Praha-Šluknov-Praha

Tak se zase zadařilo, dát si mých oblíbených 150km. Hned druhý den po návratu z Lisabonu jsem ráno sedl na kolo a vyrazil. Podmínky byly takové rozmanité. Nepršelo,

ale bylo chladno, lehce nad nulou. Foukal silný vítr, skoro bych se nebál říci vichřice, ale většinou z boku. Občas i do zad, pak to byla JÍZDA, párkrát i zepředu a

pak mi téměř uletěla přilba i s hlavou. Jel jsem částečně na těžko, protože jsem vezl oblečení na pár dní a dokonce notebook, aby bylo na čem pouštět muziku a fotky.

Abych ho nezničil, zabalil jsem ho do oblečení a naopak zničil kalhoty, u kterých se mi cestou třením o NB prodřela nohavice. Ještě mne bolela hlava jako střep, ale

to byla moje dietní chyba předešlého večera, kdy jsme otevřeli dovezené portské. Cestou jsem měnil duši na předním kole, Schwalbe tedy zklamalo, ale v plášti jsem nic

nenašel, defekt se již neopakoval, ale původní duše byla skutečně píchlá. Jezdím "zadem" přes Velvary, Roudnici a Kravaře, ale i na těchto vedlejších silnicích

začíná být dost hustý provoz a tak jsem se snažil k těmto vedlejším silnicím hledat ještě opuštěnější alternativy, proto ty rozdíly v trasách. Vcelku se daří, okolo

Roudnice vede excelentní trasa podél Labe a i jinde se dařilo hledat lepší trasy. Trasou je možno se pokochat níže.

Cesta tam:

Na pár dní jsem měl velké plány, ale nakonec jsem byl rád, že jsem posekal trávu a odpočíval, přece jen druhý den jsou nohy dost těžké a cyklistice chybí ta pravá

radost a lehkost. Počasí se začalo zlepšovat, po ránu přestalo mrznout a odpoledne už bylo docela teplo. Sledoval jsem s napětím předopěď na neděli, kdy jsem

plánoval cestu v opačném směru. Vypadalo to optimisticky, žádný déšť, příhodný vítr opět z boku a tak jsem v neděli ráno opět vyrazil. Tentokrát nalehko, náklad

přiveze rodina večer autem. Celkem to odsejpalo, i když o zážitky nebyla nouze. Úsek Kravaře-Úštěk je typický, velký provoz, kopce a úzká silnice. Podle GPS hledám

objezd přes Konojedy a nemá to chybu, možná nějaký kilometr navíc ale bez velkých stoupání a v Konojedech se opravuje obrovský kostel s klášterem, vypadá to jako

zjevení. Je tu vyznačena nějaká objížďka, tu ignoruji, a ejhle, vidím příčinu, opravuje se most, resp. nyní zde není. Naštěstí je sucho a potok úzký a tak ho snadno

překonávám. A tak podobně dál až do Prahy. U Černého Vola zase hledám nějaké vedlejší cesty, ale trochu to spletu a najednou zjišťuji že jedu zase na sever. Tak

zastavuji a otáčím se na jih (na sever - a na jih). Průjezd Prahou je již rutina a tak bez problémů dorážím poměrně brzo domů. Vydařilo se.

Cesta zpátky:

A snad taková rámcová trasa - cesta tam a zpět splývá, ale drobné rozdíly tam byly:

A snad aby to nebylo takové suché pár fotek. Nejdřív Lužické hory nad Českou Kamenicí:

Cesta není vždy snadná, most není:

Říp nad hlínou:

Říp nad řepkou:

Kolo se tedy provětralo a teď zpátky