoru Boeingu737 další zkušenost.

A ještě rýpavá otázka? Co to má společného s cyklistikou? Nic! Pilotem na zkoušku Tleskačova létajícího kola zatím nikdo nenabízí.

A zase zpátky k vážné práci.